ROZHOVOR. Systém emisních povolenek EU ETS2, který má rozšířit zpoplatnění emisí CO2 i na paliva a vytápění pro běžné spotřebitele, byl silným předvolebním tématem a zůstal jím i po volbách. Nová vláda Andreje Babiše hned na svém prvním zasedání rozhodla, že směrnici do českého práva neimplementuje. I když takový krok bude mít nejen finanční, ale i právní důsledky. Jaké?

Zdá se, že nový systém emisních povolenek, kde například firmy prodávající benzin, naftu nebo topné materiály – a skrze ně jejich zákazníci – budou muset platit za vypouštěné CO2, je v rámci Evropské unie nevyhnutelný. Promítne se to do dražších cen paliv a vytápění, ale i dalšího zboží pro koncového uživatele. Mluví se o nárůstu o stovky korun měsíčně. Cena povolenky ale není zafixována a dopad proto může být časem i výrazně vyšší.

Povolenky mají ale přinést i stovky miliard eur do veřejných rozpočtů na zelené investice. Vzniká i Sociální klimatický fond pro kompenzace negativních dopadů na domácnosti.

Vláda Andreje Babiše ale emisní povolenky EU ETS2 odmítá. „Jednoznačně jsme to odmítli transponovat do našeho právního řádu. Přijdeme s velice konkrétními řešeními v rámci summitu Evropské rady 12. února příštího roku,“ řekl k  tomu premiér Andrej Babiš.

„Termín pro transpozici, tedy převedení směrnice do národního práva, uplynul v červnu 2024, takže už teď máme zpoždění rok a půl. V Česku byla směrnice transponována jen částečně. Klíčová část, která by ukládala promítání cen povolenek do cen produktů, chybí, a tohle právě vláda Andreje Babiše odmítá,“ říká advokát a partner právní kanceláře Kinstellar Kamil Blažek.

Rozhovor je písemnou verzí podcastu Bruselská setba, který připravují Robert Břešťan, šéfredaktor HlídacíPes.org a Kamil Blažek, partner právní kanceláře Kinstellar. 

Co přesně znamená z pohledu práva Evropské unie, když česká vláda říká, že EU ETS2 nezavede?

Znamená to, že nesplní jednoznačnou právní povinnost implementovat směrnici do českého právního řádu. Tato povinnost je dána Smlouvou o fungování Evropské unie, konkrétně článkem 288 (povinnost transponovat směrnice) a článkem 4 (povinnost loajální spolupráce). Je to prostě porušení práva jako každé jiné a právně je to nemožné. Jediná možnost, jak se té povinnosti vyhnout, je bojovat na evropské úrovni za změnu směrnice, aby povinnost implementace zanikla, nebo aby se systém zrušil úplně. Ta druhá možnost je ovšem nereálná, protože by vyžadovala shodu všech 27 členských států, Evropského parlamentu i Evropské komise. Navíc řada zemí už systém implementovala a nemá zájem ho rušit. Česká republika je každopádně povinna se řídit smlouvou o fungování Evropské unie.

Jaký je postup EU, pokud Česko povinnost transpozice nesplní. Jaké sankce hrozí?

Evropská komise, která dohlíží na dodržování práva EU, nejprve pošle formální výzvu, což už se také stalo. Pokud stát do dvou měsíců neodpoví nebo nezjedná nápravu, Komise vydá takzvané odůvodněné stanovisko, což je formální žádost o soulad s právem EU. Pokud stát ani poté nevyhoví, Komise podá žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie. Ten rozhoduje o takových případech s konečnou platností.
Komise v žalobě navrhne sankce, které soud může uložit. Tyto sankce mají dvě formy: paušální částka (vyměřená od data začátku porušení, tedy od června loňského roku) a denní penále za každý den, kdy porušení trvá. Denní penále se stanovuje případ od případu, ale může být v řádu desítek až nižších stovek tisíc eur za den. Zanedbatelné to není. Například 100 tisíc eur denně znamená zhruba jednu miliardu korun ročně. To nejsou malé peníze…

Může úmyslné odmítnutí implementace směrnice a následné placení pokut mít i trestněprávní rozměr ve vztahu ke konkrétním politikům?

Pokud by nastala škoda, kterou by Česká republika utrpěla úmyslným konáním nějakého orgánu, tak na to trestní řád myslí. Otázka je, zda politici zvažují i tyto dopady. Jedna věc je, že to třeba parlament vůbec neprojedná a neschválí. Když si ale stoupnete na tribunu a řeknete, že to nikdy neuděláme, protože jsme proti, je tam jasný úmysl způsobit škodu České republice s vědomím, že budeme muset ty pokuty platit.
Pokud by se však vláda pouze tvářila, že směrnici postupně přijímá, ale implementace se zasekávala v důsledku byrokratických či politických brzd, přičemž by navenek nedeklarovala záměrné odmítnutí, trestní zodpovědnost by pravděpodobně nevznikla.

Podle čeho se stanovuje výše pokuty?

Soud zvažuje tři základní kritéria: závažnost a dopad porušení, délku trvání porušení a platební schopnost členského státu. V případě neimplementace ETS2 by dopad porušení byl velký, protože jde o systém pro obchodování v celé Evropě a jeho narušení by mělo velký vliv na fungování celého trhu. Závažnost by tedy byla velká. Délka trvání porušení by byla také dlouhá, protože soudní řízení trvá minimálně jeden až dva, možná tři roky, plus to stávající zpoždění.

Teoreticky by rozhodnutí mohlo dopadnout až na příští vládu?

Teoreticky ano. I s předsoudní fází a přípravou se to může natáhnout řekněme na pět let. Byť pokud bychom tu směrnici neimplementovali vůbec, bylo by dokazování asi celkem jasné.

Hrozily by Česku kromě pokut i jiné sankce, jako je zastavení dotací?

Přímé zastavení dotací například z kohezního nebo modernizačního fondu na základě tohoto porušení nehrozí. Modernizační fond je financován z povolenek ETS1, které fungují. Zároveň by se v tomto případě pravděpodobně neměl aplikovat mechanismus kondicionality, tedy pozastavení financování EU, které se používá při závažném porušení principů právního státu jako jsou například zásahy do nezávislosti soudní moci. To se stalo zatím jen v případě Polska a Maďarska. Určitě by ale státní rozpočet logicky negeneroval žádné příjmy z dražeb povolenek a Česká republika by přirozeně nedostala ani žádné peníze ze Sociálního klimatického fondu, který má hasit sociální či jiné problémy vzniklé právě zavedením ETS2. To zdraží lidem služby a produkty a smysl fondu je, že ty, na které to nejvíc dopadne, nějak zadotujete.

Je ale možné, že by se Česká republika rozhodla prostě platit denní penále, místo aby směrnici přijala?

Těžko si představit, že si to jen my v Česku uděláme jinak. Diskuse o tom, že nezavedeme něco, co jsme povinni zavést, a sami jsme byli u toho, když se to vyjednávalo a schvalovalo, je perverzní. Tu právní povinnost máme, nemusí se nám líbit, nemusíme s ní souhlasit, ale je to platné právo, které prošlo několikaletým řízením za účasti a za souhlasu českých politiků. Odmítat to a platit pokuty není vhodným způsobem řešení problémů. Hrozí, že by to nakonec vyústilo v novou kauzu typu Diag Human, kdy bude dluh dlouhodobě nabíhat, žádná vláda se neodváží ten zákon přijmout a za dvacet let to budou obrovské sumy.

Je podle vás systém ETS2 tak, jak je dnes nastaven, logický?

Logiku má v tom, že napravuje některé nerovnosti, kdy ETS1 třeba zpoplatnila centrální zdroje tepla, ale ne lokální vytápění… Nicméně jsou i zajímavé studie, které popisují, že evropská klimatická politika založená na zdanění a zdražení externalit, třeba právě přes povolenky, je už vyčerpaná a nevede k rozvoji ekonomiky, k inovacím a rozvoji nových technologií. Místo toho by měla být prioritou strategická investiční podpora, snižování kapitálových nákladů a cílené pozitivní pobídky a až pak zdanění a zdražení uhlíku. Navíc nastavený tržní mechanismus ETS2 je natolik složitý, že spotřebitelé ani firmy nebudou schopni na cenové signály průběžně reagovat změnou svého chování. Možná by pomohlo aspoň to, že by se cena nové povolenky zafixovala. A ideální by také bylo předpisy přijímat tak, že si za nimi budeme schopni stát.