Mladí nechtějí být za hlupáky, co věří nesmyslům. Mediální gramotnost studentů je však nízká
O nutnosti důkladného mediálního vzdělávání na českých školách sice politici čas od času, v souvislosti s propagandou, dezinformacemi a falešnými zprávami, promluví. V realitě se to ale příliš neodráží.
„Většina středoškolských studentů během svého studia absolvuje méně než deset vyučovacích hodin. S tím, že průměr výrazně zvyšují gymnázia. Zároveň je řada škol, kde není mediální výchova vůbec,“ říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni.
Do probíhajícího projektu Týden mediálního vzdělávání, který Jeden svět na školách organizuje, se zapojilo celkem 154 škol, z toho 80 % mimopražských.
Učitelé komunikují jinak
- Jsou české děti, žáci a studenti mediálně gramotní, či spíše negramotní?
On v podstatě neexistuje žádný relevantní výzkum, který by zkoumal mediální gramotnost mladých lidí. Moje zkušenost, za ty roky, kdy se v oblasti vzdělávání pohybuji, je, že se to ohromně liší škola od školy. Propastný rozdíl je zejména mezi gymnázii a ostatním typem škol. Na 
většině škol není mediální výchově, navzdory tomu, že je zahrnuta v rámcových vzdělávacích programech, věnována dostatečná pozornost. Z našeho průzkumu nám vyšlo, že většina středoškolských studentů během svého studia absolvuje méně než deset vyučovacích hodin. S tím, že průměr výrazně zvyšují gymnázia. Zároveň je řada škol, kde není mediální výchova vůbec.
- Jak je možné, že mediální výchova má být podle osnov součástí vzdělávání a na řadě škol se stejně nijak neučí?
Myslím, že v tomto směru stát reprezentovaný ministerstvem školství plus Českou školní inspekcí plus dalšími institucemi úplně selhává. Je sice deklarování, co se má stát, ale nikdo už neřeší, zda se to děje. Dokonce ministerstvo ústy paní ministryně považuje mediální výchovu za něco nepodstatného. Pak není divu, že sami pedagogové tomu nepřikládají velkou váhu. Zároveň hraje roli i generační bariéra. Pedagogové každodenně komunikují na zcela jiných platformách než jejich žáci a studenti.
- Tedy, že učitelé sami nestíhají ten vývoj technologií – nemají Facebook, Twitter, Instagram…?
Většina dříve narozených vyučujících na sociálních sítích není. A i ti mladší, když studovali, tak sociální sítě ani neexistovaly. Už dlouho ale vzniká koncepce občanské výchovy, občanského vzdělávání a tam by mediální výchova měla patřit. Spojitost mezi mediální gramotností a zodpovědným, aktivním a kompetentním občanstvím, je zřejmá.
- Člověk v tísni nyní, během června, pořádá Týdny mediálního vzdělávání. Máte pocit, že v této oblasti suplujete roli státu?
My reagujeme na situaci, kdy stát podle nás selhává. Podobně jsme v minulosti rozjeli projekt Příběhy bezpráví k moderním československým dějinám. To byla zase reakce na to, že na většině škol končila výuka moderních dějin možná druhou světovou válkou. Mediálnímu vzdělávání jsme se začali věnovat už v roce 2006. Z naší strany je to nabídka. Je na rozhodnutí ředitelů škol a konkrétních učitelů, jestli naše materiály budou využívat a zda budou chodit na naše semináře.
- Na druhé straně jako Člověk v tísni máte nějakou státní podporu, takže zprostředkovaně si tu mediální výchovu nakonec stát stejně platí…
Není to tak. Když jsme v roce 2006 začali s projekty mediální výchovy, měli jsme na to finance z evropských fondů. Pak jsme poněkud ubrali právě proto, že se nám to nedařilo financovat. Pak vypsalo malé granty ministerstvo kultury, ale od ministerstva školství jsme na projekty, o nichž mluvíme, nikdy nedostali ani korunu. A probíhající Týdny mediálního vzdělávání jsou placeny od privátních dárců.
Neradíme, co číst a nečíst
- A není to tak, že na školách šíříte jediný správný názor a dopouštíte se vlastně manipulace? S tím argumentem se určitě setkáváte opakovaně…
Samozřejmě jsou vedle pozitivních ohlasů i ty negativní. Velká vlna kritiky byla, když jsme vydali sadu k současné ruské propagandě. Byly tam filmy, kniha, audiovizuální lekce a ohlasy byly různé. Těžko říct, nakolik to byli reální rodiče a nakolik najmutí trollové, protože, když jsme s nimi komunikovali, neuměli často ani říct, na kterou že to školu jejich údajný potomek chodí. Náš argument ale je, že pokud stát například ve zprávách Bezpečnostní informační služby pojmenovává manipulativní a dezinformační práce řízené z Kremlu, je na místě na to reagovat. Další vlna kritika byla v souvislosti s migrační krizí.
- Na školy vyjíždějí na debaty vámi oslovení novináři (včetně členů redakce HlídacíPes.org). Ale oslovujete pro podobné debaty i média typu Parlamentní listy, AC24, Aeronet?
Dávat prostor takzvané alternativně, o níž je zřejmé, že přináší lži, dezinformace? Nevidím důvod, proč takovou alternativu školám nabízet. Rozhodně to zároveň není tak, že bychom někoho na školách indoktrinovali. Kolegové, kteří na debaty jezdí, představují obecné zásady zodpovědné novinařiny. Rozhodně nedáváme školám seznamy doporučených médií – ty čtěte, ty nečtěte, na ty se dívejte a na ty se nedívejte. Ostatně na náctileté žádná doporučení tohoto typu nefungují. Pokud něco doporučujeme, pak je to kritický přístup. Ale zástupce Parlamentních listů neoslovujeme. Neoslovujeme ani novináře z médií Andreje Babiše.
- Co studenty na médiích zajímá nejvíc?
Hodně se ptají na fake news. To je něco, co k nim nemůže nedoputovat. Zajímají se o to, jak jim čelit, jak je rozpoznat, zda by měla být nějaká intervence státu, technologických firem. Mladé lidi bych v tom nepodceňoval. Uvědomují si rizika a nechtějí být za hlupáky, kteří věří nějakým nesmyslům.
- Setkáváte se s přesvědčením i ze strany pedagogů, že se médiím nedá věřit, že produkují falešné zprávy?
Nemáme to nijak změřené, ale jestliže podle několika nezávislých výzkumů vychází, že nějaká čtvrtina našich spoluobčanů upřednostňuje takzvaně alternativní weby, tak nepochybně budou i mezi pedagogy. Co ale slyšíme často je, že se sami učitelé bojí, že vedení škol nebo rodiče budou podobná témata ve výuce vnímat jako něco, do školy nepatří. Je to takové zaklínadlo – politika do školy nepatří. A jsou i pedagogové, kteří si to skutečně sami myslí – že probírat ve škole aktuální společensko-politická témata není na místě. Odkazují se při tom na znění školského zákona, který ale nic takového neříká.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Kdo jsou poradci šéfa ČT Součka. Televize hledá seznam jmen už měsíc a půl
Aleš Rozehnal: Charta pracovníka ČT, kterou navrhuje Jan Souček, je protiústavní
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
17 komentářů
Mladí nikdy nechtějí být za hlupáky, přé se cítí sevřeni a ohlupováni starými. To bylo v každé době. Bohužel mladí v každé době skáčou na vějičku pseudorevolučních podvodníků, kteří mladé cynicky zneužívají.
Možná by bylo vhodné ve školách zavést opět standard vzdělání z doby bolševíka (samozřejmě bez bolševícké ideologie), mladí by byli rázem moudřejší než většina dnešního pologramotného obyvatelstva.
Pokud vezmu do ruky knihy vydané před 30, 50 lety, mám dnes trochu problém chápat košatost textu i s odkazy na tehdy běžně známé vědomosti-i já jsem trochu zblbnul za těch minulých 27 let.
Hmm. Žijeme ve světě, kde není tak obtížné poznat nesmysl, ale je je téměř nemožné mít jistotu, že se nesmysl nestane součástí legislativy a exekutivy.
O někom kdo nemá Facebook, Twitter,… bych se neodvážil tvrdit, že „nestíhají ten vývoj technologií“ Znám dost lidí, kteří se čas od času nechají uprosit a někomu účet zařídí, nebo zruší, ale sami ho nemají. Je to podobné tvrzení, jako „Kdo není na mimibazaru nestíhá ten vývoj technologií.“
Zda někdo z mladých lidí dělá hlupáky, tak jsou to předně lidé jako prezident Zeman a lidé jako Okamura, Sobotka a Babiš. Zeman se spojuje s lidmi, jejichž předchůdci vraždili a ničili naše hrdiny ale o NATO se bojí promluvit. Levičák Sobotka se klidně spojí s miliardářem Babišem. Okamura se s Lepenovou snaží zlikvidovat v Evropě demokracii v zájmu Ruska. Jak tomu mají mladí rozumět, když jim lžou vlastní politici v zájmu svých pašalíků ? Jakou morálku mají učit naši učitelé, když v reálu děti vidí politickou špínu i bez něčí propagandy ?
„Levičák Sobotka se klidně spojí s miliardářem Babišem“. To se tedy povedlo! Koho teď budete volit Vy Němče?
Mladí nejsou hlupáci. Za vše mluví citát: „Jak mohou mít tak hloupí rodiče tak chytré děti?“ Všichni jsme si to užili.
Ja se se musim strasne smat, kdyz „medialni negramotnost je problem mladych“ … jako kdyby se o starsich generaci netykalo 🙂
Rekl bych, ze nejvice medialne negramotni jsou starsi rocniky. Nejen, ze pro ne neni internet a casto ani mobil bezna soucast zivota, ale k tomu jeste vetsina zivota stravena v normalizovane spolecnosti. Navic i ta tzv. tradicni media se zmenila – a rozhodne Ne kvalitativne ci rozlisovanim faktu a nazoru k lepsimu. A pokud nekdo ma jko „zdroj“ svych informaci o svete jen domaci televizi a v pdosatte jakekoliv ceske papirove noviny. Bude tezce mimo realitu.
Na strane mladych stoji nekolik veci – internet je interaktini, a ikdyz i tam jsou socialni a nazorove bubliny, prece jen si kazdy muze vybrat co a jak bude navstevovat; i kdyzve srovnani s ostatnimi zememi nic moc, prece jen velka cast mladych umi aspon trochu anglicky; velka cast mladych taky cestuje aspon po Evrope; nehlede na to, ze mladi je obdobi zivota, kdy je clovek nejliberalnejsi a nejvie otevreny jinym nazorum;jednim atributu mladi je taky zpochybnovani vseho mozneho vcetne zavedenych poradku a „tradic“.
(Na strane starych snad muze stat jakasi zivotni zkusenost – ale opravdu stoji? Dnes se infomace zikavaji i podavaji uplne jinak. A to i v tech „tradicnich“ medii.)
Takze ano, podporujme medialni vzdelavani (ci obecne receno kriticke mysleni a pristup k informacim) mladych. Ale studenti a zaci jsou v tomhle ti nejmin omezeni. Proc tedy nejsou programy pro dospele a starsi? – Ti IMHO medialni negramotnosti trpi daleko daleko vic.
Dost zabavna predstava taky je, ze medialni gramotnost treba vyucuje nejaka zaslouzila soudruzka, ktera ma problem prijmout hovor na mobilu a krome Halo novin a TV Barandov nic jineho nesleduje…
Já bych si dovolil polemizovat – i starší generace umí pracovat s internetem. A to ze dvou důvodů.
Za prvé – etapa jejich masové výuky práce s počítači a internetem, proběhla tuším už někdy před ca 10-12 lety a to samozřejmě za ohromných státních dotací. Dneska by se dalo říct že není v této republice člověk který by tuto „počítačovou gramotnost “ neměl – samozřejmě s výjímkou lidí kteří o to zásadně nestojí. Jsou u nás lidé, kteří jsou hrdí na to že nemají doma ani televizi ani počítač ani internet – mají čas na jiné, možná důležitější věci v životě.
Ale za druhé, když se hovoří o kritickém myšlení, trochu kupeckých počtů. Od Velké listopadové sametové revoluce uběhlo už skoro 28 let. Takže ti dnes staří už prožili ne nepodstatnou část aktivního života za Nové Nové demokracie – a získali hluboké zkušenosti nejen při práci s počítači internetem, ale projevy této demokracie „pravdy a lásky“ nebo jak se říkalo jinak, Divokého Východu, sami. To jim dnes nikdo nemusí v rámci „Mediální výchovy“ vykládat. A je tedy i jejich výsostné právo které informační zdroje (na internetu i bez něj) si zvolí. Nakonec – i v té televizi běží (dokonce placená) veřejnoprávní televize, která jim poskytne zcela objektivní a pravdivé informace :)))))
To jsem se opravdu zasmál. Termín „mediální výchova“ upomíná na hlášku z filmu „Marečku podejte mi pero“, kde otec Kroupa peskuje svého syna gymnazistu „Ty neumíš česky?“ potom co dostal dvojku z češtiny..
Neboli samozřejmě i dnešní generace umí pracovat s mediálními zdroji – v tom smyslu že si je přečtou (nebo odkoukají)-mnohem lépe než starší generace, takže skutečně nepotřebují rady od k tomu státem placených institucí (mimochodem stejně jako nikdo nepotřebuje ministerstvem vnitra zřízený odbor absolutní pravdy – aby ten jim říkal co je pravda a co ne). Ba dokonce a o tom jsem se nedočetl v článku ani slovíčko (dost podivné), že totiž ti mladí umí cizí jazyky takže skutečně ale skutečně nejsou informačně omezeni na to naše malé údolíčko, takže rady aby nečetli tento ale tento lokální plátek jim musí připadat naprosto komické..
Jistě, může být správná otázka zda dokáží odlišit lživou zprávu od pravdivé, fake news od faktů. Ty metodické postupy samozřejmě jsou (i tady na HP byl tuším článek o dohledávání zdrojů obrázků). Jenomže taková kontrola může trvat několik hodin, nebo i (nespojitě) několik dní, možná i více. Není prostě možné aby takto každý čtenář ověřoval každý článek který si přečte nebo dokonce (při komplexnosti toho článku)) každý jeho odstavec, každý tweet, každý příspěvek na fejsu a podobně. O tom je přece současná informační eploze, že toto prakticky neumožňuje.
Existují dvě cesty – jak to řešit – a jak se říká jedna vede do ráje a druhá do pekla.
Ta první, vybudovat zde naprosto nezávislá a naprosto všem lidem důvěryhodná média kterým budou ti lidé věřit že jim říkají (či píší) a to pouze informace které už si sami ověřily že jsou pravdivé. Navíc – bych podotknul pouze podstatné informace – pokud takové médium sklouzne do bulváru, zdiskredituje se. Navíc tedy pouze informace, nikoliv vlastní nazory k nim..
A pak je ta horší cesta – právě ty mladé generace lze už výchovou ve školách snadno indoktrinovat k tomu aby určité zdroje informací – a určité způsoby jednání, politické, ideologické kulturní směry, atd atd podvědomě akceptovaly a a jiné podvědomně odmítaly. Což pak samo působí jako dokonalý filtr – takže otázku zda „dokáží“ spravně pracovat s médii je na dlouho vyřešena..
My jsme mládež nová,mládež.. – koho vlastně? Panů Babiše a Chovance kteří pravděpodobně povedou společně příští vládu – a oni budou mít takřka monopol na informace? Tak to se máme skutečně na co těšit..
Že stokrát opakovaná lež se stává pravdou řekl sice Joseph Goebels, ale řídí se tím Andrej Babiš; a tak lže a lže a lže. 32% procent Čechů mu to údajně schvaluje a hodlá ho volit, to revokuje mezinárodní ostudu 200.000 občanů bývalého Československa, kteří v sobotu 3. července 1942 na Václavském náměstí v Praze protestovali proti atentátu na Heydricha a za podporu Třetí říši. ANO 2011, majitele Andreje Babiše budou zřejmě volit jejich potomci.
Oprava: Za podporu Třetí říši Adolfa Hitlera samozřejmě manifestovalo a ne protestovalo (oněch 200.00 bývalých Čechoslováků).
Když odečteme „propagandu šibenice“ – tedy vynucené projevy za doby okupace /jak asi víte i jen za schvalování atentátu byla oprátka/, tak skutečně existují velice silné mediální i psychologické metody jak přesvědčit lidi aby souhlasili (i třeba jen nakrátko, při volbě) s tím co nechtějí. Pan Babiš není jediný kdo je ovládá. Podobně to dělají třeba jiní šmejdi při prodeji předražených hrnců… Když tedy nepočítám jiné politické subjekty.
Nejdřív jsem si ujasnil co se myslí mediální gramotností. Kdysi to byla schopnost číst a psát. Dnes k tomu přibyla schopnost vytěžovat moderní komunikační technologie při získávání informací. Ovšem autor článku mediální gramotností myslí ochotu věřit výhradně oficiálním zdrojům informací, na místo toho aby každý student zvládl základy dialektiky a dokázal tak rozlišit příčinu a důsledek a další filozofické kategorie. Jde o to, aby student dokázal vyhodnotit pravdivost teorie jejím potvrzením v praxi praxí. Pak jeho životní zkušenosti ve spojení se schopností tvořit vlastní názor, který bude nejblíže pravdě. A to právě autor nechce.
Opravdu si mainstreamoví novináři po tom všem, co se odehrálo v 21. století, myslí, že třeba USA bojují za naše dobro a je třeba je podporovat i když narušují mezinárodní právo a jsou za nimi statisíce nesmyslných obětí a hromady jasných lží..
A jediná reakce, na kterou se mainstream vzmohl, je útočit na alternativní média, bez diskuze, na lidi jako je pan Geršl, pan Korál nebo pan Voráček z PL. To je k smíchu.
Mladí především neznají dějiny a nezajímají se o ně. Starší jsou zmanipulovaní a nemohou řádně vychovávat. Proto jsou lehkým cílem pro lživá média, lživé zprávy atd. Chybí vzdělanost a ochota se chtít vzdělávat. Znám mnoho lidí, kteří dodnes věří občanské nauce vyučované v době „minulé“. Dnes jsou líní číst, jen sledují TV a noviny a obhajují ty bludy. Je to děs!!!
Tak to by se muselo brát téma po tématu co se tehdy vyučovalo za občanské nauky a zda to dneska má platit nebo ne. Dejme tomu etické principy by měly platit dál – jenže ty se nedodržovaly (ze strany státu) tehdy a nedodržují se prakticky ani dnes.
Otázka výkladu dějin je vůbec na levačku, protože ty si samozřejmě každý režim vykládá jinak. Co třeba otázka husitství? Nebo odsun Němců po válce,..A další..
Mimochodem argument „..Dnes jsou líní číst, jen sledují TV a noviny “ /asi jste myslel TV noviny) je zajímavý. Co by za to který režim dal kdyby všichni lidé takto poslouchali jeho projevy. -Samozřejmě jiná věc je co do těch TV novin příjde – ale za to ti lidé (ani starší ) nemohou
Samozřejmě, je tu trochu problém s novou internetovou generací, bohužel se tato nová generace dostane i k informacím, které normálně mainstream demokraticky odfiltrovává. A právě z toho plynou různá drobná nedorozumění, kdy establishment následně označuje občany tohoto státu za ruské agenty nebo konspirační teoretiky.
A bohužel to, co by mainstreamu s klidem prošlo ještě v devadesátých letech 20. století, dnes už jim neprochází.
Lidé si dnes mohou vyfiltrované informace dohledat na internetu, a pak si zpětně kladou otázku, jestli šlo ze strany mainstreamových pisálků o pouhou neschopnost při používání internetového vyhledávače nebo přímo o cenzuru, či snad dobře míněnou snahu zakrýt podvody nebo nějaké nehezké zločiny našich jinak famózních západních přátel.
Jazyky a internet vám pomohou tím, že vám poskytnou větší výběr názorů. To neznamená, že ty názory musí být pravdivé. Žádný jazyk není pouze moudrý a pravdivý. Lhář a blbec je v každém národě.
Vybrat důvěryhodné zdroje. Ano, ale to se buď musíme buď důvěřovat názoru toho, kdo nám doporučuje, nebo ověřovat do úrovně svých vědomostí a kontrolovat, zda to stále dává smysl. To však platí pro „věcná fakta“. Například máte ověřený důkaz, že oheň pálí, ale pokud čtete o někom kdo tvrdí že nepálí, máte příliš málo informací. Dál jsou tu nepravdy a polopravdy vzniklé nepochopením, nebo zjednodušením.
Jako asi nejdůležitější informační schopnost vnímám, nesnažit se vědět všechno a mít na vše názor. Nevím, nerozumím, nezajímá. Nemohu obsáhnout veškeré lidské poznání. Je zrovna tohle pro mne nějak zajímavé, nebo důležité? Až se vás někdo zeptá, co si myslíte o tom chlapovi se kterým chodí vaše pošťačka, nestyďte se odpovědět, že je to její věc a ten chlap vám dopisy nenosí.