Na začátku května přesáhl počet válečných uprchlíků z Ukrajiny 5,6 milionu. Statistiky potvrzují, že v převážné většině jde stále o ženy, často s dětmi. Jejich výpovědi napříč Evropou se vesměs shodují v tom, jak jsou ohromené solidaritou a pomocí, které se jim všude dostává. I když státy nabízí integraci, Ukrajinky se spíše upínají k myšlenkám na brzký návrat domů. Nechtějí plánovat nový život, chtějí hlavně zpět do své vlasti a pomáhat s její obnovou.

Fakt, že z Ukrajiny přichází z 90% ženy a děti, potvrdila už v dubnu OSN. „Odešla jsem z Ukrajiny s našimi dvěma dětmi devátý den po začátku války. Můj manžel nás odvezl na polské hranice a tam jsme se museli rozloučit, on už Ukrajinu nesměl opustit. To bylo naposledy, co jsme se viděli,“ začíná vyprávění se slzami v očích Oksana, mladá učitelka angličtiny ze Lvova, která našla dočasné útočiště v bavorském Norimberku.

Odjezd z Ukrajiny si několik dní rozmýšlela. „Samozřejmě západní Ukrajina je na tom stále lépe než východní část, ve Lvově je stále možné nějak žít. Nedá se to srovnat s Mariupolem, Bučou a dalšími městy na východě. Ale nevíme, co může přijít, mluvilo se hodně o ruských plánech použít nukleární zbraně. A neustálé spouštění sirén bylo děsivé. Když jsme šli večer spát, nevěděli jsme, jestli se ráno ještě vzbudíme. A když má člověk zodpovědnost za děti, chce udělat maximum hlavně pro jejich bezpečí,“ vysvětluje.

Žijeme ze dne na den

„Nikdy bych si nemyslela, že odejdu z naší země. Nevěřili jsme do poslední chvíle, že to dojde tak daleko. Ve Lvově máme krásný dům, který jsme si postupně rekonstruovali. Měli jsme všechno. Stále doufám, že se budeme moct s dětmi brzy vrátit, že budeme mít zpátky náš normální život,“ svěřila se v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

„Přijela jsem s jedním kufrem. Původně jsem si myslela, že budeme v zahraničí jen dva nebo tři týdny, ale už jsou to dva měsíce. Žijeme ze dne na den a stále nevíme, co bude dál. Zvládám to hlavně díky tomu, že myslím na dobu, která přijde po válce. Teď je provizorium, život bude potom,“ dodává.

Oksana zdůrazňuje, že je velmi vděčná za pomoc, jaké se jí a jejím dětem dostává od prvního okamžiku. „Na přechodu jsme čekali zhruba osm hodin ve frontě. Už tam ale bylo mnoho dobrovolníků, kteří rozdávali jídlo a pití, deky a další věci. Ta obrovská solidarita a pomoc nás ohromně překvapila. A setkáváme se s ní stále. Je tak hezké vidět, že vedle všeho toho zla, kterým válka je, existuje stále i dobro,“ říká.

Musela jsem se rozhodnout, stejně jako řada ostatních lidí, jestli chci zůstat a pomáhat dobrovolnicky na Ukrajině, nebo odejít někam, kde budu schopná vykonávat svoji práci, a podporovat svoji rodinu finančně.

Do Německa se dostala právě díky dobrovolníkům, kteří pomáhali na polsko-ukrajinské hranici. S osmiletým synem a šestiletou dcerou strávila nejprve několik dní v církevním objektu poblíž Mnichova, pak se jich ujala hostitelská rodina z Norimberka. Ta pomohla Oksaně i s nutnou byrokracií.

Děti teď chodí do německé školy, Oksana pomáhá hostitelské rodině s domácností. „Děti začaly chodit do školy asi po třech týdnech. Poté, co jsme se zaregistrovali, jsme se vydali na školský úřad. Tam nám řekli, do které školy máme jít, a děti tam nastoupily hned druhý den,“ popisuje.

Bavorsko: Po Syřanech Ukrajinci

V Německu byla téměř čtvrtina uprchlíků na konci března ubytována u přátel, 22 procent v jiném soukromém domě a 19 procent u příbuzných. Pouze sedm procent žilo v hromadných ubytovacích zařízeních, táborech a tělocvičnách. Soukromí ubytovatelé mohou žádat o příspěvky od státu, které se liší podle typu bydlení a počtu osob.

Například ten, kdo poskytne dvěma osobám samostatný obytný prostor, dostane 250 eur měsíčně. Pro šest osob je to 450 eur, maximální částka je 500 eur. Pokud jsou uprchlíci ubytováni ve společné domácnosti, lze žádat o 150 eur za dvě osoby a maximálně 250 eur za více než tři osoby.

„Samozřejmě jsem se obávala dát své malé děti do německé školy, když nemluví německy. Ale všechno proběhlo bez problémů. Děti už mají plno nových kamarádů, spolužáci jim se vším pomáhají. Ve třídách jsou děti různých národností i náboženského vyznání, a děti jsou k sobě navzájem velmi tolerantní. Takto pestré třídy na Ukrajině nemáme. Také je tady velká svoboda a možnost volby, například se děti samy mohou rozhodnout, jestli chtějí chodit na náboženství, nebo ne,“ oceňuje učitelka Oksana.

Německé školy se snaží příjem dětí ukrajinských uprchlíků zvládnout, přestože už před válkou na Ukrajině praskaly ve švech. K 1. květnu bylo do všeobecných a odborných škol v Německu přijato celkem 91 572 ukrajinských dětí a studentů, z toho 17 700 jen v Bavorsku. Právě tato spolková země přitom před pouhými sedmi lety patřila k těm nejvíce zasaženým předchozí migrační vlnou kvůli válce v Sýrii.

Nejsem si samozřejmě jistá, kolik z toho tam zbyde, až se vrátím. Ale i tak se těším na to, až budeme Ukrajinu znovu budovat. Jsem v tomto vlastně docela patriot.

Mnohé školy navíc již dříve trpěly nedostatkem učitelů, podotýká deník Süddeutsche Zeitung. Některé školy nyní zřizují tzv. uvítací skupiny, jiné začleňují ukrajinské děti rovnou do německých tříd. V Bavorsku bylo již zřízeno více než 600 uvítacích skupin, v nichž vyučuje asi 1700 speciálních pracovníků. Jsou to učitelé, ale také studenti, důchodci nebo prostě lidé se znalostí ukrajinštiny. Děti se v těchto skupinách učí především německy.

Německo je také jedinou zemí v Evropě, která uprchlíkům vyplácí pravidelnou měsíční podporu. V současné době je to kolem 300 eur, od června to bude po změně systému zhruba 400 eur na dospělou osobu. Uprchlíci budou začlenění do základního německého systému sociálního zabezpečení, tzv. Hartz IV.

Česko na špičce v počtu přijatých uprchlíků

Německo přijalo ke konci dubna více než 389 tisíc Ukrajinců. Podle policie je však skutečný počet uprchlíků, kteří vstoupili do země, pravděpodobně mnohem vyšší. Neprovádějí se totiž žádné vstupní kontroly a mnoho uprchlíků se dosud oficiálně nezaregistrovalo. I podle oficiálních počtů je ale Německo pátou evropskou zemí na žebříčku v počtu příchozích ukrajinských uprchlíků – v absolutních číslech.

V osmkrát méně lidnatém Česku byla dosud udělena dočasná ochrana téměř 323 tisícům Ukrajinců a Ukrajinek prchajícím před válkou. Na pomyslném žebříčku počtu přijatých uprchlíků (bez přepočtu na velikost země) tak zaujímá sedmé místo.

V Kodani a okolí je mnoho hezkých míst, ale samozřejmě není možné být úplně v pohodě a užívat si nový život, když vím, co se děje doma.

Také v Česku nabídlo uprchlíkům z Ukrajiny mnoho lidí ubytování v soukromí. Majitelé nemovitostí mohou za to od státu žádat o příspěvek 3000 korun na osobu za měsíc na pokrytí nákladů. Na domácnost stát poskytne maximálně 12 tisíc korun měsíčně. Česká republika také vyplácí příchozím uprchlíkům z Ukrajiny jednorázovou částku pět tisíc korun.

Nejvíce uprchlíků zatím našlo útočiště v Polsku, kam podle odhadů dorazily už více než tři miliony lidí. Do Rumunska již uprchlo více než 836 tisíc Ukrajinců, do Maďarska téměř 535 tisíc, na Slovensko 382 tisíc, do Moldavska 448 tisíc.

Do Španělska dorazilo do konce dubna přibližně 134 tisíc osob, 65 tisíc z nich podalo žádost o dočasnou ochranu. V Itálii se dosud zaregistrovalo necelých 100 tisíc uprchlíků. Méně naopak míří Ukrajinky na sever. Například do Dánska jich dosud přišlo jen zhruba 30 tisíc, přestože tamní vláda se připravovala na nápor až 100 tisíc uprchlíků.

Z pracovní schůzky do krytu

Jednou z Ukrajinek, které útěk z vlasti zavedl do dánské Kodaně, je 29letá Maryna z Kyjeva. Její cesta byla spletitá, vedla přes Slovensko, Německo a Maďarsko. Do Dánska ji nakonec přivedla nabídka dánského klienta jejího zaměstnavatele, kterým je americká IT firma. Dánská společnost nabídla Maryně pomoc a pracovní prostor ve svém sídle v Kodani.

Ani Maryna nejprve nechtěla Ukrajinu opustit. Z ostřelovaného Kyjeva se dostala evakuačním autobusem svého zaměstnavatele a zamířila nejprve k rodičům do města Vinnycja v centrální oblasti Ukrajiny.

„I tady jsme ale museli několikrát denně do krytu, často i během noci. Začala jsem mít starost, abych nepřišla o práci. I když pracuji online, nemohla jsem už zaručit, že budu na každém meetingu, že zrovna v tu chvíli nebudu muset utíkat do krytu,“ vysvětluje.

„Musela jsem se rozhodnout, stejně jako řada ostatních lidí, jestli chci zůstat a pomáhat dobrovolnicky na Ukrajině, nebo odejít někam, kde budu schopná vykonávat svoji práci, a podporovat svoji rodinu finančně. Mám poměrně dobře placenou práci, i proto jsem se rozhodla pro druhou variantu,“ dodává.

Do Dánska se Maryna vydala až poté, co tamní vláda 16. března přijala zvláštní, tzv. ukrajinský zákon. Od té doby mohou uprchlíci vstoupit do země bez biometrického pasu a mají možnost získat povolení k pobytu na dobu dvou let. Mohou také pokračovat do Švédska a Norska. Ukrajinský zákon má uprchlíkům poskytnout stejná práva jako občanům Evropské unie. Navíc mají zdarma zdravotní pojištění a veškerou veřejnou dopravu včetně vlaků. Začít pracovat mohou hned po podání žádosti o pobyt, nemusí ani čekat na oficiální povolení.

Také v Dánsku je většina ukrajinských uprchlíků dočasně ubytována v soukromých domech, u Dánů nebo u ukrajinských příbuzných. Dánské obce přispívají soukromým osobám, které ubytovávají uprchlíky z Ukrajiny, na úhradu nákladů. Hostitelé dostanou až 500 dánských korun na den na úhradu stravy a nájemného (výše příspěvku se regionálně liší). Samotné uprchlíky dánský stát přímo finančně nepodporuje.

Těším se, až budeme Ukrajinu budovat

Maryna se v Kodani zabydlela prozatím u hostitelské rodiny, kterou našla přes internet. „Čekám na vyřízení žádosti o povolení k pobytu, pak si začnu shánět vlastní bydlení. Mezitím jsem ale už začala chodit do práce, takže můj život začíná mít zase nějaký normálnější režim. V Kodani a okolí je mnoho hezkých míst, ale samozřejmě není možné být úplně v pohodě a užívat si nový život, když vím, co se děje doma. Snažím se i na dálku nějak pomáhat, organizuju sbírky, posílám peníze, kontaktuji humanitární organizace,“ podotýká IT-expertka.

Maryna měla zatím štěstí v neštěstí. I ona je vděčná za pomoc dobrovolníků, kterou ocenila nejvíce na slovenském hraničním přechodu a později také v Maďarsku. „Cítím se celkem privilegovaně, mám kontakty v Evropě, umím anglicky, mám dobrou práci. Ale přesto mi moc chybí můj život v Kyjevě, přátelé, místa, kam jsem ráda chodila. Nejsem si samozřejmě jistá, kolik z toho tam zbyde, až se vrátím. Ale i tak se těším na to, až budeme Ukrajinu znovu budovat. Jsem v tomto vlastně docela patriot,“ říká pro HlídacíPes.org.

Velká většina Ukrajinců na útěku před válkou podle ní chce pracovat, byť i jen dočasně: „Samozřejmě doufáme všichni, že válka nebude trvat dlouho. Ale musíme se připravit i na nejhorší scénář. A v tom kontextu přemýšlím o tom, jak pomoci nejlépe i dalším uprchlíkům z Ukrajiny, aby byli schopní v Evropě pracovat. Jestli jazykovými kurzy, pomocí se sepsáním CV, nebo nějak jinak.“