Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Nákupní třída v čínské Šanghaji. Foto: Profimedia
,

Zraněné city čínského lidu. Západní značky se stávají cílem bojkotů a propagandy

Zahraniční firmy v Číně v posledních letech čelí vlasteneckým bojkotům ze strany čínských zákazníků. Ty za podpory státních orgánů fungují jako nástroje (ne)diplomatického nátlaku a vnitřní i vnější propagandy. Pro firmy je často nejlepším řešením na „kauzy“ vůbec nereagovat.

Pro zahraniční firmy není snadné uspět na čínském trhu a problém není jen v kulturních specifikách. Vysoce konkurenční prostředí ovlivňuje nejen vládní politika, ale také čínští konzumenti. Ti se od roku 2008 zapojili do nejméně devadesáti bojkotů zahraničních značek, za nimiž v některých případech prokazatelně stály státní instituce či média.


Autorem textu je Kamila Hladíková. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis,
s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

 


Nově založené Švédské národní centrum pro Čínu (Swedish National China Center) zpracovalo přehled čínských bojkotů zahraničních firem, medializovaných v posledních letech. Mezi lety 2008 až 2021 se vyskytlo nejméně devadesát různých případů, kdy uživatelé na čínských sociálních sítích vyzývali k bojkotu zahraničních společností na čínském trhu. Většinou se jednalo o konkrétní značky či firmy a důvodem byly vždy poměrně specifické kauzy ovlivněné státními zájmy. 

Kolektivní mobilizace spotřebitelů pod patronací státu postihuje přímo jednotlivé firmy za jejich konkrétní výroky nebo činy či za negativně vnímané kroky zahraničních vlád.

Zatímco zpočátku se bojkoty jevily spíše jako ojedinělé incidenty a nebyly přímo spojené s konkrétními firmami, od roku 2016 počet případů prudce narostl: 78 z celkových 90 případů bylo zaznamenáno právě v posledních pěti letech.

Pomyslného vrcholu tento vlastenecky motivovaný aktivismus dosáhl v předcovidovém roce 2019, především v souvislosti s Tchaj-wanem a Hongkongem. I Česká republika se ostatně v minulosti setkala s výhružkami ze strany ČLR, že vstřícné kroky našich vládních činitelů vůči dalajlamovi či Tchaj-wanu budou mít negativní dopad na české značky. Nedávno se to stalo například i Litvě.

Typickými odvětvími, kde k bojkotům dochází, jsou potraviny a nápoje, luxusní značky, oděvy a sport. Objevily se však i v automobilovém či leteckém průmyslu, v technologiích, bankovnictví nebo například ve sféře potřeb pro domácnost a nábytku.

Bojkot jako zbraň diplomacie

První výraznější bojkot vznikl v reakci na protibetské protesty, které provázely cestu olympijské pochodně Evropou na cestě do dějiště 29. letních olympijských her v Pekingu v roce 2008. V Paříži tehdy dokonce tehdejší prezident Nicolas Sarkozy oznámil, že se nebude účastnit zahajovacího ceremoniálu v Pekingu, a na podzim téhož roku udělil tibetskému dalajlamovi v gestu solidarity čestné občanství Paříže.

Čína se proti chování francouzského nejvyššího představitele ohradila na diplomatické úrovni, zároveň však vzbudilo i rozhořčení mezi mladými Číňany, kteří začali hromadně bojkotovat francouzské značky. Hlavní obětí se tehdy staly hypermarkety Carrefour, jeden z prvních západních řetězců s potravinami, které se v Číně pokoušely od 90. let prosadit. 

V Číně mají dlouhou tradici – už od druhé světové války – bojkoty japonského zboží; na podzim 2012 došlo k masovým protestům kvůli sporům mezi Tokiem a Pekingem o ostrůvky Senkaku, čínsky známé jako Tiao-jü. Vzhledem k dlouhodobě napjatým vztahům Číňanů k Japonsku a státní protijaponské propagandě byly reakce poměrně bouřlivé, a došlo dokonce k útoky na japonské značkové obchody a jejich rabování. Bojkot zasáhl významně zejména japonský automobilový průmysl, který měl tehdy na čínském trhu nezanedbatelný podíl. 

Podobný osud potkal o čtyři roky později také Jižní Koreu, pro niž ČLR byla a do značné míry stále je, nejvýznamnějším exportním trhem. V souvislosti s rozhodnutím o umístění amerického protiraketového systému THAAD na korejském území těžce utrpěly obchodní vztahy mezi Koreou a Čínou. Nejvíce na prudké ochlazení vztahů doplatil řetězec Lotte vlastnící ve velkých čínských městech více než stovku obchodních domů, které od incidentu zely prázdnotou.

Bojkot se však zásadním způsobem podepsal i na kosmetickém a zkrášlovacím průmyslu a K-popu, tedy klíčovém odvětví korejské soft power. Od roku 2016 populární korejské hvězdy nesměly vystupovat v čínské televizi ani pořádat koncerty a do té doby vzkvétající spolupráce v rámci zábavního průmyslu postupně uvadala.

Autoři studie označují konkrétní společnosti, které se staly cílem těchto bojkotů, jako „obětní beránky“, a shrnují podstatu těchto kolektivních akcí:

„Tento typ mobilizace je mnohdy podporován čínským státem jako způsob odplaty za to, co čínská vláda vnímá jako provokaci ze strany cizích vlád, a tyto akce jsou tak jakousi alternativou k právnímu řešení či jiným oficiálním prostředkům.“

Od Tibetu až do Sin-ťiangu

Počet bojkotů začal rychle růst v roce 2016. Příčinou bylo nejen posilování čínského nacionalismu (jak v rétorice některých představitelů, tak i v médiích, a hlavně na sociálních sítích), ale i tyto vládní kampaně v počátečních letech. Nyní již k podobné mobilizaci stačí poměrně málo.

Například v roce 2018 Čínský úřad pro civilní letectví upozornil na to, že některé zahraniční letecké společnosti uvádějí Tchaj-wan a v některých případech i Hongkong jako samostatná území, a vyzval je, aby záležitost napravily. Většina z nich tak sice učinila, ale přesto některé neunikly bojkotu ze strany čínských cestujících.

Omluvy zdaleka ne vždy dokáží situaci zvrátit ve prospěch firem. Naopak mnohdy vyvolají další nevoli. Společnosti poté čelily nařčení z „bezpáteřnosti“, respektive v čínštině z „dvojí tváře“. 

Na to poté navázala kauza s hotelovým řetězcem Marriott a záhy aktivní uživatelé internetu sami objevili další případy „porušování čínské národní suverenity“, například mapky ČLR s chybějícím Tchaj-wanem na tričkách některých značek. Jak shrnují autoři studie:

„Zdá se, že potrestáním jedné společnosti za překročení pomyslné červené linie dává stát konzumentům příklad k následování, což následně konzumenty vede k bojkotu jiných společností, které se dopouštějí stejných pomyslných přestupků.“ 

Není překvapivé, že nejvíce bojkotů se týkalo Spojených států. Jejich počet dosáhl maxima v roce 2018, kdy byly vzájemné vztahy obou zemí na bodu mrazu a rozhořela se mezi nimi „obchodní válka“. Následuje Japonsko a Francie spolu s dalšími evropskými zeměmi, dále Jižní Korea a Kanada.

Studie však zaznamenává i jednotlivé případy týkající se Tchaj-wanu, Thajska, Malajsie a Jihoafrické republiky. Mezi nejčastější důvody bojkotů patří „územní integrita“, zejména v souvislosti s Tibetem, Tchaj-wanem či Hongkongem.

Na druhém místě jsou tzv. „kulturní předsudky“, kam spadá například nepříliš vydařená reklama italské značky Dolce & Gabbana, kde čínská modelka zápasí s italskými špagetami pomocí hůlek. Následují „politické rozpory s domovskou zemí společnosti“, hongkongské protesty a Sin-ťiang. 

Vlastenecké utrácení

Většina bojkotů z posledních let se týkala oblastí podnikání, v nichž rychle nastupuje domácí čínská konkurence. Vlastenečtí zákazníci tak mohou podpořit svoji zemi tím, že dají přednost čínské značce před zahraniční. Prestiž zahraničních značek, kromě těch opravdu nejluxusnějších, v posledních letech postupně klesá, a naopak stoupá obliba domácích firem. 

Tento trend podporují částečně i vládní kampaně a nacionalistická propaganda. Přestože autoři studie prokázali přímé zapojení státu jen zhruba ve třetině případů, v ostatních případech je patrná minimálně tichá podpora bojkotů a jejich zviditelňování na čínském internetu, ať už v médiích nebo na sociálních sítích.

Typickými odvětvími, kde k bojkotům dochází, jsou potraviny a nápoje, luxusní značky, oděvy a sport. Objevily se však i ve zmíněném automobilovém či leteckém průmyslu, v technologiích, bankovnictví nebo například ve sféře potřeb pro domácnost a nábytku (švédská IKEA).

Studie si všímá i hojně medializovaných omluv zahraničních firem za to, že „zranily city čínského lidu“. Společnosti se nějakým způsobem omluvily – s cílem usmířit si čínské konzumenty a udržet si podíl na trhu – zhruba v polovině případů.

Známá je například kauza americké NBA nebo společnosti Intel. I na těchto dvou příkladech se ukazuje, že omluvy zdaleka ne vždy dokáží situaci zvrátit ve prospěch firem, a naopak mnohdy vyvolají další nevoli. Některé společnosti poté čelily nařčení z „bezpáteřnosti“, respektive v čínštině z „dvojí tváře“. V čínské kultuře je podobné chování vnímáno značně negativně, jako nedostatek hrdosti. 

Je příznačné, že zatímco za kauzy týkající se statusu Tchaj-wanu nebo hongkongských protestů byly firmy mnohdy ochotné se omluvit, většinou tak už neučinily v případě závažného porušování lidských práv, zejména v souvislosti s perzekucí Ujgurů v Sin-ťiangu, některými vládami považovanou přímo za genocidu.

Právě s tímto tématem souvisela většina bojkotů z roku 2021, kdy se západní oděvní značky postavily proti zneužívání nucené práce Ujgurů a odstřihly sinťiangskou „krvavou bavlnu“ ze svých dodavatelských řetězců.

Po vyhlášení sankcí na čínské instituce a některé vedoucí představitele ze strany USA, Kanady, Velké Británie a EU v prvních měsících roku 2021 Peking odpověděl protisankcemi a rozpoutal silně medializovanou kampaň na podporu sinťiangské bavlny. Do té se na sociálních sítích zapojovaly miliony čínských uživatelů včetně významných osobností, influencerů a celebrit. Součástí kampaně byl i bojkot značek Nike a Adidas, jejichž výrobky byly staženy z e-shopů a zřekly se jich celebrity, které tyto značky dosud propagovaly.

Čínská „obchodní diplomacie“ 

Švédské národní centrum pro Čínu uvádí jako případovou studii kauzu švédské oděvní značky H&M, která se stala terčem čínské kampaně proti západním sankcím se sloganem „podporuji sinťiangskou bavlnu“.

Podle autorů studie nebyla firma H&M, vůči níž obrátil negativní pozornost veřejnosti komunistický Svaz mládeže ČLR přímo napojený na vládnoucí komunistickou stranu, náhodnou volbou. Vztahy mezi ČLR a Švédskem byly v té době již několik let vyhrocené, mimo jiné kvůli kauze „hongkongského knihkupce“ a toho času švédského občana Kuej Min-chaje

Švédsko, které ostatně nebylo pro ČLR nijak klíčovým obchodním partnerem, také v roce 2020 jako první člen EU zakázalo účast čínských telekomunikačních společností Huawei a ZTE na budování 5G sítí, což mělo neblahý dopad na švédské technologické firmy obchodující v Číně.

Samotná značka H&M zaměřená na levnou módu byla navíc v ČLR snadno nahraditelná domácí produkcí a bojkot se na sociálních sítích podařilo dobře zviditelnit (díky virálním memům, např. přepisu loga H&M do čínštiny jako H-uang M-iu s významem „absurdní“).  

V závěru studie autoři upozorňují, že tyto bojkoty se ne vždy zásadně projeví v prodejích. Leckdy se jedná spíše o mediální záležitost, která pomáhá čínské veřejnosti vštěpovat vlastenecké cítění a upozorňovat doma i v zahraničí na problematická témata a oficiální stanoviska čínské vlády k nim.

Pro zahraniční subjekty tak může být mnohdy výhodnější se ke kauzám nijak nevyjadřovat a neposilovat negativní mediální pozornost.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

8 komentářů

  1. petrph napsal:

    Což je ale zajímavé, protože podobně se ty firmy stávají cílem útoků progresivistických hnutí na Západě, ale tady by si takovou politiku vůbec nereagovat, nedovolily.

    Ono halt ideologicky lze odůvodnit všechno. To jsou ti zlí Čínani, takže ty můžou firmy ignorovat, ale západní progresivisté jsou přece avantgardou naší společnosti, takže před nimi ohnout hřbet, omlouvat se a vyhazovat jimi označené, a kritizované pracovníky. ˇProč mi to něco připomíná??

    • Pavel napsal:

      Ano, ideologicky se dá odůvodnit vše – například blábolivé srovnání pár zelených fanatiků se zločineckým čínským státem organizovaný nátlak.

      • petrph napsal:

        Jenže, ono je to přece naopak
        . Jakto že, jak píšete požadavkům pár zelených fanatiků na Západě se ty firmy podřídit a pokořit musí, zatímco ten zločinecký čínským státem organizovaný nátlak – podotýkám, při svých aktivitách v Číně, ty firmy mohou ignorovat?

        • Pavel napsal:

          Tak, tak, přesně naopak než píšeš, petříku. Uveď konkrétní příklad, kdy se „MUSELY firmy podřídit progresivistickým hnutím“ jinak budeš za lháře.

  2. petr napsal:

    Nemohu jinak,než souhlasit s příspšvkem.To platí pro všechny,kdo se nechtějí poddat útokům teroristů,které nazývají,bůh ví proč,aktivisty.Když je to v Číně.je to útok proti
    liberálnědemokratickému obchodu.Na západě je to ekodebilita,označovaná za pokrok.

  3. Toscana napsal:

    Čína si už myslí, že si bude diktovat světu. Bojkot čínskýho a vrátit se k realitě bez jejich šuntů. Ať si je prodávají pěstitelům rejže. Krámy typu China dokáže vyprodukovat kdekdo.

  4. Jiří Zahrádka napsal:

    Ten trend je jasný již delší dobu. Nacpali jsme do Číny technologie, investice, a Čína tím získala výsledky mnohaletého západního výzkumu zdarma. Nyní na tom sama staví svůj vlastní vývoj.
    Jejich šovinistický fanatismus a pocit, že mohou cokoli, je zřejmý a nemá smysl konejšit se tím, že to je podporou státních míst.

    Kvůli pár špinavým dolarům navíc nás globalisté dostali do situace, kdy si s námi prdící, krkající suveréni vytírají zadnici. Jelikož však Západ navzdory tomu všemu stále nezavedl sankce především v podobě zákazu vývozu technologií, a to opět jen pro pár špinavých peněz navíc, tak nás Čína sežere, a svým způsobem si za to můžeme sami.

    • Pavel napsal:

      Většina těch „prdících suverénů“ maká sedm dní v týdnu a nemá zdravotní a sociální pojištění. Ekonomika šlape jen a pouze díky globální výměně zboží. Zahraniční investice a globální trh vytáhly čínu z pozice hladové díry a zas ji tam mohou vrátit, pokud všechny odplynou a čína se od těch ďábelských 🙂 „globalistů“ odstřihne. A přesně to se děje, čína utahuje šrouby, čínští komouši se chtějí vrátit co do kontroly společnosti do 50. let, tedy do let milionových hladomorů a co na to investoři .. no jdou jinam.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.