Intervence skončily, zapomeňte aneb Proč se (ne)bát rekordních rezerv ČNB

Napsal/a -pes- 15. června 2017

2. DÍL SÉRIE MĚNOVÝ (AB)NORMÁL 21. STOLETÍ. Kurzový závazek ČNB, který poslal domácí měnu na čtyřicet měsíců na 27 korun za euro, vzbudil emoce. Ty měly gradovat exitem, který mohl být podle škarohlídů podobně bouřlivý jako ten švýcarský. Opak je pravdou, což ovšem neznamená, že se nad intervencí nevznášejí otazníky. Ty diskutovali hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a spolupracovník Mezinárodního měnového fondu Jarek Hurník. Jako tradičně nabízíme hlavní teze (v období červen-srpen bez navazující expertní diskuze).

Teze 1:

ČNB kvůli tomu, aby udržela kurz u hranice 27 CZK/EUR, musela nakoupit devizy v hodnotě 76 miliard eur. (Stala se tak největším českým správcem aktiv s bilancí přes 3.000 miliard korun.) Nejde přitom o kompletní účet vystavený za využívání kurzu coby alternativního nástroje měnové politiky. Konečný účet se nikdy nedozvíme, musel by se spočítat na základě toho, co by se dělo, kdyby ČNB nechala sazby na nule a nic dalšího nedělala; tento účet by byl zřejmě menší, než zmíněných 76 miliard eur, protože bez kurzového závazku by Česko čelilo hlubší recesi a mnoho lidí by mělo problémy se splácením dluhů (myslí si Hurník). Je nicméně pravda, že je výše devizových rezerv jedním – a hodně viditelným – střípkem celé intervenční mozaiky. A stejně tak je pravda, že stávající výše rezerv může ČNB působit jisté problémy.

Teze 2:

ČNB mohla devizových rezerv nakoupit méně, pokud by byl kurzový závazek proveden jinak. Tato premisa vychází z myšlenky Larse Svensona, podle které se kurz může použít v okamžiku, kdy země čelí hluboké recesi a nemůže snižovat sazby – což byl případ Česka. Svenson ale říká, že když monetární autorita kurz někam posune – u nás z 25,5 na 27 CZK/EUR – musí ho nechat na nové úrovni tak dlouho, dokud cenová hladina v zemi nevzroste na hladinu kompatibilní s novým kurzem. ČNB se zachovala jinak, kurzový závazek označila za nástroj inflačního cílování a stačilo jí, že dostala inflaci do cíle “zespod”. Podle Svensona měla inflace nejdřív přestřelit inflační cíl a pak se do něj vrátit “shora”. To by znamenalo, že by finanční trh neměl důvod očekávat posílení kurzu – a nedošlo by tak k masivnímu přílivu kapitálu do země.

Teze 3:

ČNB dnes drží rezervy ve výši 70% HDP, což je dvojnásobek ekvivalentu tříměsíčního krytí importu, který doporučuje MMF. Tato ochrana před možnou krizí je nicméně přežitkem z doby, kdy většina zemí měla fixní kurz. Dnes ten, kdo cíluje inflaci a má flexibilní kurz čistě teoreticky devizové rezervy nepotřebuje. Co se pak rizik týče, v důsledku stávající výše rezerv může mít centrální banka jisté problémy s vlastním hospodařením – dá se totiž očekávat dlouhodobá apreciace a tudíž přeceňování rezerv v korunách “dolů.” S tím pak souvisí i to, že ČNB bude muset vyřešit jak a kdo se o tyto peníze postará; banka nejspíš vypíše výběrové řízení na externího portfoliomanažera. To není nic nového, už před kurzovým závazkem ČNB část devizových rezerv s pomocí externího manažera investovala na akciovém trhu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ZDE.

  • VŠO
  • Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR
  • Asociace exportérů
  • akcente 20
  • EGAP
  • ERSTE
  • Save & Capital
  • Akademický holding
  • HAYS
  • zet
  • Trade News
  • Investiční web

3 komentáře

  1. petrph napsal:

    Omluvte moje chabé znalosti ekonomie. Ale pokud vím, tak ČNB žádné svoje peníze (ekvivalent těch 76 miliard eur) neinvestovala, ale vytiskla si je. Tudíž, nebylo by snad ekonomické správné kdyby nyní, když jak tvrdí dosáhla potřebných cílů, ty peníze prostě spálila? Ono, i kdyby je nechala někde zamčené v trezoru jako „rezervu“ (pro případ nějaké katastrofy) by smysl mělo, ale hodit ekvivalent 76 miliard eur na akciový trh? Tomu chce někdo říkat stabilizace?

    • Aleš Müller napsal:

      V podstatě se tak děje, čnb vytiskla peníze, za ty koupila eura, peníze dostali české banky, za ty eura čnb nakoupila eurové dluhopisy, akcie, a kdíví co ještě.
      takže kdyby je v tomto okamžiku spálila, tak se z toho budou radovat např. emitenti zahraničních eurových dluhopisů, ale čr je to k ničemu.
      Nyní má hromadu aktiv a musí se jich postupně zbavit, takže prodat eurové dluhopisy, prodat eura, vzít koruny a ty neutralizovat, čili nechat u sebe. Tím dojde ke „spálení“.

      • Richter napsal:

        Ono je v tom spalování trošku problém. Kdyby, rozdíl narubání EUR a jejich spálením byl výsledek NULA, pak si zaslouží ČNB uznání. Pokud by byl výsledek kladný, pak dokonce i obdiv. Tyto varianty jsou však z říše pana Nemožného.

        Rozdíl bude záporný a tudíž pro někoho cizího profit a pro někoho, nás, ztráta. Asi nás bude zajímat ta ztráta, neb ji bude muset někdo zaplatit a určitě to nebudou ČNB bankéři. Tato ztráta dopadne na dělný lid jenž ji platil jednak průběžně v dražších dovozech, následně v inflaci a nakonec v rozpuštění oněch narubaných EUR.

        Tu ČNB nám byl čert dlužen.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies