KOMENTÁŘ. Americká konzervativní konference CPAC se sama vidí jako „nejvlivnější setkání konzervativců na světě“. Vliv ale zjevně není totéž, co smysl pro realitu, jak ukazuje i světový žebříček svobody projevu, který CPAC nedávno zveřejnila. Majákem svobody slova se stoprocentním skóre jsou podle něj Spojené státy, hned za nimi skončil idol Trumpových republikánů Viktor Orbán a jeho Maďarsko. Česká republika se do hodnocení nedostala.

Sousloví „klapky na očích“ či „provozní slepota“ ani zdaleka nevystihují to, co předvedli američtí konzervativci kolem konference CPAC, když loni v prosinci vydali svůj historicky první žebříček svobody projevu.

S relevantními organizacemi, které podobné žebříčky vytvářejí tradičně a s propracovanou metodikou, jako jsou Freedom House či Reportéři bez hranic, se materiál sice shodne v úvodním konstatování: „Svoboda projevu je ve světě pod útokem“. Pak už se ale povětšinou stáčí ke svým alternativním faktům.

A vítězem je…

Do žebříčku CPAC zahrnula 31 zemí, zejména velkých světových hráčů v čele s USA, a dále některé další země, včetně Maďarska, které je pro trumpovské republikány dlouhodobě vzývaným vzorem.

Jediným kritériem, podle kterého se v žebříčku posuzuje svoboda projevu, je otázka, zda daná země posílá do vězení či dokonce odsuzuje k smrti své občany za veřejně projevený názor. Situaci v každé zemi vždy dokumentuje jeden soudní případ z posledních deseti let.

Zcela orwellovsky pak působí oslava maďarské mediální krajiny oligarchizované Orbánovou vládou, kde stát systematicky (například nerovným rozdělováním státní inzerce) zvýhodňuje provládní média, coby údajně rozmanité prostředí.

Nulové skóre tak dostaly země s trestem smrti „za zakázané myšlenky“ (CPAC sem zařadila Rusko, Írán nebo Saúdskou Arábii), desetiprocentní skóre země s trestem odnětí svobody za totéž a se zakázanými nezávislými médii (podle CPAC Čína), dvacetiprocentní skóre země s povolenými nezávislými médii (takhle vidí CPAC Německo nebo Francii), třicetiprocentní skóre státy s historii trestů za vtipy, básně nebo urážky, a tak dále postupně k vyšším hodnotám.

Například u Francie vysvětluje CPAC její nízké skóre tím, že francouzský soud poslal na dvanáct měsíců do vězení popírače holokaustu Vincenta Reynouarda.

Hodnocení vrcholí stoprocentním skóre pro země, kde není nikdo vězněn kvůli svému projevu a kde je svoboda slova zakotvena i v ústavě. Americkým konzervativcům z toho vyšlo, že jediným takovým státem na světě jsou – pozor, to neuhodnete – právě USA.

Druhé skončilo se skóre 90 procent Maďarsko, a to jen proto, že podle CPAC nemá svobodu projevu zakotvenou v ústavě. Co by asi autoři žebříčku dělali, kdyby zjistili, že v maďarské ústavě svoboda projevu ve skutečnosti zakotvena je? Nechali by Maďarsko vyhrát nad zářivou Amerikou nebo by Orbána s Trumpem postavili na dělené první místo?

Když maják svobody šikanuje média

Pro srovnání se podívejme, co o maďarských poměrech píše organizace Freedom House, která Maďarsko označuje jako jedinou zemi Evropské unie nikoli jako „svobodnou“, ale pouze jako „částečně svobodnou“:

„I když je svoboda projevu ústavně chráněná, od otevřené kritiky vlády a dalších politicky citlivých výroků odrazují pokračující snahy potlačit hlasy a pohledy nepříjemné úřadům, včetně mnoha případů v akademických institucích, nevládních organizacích a médiích.“

A právě kvůli ovládnutí velké části maďarských médií maďarským státem a vládě blízkými podnikateli, kvůli špehovací aféře Pegasus namířené i proti novinářům a kvůli systematickému tlaku na nezávislá média řadí organizace Reportéři bez hranic Maďarsko do výrazně nižších pater svého každoročního žebříčku svobody médií – aktuálně na 68. místo.

„Nový úřad pro ochranu suverenity, vytvořený zákonem schváleným v roce 2023, je nástroj pro administrativní šikanu médií, pro očerňující kampaně a oslabování důvěrnosti novinářských zdrojů,“ hodnotí současné Maďarsko Reportéři bez hranic, kteří svobodu projevu používají ve své metodologii jako jedno ze sledovaných kritérií.

Omezování svobody projevu v Maďarsku však američtí konzervativci poněkud pokřivenou logikou naopak chválí jako její záruky:

„Orbánova vláda prosazuje ,suverenistickou‘ agendu a přijímá opatření, jako je zákon o ochraně národní suverenity, aby zajistila, že maďarský veřejný prostor nebude ovládán zahraničními zájmy nebo mezinárodními nevládními organizacemi, které se snaží potlačit domácí debatu.“

Jako z Orwella

Zcela orwellovsky pak působí oslava maďarské mediální krajiny oligarchizované Orbánovou vládou, kde stát systematicky (například nerovným rozdělováním státní inzerce) zvýhodňuje provládní média, coby údajně rozmanité prostředí:

„Podporou mediálního prostředí, v němž se mohou rozvíjet rozmanité a vlastenecké názory bez obav z umlčení globalistickým tlakem, se maďarská vláda snaží obnovit pocit skutečného pluralismu, který byl během komunistické éry ztracen,“ deklamuje CPAC.

V praxi si Trumpovi konzervativci pluralitní a svobodné prostředí Maďarska znovu vyzkouší už v březnu, kdy se do Budapešti sjedou podporovatelé Orbána a Trumpa z celého světa na maďarskou verzi konference CPAC Hungary. Tentokrát jen pár týdnů před maďarskými volbami, ve kterých Orbánovi podle průzkumů reálně hrozí prohra.

Konference je hrazená z peněz maďarských daňových poplatníků, pořádá ji think-tank Alapjogokért Központ napojený na vládu a státní rozpočet, náklady se odhadují na v přepočtu víc než 70 milionů korun a organizátoři v minulosti odmítli udělit akreditaci některým médiím s odůvodněním, že jsou „příliš woke“. Zkrátka hotový maják svobody projevu, jehož jas překoná jen americký originál.