Proč Češi (ne)vládnou světu – Třetí díl série zaměřené na dopravu

Napsal/a -pes- 16. března 2016

Světovému obchodu ve stále větší míře vládne přidaná hodnota. Stručně, nezáleží až tak na tom, kolik toho země vyveze, jako na tom, o kolik cenu daného produktu navýší. Hráči na špici hodnotových řetězců jsou přitom díky kreativitě v oblastech jako je výzkum a vývoj či marketing v tomto smyslu šampiony. Zároveň vrtí zbytkem světa, tedy firmami, které přidávají méně hodnoty a patří mezi jejich dodavatele. Dobře je to vidět v automobilovém sektoru, jehož hodnotové řetězce patří mezi nejkomplexnější. Podrobnosti diskutovali Pavel Hnát z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE a Ivan Jukl z Ministerstva zahraničních věcí. Nabízíme základní teze doplněné o expertní debatu.

Teze 1:

  • Není montovna jako montovna, některá je inteligentní. Když se podíváme na jednotlivé automobily a srovnáme, jak se vyvíjí přidaná hodnota na vyrobený kus, tak například za Německem určitě zaostáváme. To pak svým způsobem musíme kompenzovat počtem vyvezených aut. Na druhou stranu naše situace není tragická. Není totiž montovna jako montovna. Máte-li k výrobě vlastní vývoj a konstrukci, tak možná neděláte průlomové inovace, ale takové to stále zdokonalování výrobku, které je našim inženýrům vlastní, už ano. To vás vždy neochrání před riziky na světových trzích, ale určitě to dává šanci inovovat. V Česku je přitom automobilový průmysl důležitý v tom, že máme nejen dodavatele prvního, ale i druhého a třetího řádu, a že jde často o malé a střední podniky, které také mají své inženýry a konstruktéry. Z tohoto pohledu to tak není tak špatné, i když nejsme na špici hodnotových řetězců.

 Teze 2:

  • I české firmy vládnou světu, jiným pozice (německého) subdodavatele stačí. Určitě máme na to, abychom byli na špičce globálních hodnotových řetězců. Příkladem může být Linet, výrobce nemocničních lůžek, který působí všude po světě, včetně Spojených států, a je určitě na vrcholu svého řetězce. Stejně tak se můžeme bavit i o dalších komoditách. Příkladem jsou pneumatiky, firma Mitas. Jde o oblasti, kde máme velký podíl na trhu, umíme kontrolovat distribuci a máme velmi dobrou pozici například ve veřejném sektoru. Samozřejmě, že je těžké paušalizovat. Určitě to ale není tak, že by se dnes podnikatelé spokojovali s pozicí dodavatele Německa, o čemž se někdy mluví a možná to tak i někdy vypadá. V této souvislosti je třeba si určitě uvědomit, že například pro to, aby byla firma na vrcholku hodnotového řetězce v rozvojových zemích je třeba investovat mezi prvními, což znamená ohromné riziko.

 

 Teze 3:

  • S Čínou na vyšší příčky hodnotových řetězců (a nebo navždy jinak)? V poslední době mnozí politici a byznysmeni v Česku ve velkém sázejí na čínské investice. Určitě se dá těžko paušalizovat, jinými slovy bavit se plošně o tom, zda nás investice z jedné nebo druhé země posunou v hodnotových řetězcích tam, kde potřebujeme či chceme být. To, jestli se Číně v tomto smyslu podaří dostat na úroveň Koreji, která je z asijských investorů v Česku nejvýznamnější, nebo Japonska, je stále otázka. Spousta českých investorů by si to určitě přála, přála by si mít užší kontakty s Čínou. Nejde jim přitom často jen o čisté investice, může to být například i nějaká forma partnerství, spolupráce na třetích trzích a tak dále. Přejme si tedy, aby se jistý příslib, který nám dal zvýšený příliv investic v loňském roce, naplnil, a společně s tím, aby řekněme zdravá soutěž mezi našimi asijskými partnery přinesla pro Česko zajímavé výsledky.


Diskuze očima Pavla Hnáta

První část komentářů se dotýká inovační schopnosti českých firem, která je všeobecně vnímána jako klíč ke konkurenceschopnosti a i k vyšší přidané hodnotě exportu. Inovační schopnost je často spojována spíše s malými a středními podniky, ve kterých se nápady a kreativita projevují rychleji a flexibilněji. Velké firmy a korporace svůj inovační handicap často dohánějí kvantitou.

Ovšem v hodnotových řetězcích mohou uspět oba typy českých firem: ty malé a střední spíše ve specifických výrobách či službách, které stojí na neotřelém nápadu nebo citu pro tržní příležitost, ty velké jako spolehlivá součást řetězce dodavatelů. Být leaderem odvětví nebo řetězce totiž nemusí být vždy výhra.

Velký význam má pro Českou republiku její odvětvová struktura. Patříme mezi země, které si, podobně jako Německo, uchovávají vyšší podíl průmyslu. Ten je náročnější na investice do fyzického kapitálu a v kombinaci s vysokou dovozní závislostí České republiky nás determinuje, alespoň prozatím, k nižšímu podílu přidané hodnoty ve vývozu.

Jistě ale není třeba vyššího podílu průmyslu na našem HDP litovat; v krizi prokázal vyšší stálost než služby a nadále je velkým lákadlem pro zahraniční investice.

Právě investice byly druhým tématem komentářů. Zejména ty čínské, které k posílení přidaného hodnoty v našem vývozu zatím pravděpodobně nepovedou. Čína u nás hledá spíše krátkodobější zisk, podobně jako řada západních investorů.

Ten bychom ale z regionálních, tedy jisté zmenšené kopie globálních, hodnotových řetězců mohli v budoucnu inkasovat i my. Potenciál na ovládání regionálních hodnotových řetězců naše firmy mají.


Celý rozhovor si můžete poslechnou ZDE.


Předchozí díly dopravní série:

Mobilita 21. století? Příležitosti nebo noční můra, záleží jen na nás. – První díl série zaměřené na dopravu

Koho cestu užíváš, toho píseň pěješ. Je čas učit se čínsky? – Druhý díl série zaměřené na dopravu

 

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

5 komentářů

  1. Petys napsal:

    Nejvyšší přidanou hodnotu našem vývozu přidal Miloš Zeman, když se čínským hodnostářům vlísal s figurkou krtečka. A hned tu máme příslib čínské banky a koupě fotbalového klubu! Tomu se říká ekonomická politika!
    Podobně geniální postupy volí další obdivovatel Číny, ministr-oligarcha Babiš, který místo krtečka používá pandu. Aby ji dostal, přestane Praha Číňanům připomínat lidská práva Tibeťanů. Pandu za Tibet. Taky dost dobrý tah.

  2. Miroslav Novák napsal:

    Vyjděme z nadcházejících tří tezí: (1) Současný svět je globalizovaný, což mimo jiné znamená, že je stále těžší najít produkt, který je výhradně doménou jedné země. (2) Nejnižší přidaná hodnota se nachází uprostřed hodnotového řetězce, tj. u výroby. (3) V automobilovém průmyslu obecně platí, že podíl domácí přidané hodnoty na exportu je oproti jiným odvětvím nižší. A nyní se podívejme do Česka: Malá, otevřená ekonomika, která je vysoce dovozně náročná. Klíčový význam zde má zpracovatelský průmysl s neustále narůstajícím podílem výroby motorových vozidel. Automobilový průmysl přitom patří mezi dovozně nejnáročnější odvětví. Celkově tak stále platí, že vývoz Česka je ve srovnání například s Německem více o obratu než o přidané hodnotě.

  3. Radek Novák napsal:

    V případě zahraničních investic směřujících do české ekonomiky je nutné rozlišovat investice „produktivní“ a „neproduktivní“. „Produktivní” investice vytváří v tuzemsku něco nového, co bude ať už v podobě produktu nebo služby uspokojovat potřeby zákazníků, a dávají práci českým zaměstnancům. Naopak „neproduktivní” investice mají podobu majetkového vstupu do již existujících českých firem s cílem inkasovat z nich zisky a dividendy. Většina zatím oznámených čínských investic v Česku zatím budí dojem druhé varianty. Dlouhodobě by se přitom Česko nemělo zaměřovat jen na co nejvyšší přidanou hodnotu, ale hlavním cílem by mělo být posunout se do skupiny zemí, které v přeshraničním obchodě a výrobě inkasují zisky a dividendy. Z nich totiž plyne pro zemi bohatství.

  4. Luděk Pfeifer napsal:

    Možná ze dvou důvodů. Máme nízký standard inovačního leadershipu a málo dbáme o technologický skauting. Lídři, jejichž chlebem je větřit tržní příležitosti a měnit status quo ve jménu jejich využití, jsou v českých firmách málo chtění. A technologický rozvoj vlastního core-businessu jsou naše firmy navyklé těžkopádně dolovat „zevnitř“, namísto profesionálního získávání inovací a start-upů jako infúzí svého růstu. Obě disciplíny jsou přitom klíčové právě pro výši hodnoty, o kterou je firma schopna své služby a produkty obohatit.

  5. Luboš Mokráš napsal:

    Jak bylo uvedeno už v úvodním textu, být na špici je drahé a riskantní. Své o tom ví i společnost jako Google – ten teď prodává společnost Boston Dynamics, která vyvíjí pokročilé roboty, a kterou relativně nedávno koupil. Pro české společnosti proto je a bude těžké jet na čele pelotonu, zejména v oblastech, ve kterých existuje řada velkých a silných společnosti. Ideálním případem je automobilový průmysl – zde se české společnosti jako špička prosadí skutečně těžko. Na druhou stranu tu máme příklady společností jako AWG nebo Avast, které se ve své specifické oblasti prosadily velmi dobře a ke světové špičce patří. Právě obory, kde více záleží na talentu konkrétních osob a kde nejsou nutné obrovské počáteční náklady (vedle softwaru kvalifikovaná chemie, pokročilé materiály nebo biotechnologie) máme šanci uspět a určovat tón. Příkladem že to jde i v malém státě může být dánský farmaceutický gigant Novo Nordisk.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies