KOMENTÁŘ. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš opakuje, že by po volbách chtěl spojit Českou televizi a Český rozhlas do jediné instituce, což by prý přineslo úspory v rozpočtech obou veřejnoprávních médií. Jeho nápad je mnoha odborníky odmítán, protože by prý takový krok prakticky nic neušetřil. Podívejme se na něj ale bez emocí. Není náhodou odmítání konceptu spojení ČT a ČRo debatou doby analogové?

Sloučení dvou mediálních institucí pod jednu organizaci by z několika strategických, ekonomických i společensko-mediálních důvodů bylo správné.

Jeden subjekt znamená jedno vedení, jednu správní strukturu, jeden rozpočet a společné technické zázemí. Odpadá duplicitní administrace nebo IT podpora. Spojený veřejnoprávní provozovatel vysílání navíc umožňuje koordinovanou programovou politiku, takže může lépe plánovat vysílání napříč platformami.

Mladší generace často nerozlišují mezi „rozhlasem“ a „televizí“, ale konzumují vše online a integrace by usnadnila vícero způsobů doručení jednoho sdělení.

Moderní platformy jako jsou mobilní aplikace, chytré televize, podcasty či online archiv již neznají hranice mezi audiem a videem a sloučená instituce na to může lépe reagovat.

Lepší konkurence silným hráčům

Hranice mezi rozhlasem a televizí se už dlouho stírají a obě média často využívají stejné digitální platformy a distribuční kanály. Díky digitalizaci lze rozhlas i televizi přenášet přes internet (např. přes IPTV, streamovací služby nebo mobilní aplikace).

Obě média využívají podobné technologie pro výrobu a šíření obsahu (např. studio s video i audio výstupem). Jeden pořad může být dostupný v různých formátech, a to jako video, audio, text i interaktivní obsah.

Mění se také role tradičních médií. Rozhlas se stává vizuálnějším, televize interaktivnější. Stejně tak dochází ke změnám ve spotřebě, protože uživatelé očekávají dostupnost kdykoli a kdekoli a v různých formátech (audio, video, text, interaktivní).

Mladší generace často nerozlišují mezi „rozhlasem“ a „televizí“, ale konzumují vše online a integrace by usnadnila vícero způsobů doručení jednoho sdělení.

Výsledkem konvergence obou médií by mohlo být to, že vzniknou společná redakční pracoviště, budou sdíleny novinářské zdroje, technika či weby. Sdílené redakce, technika a produkce by snížily náklady a umožnily by efektivnější tvorbu obsahu. Investice do technologií (např. studií, aplikací, AI nástrojů) by byly navíc efektivnější.

Kritici spojení České televize a Českého rozhlasu poukazují na příklad Slovenska, kde toto spojení žádné úspory nepřineslo. Ale Slovensko je zemí, kde toho nefunguje oproti západnímu světu víc…

Moderátoři (mnohé rozhlasové tváře již nyní pravidelně vystupují v České televizi a platí to i naopak), reportéři a dramaturgové by mohli pracovat napříč médii a jeden tým by vytvářel obsah pro rádio, televizi i online. Například rozhovor může být odvysílán v rádiu, natočen na video pro televizi a rozšířen o analýzu online.

Spojením sil by mohla tradiční média lépe konkurovat novým silným hráčům, jako je YouTube, Netflix či podcastové platformy.

Slovensko není argument

Kritici spojení České televize a Českého rozhlasu poukazují na příklad Slovenska, kde toto spojení žádné úspory nepřineslo. Ale Slovensko je zemí, kde toho nefunguje oproti západnímu světu víc…

Většina vyspělých zemí má již veřejnoprávní rozhlas a televizi sloučené pod jednu střechu: např. BBC (Velká Británie), RAI (Itálie), YLE (Finsko), RTÉ (Irsko), DR (Dánsko), RTVE (Španělsko). Česká republika je tedy spíše výjimkou. Oddělení ČT a ČRo odpovídá modelu z 90. let, který neodráží dnešní realitu médií.

Jsem přesvědčen, že spojení obou veřejnoprávních vysilatelů by tak mělo být úkolem nové vlády, ať již bude jakákoli. A sami ředitelé těchto institucí by tomuto procesu měli být – z výše jmenovaných důvodů – nápomocni.