Chytřejší přístup k závislostem by Česku mohl ušetřit miliardy korun, stát ale zbytečně komplikuje výrobu léčebného konopí nebo dostupnost substitučních látek. „Přitom je v Česku téměř milion lidí, kteří zneužívají sedativa jako například benzodiazepiny, a to za tichého přihlížení ministerstva zdravotnictví nebo SÚKL. Kde to žijeme?“ ptá se bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Ten patří mezi přední české odborníky na drogovou problematiku, v oboru působí přes dvacet let. Má zkušenosti s vedením a rozvojem zdravotnických a sociálních služeb a programů, včetně neziskové organizace Podané ruce. Založil Think tank racionální politiky závislostí, se kterým chce ovlivňovat drogovou agendu na české i mezinárodní úrovni.

V rozhovoru pro server Euractiv.cz kritizuje přístup českých úřadů, které podle něj k závislým přistupují krátkozrace. Namísto jednodušších opatření za miliony korun stát podle Vobořila raději vydává miliardy na zmírnění dopadů závislostí.

Nápor přijde až po lockdownu

Pandemie koronaviru měla dopad i na evropský drogový trh a vedla ke snížení nabídky a také k vyšším cenám. Ukázala to alespoň červnová analýza Europolu. Také české ministerstvo vnitra potvrdilo, že nabídka a distribuce drog se kvůli opatřením ve větší míře přesunula z pouliční scény do prostředí internetu. Jaké dopady má pandemie na společnost z hlediska závislostí obecně?

Situace se z týdne na týden velmi mění. To, co v současnosti nejvíce narůstá, nejsou „drogová čísla“, ale spíše statistiky lékové a alkoholové závislosti. Kvůli zavřeným hernám se také lidé ve větší míře přesouvají na nebezpečné online stránky a aplikace.

Text Ondřeje Pleváka vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

Na jaře se například stávalo, že se najednou během tří týdnů zdvojnásobil zájem uživatelů heroinu vstupovat do substituční léčby. Byli to například lidé, kteří abstinovali více let, a najednou u nich došlo k relapsu a přišli si říct o pomoc. Další skupinou pak byli klienti, které tato krizová situace motivovala k tomu, aby se pokusili přestat s užíváním nelegálního heroinu za pomoci programu substituční léčby.

Ukázalo se, že během pandemické situace je potřebnost těchto programů ještě vyšší než za normálních podmínek. Počítám ale s tím, že k největšímu náporu dojde až potom, co opadne lockdown a projeví se ekonomické dopady. Ve světě běžně koreluje zvyšování nezaměstnanosti a sociální dopady s nárůstem počtu uživatelů nelegálních drog a závislých obecně.

V Česku už několik měsíců probíhá studie ADI-COVID-19, která sleduje rozšíření koronavirové infekce mezi pracovníky a klienty center, které se zabývají závislostmi. Známe už nějaké výsledky?

Pokud jde o prevalenci koronavirové infekce, tu takzvanou promořenost, tak ta byla v průběhu první vlny a léta velmi malá. V té studii, kterou uvádíte, nedosáhla pokud vím ani jedno procenta, a to bylo provedeno několik tisíc testů mezi klienty i pracovníky adiktologických služeb. Teď ta situace bude pravděpodobně jiná. Na základě protilátkových testů, které provádí naše organizace Společnost Podané ruce v Brně a jinde na jižní Moravě, můžeme usuzovat, že je to až několik málo desítek procent. Je chyba, že ministerstvo zdravotnictví promořenost nesleduje, protože to je klíčový faktor v šíření epidemie.

Ale pokud jde o dopady koronaviru a nouzového stavu na klienty našich adiktologických služeb, jsou to především negativní dopady nepřímé v oblasti jejich duševního zdraví a sociální situace jako finanční problémy, problémy s obživou, nezaměstnanost, problémy s bydlením apod.

Vaše organizace také začala v Brně nabízet antigenní a protilátkové testy pro veřejnost. Jak jste se od závislostí dostali konkrétně k testování na Covid-19?

Ze zkušenosti z naší práce víme, že preventivní a screeningové testování pomocí rychlých testů je užitečné. Pak jsme si řekli, že se inspirujeme Jižní Koreou a zajistíme pro naši službu rychlotesty na koronavirus. V Koreji je totiž běžné, že se pracovníci podobných organizací před každou směnou testují. Dlouhodobě jsem v kontaktu s lidmi z jihovýchodní Asie, tak jsem na konci května zorganizoval telefonát s primátorem nejpostiženějšího jihokorejského města Tegu, kde se bez lockdownu pouze pomocí masivního testování a sebetrasování podařilo velmi rychle dostat čísla k nule.

V průběhu léta se pak podařilo zajistit pro Podané ruce tyto testy skrze firmu, která nám běžně dodává testy na žloutenku a HIV. V tu chvíli po nich sáhla i brněnská primátorka Markéta Vaňková, která se účastnila i zmíněného telefonátu s Jižní Koreou, a na začátku září město nakoupilo tyto testy do všech domovů pro seniory.

Máme k dispozici jak antigenní testy, tak kvalitní protilátkové testy, které dokáží odhalit proběhlou infekci. Ukazuje se nám, že počet lidí, kteří infekci již prodělali, i když o tom třeba nevědí, je mnohem vyšší než těch, kteří jsou aktuálně infekční. I když se primárně zabýváme závislostmi, tak vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici nějaká data, zkušenosti a kontakty, co nikdo jiný neměl, tak jsme spustili testování pro veřejnost.

Je potřeba zdůraznit, že samotné testování nestačí, důležitý je stejně jako v případech žloutenky nebo HIV i anamnestický rozhovor a testové poradenství. Během chvilky se testovaného člověka zeptám na příznaky a na rizika, se kterými přišel do kontaktu. Podle těchto informací pak rozhodneme o dalším postupu.

