KOMENTÁŘ. Krok Andreje Babiše vložit Agrofert do slepého svěřenského fondu je jeho zastánci vykreslován jako výraz osobní oběti a důkaz, že hodlá pracovat pro Českou republiku bez ohledu na své soukromé zájmy. Taková interpretace je ale zcela falešná.

Andrej Babiš i v případě slepého trustu bude vědět, které společnosti jsou v něm soustředěny. Sama tato znalost mu umožní na vládní úrovni činit taková rozhodnutí v oblasti dotací, regulací, investičních pobídek nebo veřejných zakázek, která budou těmto společnostem prospívat. Z čehož bude mít prospěch jak Agrofert, tak nakonec Babišovi dědicové.

Jeho svěřenský fond, který prezentuje jako řešení svého střetu zájmů, bude spíše nástrojem správy majetku než nástrojem rozpojení zájmů byznysových a politických.

Vlastnické vazby zůstanou nepřerušeny

Zatím neznáme statut tohoto fondu. Je jistě možné, že ovládání holdingové struktury se tím ztíží. Tento krok ale neukazuje Babišovu oddanost zájmům České republiky, ale hlubokou provázanost jeho podnikání se státem a závislost Agrofertu na něm.

Těžko jeho krok interpretovat jako oběť. Neříká jím, že chce sloužit státu i za cenu ztráty ekonomického vlivu, ale spíše to, že potřebuje, aby stát dál plynule spolupracoval s jeho podnikatelským světem.

Kdyby holding Agrofert nebyl v mimořádné míře navázán na dotace, investiční pobídky a veřejné zakázky, nebyl by přeci pro jeho vlastníka konflikt zájmů existenčním problémem a nebylo by třeba jej takto řešit, či spíše obcházet.

Babišův svěřenský (slepý) fond neodráží ani Babišovo vzdání se moci nad firmou; jde o technické řešení, které má umožnit udržet přístup k veřejným zdrojům, aniž by bylo nutné se podnikání fakticky vzdát.

Těžko jeho krok interpretovat jako oběť. Neříká jím, že chce sloužit státu i za cenu ztráty ekonomického vlivu, ale spíše to, že potřebuje, aby stát dál plynule spolupracoval s jeho podnikatelským světem.

Právě tato potřeba vysvětluje, proč je konstrukce fondu nastavena tak, aby vlastnické vazby byly formálně zakryty, nikoli reálně přerušeny.

Jádro problému také neleží v samotném faktu, že politik vlastní korporaci nebo dokonce holding. Zopakujme, že konflikt zájmů se stává skutečně vážným až tehdy, pokud je daný podnikatelský celek ve značné míře závislý na veřejných penězích, dotacích, investičních pobídkách a veřejných zakázkách.

Ohlášený svěřenský fond (slepý trust) působí hlavně jako technické, právně-formální řešení, jehož cílem je rozptýlit střet zájmů tak, aby neohrožoval další čerpání dotací. Právě proto je argument o osobní oběti falešný.

Stát vytváří takové množství selektivních podpor, že se bez nich velké koncerny neobejdou a jejich vlastníci se pak bez politického vlivu cítí ohroženi.

Ukázka slabin celého systému

Podniky, které nejsou napojené na stát, mohou být nadále vlastněny politiky, aniž by to vyvolávalo zásadní etické či právní otázky. V Babišově případě se však střet zájmů stal ústředním politickým tématem právě proto, že stát a jeho podnikání jsou strukturálně propojené.

Opět: svěřenské fondy nevypovídají o Babišově ochotě obětovat vlastní prospěch ve jménu země, jako spíše o tom, jak obtížné je v českém prostředí oddělit velký byznys závislý na dotacích od politické moci.

Celá kauza nakonec neříká mnoho o osobních motivech Andreje Babiše, ale velmi výstižně odhaluje slabinu systému. To, že stát vytváří takové množství selektivních podpor, že se bez nich velké koncerny neobejdou a jejich vlastníci se pak bez politického vlivu cítí ohroženi.

V tomto smyslu nejsou svěřenské fondy důkazem služby nastupujícího premiéra České republice, nýbrž symptomem hlubšího problému, v němž se veřejná moc a soukromý ekonomický zájem stávají téměř neoddělitelnými.