Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Pixabay, zdroj

Češi stále pijí téměř nejvíc v Evropě, výrazné změny nelze očekávat

I když se povědomí o škodlivosti nadměrné konzumace alkoholu v české populaci zvyšuje, na celkovou spotřebu to příliš vliv nemá. Češi stále ročně vypijí téměř nejvíce alkoholu v Evropě. Otázkou je, co alespoň s letošní spotřebou udělají plošně, byť dočasně zavřené restaurace a hospody; na straně druhé pak domácí konzumace alkoholem dobře zásobených Čechů.

Výraznější změny ve spotřebě alkoholu lze v Česku zaznamenat snad jen v mládežnické kategorii. Dříve oblíbené „bezcílné poflakování“ venku spojené s popíjením alkoholu totiž naráží na těžkého konkurenta – moderní technologie.

Na letošní kampaň Suchej únor, podobně jako většinu ostatních témat, lidé v důsledku pandemie nového koronaviru rychle zapomněli. Přesto ji organizátoři hodnotí pozitivně. Opět totiž zaznamenali nárůst těch, kteří dobrovolně zůstali takříkajíc na suchu.

Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere se letos v únoru nedotklo alkoholu 9 % dospělé populace, tedy zhruba 650 000 osob. Akci alespoň zaznamenalo dokonce 58 % Čechů. Odborníci proto tuto kampaň vítají. Roli hraje to, že „nudným“ adiktologům a alkohologům málokdo věnuje pozornost, naopak mladí organizátoři moderní kampaní „Suchej únor“ budí o téma zájem.

Češi, národ alkoholiků?

S alkoholem má problém více než milion Čechů. Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) je to ale ještě o něco více. Konkrétně jde o 18,6 % dospělé populace, což je téměř 1,6 milionu jedinců nad 18 let.

Pracovníci NÚDZ a Státního zdravotního ústavu vytvořili na základě dat o spotřebním chování reprezentativního vzorku české dospělé populace tzv. pyramidu spotřeby, která se skládá ze čtyř pater.

Spodní nejširší patro tvoří abstinenti a umírnění konzumenti, kteří spotřebují jen tolik alkoholu, kolik je z hlediska zdravotních rizik přípustné.

Podle metodiky Státního zdravotního ústavu jde o 24 gramů alkoholu denně pro muže, kdy v jednom pivu je zhruba 16 – 18 gramů, a 16 gramů pro ženu. Zároveň se ale doporučuje alespoň dva dny v týdnu nepít, aby nevznikl návyk,“ říká psycholog Ladislav Csémy, vedoucí Centra epidemiologického a klinického výzkumu závislostí NÚDZ.

Pětina populace, dvě třetiny spotřeby

Celkem je abstinentů, respektive umírněných konzumentů v Česku více než 28 %, což je zhruba 2,4 milionu dospělých. Větší polovina, tedy 53 % Čechů, pak patří do kolonky konzumentů s nižším rizikem.

To jsou muži, kteří se denně v průměru spokojí se dvěma pivy, a ženy, jež si dávají jedno. Zároveň občas, nejvýše jednou měsíčně, popíjí přes míru.

Pak zbývá zmíněná necelá pětina populace tvořící horní dvě patra pyramidy. Mužská část z nich každodenně vypije dvě a půl až tři a půl piva a v tom nejvyšším patře ještě více, a navíc to dost často přeženou úplně.

Ženy si každý den dávají jedno a půl až dvě a půl piva a více a relativně často se opijí. Ročně tato skupina zkonzumuje 67 % veškerého spotřebovaného alkoholu v České republice a zásadně si tím, nejen ze zdravotního hlediska, škodí.

Závislost je ale jen část problému; podle odborníků se týká „pouze“ necelých sedmi procent české populace. „Takovou kapacitu léčebny pochopitelně nemají, navíc řada těchto osob se na ně dobrovolně neobrátí, výrazně zde totiž fungují mechanizmy stigmatizace a popření.

A když už přeci jen do léčebny nastoupí, mají na počátku léčby pocit, že oni tam přece nepatří,“ uvádí Ladislav Csémy. Zároveň dodává: „Těch zbývajících 12 % by pomoc taky potřebovalo. Nikoliv protialkoholní léčbu, naprostá většina z nich totiž není závislých. Nicméně mají spoustu zdravotních problémů. Vysoký krevní tlak, problémy s trávením, nesmírně jim to zatěžuje játra.“

Právě tito lidé patří mezi nejčastější kandidáty na cirhózu a jiné onemocnění jater, kterých eviduje Ústav zdravotnických informací a statistiky dlouhodobě mezi 4000 a 5000 ročně.

Zdravotních následků je ovšem mnoho, alkohol patří mezi významné karcinogeny, tedy látky, které napomáhají vzniku rakoviny, taky přispívá k nemocem srdce, způsobuje poruchy spánku, poškozuje mozek, oslabuje imunitu… Je toho zkrátka spousta.

Podle farmakoekonomické analýzy společnosti iHeta, kterou si loni nechal vypracovat Úřad vlády ČR, činily u nás v roce 2016 celospolečenské náklady v souvislosti s konzumací alkoholu zhruba 56,5 miliardy korun.

Vůbec největší ztráty, asi 24,3 miliardy, vznikly vlivem poklesu produktivity práce, druhé největší náklady se týkaly zdravotnictví, další pak předčasných úmrtí, důsledků kriminálních činů, dopravních nehod atd.

Vybrané spotřební daně z alkoholu přitom částku pokryly jen zhruba z jedné desetiny.

Stát zavírá oči

V souvislosti se spotřebou alkoholu je zajímavé mezinárodní srovnání. Například graf OECD z roku 2016, podle kterého se Česko nachází na nelichotivém druhém místě v Evropě.

Podle odborníků je to proto, že většina evropských zemí situaci už nějakou dobu řeší, a to prostřednictvím alespoň z části ucelených programů. Razantně omezují reklamu, dostupnost alkoholu, zvyšují daně na alkohol, uveřejňují zdravotní varování formou piktogramů na etiketách lahví, udávají kalorickou hodnotu nápoje atd.

Ostatně i zmíněná studie společnosti iHeta české vládě doporučila deset různých opatření, která by, pokud by byla přijímána takto v balíku, mohla vést ke snížení konzumace.

Kromě výše popsaných kroků by bylo zapotřebí mimo jiné zvýšit kontroly alkoholu za volantem a okamžitě odebírat řidičské průkazy při nadlimitní konzumaci, omezit prodejní dobu alkoholu či identifikovat problémové jedince a dál s nimi pracovat. Také by bylo namístě zvýšit daň z alkoholu, a to bez rozdílu, zda jde o lihoviny, pivo či víno.

Jenže například pokud jde o systémové zvyšování spotřebních daní, zákonodárci na konci roku udělali přesný opak.

Jejich nárůst odsouhlasili s platností od letošního ledna pouze u lihovin, zatímco piva a vína se změny nedotkly. Podle dat Českého statistického úřadu ovšem Češi v roce 2018 vypili na osobu 4,8 litrů čistého lihu právě v pivu, zatímco v lihovinách to bylo 2,8 litru.

Vytloukání klínu klínem?

Jedna věc je v trendech spotřeby alkoholu přeci jen optimistická, patnáctiletí Češi v posledních letech pití poměrně výrazně omezují.

Potvrzují to jak závěry studie ESPAD (European School Survey on Alcohol and Other Drugs), tak studie HBSC (Health Behaviour of School-aged Children).

Podle odborníků se o to, možná trochu paradoxně, postaraly moderní technologie, tedy sociální sítě, počítačové hry a internet vůbec.

Na druhou stranu, nebylo pár piv sem tam v parku lepších než současná závislost na technologiích? Názory odborníků se v tom velmi liší a určitě není možné se s tématem snadno vypořádat, což ani není cílem tohoto článku.

Například psycholog Csémy říká, že dosavadní studie zatím neprokázaly spojitost nadměrného užívání sociálních sítí a počítačových her s patologickými jevy, jako je třeba deprese. Pokud ovšem nezkoumaly problémové jedince.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

7 komentářů

  1. nováček napsal:

    Prostě,neplatím už co Čech to muzikant, ale místo toho platí – co Čech to ožrala. Inu pokrok je pokrok a nedá se zastavit.

    • martin napsal:

      nevim jestli to vubec nekdy platilo, ale co ja vzpominam, kdyz nekdo za me, tedy za komousu, chodil do lidovy skoly umeni, tak to byl skoro exot, dnes jsou ZUS (zakladni umelecka skola) narvany k prasknuti.
      za me na gymplu jsme byli jen 2 s hudebnim vzdelanim mimo zakladni skolu, u syna to je dnes tak tretina.
      za komousu byla hospoda v kazdy vesnici, v kazdy osade, dnes spousta vesnic diky EET hospodu ani nema, kdykoliv jsem za komousu prisel do hosposy, tak hospoda byla plna a pod pulitry piva se prohejbaly stoly.
      komousi zavreli hranice a drzeli nas tady jako v jednom velkym koncentraku, tak se chodilo na pivo, co taky jinyho …

      • JÍRA napsal:

        Do značné míry máte pravdu. Ale i když děti nechodily do základních uměleckých škol nebo do jazykových škol (ty existovaly až od určité doby), ladem nezůstaly. Spousta dětí se učila cizí jazyk (tenkrát většinou němčinu, protože rodiče jí většinou znali už z doby okupace) nebo hrát na hudební nástroj (většinou to byl zděděný klavír nebo housle po dědečkovi) u soukromých učitelů. To bylo sice neoficiální, ale stát to mlčky trpěl. K možnosti „jazykovek“ a výuce hudby přišly děti až po základní škole, např. na konzervatoř – ale to se týkalo jen hudebně nadaných. Čili, kdo měl zájem, tak možnost (sice omezenou a víceméně pokoutní) měl. I finančně to bylo únosné – cca 50.- za měsíc ppři jedné hodině týdne. V tu dobu za cenu cca 25 „desítek“. Rozhodně to nebylo nic ideálního a vůbec tehdejší zřízení (tenkrát zcela zřejmě podle slova „zřídit“) nechválím. Jsem rád, že je to za námi a že si můžeme zvolit, zda peníze, které máme k dispozici – a často jich máme zatraceně málo – věnujeme dětem, aby se mohly domluvit v cizině, nebo abychom zase byli „národem muzikantů“ a nebo je z žalu (a mnohdy máme právo být hodně zkroušení) prochlastáme jako tenkrát. Každému, jak libo. Pro někoho řešení situace, pro každého možnost dát přednost tomu, co uzná.

  2. Podařilo se ovšem spolu s cca 10% poklesem spotřeby alkoholu, dostat na několikanásobek spotřebu anxiolytik, která jsou při dlouhodobějším používání daleko horší dryáky než alkohol.

    A jedna nepřesnost: Alkohol není karcinogen. Ale některé alkoholické nápoje karcinogeny obsahují (zdaleka ne všechny). Alkohol dál zvyšuje i riziko rakoviny u kuřáků (zvyšuje rizikovost rakovinotvorných látek z tabákového kouře)

  3. Evropan napsal:

    Tradice je tradice. V minulosti u nás bylo vlastně povinností pít alkohol. Za feudalizmu museli pivo a kořalku pít poddaní i personál panských sídel, občerstvovalo to a byla to prevence proti nakažlivým chorobám, které byly z pití vody.

  4. Mimochodem, statistiky, o které se autor opírá, jednak nejsou s to odlišit spotřebu domácích obyvatel od turistů (a Česko je jedna ze zemí, do nichž se pořádají „chlastací“ zájezdy). Dalším problémem je nezahrnutí domácí produkce u nás asi není problém, ale např. podle některých zdrojů připadne v Polsku na jeden litr oficiálně zakoupené vodky jeden litr vodky vypálené na černo.

    Zcela jistě zanášejí do statistik zdraví a konzumace alkoholu i zdravotně ochranné látky v některých alkoholických nápojích (jako jsou třeba polyfenoly typu resveratrolu v červeném víně).

    Celá problematika je prostě daleko složitější, než tento článek.

  5. Bylo nebylo ... Jak, že to bylo? napsal:

    Měl bych pár připomínek:.
    – Určitě patříme k národům s větší konzumací alkoholu, ale nemyslím, že jsme až tak nahoře oproti ostatním.
    > Jak už zde bylo uvedeno v komentáři výše, statistika pracuje s dohady a nebo s neúplnými informacemi:.
    — Alkoholová turistika do některých uvedených zemí, viz. ČR a Slovensko.
    — Nelegální výroba alkoholu.
    — Pašování alkoholu ze zemí mimo statistiku.
    — Alkoholová turistika do oblastí mimo udené státy nebo do mezinárodních vod.

    Z mého pohledu je tento článek tak trochu bulvární, některá data o která se opírá jsou jen těžko prokazatelná v kontextu konzumace alkoholu a nikoliv jeho prodeje.
    Jiná data se prozměnu spoléhají na záznamy, které nemusí být ani zdaleka přesné a nebo jsou postavena na přiznáních, která, speciálně u dětí, mohou být velice zkreslená aktuální módou a vlivem lokálních či globálních osobností.

Přidávání komentářů není povoleno