Konec svobodných novin v Česku? Dospiva, Babiš a ti druzí…
Vydávání novin nemůže být vnímáno pouze jako byznys nebo jako nástroj ochrany zájmů vlastníka média. Hodnota médií totiž přesahuje zájmy jednotlivců a společností, které je vlastní. Pokud média slouží komerčním nebo politickým zájmům svých vlastníků, nemohou hrát svoji ústavní roli realizátora svobody projevu a kontrolora politické moci, píše právník Aleš Rozehnal.
Marek Dospiva ze skupiny Penta označil koupi vydavatelstvím Vltava-Labe-Press za investici, která má sloužit mimo jiné také jako „atomový kufřík, štít“, který bude skupinu bránit před iracionálními útoky.
Na první pohled by se mohlo zdát, že úmysl Penty používat, jí vydávané noviny, tedy její majetek, na obranu svých zájmů je legitimní, protože je na svrchované vůli vlastníka rozhodnout, jak se svým majetkem naloží. Takový přístup vychází z přesvědčení, že vlastník média má právo určit editoriální linii média, což vyplývá ze samé podstaty vlastnického práva.
Kdy noviny přestávají být svobodné
Hodnota médií však přesahuje zájmy jednotlivců a společností vlastnících média. Produkce masových médií nemůže být vnímána pouze jako byznys nebo jako nástroj ochrany zájmů vlastníka média.
Svobodná média jsou základní komponentou demokracie a proporce úspěšného byznysu jsou zcela jiné než proporce úspěšné demokracie. Pokud budou média založena na právu vlastníka určovat obsah média v reakci na různé skutečné či domnělé útoky, není možné takové médium považovat za svobodné ve smyslu žurnalistické editoriální svobody založené na konceptu lidského práva na svobodu projevu.
Pokud média slouží komerčním nebo politickým zájmům svých vlastníků, nemohou hrát svoji ústavní roli realizátora svobody projevu a kontrolora politické moci.
Co říkají oligarchové
Dalším vydavatelstvím, které je napojeno na silné podnikatelské uskupení, je MAFRA náležící do skupiny AGROFERT ministra financí Andreje Babiše. Ing. Babiš vehementně popíral jakékoli vlivové či politické zájmy při nabytí tohoto vydavatelského domu a argumentoval tím, že se jedná pouze o finanční investici.
Pohled na hospodářské výsledky skupiny MAFRA činí tuto motivaci málo uvěřitelnou. I kdyby to však byla pravda, média vydávaná společností, kterou ovládá politik, ztratila svůj společenský smysl. Tato média nemohou ze své podstaty být hlídacím psem politické moci, protože se stala její součástí. Tato média jsou ze své podstaty nedůvěryhodná.
Vlastník vydavatelství ECONOMIA Zdeněk Bakala, který je rovněž význačným podnikatelem v oboru nesouvisejícím s médii, se k motivaci vlastnictví médií nijak silně nevyjádřil, což platí i pro průmyslníka Daniela Křetínského a bankéře Patrika Tkáče, kteří ovládají vydavatelství Czech News Center.
Noviny v rukou velkého byznysu
Ohledně jejich záměrů tedy můžeme pouze spekulovat. U médií napojených na podnikatelská uskupení však vždy bude existovat jejich pokušení ovlivňovat jejich obsah a tudíž ekonomický, podnikatelský, hospodářsko-soutěžní, ale i politický vývoj v zemi.
Takové ovlivňování pak ničí základní funkci média, které má sloužit veřejnému zájmu a nikoli oportunistickým zájmům silných podnikatelských konglomerátů. Existence svobodných médií prostých kontroly vlastníka je veřejným statkem, tedy benefitem většiny, dokonce i těch, kteří jsou občansky pasivní a z média vnímají pouze jako zdroj zábavy.
Jediným vydavatelstvím nespojeným s významnou průmyslovou či finanční skupinou je vydavatelství Borgis vydávající deník Právo, který však má zřetelnou politickou orientaci, i když se nevyhýbá ani bulvárním tématům.
V České republice tedy v současné době neexistují až na výše uvedenou výjimku vydavatelství nespojené se světem velkého byznysu. Je to dáno tím, že český mediální trh je relativně malým trhem, příjmy z reklamy jsou rovněž relativně malé, a tudíž jsou média snadnou kořistí velkých korporací.
Kromě nebezpečí ztráty editoriální svobody je výsledkem i bulvarizace tiskových médií způsobená komerčním tlakem na trivializaci jejich obsahu. Signifikantním je také absence seriózního titulu, pro který není v České republice stále dostatečně bohatý trh.
Nové základy svobodného tisku
Český mediální trh tiskových médií prošel několika stádii, která vždy vzbuzovala spíše obavy. Prvním stádiem byla etapa divoké privatizace počátkem devadesátých let, která byla často eticky i právně pochybná, ale byla symbolem změny společenských poměrů a proto byla veřejností kladně přijímána.
Další etapou byla koncentrace vlastnictví tiskových médií v rukou německých a švýcarských vlastníků, která byla provázena znepokojením z očekávaného rozdmýchávání národních svárů. Vstupem Penty do vydavatelství Vltava-Labe-Press byla zřejmě dokončena další fáze, a to koncentrace tiskových médií v rukou silných českých a slovenských podnikatelských skupin.
Není vyloučeno, že tato fáze znamená konec nezávislých tiskových médií a svobodný mediální trh bude nutno budovat na nových základech.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Média versus svatí spasitelé ze sociálních sítí. Demokracii chybí prostor pro debatu
Babiš kontra Řezníček. Hodinka nenávisti k České televizi jako výzva k lynči
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
5 komentářů
Je to samozřejmě pravda. Otázka zní,zda těmito argumenty jen nepřiznaváme že žijeme v idealistickém očekávání „ideální demokracie“, zatímco v reálu už jsou všechny její opory nefunkční. Není nezávislý tisk, není nezávislá justice, není nezávislý parlament (který by měl být oddělen od rozhodování vlády), nejsou nezávislí poslanci (podle Ustavy jednající v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“, nejsou nezávislá ani rozhodování úřadů (nový zákon o státní službě jim od vlivu politiků příliš nepomohl).
Ergo tdy, možná by se z toho mělo vyjít-a nikoliv bědovat „nefunguje dílčí, tohle nebo tamto“, ale rovnou poctivě přiznat,toto už není demokracie, tohle je oligarchie-a uvádět to všude kde se rozhoduje – bylo hlasováno na základě oligarchických principů v zájmu toho a toho..I tedy pokud je možné-alespon na internetu o tom svobodně informovat. Třeba to lidem dojde-ale pak ty společenské změny budou mnohem drastičtější..
Je obecně známo, že tištěné noviny zkomírají. Jako finanční investice je to tudíž blbost a Babiš zase lže. Bylo by zvláštní, kdyby nejůspěšnější a nejbohatší vlivové skupiny chtěly investovat zrovna všechny do ztrátového odvětví, pokud by za tím nebyly jiné zájmy než finanční.
Smutný je, že každej soudnej člověk musí dávno vědět, že Babiš umí do očí lhát milionům lidí. A ví se to už od doby, kdy Babiš soudně vyvracel obvinění ze spolupráce s STB. Jeho hlavní svědectví v jeho prospěch dodal bývalý estébák, když řekl že Babišovy složky zfalšoval. Jen dementní nebo morálně zkaženÿ národ se může na tohle tvářit jako že to nic že nám lže a volit ANO, jeho další politickou investici,
Pane Rozehnal, dovedu si představit, že si někdo koupí tištěná média v podobě papíru a nějakých rotaček. Ale těžko si představuji, že si tím kupuje i mozky co do novin píší. Že nejvlivnější vládní politik pan Babiš navíc vlastní vlivná mádia, tomu už nerozumím vůbec. Nevím jakým byl pan Babiš estébákem. Ale Penta spolupracuje s geniálním estébáckým mozkem panem Lorencem. Neměli by existovat státní noviny bez bývalých estébáků ? Přece svobodný trh není jen pro STB.
Ale samozřejmě že si kupuje ty noviny i s mozky.Kam mají ti novináři „jako novináři“ jít? Kde je u nás kvantum jiných „naprosto nezávislých „novin, které by je zaměstnaly?
Svobodnými jsou média jen tehdy, když je tvoří svobodní lidé. Kdy často si různá novinářská veteš či na druhé straně novinářský plůdek zaměňuje tuto svobodu s pouhou finanční nezávislostí (kterou mnnohdy dokonce ani oni sami nedisponují). Jenže svoboda je i o vzdělanosti – kdy člověk někdy nestačí žasnout, kdo všecko má dnes tu drzost nazývat sebe či platformu do které občas nahňácá zjevné banality, polopravdy a propagandu “ svobodnými“.
Lidé si už pomalu ale zvykli na to, že agora je z velké části privátním prostorem, kdy se mnohé v ní odehrává tedy del pravidel, která určuje majitel , pronajimatel či nájemce…zvyknou si i na to, že bude i vylhaná, chce to jen určitý čas a vytrvalost – což obé zajistí “ svobodní “ novináři a jejich šéfové – zadavatelé reklam.
Výrok v závěru článku je pravdivým výrokem, stalo by za úvahu ho rozvést – jak by si tedy autor výroku představoval „svobodný mediální trh vybudovaný na nových základech “ a zda vůbec může jít o trh , když jak vidno, ten inklinuje k vytváření oligopolních a monopolních praktik (ostatně jako téměř každý komodifikovaný obor lidské činnosti, pokud se to pak přežene, dochází ke komodifikaci i takových oborů, u kterých bychom se toho nenadáli – například je komodifikována i chudoba či humanita).