Prab Bhatia Photography via Foter.com / CC BY-NC-ND, zdroj

Mojmír Hampl: Svět důvěry aneb Proč s klidem nastoupíme do výtahu

Napsal/a Mojmír Hampl 27. dubna 2017

Věřte tomu nebo ne, ale svět, v němž žijeme, je založen na naší vzájemné důvěře. Dokonce by bez ní nemohl ani na chvíli existovat. Než nastoupíte do výtahu, určitě nechcete nejprve vidět certifikát, že jeho závěsná lana a zátěžový mechanismus prošly nedávno zákonem vyžadovanou kontrolou.

Když si odvážíte ze servisu auto s přezutými letními pneumatikami, nejdete si jistě hned zkontrolovat dotažení matic na všech čtyřech kolech.

A když večeříte v restauraci, nepožádáte před objednáním hlavního chodu, zda byste mohli nejprve v kuchyni prověřit kvalitu surovin, čistotu hrnců a dodržování hygienických předpisů.

V těchto a milionech jiných případů prostě věříme, že lidé v principu dělají, co mají. Důvěřujeme, že nechtějí škodit a působit záměrně újmu. Očekáváme, že lidé fungují a díky nim i celý systém. A nepotřebujeme přemýšlet proč. Je to přirozené.

Důvěra v systém i lidi

Dokonce ještě silněji: dobrou vlastností složitých, lidmi organizovaných systémů je, že můžeme užívat jejich konečné výstupy, produkty a nemusíme se vůbec zatěžovat hloubáním nad tím, proč fungují a jak jsou uvnitř organizovány.

Rozsvítíme světlo nebo zapneme varnou konvici a nemusíme dumat o systému rozvodu vysokého napětí, o transformátorech a elektrárnách. A ani nechceme, chceme přece jen mačkat vypínač.

Vybíráme peníze z bankomatu a neuvažujeme o peněžní zásobě, úvěrovém trhu a centrální bance. V pořádku – důvěřujeme systému a lidem, kteří ho spravují a on (i proto) funguje.

Hlavním motivem jeho hladkého fungování je sama podstata lidí a jejich sebezájem, vedlejším jejich průběžná kontrola.

Všechny tramvaje dojely

Teprve když lidé či lidmi organizované systémy nedělají, co mají, vznikají události. A o nich referují média. „Lidé se přiotrávili v restauraci rybou“. „Vážný výpadek elektřiny ponořil město do tmy“, „V autoservisu montovali klientům místo originálních nových dílů použité“. Znáte to.

Pokud systém funguje a lidé též, není o čem psát. „Všechny tramvaje a vlaky dojely do cíle včas a nikomu se nic nestalo“. Tím zprávu na první stránku neuděláte. To je totiž normální.

Mimochodem, tento evidentní fakt říká cosi podstatného, nač mnozí neustále pobouření konzumenti mediálních zpráv zapomínají.

Protože média informují začasté právě o odchylkách od normálu, je jasné, že v zásadě v drtivé většině případů svět běží, ehm, normálně.


Čtete rádi HlídacíPes.org, podpořte nás! Unikátní projekt Pavučiny byznysu Andreje Babiše reportérky Elišky Hradilkové Bártové byl nominován na Novinářskou cenu 2016 v kategorii Česko-slovenská cena veřejnosti. O vítězi může rozhodnout právě Váš hlas.

Hlasovat pro unikátní projekt HlídacíPes.org Pavučiny byznysu Andreje Babiše můžete ZDE až do 30. dubna.

Za vaši podporu
děkujeme!


A zcela normálně předpokládáme, že lidé budou věci dělat v průměru dobře a správně. To není překvapení, překvapení je opak. Až budou noviny psát, že našly jediného neúplatného politika či úředníka, budu mít teprve pocit, že normální jsou jen ti zkorumpovaní. Dříve ne.

Anonymní důvěra

Zajímavé ale je, že mnohem větší důvěru v nás vzbuzují systémy, pokud jsou anonymní. Pokud nevidíme a neznáme konkrétní lidi, kteří je mají na starosti a dělají v nich konkrétní rozhodnutí.

Více věříme demokracii, méně demokraticky zvoleným politikům. Více médiím jako celku než jednotlivým novinářům. Více školám a soudnictví, než konkrétním učitelům či soudcům.

Jakmile má systém konkrétní tvář, hrají už roli všechny lidské sympatie, antipatie, lásky, nenávisti, prostě city, pocity a emoce.

Sám tuto rozpolcenost u sebe někdy pozoruji a ptám se, proč vlastně? Proč je snazší věřit pohnutkám lidí, když jsou anonymní, než když mají tvář?

Rozdíl mezi důvěrou v anonymní systém a v konkrétní lidi je v naší zemi dosti silný. Je to škoda – zbytečně to komplikuje veškeré dohadování a zvyšuje všechny náklady na uzavírání transakcí a dohod.

2 komentáře

  1. petrph napsal:

    Pan viceguvernér České národní banky si zafilozofoval, aniž si asi uvědomil, že tím na příkladech popsal rozdíly mezi právním státem a liberalizací (jakou zde prosazoval pan Klaus).
    Stručně řečeno, v právním státě skutečně může občan důvěřovat (předpokládat), že výtah má certifikát (a pravidelné kontroly), že v servisu mu kvalitně /a s vlastní kontrolou) správně nasadí (kvalitní) pneumatiky, a že v restauraci mají hygienicky přijatelné potraviny.
    Protože všechny tyto podrobnosti pro příslušné obory podnikání předepisují zákonné (technické, hygienické normy), a občan může (třeba z hlediska presumpce neviny) předpokládat že je podnikatel v jeho případě plní. A kromě toho zase navíc předpokládá že stát provádí u podnikatelů kontroly, zda je plní. Jistě – není to tutovka, ale je to, řekněme legitimní předpoklad.
    Zatímco – v případě liberalismu toto všechno padá. Tam by se skutečně musel občan starat než vleze do výtahu (do auta, do vlaku, zapne libovolný spotřebič atd ) jestli daný produkt nějaký hodnověrný (ale nepovinný) certifikát garantující kvalitu má, resp. jestli se i tohoto konkrétního nějaké opakované kontroly jeho spolehlivosti provádějí, čili nic. Protože bez toho do všeho vstupuje na vlastní nebezpečí a nikdo mu nic negarantuje.
    A podobně by musel skutečně a velmi podrobně zkoumat a to předem kvalitu a funkčnost každého výrobku který kupuje (nejen potravin ale i elektroniky auta, staveb,..atd), protože by zase žádná zákonná norma nepřikazovala že by producent (dodavatel) byl nucen jakoukoliv stanovenou kvalitu a funkčnost dodržet či garantovat. Všechno by bylo ryze na „smluvním základě“…

    A ještě k tomu co píše níže, těžko pochopit, proč se zrovna víceguvernér centrální banky odvolává na mediálně bulvarizační principy ohlupování davů které do médií zavedl kdysi hochštapler, byznysmen a zakladatel komerční reklamy Phineas Taylor Barnum.
    Mnohem lépe by pan Hamp učinil kdyby se pokusil v diskuzi a na tvrdých faktech obhájit komu vlastně prospěly bilionové intervence ČNB vedoucí k dlouhodobému oslabování koruny. Třeba vzhledem k publikovanému faktu že polovina českých podniků mají zahraniční majitele..

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Váš postřech je přesný. Když se zamyslím nad mnohým co se kolem nás v současnosti děje, nemohu se zbavit dojmu, že ČR je stát spíše liberální než právní.
    K článku pana viceguvernera ČNB bych podotkl, že spíše než filozofováním, ho lze nazvat, no začíná to na blá. A co konkrétního chtěl říct těmi závěrečnými větami: “Rozdíl mezi důvěrou v anonymní systém a v konkrétní lidi je v naší zemi dosti silný. Je to škoda – zbytečně to komplikuje veškeré dohadování a zvyšuje všechny náklady na uzavírání transakcí a dohod,” to neví asi ani pan viceprezident ČNB sám. Jestli takto myslí celá bankovní rada v čele s guvernérem, tak buď Bůh Česku milostiv.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies