autor, zdroj

Krym jako za hluboké totality: únosy, vraždy, strach. Krutý poloostrov nejen pro Krymské Tatary

Napsal/a -pes- 4. února 2017

Ruská propaganda se snaží vytvořit obraz šťastných Krymčanů po „dlouho očekávaném návratů domů“. Realita je ale taková, že kromě složité ekonomické situace jsou na Krymu systematicky pošlapávána lidská práva. Bohužel zatím nic nenasvědčuje tomu, že je někdo schopen pomoci lidem, kteří se stali oběťmi další ruské vojenské avantýry. Přinášíme text ukrajinisty Radko Mokryka, spolupracovníka projektu Encyklopedie migrace.

V březnu 2014 v Evropě proběhla bezprecedentní vojensko-politická akce. Ruská armáda vstoupila na ukrajinský poloostrov Krym. Nehledě na porušování veškerých principů mezinárodního práva a protesty civilizovaného světa bylo na Krymu uspořádáno „referendum“, po kterém následně Rusko prohlásilo poloostrov za součást Ruské Federace. Pro mnohé obyvatele Krymského poloostrova začaly krušné časy.


Text vznikl ve spolupráci HlidaciPes.org s projektem Online encyklopedie migrace.


Výsledky „referenda“, které se konalo pod dohledem ruské armády a s porušováním snad všech možných právních norem, byly předvídatelné – pro nezávislost poloostrova a následné připojení k Ruské federaci se „vyslovilo“ skoro 97 % lidí. Ruská vláda mohla uvádět jakákoli čísla, která se jí hodila. Realita byla ale mnohem komplikovanější.

Procesy s aktivisty

Ruskou okupaci Krymu ostře odsoudilo ukrajinské obyvatelstvo poloostrova. Stejně tak „referendum“ bojkotovali a proti okupaci otevřeně protestovali Krymští Tataři. Po ustavení ruské vlády na poloostrově tak byly ihned zavedeny tvrdé pořádky. Rusko se muselo vypořádat s nespokojenými. Řada ukrajinských aktivistů, kteří vzdorovali okupaci, byla odsouzena pro „terorismus“ nebo „extremismus“. Někteří z nich, jako třeba Hennadij Afanasjev, byli po několikaletém vězení vyměněni za proruské separatisty. Jiní si doposud odpykávají tresty v ruských věznicích (Oleg Sencov, Olexandr Kolčenko aj.).

Zvláštní důraz ale ruská vláda klade na problém s Krymskými Tatary. Přitom útoky na tuto etnickou menšinu jsou vedeny ze všech možných stran – od zákazu vstupu na poloostrov vůdčím osobnostem Tatarů až po řadu vykonstruovaných procesů proti krymským aktivistům.

Zákaz Medžlisu

Jedním z nejzásadnějších rozhodnutí ruských orgánů ve věci „krymsko-tatarského problému“ bylo vyhlášení zastupitelské instituce krymsko-tatarského národa – Medžlisu –  za extremistickou organizaci a zákaz její činnosti na poloostrově. Organizace, se kterou Ukrajina po celou dobu jejího fungování neměla sebemenší problém, se hned po anexi v očích ruských bezpečnostních orgánu stala doupětem extremismu.

V praxi takový zákaz znamená, že každý občan nějakým způsobem zapojený do činnosti Medžlisu by mohl být prohlášen za extremistu a být souzen. Není nutné dodávat, že do podobné činnosti byla zapojená většina Krymských Tatarů na poloostrově.


Čtěte také:

Uznání ruské anexe Krymu? Velmi nebezpečný nápad i pro USA

Odsudek ruské anexe Krymu je důležitější než francouzský export sýrů a válečných lodí


Evropská služba pro vnější činnost označila zákaz Medžlisu za „brutální útok“ na práva národnostních menšin. Výbor ministrů Rady Evropy byl ve svém prohlášení ještě ostřejší, když případ Medžlisu přímo označil za perzekuci Krymských Tatarů na etnickém základě. Obdobně vyznělo prohlášení organizace Freedom House, ve kterém byl tento zákaz označen za začátek „masových represí vůči Krymským Tatarům“.

Vice než deset členů Medžlisu dostalo pokutu kvůli činnosti organizace. Náměstek hlavy Medžlisu Ilmi Umerov byl měsíc držen v psychiatrické léčebně. Amnesty International Umerova uznalo za „vězně svědomí“. Hlava Medžlisu Refat Čubarov má zakázaný vstup na poloostrov. Na Krymu na něj byla uválena vazba v nepřítomnosti.

Prohraný únor

Na konci února 2014 proběhly v hlavním městě Krymu Simferopolu masové demonstrace Krymských Tatarů na podporu územní celistvosti Ukrajiny. Po následných potyčkách byli dva ruští demonstranti nalezeni mrtví. Bylo zahájeno trestní stíhání. Je příznačné, že mezi zatčenými a souzenými jsou pouze Krymští Tataři. Na opačné straně ale mezi poškozenými výhradně ruští aktivisté.

Hlavním obžalovaným je další náměstek hlavy Medžlisu Ahtem Čyjgoz. Je obviněn z „organizací masových nepořádků“. Amnesty International uznalo Čyjgoze také za „vězně svědomí“, který je pronásledován výhradně kvůli svému politickému přesvědčení. Dalšími obžalovanými v tomto případu jsou Ali Asanov a Mustafa Dehermendži. Obviněným hrozí až 10 let ve vězení.

„Perličkou“ v tomto procesu zůstává fakt, že i kdyby byly ruské soudy na Krymu z právního hlediska uznány, ani podle ruských zákonů se nejedná o případ, kterým by se mohl zabývat ruský soud. Údajný zločin byl totiž spáchán občany Ukrajiny na ukrajinském území.

Tlak, únosy, vraždy

„Násilně unášejí mladé lidi, vraždí je. Lidé jsou zavíráni do vězení. Dělá se všechno pro to, aby Krymští Tataři sami opouštěli Krym. Krymští Tataři moc dobře chápou tuto cynickou politiku Kremlu a cíle Ruské federace, a proto se maximálně, pokud to jde, snaží vydržet na tomto území. Snaží se udělat cokoli, aby mohli na Krymu zůstat.“ Takto komentuje situaci na Krymu šéf Medžlisu Refat Čubarov. Fakta potvrzují Čubarovova slova: Podle údajů shromážděných lidskoprávními organizacemi bylo na poloostrově uneseno a dodnes se pohřešuje kolem dvou desítek aktivistů. Někteří byli objeveni až po smrti.

Zvláštní pozornosti se dostává také médiím. Po několika prohlídkách v krymsko-tatarské televizní stanici ATR jí byla v dubnu 2015 odebrána licence. Z poloostrova byla vytlačená i agentura QHA, která teď sídlí v Kyjevě. Výjimkou není ani napadání novinářů a domovní prohlídky blogerů (Marlen Muždabajev, Ibraim Umerov).

Výroční zpráva Amnesty International popisuje situaci kolem médií na poloostrově následovně: „V (krymských) médiích již není pluralita, a novináři, kteří se odvažují kritizovat de facto místní vládu, již doslova nemají na vybranou – musí psát pod vymyšlenými jmény pro média mimo území Krymu – kritika ruské okupace a anexe je trestným činem.“

Z advokátů rázem obžalovaní

Ani obhájci obviněných Krymských Tatarů nemůžou za takových podmínek svobodně pracovat. Advokát Nikolaj Polozov, který obhajuje obžalovaného Ilmi Umerova, byl začátkem roku zadržen v Simferopolu. Na konci ledna byl zadržen další obhájce Krymských Tatarů Emil Kurbedinov. Byl obviněn z extremismu. V kancelářích jejich advokátních společností proběhly prohlídky. Jen těžko si lze za takových okolnosti představit kvalitní obhajobu u soudu, když se najednou ze samotných advokátů stanou obžalované osoby. Tlak na obhájce v posledních dnech značně sílí.

Takové kroky ruské vlády zapříčinily vlnu migrace z poloostrova. Podle údajů krymským aktivistů vycestovalo od anexe kolem 30 tisíc osob. Víc než polovinu tvoří právě Krymští Tataři. Dalších přibližně 200 tisíc Krymských Tatarů zůstává na poloostrově. Přitom se nachází v situaci naprostého bezpráví a neustálého ohrožení.


Psali jsme:

Vše, co jste potřebovali vědět o uprchlících. Studenti spustili Encyklopedii migrace

Filosof Jan Sokol o migraci: Různé kultury vedle sebe jsou vždycky komplikace. Musí spolu komunikovat


Více k tématu můžete najít na www.encyklopedie.org, kde bude během února zveřejněna celá sekce „východní Evropa“.

8 komentářů

  1. Vašek napsal:

    Článek je jednostranný. Část faktů může být snad i pravdivá. Věrohodnost velmi snižuje absence jakékoliv zmínky o přímo teroristických přístupek bývalých představitelů této menšiny (viz. podřezání s vyhození sloupů el. vedení, snaha o poškození dodávek vody a pod.). Tomuto článku se nedá věřit.

  2. Masák napsal:

    Co k tomu říci? Sovětský svaz – promiňte Rusko, náš vzor.

  3. Oleh napsal:

    Díky za článek.

  4. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Ignorování dějin a neznalost historie nás kvalifikuje na kandidáty nového zotročení. Bible jasně zjevuje, že kde není poznání hyne lid. Ukrajina byla do roku 1654 nepatrný státeček, v rozmezí gubernie. Od roku 1654 do roku 1917 ruští carové darovali Ukrajině rozsáhlé území na severozápadě, včetně Kyjeva. Kyjev byl původně prvním hlavním městem Ruska. To si musíte uvědomit. V roce 1922 daroval Lenin Ukrajině východní území, zvané Novorusko. To je ono území, ve kterém se dnes vede válka. V roce 1939 daroval Ukrajině Stalin západní území a v roce 1945 po válce přidal k území Ukrajiny část naší první republiky, Podkarpatskou Rus. V roce 1954 daroval Chruščov Ukrajině Krym. Ve starověku byly na Chersonésu (dnešní Sevastopol) řecké osady, ve 13. století Krym obsadili Tataři a byl součástí Zlaté hordy a Krymského chanátu. Teprve roku 1783 ho anektovalo Ruské impérium, v roce 1954 byl převeden do Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
    Ve starověku byly na Chersonésu (dnešní Sevastopol) řecké osady, ve 13. století Krym obsadili Tataři a byl součástí Zlaté hordy a Krymského chanátu. Teprve roku 1783 ho anektovalo Ruské impérium, v roce 1954 byl převeden do Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
    4. září 1991 mimořádné zasedání Vrchního Sovětu Autonomní Republiky Krym přijalo Deklaraci o suverenitě republiky, ve kterém byla vyjádřena snaha vytvořit právní a demokratickou vládu v rámci Ukrajiny.
    5. května 1992 parlament Autonomní Republiky Krym vyhlásil nezávislost přijetím deklarace „Akt o vyhlášení vládní nezávislosti Republiky Krym“. To mělo být ještě schváleno referendem v srpnu téhož roku. Podle vzpomínek tehdejšího prezidenta Ukrajiny Leonida Kravčuka v jednom interview, uvažoval Kyjev tehdy dokonce o možnosti války s Republikou Krym. Ukrajinský parlament požadoval zrušení vyhlášení nezávislosti Krymu a dal Krymskému parlamentu ultimativně jeden týden na zrušení referenda. Hned 6. května 1992 byla přijata nová Ústava Autonomní Republiky Krym a krymský parlament přidal k ústavě doložku, že Krym „je součástí Ukrajiny“, byl také rozhodnutím zaveden úřad prezidenta Autonomní Republiky Krym. V červnu 1992 obě strany dosáhly dohody, krymská ústava byla zrušena a Krymu byl potvrzen status autonomní republiky.
    V květnu 1994 se stala situace napjatou, když parlament Krymu odhlasoval znovuzavedení ústavy z roku 1992, čímž by udělal Krym více nezávislým na Ukrajině. V červnu 1994 podepsal prezident Ukrajiny Leonid Kravčuk řadu výnosů, které ohraničovaly pravomoci vládních orgánů Krymu. Současně lídři Ukrajiny a Ruska museli odvracet vznikající násilí. Měsíc poté se uskutečnily volby a prezidentem Ukrajiny byl zvolen spíše prorusky orientovaný Leonid Kučma, čímž se zmenšily snahy Krymu o samostatnost.
    Myslím, že více netřeba dodávat.

    • ČERT napsal:

      Pokusil bych se na Vás trochu navázat, resp. něco doplnit, upřesnit… Jak píšete, že „Kyjev byl původně prvním hlavním městem Ruska“… Ona ta středověká Kyjevská Rus byla státem vlastně obecně všech východních Slovanů, kteří se na Rusy (Velkorusy), Ukrajince (Malorusy) a Bělorusy začali ostřeji diferencovat až v pozdějších staletích. Když se od 12.století ta Kyjevská Rus rozpadala, takovým hlavním centrem Ruska se postupně stala Moskva (Moskevské knížectví, velkoknížectví), odkud došlo později a postupně, do počátků 16.století, ke sjednocení ruského státu. Mezitím Ukrajina (včetně Kyjeva), po období vlivu tatarské tzv. Zlaté Hordy (jež sama byla bezprostředním dědicem mongolské říše a v jejímž vazalství se dlouho do 15.století nacházela i Moskva), byla ovládnuta litevskými velkoknížaty, kteří se pak zase spojili s Polskem (polsko-litevský stát, později, od druhé poloviny 16.století, lze v podstatě mluvit jen o Polsku) – a k Rusku byla připojena až v 17.století (zmiňujete ten r. 1654, kdy k tomu došlo v případě Kyjeva, v důsledku protipolského povstání kozáků na Ukrajině), případně, její západnější oblasti, až ve druhé polovině 18.století, v souvislosti s postupnou parcelací upadajícího polského státu mezi Rusko, Rakousko a Prusko. A samozřejmě, aspoň pokud jde o tu centrální část dnešní Ukrajiny, zhruba povodí Dněpru vč. Kyjeva, ta zůstávala poté v nějaké formě v područí Ruska (když nepočítám dočasnou ukrajinskou nezávislost vyhlášenou ke konci první světové války nebo rovněž dočasná období cizích okupací) vlastně až do rozpadu SSSR v r. 1991. Jistě, v sovětské éře byla dosti důležitým faktorem existence Ukrajinské SSR. – – – Takže ten územně-historický vývoj Ukrajiny byl velice komplikovaný – a samozřejmě, Krym byl úplné specifikum. Dodal bych jen, že ten tatarský Krymský chanát, dědic Zlaté Hordy, byl už od druhé poloviny 15.století vazalem turecké Osmanské říše – a tím zůstal až do r. 1774, do míru v Küčük-Kajnardži, který ukončil jednu z rusko-tureckých válek. Následně, v r. 1783, došlo k té jeho Vámi zmiňované anexi ze strany Ruska Kateřiny II. Samozřejmě, po vzniku SSSR byl součástí Ruské SFSR – a když ho r. 1954 Chruščov daroval Ukrajinské SSR, tehdy to snad nikoho, vzhledem k předpokládané nedělitelnosti SSSR, ani nebolelo. – – – Mimochodem ale, když už je článek o krymských Tatarech, které lze považovat za původní obyvatelstvo Krymu alespoň ve vztahu ke slovanskému obyvatelstvu (ať Rusům či Ukrajincům) a jejichž minulost je zajímavou kapitolou sama o sobě (mimochodem, coby turečtí vazalové si jako celek vysloužili dost neblahou pověst, která v 17.století přímo zasáhla i na naše území), tak lze dodat, že ti zrovna v onom r. 1954 byli jaksi „stranou“; neboť obviněni Stalinem ke sklonku druhé světové války (1944) z kolaborace s ustupující německou mocí, byli jako etnikum hromadně přesídleni na Sibiř a do Střední Asie. Na Krym se pak začali vracet až za Gorbačovovy éry ke konci 80.let.

  5. ČERT napsal:

    Ještě bych dodal, vzhledem k tomu, co tu vše napsal pan Oskar (hanák z Hané) a co jsem sám doplnil, že Ukrajina má do určité míry tu smůlu, že před r. 1991 nikdy neexistovala po nějakou jen trochu delší a stabilnější dobu jako suverénní státní útvar, a je považována tak trochu za určitý „umělý slepenec“. Vždyť kromě Ruska, jako o takových jiných eventuálních zájemcích o část ukrajinského území se mluví též o zemích jako Polsko, Maďarsko, Rumunsko (jen podotýkám, ta „naše“ Podkarpatská Rus bývala hluboko od středověku, cca od 11.století, až do r. 1918 uherská, tj. maďarská). – – – Ale pokud jde čistě o Krym… Že Rusko jeho anexí v r. 2014 porušilo stávající mezinárodní právo (dohody o rusko-ukrajinských hranicích po rozpadu SSSR), je věc neoddiskutovatelná. Přesto, ty všelijaké okolnosti tehdy vedly v našich médiích k diskusím, komu by měl tedy Krym patřit – a, což souvisí s těmi Tatary jako v podstatě (!) jeho původními obyvateli, jeden z historiků se nechal slyšet, možná s nadsázkou, že nejspravedlivější by bylo, kdyby patřil Osmanské říši. Tak určitě by byl nesmysl strkat ho Turecku, jako nástupci Osmanské říše (navíc když i v tom 15.-18.století byl jejím vazalským státem, nikoliv integrální součástí, např. pašalíkem jako byla třeba v l. 1541-1686 i část Uher – většina dnešního Maďarska)… – – – Je-li řeč o jednoznačně negativním postoji tatarského Medžlisu vůči ruské anexi (a že Rusko uznalo krymskou tatarštinu jako jeden z úředních jazyků na Krymu je asi hodně slabá náplast), a pokud bychom takovému postoji dodali více legitimity jen na tom základě, že vyjadřuje postoj v podstatě nejpůvodnější části obyvatel (nesměřuje ostatně aspoň trochu právě k takové myšlence článek?)… Nemohl by se tedy také Krym stát třeba nezávislým státem? Jako např. Kosovo? Necítím se kompetentním na to odpovědět. Prostě jen taková úvaha.

  6. petrph napsal:

    Medžlis,Medžlis što takoje Medžlis? Informací o tom co to vlastně je a jaká je jeho činnost lze dohledat poskrovnu. Ale i to co málo co nalezt lze zapíná kontrolky nedůvěry. Například..“členovia medžlisu v Chersonskej oblasti Ukrajiny zorganizovali viaceré diverzie voči polostrovu – výbuchy stožiarov elektrického vedenia, uzatvorenie dodávok vody a elektroenergie na Krym“… nebo „.. nikdy nezaregistrovaná organizace malého počtu krymských Tatarů…. působil (již) na Ukrajině jako samozvaný, nikým nezvolený „parlament“ krymsko-tatarského národa..Poté co Medžlis vystoupil s teroristickými výzvami na Krymu je jasné, že má pramalou podporu obyvatel.. „..

  7. Bob napsal:

    Uplně trapný článek. Na Krymu jsem byl toto léto a nic takového jsem tam neviděl. Funguje to tam normálně, akorát je to chudší než tady. Půjčili jsme si skůtr a ujeli na něm 200 km bez jakýchkoliv problémů s úřady nebo policií. Drtivá většina lidí tam je ráda, že už není v tom ukrajinském bordelu. Kdo chce, dám mu informace přímo.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies