Zatímco na Západě kampaň #MeToo už pomalu odeznívá, v konzervativních zemích východní Asie začíná teprve v posledních měsících nabírat na obrátkách.

Ani demokratické země jako Japonsko nebo Korea zatím nemají vzhledem k silně konzervativnímu naladění ve společnosti dost odvahy na to, aby se o problému sexuálního násilí otevřeně diskutovalo a aby veřejné mínění oběti nestigmatizovalo. Doprovodným efektem medializovaných kauz jsou navíc zejména v Koreji sebevraždy obviněných mužů.

V Číně pak situaci dále komplikuje nesouhlasný postoj autorit a všudypřítomná cenzura, jejímž terčem se už téměř od počátku kampaně stal i samotný hashtag #MeToo.

Od ledna se na WeChatu objevilo několik konkrétních obvinění, nejčastěji ze strany bývalých studentek vůči učitelům. Všechna odhalení však byla cenzurována a došlo i na blokování WeChatových účtů, rušení diskusních fór a mazání blogů, jako byly např. populární „Feministické hlasy“.

Nyní už je na čínském internetu cenzurován i zástupný homofonní termín pro #MeToo, „rýžový králíček“, a to ve všech podobách (znaky s tímto významem 米兔 se v čínštině čtou „mi tchu“).

Znásilnění je nevhodné chování

Už pár týdnů je jednou z velkých kauz čínské kampaně dvacet let starý případ studentky prestižní Pekingské univerzity Kao Jen, kterou měl v roce 1998 znásilnit (nyní již bývalý) profesor Šen Jang, a která v návaznosti na to spáchala sebevraždu.

Případ odstartoval novou vlnu odhalení a diskuzí na čínském internetu, což ovšem mělo za následek jen další cenzuru a dokonce osobní represe. Bývalé spolužačky Kao Jen případ zveřejnily na sociálních sítích a požadovaly jeho nové otevření.

Dne 8. dubna vedení univerzity vydalo prohlášení, v němž potvrdilo závěry policejního vyšetřování před dvaceti lety, jež pouze označilo profesorovo chování za nevhodné a vedlo k udělení napomenutí.

Někteří současní studenti však s prohlášením své alma mater nebyli spokojení a osmičlenná skupina 9. dubna předala vedení univerzity výzvu ke zveřejnění všech informací.

Pod kobercem čínských univerzit

Univerzita se starý případ snažila co nejnenápadněji zamést pod koberec a na studenty vyvíjela čím dál silnější tlak, aby od svých požadavků ustoupili.

Kauza vyvrcholila 23. dubna zveřejněním otevřeného dopisu, v němž studentka jménem Jüe Sin podrobně popisuje, jakým způsobem se ji univerzita snažila umlčet. Dopis z internetu brzy zmizel, ale China Digital Times jej archivovaly a poskytly i jeho anglický překlad.

Dvacetiletá studentka v dopise popisuje teror, který se proti ní a jejím sedmi kolegům a kolegyním po předání výzvy vedení univerzity rozpoutal.

Studentka byla opakovaně celé hodiny vyslýchána, bylo jí vyhrožováno, že kauza může negativně ovlivnit její studium a možnost promovat, a nakonec byla do školy přivolána její matka, aby si ji ve dvě v noci odvedla domů.

Jüe Sin v dopise požadovala omluvu a ujištění, že případ nebude mít vliv na její budoucnost a nepoškodí její rodinu. Zároveň Fakultu cizích jazyků, která za vším stála, obvinila z porušení univerzitního řádu a žádala vysvětlení, proti čemu se studenti žádostí o volný přístup k informacím vlastně provinili.

I přes opakovanou cenzuru dopis dál koloval po čínském internetu a mnoho lidí vyjadřovalo obavy o osud Jüe Sin. Vynalézaví uživatelé internetu dokonce využili originální způsob, jak zabránit tomu, aby byl dopis cenzurován, když jej zveřejnili formou poznámky v blockchainu kryptoměny ethereum, odkud nejde smazat.

Později, 25. dubna, se pak objevila zpráva, že studentka se vrátila zpět do školy a na internetu zveřejnila poděkování všem, kteří o ni projevili starost.

Tajné odvolání za tajné obtěžování

V souvislosti s tím se nicméně objevily sarkasticky komentované nové fotografie techniků, kteří v areálu Pekingské univerzity instalovali kamery v místech, kde studentští aktivisté dosud vyvěšovali formou tzv. „plakátů psaných velkými znaky“ (ta c‘ pao) své výzvy a obvinění.

Vyvěšování těchto plakátů má v Číně, a zejména Pekingu, dlouhou tradici, významnou roli hrály např. za „kulturní revoluce“ a také v době demokratizačního hnutí kolem tzv. „zdi demokracie“ na konci 70. let.

Ve stejný den, kdy se objevila zpráva o návratu Jüe Sin, se také objevila informace, že proděkan Fakulty médií a designu elitní Šanghajské univerzity dopravy a komunikací Sie Jün-keng byl odvolán v souvislosti s obviněním ze sexuálního obtěžování.

Obvinění vzneslo pět bývalých studentek. Univerzita jeho odvolání neoznámila oficiálně, ale informace unikly přes platformu Zhihu.

„Co chceš dělat ze všeho nejvíc“

Možná to znamená průlom v rámci čínské kampaně, což naznačuje i to, že se překvapivě hýbou ledy i na jiných místech.

Organizace Human Rights Watch v minulém týdnu zveřejnila rozsáhlou studii týkající se sexistických či diskriminujících inzerátů na nábor zaměstnanců do čínských high-tech firem, jako je Tencent, Alibaba, Baidu nebo Huawei. Informace okamžitě převzala západní média, včetně BBC či New York Times.

Studie ukazuje, že značná část inzerátů na pracovní pozice v těchto firmách, ale také ve státní správě, v požadavcích výslovně uvádí, že na konkrétní pozice najímá „pouze muže“.

Naopak na pozice, kde jsou žádoucí ženy, jsou často specifikovány požadavky týkající se věku, tělesných parametrů a vzhledu. Některé inzeráty pak přímo lákají mladé muže do firem na sex, nebo alespoň lepší šanci, jak se k sexu díky dobře placené a perspektivní práci dostat.

Jeden inzerát například hlásal „dělej to, co chceš dělat ze všeho nejvíc“ (přičemž čínský výraz „dělat“, „kan“, lze v tomto kontextu číst přinejmenším dvojsmyslně).

Jiné inzeráty zase nabíraly dívky, které budou programátorům pomáhat se při náročné práci „uvolnit“. Podle BBC společnost Alibaba vydala prohlášení, v němž slibovala větší kontrolu obsahu inzerce, a společnost Tencent se za sexistické inzeráty omluvila.

I ostatní společnosti se pro zahraniční média vyjádřily omluvně a mnohé z nich inkriminované inzeráty odstranily.