Zemědělství není fabrika na jídlo, chybí nám péče o krajinu, říká laureát Ceny Josefa Vavrouška
Po horkých červencových dnech přišlo aspoň na chvíli srpnové ochlazení a v průběhu rozhovoru s mladým laureátem Ceny Josefa Vavrouška Martinem Trávníčkem se spustil déšť. Za vesnici Poběžovice na Pardubicku právě on, spolu s dalšími členy spolku Pestré Polabí, dorazil s křovinořezem a s díly přenosné ohrady. Starý zarostlý třešňový sad zde brzy bude vypásat stádo jejich ovcí.
Péče o krajinu a obnova starých sadů nebo mokřadních luk je jednou z hlavní náplní činnosti spolku. „Dává mi to smysl. Snažíme se i v té, pro někoho velmi fádní, krajině Polabí ukazovat, že i tady jsou cenné přírodní lokality,“ říká předseda spolku a čerstvý absolvent oboru lesní inženýrství na České zemědělské univerzitě. Spolek Pestré Polabí, který založil a vede, se stal během tří let svého působení lídrem v ochraně přírody v oblasti východních Čech.
Začněme odkazem Josefa Vavrouška, ekologa, horolezce, prvního federálního ministra životního prostředí a taky vizionáře pokud jde o zdravé životní prostředí. Věděl jste o něm ještě před tím, než jste dostal po něm pojmenovanou cenu?
Osobně jsem ho samozřejmě poznat nemohl, jsem ročník 1998 a on zemřel o několik let dříve. Ale věděl jsem o něm a jeho práci díky známým, kteří mě i částečně přivedli k zájmu o ochranu přírody: manželům Mikátovým z Hradce Králové. Oni sami se dlouhodobě snaží o ochranu přírody, pečují o přírodní památku Na Plachtě u Hradce Králové a jsou aktivní ve Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou zakládal právě Josef Vavrouška. Jeho myšlenky a filozofie jsou mi tedy blízké a mrzí mne, že se je v politice nepodařilo více a lépe promítnout do zákonů. Sice v Česku máme poměrně silný zákon o ochraně přírody, ale jsou tu tendence jej oslabovat a společenský vývoj příliš k té udržitelnosti nevede.
Vnímám jako problém, že zemědělci v Česku ve velkém hospodaří na pronajaté půdě, k níž pak nemají vztah, protože vědí, že se kdykoliv může stát, že o ni přijdou, že se na ní třeba něco postaví.
Nevede? Vždyť neustále slyšíme o „zelenání“, důrazu na ekologii, udržitelnost, o Green Dealu. Vy to tak, se svou přímou a lokální zkušeností s ochranou přírody, nevnímáte?
Myslím, že zásadní problém je dnes odtrženost lidí od životního prostředí. Pak narážíte na takové absurdity, že pro řadu lidí v environmentálním hnutí je sice problém, že chováte býky na maso, je zde ohromný soucit se zvířaty, ale maso, které pak koupí zabalené, z chladícího boxu někde v supermarketu, jako by bylo něco jiného. Rozpor mezi slovy a realitou je třeba i ohánět se ekologií a pak si kupovat avokádo dovážené z Peru… Myslím, že roli v tom hraje i kolektivizace zemědělství z 50. let, kdy jsme značně ztratili vztah k půdě. Obecně také vnímám jako problém, že zemědělci v Česku ve velkém hospodaří na pronajaté půdě, k níž pak nemají vztah, protože vědí, že se kdykoliv může stát, že o ni přijdou, že se na ní třeba něco postaví. I proto chybí tendence chovat se k půdě lépe, šetrněji nebo vytvářet krajinné prvky, které by byly žádoucí.
Vy jste si vztah k půdě a ochraně životního prostředí budoval jak?
Byl jsem k tomu hodně vedený rodiči i babičkou, odmalička jsme jezdili do přírody, do hor. I když jsme jeli třeba do Chorvatska, raději jsme tam vyrazili někam do kopců. Poznávání přírody jsme vnímal přirozeně, babička mě učila poznávat rostliny, které rostly v okolí. Spolu s tím mi vyprávěla, co se na vesnici dělo právě v těch 50. letech. Ona sama jako malá se svými rodiči hospodařila. Nebyli vyloženě sedláci, ale měli nějakou svou půdu, což bylo tehdy úplně normální. A já jsem v době covidu na té půdě začal zase hospodařit – vysázel jsem tam zeleninu a vytvářel si tak vlastní vztah k půdě. Do toho jsem začal pomáhat v ochraně přírody a přešel k péči o cenné lokality, což se mi teď nakonec stalo profesí. Už jako dítě jsem si všímal tady na Pardubicku a Hradecku, jak v některých lokalitách ubývá rostlin či motýlů. A pak jako dospělý jsem si uvědomil, že ty ruce, které s tím mohou něco dělat, jsou ty na konci mojí paže. Pomohl k tomu i covid, kdy se vše zastavilo a potkávat jsme se mohli vlastně jen v přírodě, což nastartovalo vznik našeho spolku.
Ta cena, kterou jste dostal, je cena pro mladé, má název Ekozásek. Do čeho jste se tedy „zasekl“, čím se hlavně zabýváte a chcete zabývat?
Je na to nepopulární cizí slovo: biodiverzita. Jednoduše řečeno druhová rozmanitost. Snažíme se i v té, pro někoho velmi fádní, krajině Polabí ukazovat, že i tady jsou cenné přírodní lokality. Přibližuji to obvykle tak, že bychom nechtěli, aby jednou naše děti chodily za motýly a za kvetoucími rostlinami do botanických zahrad, což se třeba v Praze už běžně děje – děti vidí živého motýla opravdu jen ve skleníku Fata Morgana. My bychom byli rádi, aby za každou vesnicí bylo podobné místo, jako je třeba tento sad v Poběžovicích. A postupně se nám to daří, pomáhá to i nastartovat život v obci, kdy lidé chodí pomáhat jako dobrovolníci o víkendech a nacházejí si k svému okolí jiný vztah.
Překvapilo mne, že známé heslo „mysli globálně, jednej lokálně“ je více než stoleté. Každopádně asi docela dobře vystihuje to, co děláte vy.
Myslím, že je strašně důležité, aby člověk jednal právě na té lokální úrovni, už proto, že je to jednodušší a lépe vidíte výsledky. Mám třeba kamaráda, který pomáhá chránit slony v Kongu. Což je skvělé, ale dělá se to ohromně složitě. I když ovládá velmi dobře francouzštinu, tím že tam nežije dlouhodobě, je těžké udržet to, čeho dosáhnou a vysvětlovat místním, že by se měli ke své přírodě chovat jinak. Když ale něco děláte v okolí svého bydliště, pomáhá vám znalost prostředí, místní vazby a známosti a můžete si na tom vybudovat dobré jméno. A když jsou pak starostové se spoluprací s vámi spokojení, tak si to mezi sebou řeknou. Takto jsme třeba v jedné obci na jejich podmáčené louce, kde jim jejich obecní traktůrek pořád zapadal, udělali soustavu tůní, vodu jsme stáhli, žijí tam teď obojživelníci a problém zmizel.
V podstatě neustále tady v těch nižších polohách žijeme ve větším a menším období sucha. Pravidelně vidím, jak velký problém je udržet při životě nově vysázené stromy.
Co je pro vás měřitelný úspěch – je to třeba návrat nějakých druhů hmyzu či chráněných rostlin někam, odkud dříve zmizely?
Návrat některých druhů rostlin je velmi dobrý indikátor, stejně jako motýlů. A to se nám daří. Třeba u kdysi poměrně běžného modráska, který je nyní v tomto regionu velmi vzácný a je vázaný právě na stepní trávníky. To se taky lidem snažíme vysvětlovat: že příroda není jenom les, ale že jsou to také sady či louky, které jsou dnes na okraji zájmu.
Vy jste v přírodě často, máte i časové srovnání. Pozorujete na vlastní oči změnu klimatu? To, že to nejsou pouhé výkyvy počasí, ale že skutečně nějaká systémová změna, že sem přicházejí druhy rostlin a hmyzu, které by tu dříve být nemohli?
Jednoznačně to pozorujeme a ta změna je čím dál rychlejší. Vidíme to i v tom, že dříve byl běžný takový ten zahradnický déšť, to znamená, že pršelo drobně třeba celý den. Pamatuji si, jak nám prarodiče před odjezdem na tábor přáli ať nám to zase celé neproprší. Takový déšť dnes už moc není, místo toho jsou časté přívalové srážky, které na jednu stranu způsobují povodně, na druhou stranu jinde zůstává sucho. V podstatě neustále tady v těch nižších polohách žijeme ve větším a menším období sucha. Pravidelně vidím, jak velký problém je udržet při životě nově vysázené stromy. Výborný lakmusový papírek mám i na vlastní zahradě, kde jsem si vysadil fíkovník, který už má 2,5 metru, plodí a daří se mu velmi dobře. Dříve by nepřežil. Mizí nám i chladné středoevropský zimy. A těch 30 stupňů, co bylo letos 8. dubna, je úplně bezprecedentní… Musíme si to připustit a krajinu na změnu adaptovat.
Přesto, asi sám to sledujete, ve veřejném prostoru je dost lidí, kteří tu klimatickou změnu popírají, říkají, že je to normální, že jen máme krátkou paměť, nebo že ta měření trvají jenom 200 let a vlastně nevíme, jak to bylo předtím… Máte pochopení pro tyhle skeptiky?
Je zjevné, že tihle lidé popírají vědecké údaje. Na druhé straně nelze tvrdit, že za sto procent těch změn může výhradně člověk. Pořád se mluví o oxidu uhličitém, uhlíkové stopě, ale taky bychom měli řešit to, jak jsme odvodnili krajinu. O tom se mluví daleko méně. Tady jsou na polích pořád meliorační trubky, které neustále odvádějí vodu. Když pak vodu potřebujeme, tak ji nemáme a krajina se vysušuje.
Pokud každý člověk dává ze své peněženky peníze na to, aby tady byla levnější produkce, měl by chtít i to, aby součástí toho byla právě i péče o krajinu.
Na začátku jste zmiňoval i jistou odtrženost od krajiny, to, že zemědělci často hospodaří na velkých plochách a často na pronajaté půdě. Jak se teda to intenzivní hospodaření z vaší zkušenosti projevuje na krajině – a dá se to vlastně ještě zvrátit?
Pozitivní je, že příroda má obrovskou schopnost regenerace. Sám to vidím na vlastních pozemcích, které jsem z toho intenzivního zemědělství vyjmul a udělal jsem si tam sad. Velmi rychle se tam navrátily druhy jako je ťuhík, koroptve, běžnější druhy motýlů jako jsou bělásci a babočky. V zemědělské krajině lze nové prostředí vytvořit poměrně rychle. Problém ale je právě v tom, jaký máme ke krajině kolem sebe vztah. Roli hraje i to, že je tady velká zemědělská lobby, která chce, aby se nic nedělo se současným dotačním systémem. Ale pokud každý člověk dává ze své peněženky peníze na to, aby tady byla levnější produkce, měl by chtít i to, aby součástí toho byla právě i péče o krajinu. Zemědělství prostě není jen fabrika na jídlo a zohledňovat by to měla i výše dotace. Což, uznávám, je věc, která je na evropské úrovni pravděpodobně absolutně neprosaditelná.
Když jste přebíral Cenu Jozefa Vavrouška, právě jste dokončoval studium lesnictví. Často se mluví o jistém odtržení teorie od praxe; vy jste čerstvě dostudován, zároveň praxi už máte bohatou. Máte pocit, že vám ta škola k něčemu byla?
Určitě ano. Dost často v obcích řešíme i lesní pozemky, k nimž mám jako ochránce přírody možná trochu neortodoxní přístup – mám rád ty přírodě bližší způsoby a neřekl bych, že by v tom ta škola byla nějak zpátečnická. Problém nastává spíše v té praxi, třeba v zadání Lesů České republiky, které spravují hodně hektarů a řeší vlastně hlavně těžbu dřeva, kubíky, a pak už není tolik energie a času na samotné pěstování a zlepšování prostředí lesů.
Je dnes pro vás spolek Pestré Polabí práce na plný úvazek?
V tento moment ano. Dokážeme si na sebe vydělat, protože naše organizace vlastně supluje to, v čem stát selhává. Státní aparát nedokáže o chráněná území efektivně pečovat – i kvůli byrokracii, kdy jsou úředníci a vůbec celý ten systém zahlceni různými žádostmi. Nepopírám, že i jejich práce je důležitá, je třeba vědět, kde lze kácet, kde stavět, ale opět se zapomíná na tu péči. Přitom každé území nějakou péči potřebuje. Třeba ta bezlesní území potřebují opravdu pravidelnou, každoroční celkem intenzivní péči, pokud tam chceme zachovat nějaké ty druhy živočichů a rostlin. V tom stát selhává a naopak nastupují organizace, jako je ta naše. Na podporu si nyní nemůžeme ztěžovat a doufejme, že nepřijdou nějaké zásadní škrty v ochraně přírody. Ta území, která mají správnou péči, fungují jako takové malé Noemovy archy, které čekají na to, až se celá ta zemědělská krajina napraví a jednotlivé druhy se do ní začnou vracet.
Vy toho máte s ohledem na věk ještě spoustu před sebou. Ale leccos máte už i za sebou. Dá se říct, co považujete zatím za svůj hlavní úspěch nebo něco, v čem cítíte svoji konkurenční výhodu?
Hlavní úspěch je, že jsme se potkali s řadou lidí, kteří s námi v tom spolku jsou. Každý vnesl něco nového, vypořádali jsme se s řadou výzev a jako organizace neustále rosteme. Přitom se to pořád snažíme dělat lokálně, zároveň důsledně a máme za sebou dobré výsledky. Navíc jsem sám zjistil, že tohle povolání může být i atraktivní. Aspoň pro lidi, kteří si uvědomili, že nechtějí celý život trávit sezením u počítače a chtějí se věnovat praktické práci v přírodě. Jsem v tom absolutně spokojený a doufám, že ta společenská situace, která nám to vůbec umožňuje, vydrží.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
36 komentářů
Je to prima, že mladí se chopili péče o krajinu. Agrobaroni staré struktury bývalé kádry KSČ předsedové JZD, st.statků, zkoupili či zase okradli potomky sedláků a zemědělství jede dál v kursu Kolchzů SSSR, lány řepky a kukuřice, dotace na jejich provoz a devastace půdy je všude vidět. Hnůj snad ani není, vidět rozmetadlo z hnojerm je unikum.Bez chemie to prý nejde. Myslím, že chemie jsme se nažrali dost za Husáka.Proč když to jde u sousedů, proč to nejde u nás.Bolševické lány a americkými traktory jak tank asi nebude to pravé. Proto Poláci mají levné potraviny, protože, tam nedopustili kolchozy ala SSSR. Majetky nedali a dne se divíme proř je tam tak velká konkurence a levné potaviny.Inu nemají tam zase kolchozy jako u nás.Jen Komančové se dnes nazývají farmáři.A ať čtu jak čtu nikde se nemůžu v historii dočíst o farmářích v české kotlině. Jen o sedlácích a jejich selské jízdě, lánících, čtvrtlánících , chalupnících či domkářích,Ale farmář nikde.Jen jeden imigrant tu je velko farmář a my mu sponzorujeme jeho byznys.Je tak hodný, že nám svoje chemické produkty dává skoro zadarmo a pomáhá všem lidem v ČR. Apak si to nekup, např. krásně spařený a občasi plesnivý americký toustový chléb.No lahůdka nevídaná chléb i s penicilínem, kdo to má, řekl kdysi PAROUBEK.
V 90-tých létech zrušili JZD a vrátili nebo prodali půdu těm, kteří na ní chtěli hospodařit. Po 30-ti létech soukromého vlastnictví půdy nejsme soběstační ve výrobě potravin. Zkrátka tento stát se neuživí z vlastních zdrojů. Přitom za vlády těch zlých komunistů jsme potraviny vyváželi a kvalita byla na zcela jiné mnohem vyšší kvality, než dnes. v současnosti jíme druhořadé potraviny ze Západu a salámy se vyrábějí ze strojně odděleného masa a náhražek masa, což je absolutně nepřijatelné. Ani tolik chemie nebylo, hnojilo se hnojem, nebyl ještě Agrofert.
