Aleš Rozehnal: Magisterský titul ministryně. Na vině není Eva Decroix, ale nelogická právní úprava
KOMENTÁŘ. Nová ministryně spravedlnosti a poslankyně ODS Eva Decroix neoprávněně užívala titul Mgr., napsal jako první Deník N – a měl pravdu. Pozadí věci je ale komplikovanější.
Uznání magisterského studia ze zahraničí automaticky neznamená právo užívat titul Mgr. v České republice, protože se jedná o dvě odlišné právní procedury:
Takzvaná nostrifikace je proces, kdy český úřad (typicky veřejná vysoká škola nebo ministerstvo školství) potvrdí, že zahraniční diplom odpovídá určitému stupni českého vzdělání. Výsledkem je uznání dosaženého stupně vzdělání, například že diplom z Francie odpovídá českému magisterskému stupni. A přesně to se stalo v případě Evy Decroix.
Podle české právní úpravy ale nejde o udělení českého akademického titulu. V ČR jsou tituly jako Mgr., Ing., MUDr. atd. stanoveny výlučně zákonem o vysokých školách a udělují je pouze české vysoké školy při absolvování studia akreditovaného podle českého práva.
Cizí tituly, jako Master of Arts, Magister der Rechtswissenschaften, Master of Laws apod. tak nejsou automaticky „překládány“ do českého titulu. Uznaný absolvent sice může prokázat dosažený stupeň vzdělání (tedy že má třeba magisterský diplom), ale nemá právo uvádět titul Mgr.
Odmítání automatického uznání národního titulu při nostrifikaci je v přímém rozporu s těmito cíli. Nejenže komplikuje mobilitu absolventů, ale fakticky i zpochybňuje důvěru mezi jednotlivými vzdělávacími systémy.
Tento absolvent může užívat původní titul v původním znění (např. M.A., LL.M., M.Sc., Mag. phil.) za jménem, ale nemůže si jej nahradit českým ekvivalentem.
Výjimkou jsou případy, kdy má Česko s danou zemí bilaterální dohodu o rovnocennosti diplomů a titulů. V takovém případě může být titul automaticky uznán včetně práva na užívání českého titulu. Tuto smlouvu máme pouze se Slovenskem a částečně s Ruskem, ale v jiných případech (např. Rakousko, Německo, Francie, USA) automatická rovnocennost neexistuje.
Nesrozumitelný český přístup
Titul Mgr. je zkrátka specificky český právní institut a uděluje jej jen česká vysoká škola, pokud neexistuje příslušná výjimka daná mezinárodní smlouvou.
Logiku v této právní úpravě budeme hledat jen těžko. Pokud je totiž uznáno, že člověk má magisterské vzdělání, tedy ekvivalent českého magisterského studia, je matoucí, že nelze používat titul Mgr., ale lze používat titul MA nebo MSc., jehož obsah většina lidí nezná.
Související články
Spor o titul z americké univerzity může přepsat český zákon o vysokých školách
Mezi Ukrajinci je řada „hotových“ doktorů, Česko to ale nevyužívá, říká lékařka z Běloruska
Stejně tak nedává logiku, že v případě slovenských titulů je přístup k překládání titulů volnější a užití ekvivalentního titulu je přípustné, zatímco v případě francouzských titulů to možné není.
Tento přístup navíc naráží na principy, na nichž je postaven tzv. Boloňský proces, jehož cílem je harmonizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě, zajištění transparentnosti a vzájemné uznatelnosti kvalifikací a titulů mezi členskými státy.
Z čistě praktického hlediska je rozpor mezi uznáním rovnocennosti vzdělání a odepřením práva používat odpovídající český titul nesrozumitelný. Jestliže je oficiálně potvrzeno, že daná osoba dosáhla stejné úrovně vzdělání jako absolvent magisterského programu v České republice, je nepochopitelné, proč tato osoba nemůže používat titul, který se s touto úrovní vzdělání v Česku pojí.
České tituly jsou v zahraničí běžně překládány a používány v anglických ekvivalentech (např. „Mgr.“ jako „MA“ či „MSc.“) bez potřeby zvláštního řízení nebo právního překladu.
Z hlediska Boloňského procesu je tento přístup ještě problematičtější. Boloňský proces, zahájený v roce 1999 a implementovaný i Českou republikou, má za cíl vytvořit jednotný Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA), který bude založen na vzájemném uznávání vysokoškolských diplomů a akademických kvalifikací. V tomto rámci je stanoveno, že tituly a kvalifikace by měly být srozumitelné, přenositelné a vzájemně uznávané mezi jednotlivými státy.
Odmítání automatického uznání národního titulu při nostrifikaci je v přímém rozporu s těmito cíli. Nejenže komplikuje mobilitu absolventů, ale fakticky i zpochybňuje důvěru mezi jednotlivými vzdělávacími systémy.
V situaci, kdy například slovenský nebo rakouský absolvent magisterského studia nemůže v České republice užívat titul „Mgr.“, přestože jeho studium bylo nostrifikováno jako rovnocenné, se narušuje princip vzájemného respektu a transparentnosti, který měl být Boloňským procesem garantován.
Změna by nám prospěla
Tento stav je o to paradoxnější, že české tituly jsou v zahraničí běžně překládány a používány v anglických ekvivalentech (např. „Mgr.“ jako „MA“ či „MSc.“) bez potřeby zvláštního řízení nebo právního překladu.
Ovšem v opačném směru je tento princip symetrie popřen. Český právní řád tedy fakticky neumožňuje cizincům nebo českým občanům s cizozemským vzděláním plnou akademickou integraci, a to ani po úředním uznání vzdělání.
V důsledku toho je celý systém nejen nepružný a nepraktický, ale také nesouladný s principy, které Česká republika formálně přijala v rámci evropské integrace vysokoškolského vzdělávání.
Pokud má být Boloňský proces naplněn nejen formálně, ale i materiálně, pak by bylo žádoucí, aby nostrifikace automaticky vedla k právu užívat odpovídající český titul, a to alespoň v případech, kdy bylo uznáno, že zahraniční studium odpovídá svým rozsahem, úrovní a strukturou českému vysokoškolskému vzdělání.
Změna stávající právní úpravy by přispěla k větší srozumitelnosti systému pro širokou veřejnost i pro absolventy zahraničních škol.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Budoucí náměstek Vích: prodloužená ruka SPD a Ruska na ministerstvu obrany
Česko-slovenský systém „našich lidí“. Červený koberec pro Okamuru v Bratislavě
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
33 komentářů
Zase se čistí špína? Trapné. Tituly nebyly uděleny i některým jiným, kteří měli dokonce vyšší vzdělání ve Francii, než sama Decroix. K smíchu článek
Trapný jsi ty, protože popíráš fakta.
Právnické vzdělání ve Francii, navíc dokončené pouze na úrovní Master 1 (což je něco mezi bakalářem a magistrem), není rovnocenné s magisterským titulem získaným za pět let studia na Právnické fakultě UK. V tom je ten problém. Ve Francii určitě neučí o českém ústavním, obchodním nebo občanském právu… Tedy jak píšete, toto zahraniční studium neodpovídá „svým rozsahem, úrovní a strukturou českému vysokoškolskému vzdělání“ a zavání to stejným podvodem, jako kdysi získané magisterské tituly na Právnické fakultě v Plzni.
Kalvoda alespoň odstoupil, ale stávající ODS je sbírka české lůzy.
Nevložil závěrečnou zkoušku, tak laskavě nelži.A to že ná PhD na naší UK což je vyšší vzdělání na které by nemohla bez uznání rovnosti vzdělání jít ti nevadí lháři.
Budu citovat:
,,ukončil studium vykonáním státní závěrečné zkoušky a získal vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru p r á v o ,,
K tomu jsem později obdržel: DOLOŽKU DIPLOMU že jsem podle zákona č. 172/1990 Sb. – vynecháno – oprávněn užívat akademický titul magistr, ve zkratce Mgr. Tato doložka je nedílnou součástí výše uvedeného diplomu……..atd.
Nedomnívám se, že paní ministrině splnila stejné podmínky jako já.
To co se ty domníváš je irelevantní.
