KOMENTÁŘ. Jádro je ze všech způsobů výroby elektřiny největším konzumentem vody. Spotřebovává jí víc než uhelné i plynové elektrárny, protože při chlazení je třeba odvést větší množství tepla.

Obnovitelné zdroje, kromě tepelných výrob, potřebují malé množství vody na omytí panelů v případě fotovoltaiky;  vítr vodu nepotřebuje vůbec.

Někdy krátce po roce 2000 na konferenci v Berlíně prohlásil Herman Scheer (1944 – 2010), německý politik, iniciátor a konstruktér německé „Energiewende“, ale i evropské a světové energetické proměny, že má silný argument pro obnovitelné zdroje. A to vodu potřebnou pro provoz tepelných elektráren.

Dobře se pamatuji, že sál nezašuměl překvapením. To, že je voda potřebná pro chlazení tepelných elektráren, jsme všichni věděli. Ale pádný argument? Při diskuzi o přestávce jsem žádný významnější souhlas s touto tezí nezaznamenal.

Hermann Scheer byl realistický vizionář, který již v roce 1988 prohlašoval, že je možné úplné zásobování obnovitelnou energií. Pakliže se pokusíte v České republice vyrukovat s touto tezí, i když to v některých místech na světě je realita, sklidíte posměch.

Příliš teplé řeky

Vodní krize byla před patnácti lety vzdálenou skutečností. Dnes, jak je se situace s deficitem srážek stále zhoršuje, je to realita.

Většina evropských jaderných elektráren je chlazena říční vodou, jen asi jedna pětina, celkem 17 elektráren ve Francii, Švédsku, Finsku, Španělsku a Spojeném království, stojí na mořském břehu a je chlazena mořskou vodou.

V USA a v Evropě se vyrábí v současné době okolo 90, resp. 70 procent elektrické energie termickým způsobem, jenž přímo závisí na dostupnosti a teplotě vodních zdrojů pro chlazení.

Během teplých a suchých lét bylo několik tepelných elektráren v Evropě a jihovýchodních Spojených státech nuceno snížit výrobu v důsledku nedostatku chladicí vody.

Termoelektricky generovaná elektřina, především fosilní a jaderná, je ohrožena změnou klimatu v důsledku kombinovaných dopadů nižších letních průtoků řek a vyšších teplot říční vody.

Modelování teplot v kombinaci s výrobou elektrické energie ukazuje na letní průměrný pokles kapacity elektráren o 6,3 – 19% v Evropě a 4,4 – 16% ve Spojených státech v závislosti na typu chladícího systému pro klimatický scénář v období let 2031-2060.

V minulých letech se již několikrát stalo, že v obdobích s nedostatkem vody bylo nutno některé západoevropské jaderné elektrárny odstavit.

„Přehřáté“ elektrárny

Zvyšující se teplota chladící vody snižuje účinnost elektrárny, přispívá k růstu řas a sinic v okruzích chladící vody a při nedostatečném průtoku je nutno elektrárnu odstavit. Když se podíváme na zvyšující se srážkový deficit, bude tato situace u vnitrozemských tepelných elektráren stále častější.

Tepelné a především jaderné elektrárny vodu nejenom spotřebovávají, ale také ohřívají a odpařují. Voda pod velkými elektrárnami, především těmi jadernými kvůli jejich velikosti, obsahuje s ohledem na zvýšenou teplotu nižší množství rozpuštěného kyslíku, což se podle intenzity může projevit nárůstem anaerobních procesů a potlačením života v řece.

Problémy s chlazením tepelných elektráren nejsou specifické jen pro jižní Evropu a USA. Veliké problémy má rovněž Indie a jižní Afrika.

Případy neplánovaných odstávek jaderných elektráren způsobené nedostatečným průtokem řeky, z níž se odebírá chladící voda pro chladící okruh, zásadně zpochybňují funkci jaderných elektráren jakožto zdrojů pro zajištění základní spotřeby.

V následující tabulce jsou uvedena průměrná rozmezí spotřeby vody na jednotku vyrobené energie:

Energetický zdroj  a spotřeba vody
(v m³ na gigajoule vyrobené elektřiny)
příprava jaderného paliva (centrifugy): 0,018 – 0,312
jaderná výroba elektřiny:                          0,378 – 0,705
jádro celkem:                                               0,396 – 1,017
výroba elektřiny z uhlí:                              0,308 – 0,742
výroba elektřiny z větru:                            0
fotovoltaika:                                                 0,001 – 0,027

Z dat v tabulce je patrné značné rozmezí spotřeby vody nutné na provoz jednotlivých zdrojů elektřiny, které je dáno různou konstrukcí chladicích systémů a rovněž závisí na termodynamické účinnosti elektrárny.

Budoucnost jádra? Na vodě…

Pro náš pohled je ale rozhodující rozdíl mezi spotřebou vody fosilně jaderných zdrojů a obnovitelných zdrojů zastoupených fotovoltaikou a větrnými elektrárnami.

Jaderné elektrárny mají v každém případě vyšší spotřebu, než je tomu v případě elektráren fosilních. Je to další argument, proč je nestavět a energetické investice směrovat do fotovoltaiky a větrné energetiky, rozšíření sítí a do akumulace.

Zastánci jaderné energie tvrdí, že tento energetický zdroj je nezbytný k omezení klimatické změny. Dave Lochbaum z Union of Concerned Scientists, expert přes jadernou bezpečnost, tvrdí ale pravý opak:

„Musíme vyřešit globální oteplování, pakliže chceme používat jadernou energii. Důvodem je právě veliká spotřeba vody pro jaderné elektrárny, protože zvýšení teploty představuje bezpečnostní riziko. Když se řeky a jezera, jež jsou zdrojem chladící vody, ohřejí díky klimatické změně či dokonce vodní zdroje vyschnou, bude to pro provoz jaderných elektráren představovat veliké problémy. Může to vést k snížení výkonu nebo jejich úplnému odstavení.“

Autor je zakladatel a předseda sdružení Eurosolar – národní sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii, viceprezident evropské organizace Eurosolar