Takže, zlaté JZD, zlatí komunisté.
Obchodníci dovážejí jenom ty potraviny, které hloupé obyvatelstvo žere, tedy hlavně ty podřadné a levné. Když obyvatelstvo přestane žrát podřadné potraviny, přestanou je obchodníci dovážet. Nic složitého na pochopení. Pro někoho… 🙄😅
To ovšem nevysvětluje, proč jsou ty kvalitnější potraviny v Německu a Polsku levnější než u nás ty sajrajtoidní napodobeniny.
Takže příčina asi bude někde jinde. Je třeba tvrdě šlápnout na krk západním obchodním řetězcům. Klidně progresívní pokuty a podobná opatření. A v některých případech manažery nastrkat za mříže.
Nesmysl. Proč šlapat západním obchodním řetězcům na krk, když jejich pobočky v ČR vedou domorodci?
Většina čerstvých potravin, třeba z mléka a masa se nedováží, ale přímo vyrábí v ČR i když u zahraničního majitele.
Dalším problémem asi bude, že většina výrobků na svém obalu nelže a složení odpovídá.🙂
Osobně vím, že Němci si své dodavatele potravin vychovali. To znamená, že méně kvalitní potraviny většinově nekupovali a dodavatelé je nakonec stáhli.
V ČR, když např. v masně postaví vedle sebe hromadu špekáčků 40% z obarvené rýžové mouky za 14,- a špekáčky z 85% masa za 20,-, tak první zmizí ta hromada s obarvenou rýžovou moukou a to se klidně vsadím.🙂
Já jsem letos byl v Německu a v Rakousku, nakupovali jsme o dovolené v běžných supermarketech mimo turistická střediska. Tvrzení, že kvalitnější potraviny tam jsou levnější je zcela nepravdivé.
Pane Doucho, problém je, že ty kvalitnější verze, třeba té Nutelly, u nás prostě neseženete a falšovaná Nutella u nás stojí víc, než v Německu ta originální.
A přibližně třetinová výše platů za stejnou nebo ještě kvalitnější práci u nás oproti Německu zase vylučuje onu „výchovu“ prodávajících.
.
Faktem je, že bezcenná EU měla plnou tlamu žgryndů v souvislosti s tuzemským rumem nebo pomazánkovým máslem (nečeští návštěvníci nechť to mají klidně ve svých slovnících přeloženo, jak chtějí), ale dvojí kvalitu potravin odmítá řešit.
Pedro, ty ceny byly opakovaně doloženy i fotografiemi pultů s cenovkami. I Petr „Nutella“ Fiala musel konstatovat, že Nutella je v Německu lacinější a přitom kvalitnější.
Pro A. S. Pergill
Vsadím se, že obsah vždy odpovídá složení na obalu…
Inteligentní člověk nekupuje, co mu nevyhovuje. Jenom blbec si neustále stěžuje a stále nakupuje. Říká se tomu svoboda a inteligence.
Pergil: asi to netušíte, ale nechal jste se nachytat fotkami účtenek, které obsahovaly zlevněné akční zboží porovnané s cenou, která byla zrovna nejdražší v některém českém obchodu, navíc se nejednalo o zcela shodné výrobky.
Pedro,
to byste musel dokázat a musel byste nějak reflektovat ty zástupy lidí, co jezdí do zahraničí nakupovat.
Pokud potřebujete potravinu určitého druhu a nic jiného než šit na trhu není, tak ji prostě koupit musíte. Jako za socialismu.
Pergil: o tom, že se jednalo o porovnání s akčními cenami se také psalo. Chápu, že tyto informace tohoto typu se k vám nedostanou kanály, které sledujete. Na levné zboží se jezdí hlavně do Polska, ale nikoliv do Německa, kde levnější potraviny nejsou, sám jsem se o to přesvědčil a žádné důkazy nepotřebuju.
Pedro,
to, že se to psalo, a že to psala naše vládní média, není zárukou toho, že je to pravda. Spíš opaku.
U nás vládní média nemáme, tady nejsme v Maďarsku. Navíc velké množství médií do nedávna vlastnil opoziční Babiš 🙂
Pedro, jistěže máme vládní média. Jsou to ta, která šíří lživou vládní propagandu. Třeba o tom, že jsou u nás ceny v obchodech menší než v Německu nebo v Polsku.
Pergil: Pokud by to byla vládní média, tak by byla přece i vládou řízena, což nejsou. Jakými vyhláškami, nařízeními nebo orgány tyto média ovládají ? Asi žádnými že .. však tady nejsme v Maďarsku, kde je podstatná většina médií v jedné „nadaci“ spolufinancované státem. Naopak si myslím, že jsem viděl v běžných médiích (včetně ČT) články, kde byly vysoké ceny naopak kritizovány a srovnávány třeba s tím Polskem, takže o nějaké propagandě nemůže být řeč, namátkou zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096902795-studio-6/223411010110817/cast/994972/ Jinak ceny u nás nejsou vyšší než v Německu, výrazně dražší tam je zelenina a ovoce a pak služby, ty jsou úplně jinde. Jo v Polsku je levněji, tak když vám to za to stojí, tak si tam jezděte, máme volný trh, aspoň tím snížíte místní poptávku a dáte najevo obchodníků, aby snížili ceny. Holt když na ty obchoďáky stále dělají lidé nájezdy a vozí domů plné koše, tak obchodníci nemají důvod, aby zlevnili i když mají tak vysoké marže.
Myslíte jak bylo dobře za komunistů v těch frontách na banány, pomeranče, maso nebo na cokoliv jiného a že kolikrát chyběl toaletní papír a dámské hygienické potřeby? Dnes máte krámy po střechu přeplněné zbožím. Kdo vás nutí kupovat výrobky ze strojově odděleného masa, to neumíte číst etiketu? Já tyto výrobky v obchodě přeskakuju.
Hnůj není a nebude, protože EU, ekologie a likvidace chovů, protože jsou zdrojem šíleně škodlivého metanu.
Zemědělství, pochopitelně, je továrna na jídlo a nic jiného. Už od dob, kdy naši ještě trochu chlupatí prapředci vyseli určité druhy trav kolem svého sezónního tábořiště, aby nemuseli pracně protrhávat klásky na loukách. A (moje hypotéza) protože ta půda byla prosycená mutageny z moči (jedli pečené maso, plné PAU a dalších podobných látek, tak tam našli posléze i mutanty s většími zrny.
Pokud bude nějaká půda ze zemědělství vyčleněna (a někdo ji řádně zaplatí), ať si na ní dělá třeba tu „krajinotvorbu“.
A pokud se týká onoho oteplování, jediný prokázaný antropogenní vliv na teplotu klimatu je zastavení emisí oxidů síry, které vyřvali ekologové. Sodovkový plyn je v důsledku jednak přirozeného, jednak „bezsírového“ oteplování vytlačován ze světového oceánu ohřevem vody. S lidskou činností nemá nic společného.
Dnešní většinu “ zemědělců “ nezajímá nic jiného než dotace , ať hospodaří “ na svém “ či pronajatém . A podle toho také jednají , zořou a posekají každý metr na který se dostanou . A že velká část jejich “ produkce “ skončí v “ bioplynkách “ , o tom nemluví . Řeči se vedou pouze – jak živí národ . Smutné , platíme za to velmi krvavou daň . Šárka
Bez dotací nejsou konkurenceschopní vůči násobně více dotovaným zemědělcům ze starých zemí EU. Dotace by bylo třeba plošně zrušit. Naši zemědělci by to vesměs přežili, ale západní by to položilo.
Zrušit dotace? To bys přece burešovi neudělal. Šel by po žebrotě.
Babiš žil bez dotací a žil by i bez nich v budoucnu. Musely by se ovšem plošně zrušit v celé EU, nebo mezi zeměmi, které dotují, a těmi, které nedotují, vybudovat celní bariéry.
Jako žebrák by žil, soudruhu.
Nežil jako žebrák před dotacemi, nežil by tak ani po nich.
Máš pravdu. Měl by pruhované pyžamo a útulnou celu.
Láska k přírodě a krajině je krásná věc, pokud neleze do peněz.
Politické dotace zničily konkurenční prostředí v Evropě. Dotovat „krajinotvorbu“ z daní a ještě si kupovat předražené potraviny přenechám raději nechytrým. Vypadá to, že do Polska na nákupy budu jezdit častěji, než 2x za měsíc a hodně rozšířím sortiment. 🙂
Problémem zemědělství a vesnic je, že o nich rozhodují vzdělanci z velkých měst. Normální lidé, kteří na venkově žili, věděli, že zdravá kulturní krajina je krajina kultivovaná, obdělávaná podle místních podmínek jednotlivých obcí. To ovšem panelákoví vzdělanci s mlékem na bradě nepochopí, takže emise z mokřadů a pasoucích stád mají kouř ze dřeva.
Souhlasím.
Počkat, až se všichni ekologičtí chytrolíni vrátí v pondělí po víkendu na vesnických chalupách do úřadů, vzít do ruky prut a sešvihat je na jednu hromadu…👎😂
V první řadě by se měl protlačit zákon, že všichni političtí a ekologičtí aktivisté nesmějí vlastnit nemovitosti na venkově, aby tam už netahali svinstvo z měst, hlavně přesunováním tam a zpět.👎
Nechápu, proč všichni zelení aktivisté používají zásuvky ve zdi a ne rotopedy s dynamem, když všechny elektrárny špiní vesnickou krajinu a zabírají zemědělskou půdu. Ideální by též bylo, kdyby nejedli naše potraviny, ale tiskli si všechno na 3D tiskárnách.
Minimálně výprask a občanská neposlušnost budou potřeba a to už brzy. Selskému rozumu zdar! 👍🙂
Žijete v mýtech a ideologických klišé. O podobě zemědělství a krajiny rozhodují primárně agrobaroni, protože mají nejvyšší „výtlak“ ať již v podobě počtu lidí pracujících v oboru, tak i co se týče obratu a dopadu na rozpočet (i přestože je zemědělství z hlediska HDP marginální obor). Dále to také znamená, že mají dobře a dlouhodobě vytvořené vazby na regionální i celostátní politiky, silnou lobby v podobě nejrůznějších svazů, oborových organizací, nebo médií, kteří pomáhají prosazovat jejich zájmy. Ti vaši „čistí“ a „moudří“ venkované tomuto zemědělskému průmyslu pouze pronajímají plochu, ze které agrobaroni vytáhnou prachy, ale nechají za sebou zdevastovanou mrtvou půdu (tzv. držák na stonky), která se jen prolévá další chemií.
Toto není spor město-venkov, nebo mladí-staří…tohle je spor mezi udržitelností a přístupem po nás potopa!
Jenže v situaci, kdy rozhodují ti „agrobaroni“ nedochází zpravidla k ničení krajiny ani půdy. Oni už se chovají tak trochu jako šlechta, která také hospodařila s dlouhodobou perspektivou, nebo se o to alespoň snažila.
Problémem jsou hlavně šílenosti, prosazované z Bruselu na základě fantasmagorií jurodivých ekologů. Od vysazování našimi předky správně vyhubených dravců až po nejrůznější zákazy a nařízení v rámci technologií obdělávání půdy.
Minimálně rybáři od Bečvy a obyvatelé Přerova, by s tebou, soudruhu, nesouhlasili. O řepkou zdevastovaných polích nemluvě.
Mimochodem, už jsem to jednou psal, řešením je podrobný a dlouhodobě dodržovaný územní plán.
Čiže, pokud jsou takové „.. cenné přírodní lokality.“ , dle argumentů ochranářů (z různých důvodů), tak se do úźemního plánu zakreslí – a tím je zaručeno, že na nic nic stavět/těžit/ale třeba i extenzivně obdělávat půda stroji, nebude. Což ale uvidí i ti developeři, že se to tam nesmí, takže o tyhle lokality zájem mít nebudou.
Ten současný stav je skutečně špatný. Když už si podnikatel ten pozemek koupí a teprve pak se dozví že ochranáři protestní a bude se to řadu let projednávat po soudech.
O tom územním plánu, vytvořeném nekompetentními a úplatnými úředníky, bych si dovolil dost pochybovat.
Nemělo by se zapomínat na ještě jeden aspekt problému: To „eco friendly“ zemědělství by nás neuživilo, ani kdybychom veškerou nezastavěnou půdu přeměnili na pole.