Nostrifikace k pětiletému magisterskému studiu práva v Česku se uskutečnila i přesto, že madam Decroix neabsolvovala ve Francii poslední ročník nutný k plnohodnotnému právnickému vzdělání v úrovni Master2. Stejná škola přitom odmítla nostrifikovat jinému uchazeči pětileté francouzské studium práv. Takže díky neoprávněné nostrifikaci bylo paní Decroix umožněno neoprávněné doktorandské studium.
Mastier2 má dohledej a nelži ju.
Bez těchto dokladů a uznání by nemohla studovat dál na UK a získat doktorát ttoubo.
Dobrý den pane Rozehnale,
Jestli tomu článku dobře rozumím, pak na vině je paní Decroixová, protože nerespektovala české právo. Trošku mne mate ten titulek.
Je to nesmysl, strudium Mgr v naší republice je vesměs 5leté, což Decroix nespuje. A nějaké srovnávání podle oka je jen další okénko pro korupci. Jednou prostě Mgr.nemá, tak je to podvod a tečka.
Takže Eva Decroix je zákonem uznaný magistr, ale nesmí ten titul používat. To jsou teda zákony.
Problém je, že lidí, kteří nedokončili v zahraničí mgr. stupeň, a ten jim nebyl v tuzemsku uznán, je více, tahle paní je prostě výjimka – proč asi?
Takže pokud spáchám něco protiprávního, nejsem na vině pokud vyslovím názor, že právní úprava je nelogická? Vítejte v právním státě.
No pokud vím, když spácháte něco protiprávního, nemusíte dělat vůbec nic. Teprve až když Vás něco udá, a začne to vyšetřovat policie, tak popřemýšlejte jestli má smysl si brát právníka, nebo zaplatit pokutu, Konkrétně za neoprávněné používání VŠ titulu je jenom pokuta pár tisíc . Takže to je snad levnější to zaplatit než si platit právníka.
Nebo tedy v případě pí ministryně se tvářit překvapeně že o tom nevěděla a rychle stáhnout všechny papíry na kterých ten titul uvedený je. No, jestli už mezitím nastoupila na ministerstvo a tam už pro ní začali aj s tím jejím titulem, připravovat a tisknout, řadu úředních dokumentů, tak to bude fakt drahý. Teda, ne pro ní.
Jenomže právě, hovoří se o akademické integraci, nikoliv tedy o odborné kvalifikaci jako takové.
Takže páni akademici si mezi sebou můžou pustit koho chtėji, když to univerzita zaplatí.
Jenomže třeba zrovna právník, který vystudoval francouzské právo, by byl v českém právním prostředí svým klientům naprosto k ničemu. .
Vznešené myšlenky. Jsou i užitečné? Teoretické a čistě abstraktní obory (matematika, fyzika, informatika, teoretická ekonomie) jsou opravdu univerzální. Jenže hned co se začneme blížit aplikacím, např. fyziky (strojařina, stavařina) nebo biologie a chemie (lékařství, farmacie, zemědělství), univerzální teoretické jádro se kombinuje s národními prvky (technické normy, průmyslové standardy, legislativa, diagnostické a klinické postupy, organizace lékařské péče, léčiva, …).
Naprostý protipól univerzálnosti matematiky je právě právo. Národní právní systémy se liší v obsahu, filozofii i aplikaci. Absolventům zahraničního studia chybí znalosti místního právního řádu a judikatury, ČR proto obecně neuznává zahraniční právnické vzdělání jako rovnocenné s českým a nostrifikace se (bez rozsáhlých doplňujících zkoušek) většinou neudělují. Výjimkou může být např. studium mezinárodního nebo evropského práva.
Opravdu by bylo rozumné v rámci nostrifikace automatické udělování analogických českých titulů? Není faktorem komplikujícím mobilitu těchto absolventů samotný rozdíl v obsahu studia, spíš než údajně „nelogická právní úprava“, jak uvádíte?
Konkrétně paní Decroix ve Francii vystudovala obecné občanské právo. Francouzské. Mimochodem, téma její disertační práce na PF UK „Rozvod bez soudce – je francouzské řešení transponovatelné do českého právního prostředí?“ hovoří samo za sebe.
Půjčil jsem si, kvůli správným údajům wikipedii. Žádnou nelogickou právní úpravu nevidím. Jen nesplnění zákonných povinností k získání akademického titulu Mgr. a následně i Ph.D., ačkoliv doktorandský program absolvovala!
Právní vzdělání absolvovala ve Francii, kam odcestovala s partnerem Rémim Decroix. Nejdříve se usadili v Bretani a poté v Lille. Od akademického roku 2002/2003 studovala dva roky na Fakultě práva, ekonomiky a managementu Université de Bretagne Sud, kde získala diplom DEUG (Diplôme d’Études Universitaires Générales), ekvivalent bakalářského titulu – ekvivalent titulu Bc. za dva roky?! Tento titul jí nebyl českým školstvím nostrifikován! Studenti českých škol studují v prezenčním studiu na akademický titul Bc. 3 roky, v kombinovaném i 4 roky!
Po přerušení studia přestoupila v akademickém roce 2005/2006 na Université Lille II, kde v roce 2007 získala diplom Maîtrise, jehož název byl po školní reformě změněn na Master 1, odpovídající jednoročnímu magisterskému studiu – hmm, jednoroční studium neukončené státní zkouškou, tedy bez nároku na udělení akademického titulu Mgr. ! Naskýtá se otázka, kdo a jakým způsobem provedl neoprávněnou nostrifikaci nedokončeného studia?
V ročníku 2007/2008 odjela z Francie v rámci programu Erasmus na pražskou právnickou fakultu; program však nedokončila – ano, nedokončila, tedy opět nic!
V roce 2008 jí Univerzita Karlova magisterské studium nostrifikovala – ano, Karlovka nostrifikovala neexistující magisterské studium!? Deník N upozornil v červnu 2025 na skutečnost, že nostrifikace k rovnocennému pětiletému magisterskému studiu práva a právní vědy v Česku se uskutečnila i přesto, že neabsolvovala poslední ročník nutný k plnohodnotnému právnickému vzdělání v úrovni Master 2. Tento diplom získala později v neprávním oboru. Od nostrifikace používala český titul Mgr. Po zveřejnění informace uznala, že neoprávněně. Stejná vysoká škola přitom podle Deníku N odmítla v roce 2009 nostrifikovat jinému uchazeči pětileté francouzské studium práv.
Takže titul Mgr. není!? Jak je možné, že opět Karlova Univerzita umožnila bez předložení magisterského diplomu, zahájit doktorandské studium Ph.D., jehož zahájení je podmíněno doložením magisterského diplomu?! Nezdá se vám, že je v Karlovce cosi shnilého?! No a na závěr, kdopak zatlačil pro přijetí de Croix do advokátní komory, když jaksi neměla v rukou diplom Mgr. právního směru?!
Její studium bylo pouze postavené na roveň českému. Určitě v Rozhodnutí české univerzity nebylo stanoveno, že může užívat titul Mgr.. A to je vše. Asi to špatně pochopila, nebo si to špatně přečetla. Ale už to ví a napravuje to. Až zase příště něco nepochopí, nebo si to nepřečte, určitě to zase někdy v budoucnu pochopí a napraví,
Nebo-li vládík nepochopil, že nikde není stanoveno jak používat zahraniční tituly ani jakým způsobem je transponovat do těch českých, není to tedy ani zakázano.
Dobrý den a prosím tlumočte panu A. Rozehnalovi, že vnesl jasno do polemik všeho druhu na toto téma. Takto srozumitelný výklad mi chyběl.
Ludmila Pokorná
Pane Rozehnale se vší čestí s vaším sloganem nemohu pochopit proč píšete pro tyto nekulturní noviny. Vy máte na víc.
1) Proč Eva smazala svoje tituly? Brání někdo Evě používat zahraniční tituly? Ne.
2) Jak může být Eva v Česku advokátkou, když nemá vystudované české právo? Nebo ve Francii studovala české právo?
Ad 1) hysterie burešových podržtasek. Ad 2) Může být protože udělala advokátní zkoušky.
Když uděláte první atestaci, třeba z interny, a pak se zjistí, že jste nevystudoval medicínu, tak prostě letíte.
Chápu vyletěl jsi z medicíny. Zřejmě ještě dřív než jsi nastoupil. Každopádně taky nechápeš. Zřejmě to bude tím, že na rozdíl od ministryně nemáš ukončené vzdělání.
