Aleš Rozehnal: Klimatická dohoda vypovězená Trumpem je zbytečná. Největší znečišťovatele k ničemu nezavazuje
KOMENTÁŘ. Je namístě panika ohledně prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o vypovězení klimatické dohody?„Pařížská dohoda zavazuje státy pouze k určitému procesu a nikoli ke skutečným výsledkům,“ píše ve svém komentáři Aleš Rozehnal.
Spojené státy americké oznámily, že odstoupí od tzv. Pařížské dohody, která byla uzavřena v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Z evropských zemí se ozývají hlasy smutku nad tímto krokem, který údajně způsobí, že k omezení skleníkových plynů nedojde.
Bez ohledu na přesvědčení, zda je globální oteplování způsobeno lidskou aktivitou nebo zda se jedná o přirozený teplotní cyklus, je nutno konstatovat, že Pařížská dohoda byla dohodou mimořádně špatnou, která problém skleníkových plynů neřešila, a byla spíše vítězstvím politiky nad odborným postojem k problémům.
Pařížská dohoda totiž oproti všeobecnému přesvědčení ke snižování emisí skleníkových plynů nezavazuje. Text používá termíny jako „doporučuje“, „povzbuzuje“, „naléhá“ nebo „vítá“, ale neobsahuje žádný závazek ke snížení emisí.
Koupený souhlas
Nejostřeji formulovaným závazkem je závazek států předložit cíle, které chce příslušný stát dosáhnout. Pokud budou tyto cíle pravidelně aktualizovány a pokud budou vlády „jednat tak, aby směřovaly k cíli“, nedojde k porušení dohody, i kdyby se emise nesnížili ani o gram.
Rozvinuté země si tak prostřednictvím dohody koupily souhlas rozvojových zemí s jejím obsahem, který ale téměř k ničemu nezavazuje. Země, které označujeme jako rozvojové, přitom produkují čtyři pětiny všech emisí oxidu uhličitého.
Z těchto zemí jsou největšími znečišťovateli ovzduší Čína a Indie. Čína je dokonce odpovědná za jednu třetinu emisí celého světa.
Čína se v rámci Pařížské dohody zavázala, že vrcholu produkce emisí oxidu uhličitého dosáhne kolem roku 2030 a k tomuto datu zároveň sníží emise na jednotku HDP o 60 až 65 procent oproti úrovni roku 2005. I před přijetím tohoto závazku k provedení klimatického plánu však byly prognózy takové, že čínské emise budou vrcholit kolem roku 2030.
Závazek k procesu
Tento závazek tedy ve skutečnosti není ekologickým závazkem, ale pouze konstatováním reality, k jejímuž dosažení není zapotřebí žádného zvláštního úsilí. Snížení emisí na jednotku HDP o 60 až 65 procent oproti úrovni roku 2005 je navíc dokonce ještě menším snížením, než kterého by Čína dosáhla, kdyby pokračovala ve stávající politice týkající se fosilních zdrojů.
Indie se zavázala, že do roku 2030 sníží emise na jednotku HDP od 35 %. Vhledem ke zlepšování energetické účinnosti zdrojů Indie je to však ještě menší snížení, než kterého dosáhla v posledních letech před podpisem Pařížské dohody. Zároveň ovšem Indie odhaduje, že na realizaci svého plánu bude potřebovat 2,5 bilionu dolarů, které jí mají poskytnout rozvinuté země.
Rozvojové země by měly na základě dohody dostávat od rozvinutých zemí ročně 100 miliard dolarů, a to výměnou za dobrovolné a nevynutitelné sliby cílů, které by s největší pravděpodobností rozvojové země dosáhly i bez klimatického plánu.
Na druhou stranu je nutno konstatovat, že i závazek této platby je formulován pouze v preambuli, aniž by byl právně závazný.
Vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda zavazuje státy pouze k určitému procesu a nikoli ke skutečným výsledkům, jsou slova Johna Kerryho o tom, že „zabraňuje nejhorším, nejvíce devastujícím důsledkům klimatických změn, které mohly nastat“ a Al Goreovo prohlášení, že se jedná o „univerzální a ambiciózní dohodu, která započala éru udržitelného ekonomického růstu“, poněkud neadekvátní, stejně jako projevy smutku evropských politiků.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
7 komentářů
Pane doktore, napsal jste to velmi decentně, leč věcně. Ještě bych snad dodal, že emise neprodukují státy, ale konkrétní firmy. Snad jen v Číně je to jinak ? Ohledně plateb „rozvinutých“ zemí těm zaostalým: Mají dárci vůbec možnost kontrolovat využití těch peněz? Jak se od států (státních rozpočtů, kam pravděpodobně směřují) dostávají beze zbytku k fimám – znečisťovatelkám ? A využívají ty firmy našich darů opravdu jen k rozvoji technologií, ke snižování množství exhalací? Aby to nebylo jako s našimi platbami Palestinské samosprávě!
Z clanku cisi pesimismus a skepse namisto idealu a motivace. https://www.nytimes.com/interactive/2017/05/31/climate/trump-climate-paris-agreement.html
Tzv. Pařížská dohoda je nepochybně politický projekt, navazující na aktivity OSN a některých zájmových zemí(moudrých), jejichž skutečné cíle není snadné dohlédnout. Není dle mého jen o boji s klimatickými změnami. Myslím, že ve svém zadání bude stejně bezzubá, jako současná organizace OSN. Signatářů Pařížské dohody je opravdu hodně, nikdo se ovšem neptá, kdo je tím signatářem ze strachu a kdo z přesvědčení, nebo jen z pouhé víry, že to může být dobré. Nepochybuji, že dobré je být rozumný a mít kolem sebe pořádek a zacházet s přírodou ohleduplně, ovšem toto mohou zajistit jen státy, neboť chtít toto po subjektech, které počítají zisky je pošetilé. Když tedy jen státy, tak kolik států v tom klubu „Pařížanů“ je na takové civilizační úrovni, aby se dalo věřit jejich plnění toho, co je cílem dohody? Mám pocit, že celý projekt bude boj s „větrnými mlýny“co se týká změn klimatu a tedy musí mít skryté cíle, o kterých se nemluví. Nedivím se tedy USA, které mají nejlepší info, nejen z kanceláří, ale i z ložnic mocných tohoto světa, že onu klimatickou Pařížskou dohodu uložily do mrazáku.
Máte pravdu, že nejde jen o boj s klimatickými změnami. Jak to, tak bývá jde o peníze.
V tomto případě hlavně o to vytvořit silnou pozici v průmyslu kterému teď říkáme „alternativní“ zdroje energie. Pravdou je, že odstoupení USA od dohody je pro ostatní hráče v tomto oboru dar z nebes. EU v čele s Německem které do oboru, za našeho posmívání za zády, investovalo ohromné peníze a stejně tak získalo velice slušnou pozici sice vydává ony uplakané komentáře, ale za závěsy bouchá šapáňo.
Kdo se raduje ještě více je Čína. Máte pocit, že EU dává do „zelených“ energií příliš? Oproti tomu, kolik do toho nacpala Čína je to jak flusanec do louže. Ale jejich pozice je celkem pochopitelná, když se kouknete na to neuvěřitelné znečistění, které se jim podařilo spolu s Čínským ekonomickým zázrakem vytvořit.
Což je také důvod, proč existuje onen fond pro rozvojové země. Je několik zemí, které jsou na začátku přechodu na „moderní“ ekonomiku. Hlavně v Africe. A nikdo nemá zájem, včetně Číny, aby průběh byl jako v Číně. Tedy aby jediný dostupný energetický zdroj bylo pálení uhlí. Protože na příkladu Číny je celkem jasné, jak strašné ekologické důsledky to má. Důsledky které se projeví na celém světě. A mimoto/hlavně jim také mohou prodat ony „alternativní“ zdroje energie.
Proč tedy USA udělali onen krok zpět? Vědí něco, co ostatní ne? Je to možné, ale spíše ne. Vysvětlení se zdá spíše politické. V nynější administrativě má navrch lobby kolem těžby ropy a zemního plynu do kterého v USA (fracking) v nedávné době masivně investovali, ale hlavně na něm slušně vydělávají. Mimoto přechod od ropy/zemního plynu může omezit i reálnou politickou sílu USA. Nyní spojené státy v zásadě kontrolují větší část veškerého obchodu s těmito komoditami. Ať již přímo (vlastní těžba) tak pomocí aliancí a zbraní. Tím myslím jak těmi prodanými (Saudská Arábie) tak těmi použitými (Irák). A kontrola nad zdroji energie je moc.
V USA těch zájmů je více a není jisté, jak dlouho se toto udrží. Dle mého soukromého názoru si tímto ropné společnosti podepsali ortel, protože tím napřímo vyzvali na souboj stoupající hvězdy – technologické společnosti které v „alternativních“ zdrojích energií vidí oprávněně gigantické zisky.
A pak je tady ta drobnost s tím, že všichni chtějí žít. Pořád je taky ta věc u nás díky jednomu prezidentovi nepopulární, ale pořád 97% pro vs. 3% proti věděckých prací o tom, že klimatické změny probíhají a probíhají nechutně rychle a hlavní vliv na to má působení člověka.
Prostě někdo přišel o skvělý byznys a teď se z toho nemůže vzpamatovat. Dobře jim tak, těm vyvoleným.
Al Goreovo prohlášení, že se jedná o „univerzální a ambiciózní dohodu, která započala éru udržitelného ekonomického růstu“, je vadné tom základním, udržitelný ekonomický růst, pokud se přídavným jménem – udržitelný – myslí něco jako trvalý, stále trvající, je nesmyslem. Nic stále trvajícího neexistuje, stromy nerostou trvale (do nebe), živočichové stejně tak, ani jedinotlivých druhů trvale nepřibývá, ani planeta Země, naše sluneční soustava, ani Vesmír není stále trvající. Ale politici, ekonomové a dnes i ekologové, právníci (smouvy), humanitní fisofové a hlavně zaměstnanci rozbujelých „neziskovek“ se na tom slušně živí! Kdopak další se přidá?
Jestli tomu správně rozumím, tak je to tedy chyba naší vlády že pro náš stát přijala v této smlouvě příliš tvrdé podmínky. Klidně mohla dojednat jiné,slabší, což by našim podnikům i spotřebitelům ekonomicky prospělo..Je to tak?