Vznešené myšlenky. Jsou i užitečné? Teoretické a čistě abstraktní obory (matematika, fyzika, informatika, teoretická ekonomie) jsou opravdu univerzální. Jenže hned co se začneme blížit aplikacím, např. fyziky (strojařina, stavařina) nebo biologie a chemie (lékařství, farmacie, zemědělství), univerzální teoretické jádro se kombinuje s národními prvky (technické normy, průmyslové standardy, legislativa, diagnostické a klinické postupy, organizace lékařské péče, léčiva, …).
Naprostý protipól univerzálnosti matematiky je právě právo. Národní právní systémy se liší v obsahu, filozofii i aplikaci. Absolventům zahraničního studia chybí znalosti místního právního řádu a judikatury, ČR proto obecně neuznává zahraniční právnické vzdělání jako rovnocenné s českým a nostrifikace se (bez rozsáhlých doplňujících zkoušek) většinou neudělují. Výjimkou může být např. studium mezinárodního nebo evropského práva.
Opravdu by bylo rozumné v rámci nostrifikace automatické udělování analogických českých titulů? Není faktorem komplikujícím mobilitu těchto absolventů samotný rozdíl v obsahu studia, spíš než údajně „nelogická právní úprava“, jak uvádíte?
Konkrétně paní Decroix ve Francii vystudovala obecné občanské právo. Francouzské. Mimochodem, téma její disertační práce na PF UK „Rozvod bez soudce – je francouzské řešení transponovatelné do českého právního prostředí?“ hovoří samo za sebe.
Jenže vy nepíšete pravdu, Eva Decroix nezískala ve Francii magisterský titul, protože plné magisterské vzdělávání nedokončila a tak má z Francie pouze titul na úrovni bakaláře. To že jí UK nostrifikovala vzdělání na úroveň našeho magistra je věc jiná a nese to sebou hodně otazníků, i proto, že francouzské právo je plně odlišné od českého práva.
To by nebyl Hlídací čokl, aby zas zbytečně nerýpal, nezpochybňoval a nechtěl milodary.
Prostě v Česku to tak je a není potřeba nic měnit. Ne nadarmo se říkalo, jména hloupých na všech sloupích. Jen ten, kdo se moc nenaučil a je rozumu mdlého musí na sebe upozorňovat nějakým titulem. Jsou země, kde se tituly prakticky nepoužívají a nikomu to nevadí. Jen Češi musí dávat na vědomí, že jsou něco víc.
Hloupý národ, což autor tohoto článku dokazuje víc než celá naše vláda.
Studoval jsem např.španělskou ústavu a nedá se absolutně považovat za ekvivalent k české. Nemyslim si, že je komfortní uniformní přístup EU. Jinak řečeno, nelze studovat český právní řád a aplikovat na španělský. Ani sjednocovat právni normy do obecných rámců napříč EU.
Nostrifikace přichází v úvahu pouze za podminky přezkoušení v kontinentálnim právní teorii a za podminek akademcké obce v ČR. Nechť je tedy upraveno, ale né proto, že to EU chce. To povede k dalši degredaci vzdělaní a v právu obzvlášť.
SICE TUTO PANÍ NEMUSÍM ALE ZÁROVEN SI VÁŽÍM JEJÍHO NASAZNÍ V POLITICE typicky ČESKÁ VLASTNOT ÚDERU PODPÁS, NAŠI NOVINÁŘI BY SEMOHLI STYDĚT.
Dotyčná paní studium ve Francii nedokončila, zbýval jí jeden rok, proto na magisterský titul nemá nárok ani ve Francii, ani u nás.
A to pomíjím, že univerzita, na níž v e Francii studovala, na světovém žebříčku univerzit zastává za UK o několik set pořadových míst. To je ta „kvalita zahraničního vzdělání“, o níž básnil soudruh Fiala.
Jistěže je o něco lepší než absolventi práv v Plzni.
V článku je chyba. Smlouvu o vzájemném uznávání vzdělání máme nejen se Slovenskem ale také s Německem, Polskem, Maďarskem a Slovinskem. S ruskem nemáme žádnou částečnou smlouvu. Se sssr respektive s nástupnickymi zeměmi a s některými zeměmi východního bloku takové smlouvy existovaly v minulosti. Většinou přestaly platit kolem roku 2000.