Krátkozraké české úřady

Jaké jsou dnes v Česku největší problémy protidrogové politiky a jak se je daří řešit?

Policie věnuje velkou část svých kapacit organizovaným skupinám, často říkají „asijským“, které drogy vyrábí ve větším množství. Jde především o pervitin vyráběný na vývoz, takže mluvíme o mezinárodním organizovaném zločinu. I když policie tuto „bublinu“ možná příliš nafukuje, tento problém tady určitě je, to se nedá popřít. Pervitin se v Česku vyrábí jako nikde na světě.

Pokud jde o vnitřní problémy, existují tu tisíce malých výroben, které ale zásobují jen malý okruh kamarádů a známých výrobce. Tito lidé se určitě nestanou milionáři, natož miliardáři, z bezpečnostního hlediska to není příliš závažný problém. Jedná se o drobnou trestnou činnost, i když by se mnou policie asi nesouhlasila. Nejčastější případy vypadají tak, že sami výrobci jsou zároveň uživatelé.

Kolik lidí dnes v Česku užívá pervitin?

Odhadem 38 000 lidí každý den nitrožilně. Další skupina lidí užívá opioidy. Data před rokem 2010 odhadovala okolo 12 tisíc heroinových uživatelů, což kleslo přibližně na třetinu, a to díky tomu, že se na trhu objevila látka Buprenorfin, obsažená také v léku Subutex. Tu mohou předepisovat lékaři, a dostala se i na černý trh. Tato látka významným způsobem vytlačila heroin, což z pohledu minimalizace škod a rizik, anglicky Harm Reduction, je určitě dobře. Riziko je zde mnohem menší než u heroinu, nehrozí předávkování, člověk je navíc téměř střízlivý. Na černém trhu se cena této látky odhaduje na 8 000 korun za měsíc, u heroinu jsme na 40 000 korunách. Spousta lidí je tedy schopná neuchýlit k trestné činnosti, aby měla na svoji dávku, a může chodit do práce.

Bylo by potřeba, aby tuto látku hradila pojišťovna, protože se stále nachází na černém trhu. V diskusích s policií nicméně argumentujeme tím, že je to i dobře, protože se díky této látce výrazně změnilo schéma chování závislých. Pojišťovna nám tvrdí, že má jiné priority, například boj s leukémií, my ale poukazujeme na to, že by si do budoucna výrazně snížila vlastní náklady. Uživatelé heroinu na ulicích onemocní vším možným, včetně HIV a žloutenky, to jsou zbytečně vyhozené miliardy.

Zmiňoval jste i Česko coby pervitinovou velmoc…

U pervitinu také potřebujeme jiný přístup, potřebujeme dostatečně dostupnou substituční léčbu, případně zafinancovat klinické studie, jaké léky by byly nejvhodnější. Ministerstvo zdravotnictví to přibližně před osmi lety dostalo za úkol, a neudělalo vůbec nic, tváří se, že se ho to netýká. Právě zde státní správa selhává, spočítali jsme, že by stačilo 14 milionů korun. To je opravdu nic ve srovnání s miliardami, které pojišťovny vydávají každý rok na řešení dopadů závislostí.

Společnost pro návykové nemoci České lékařské společnosti požádala také o to, aby léčebné konopí mohlo být podáváno závislým. Ministerstvo zdravotnictví to zamítlo, i když přibývá studií, že léčba konopím pomáhá u různých závislostí. Léčba závislých na drogách a zvlášť léčba substitučními látkami je opředena spoustou ideologie a předsudků. Přitom je v Česku téměř milion lidí, kteří zneužívají sedativa jako například benzodiazepiny, a to za tichého přihlížení ministerstva zdravotnictví nebo SÚKLu. Mají téměř milion lidí, které zdravotní systém udržuje v závislosti na benzodiazepinech, ale použití konopí v léčbě závislosti v indikovaných případech nepovolí. Kde to žijeme?

Legalizace konopí pro léčebné účely je také mnohaleté téma, jak jsou na tom teď české zákony konkrétně v téhle oblasti?

Myslím si, že legislativa byla od začátku nastavena vcelku dobře, její výklad a aplikace však možné pozitivní dopady zcela omezují. V původním zákoně je jasně řečeno, že výrobci mohou exportovat. Úředníci na ministerstvu zdravotnictví a SÚKL jim to ale nakonec nedovolili. Odůvodnění bylo takové, že zákon to sice explicitně dovoluje, ale že přesto právníci ministerstva říkají, že věta o možném exportu v zákoně takto nestačí.

Kvůli tomu jsme ale nyní na vysoké ceně, a zároveň se lékařům zkomplikovala možnost léky z konopí předepisovat. Musí vyplňovat zvláštní hlášení, která nemusí dělat například ani s morfiem či fentanylem. Nejen pacientům s bolestmi při pohybu však tyto léky v kombinaci s opioidy velmi pomáhají.

Současná novela legislativy sice zajistí úhradu těchto léků až z 90 procent, ale pouze u zcela nedostatečného množství gramů. Výjimky jsou možné, ale rozhodnutí lékaře podléhá schválení revizního lékaře.

Naši výrobci mohli dávno vyvážet v tunách například do Německa, kde na tyto léky čeká 60 000 pacientů. Místo toho má u nás licenci pouze jedna firma, která vyrábí jen stovky kilogramů produktu. Cena zůstává na téměř dvou stovkách korun za gram, přitom mohlo jít o desítky korun. Našim výrobcům se toto léčivo prostě nevyplatí vyrábět. Podobně velké země jako ČR, například Izrael, jsou s cenou níže o 70 %. Trh uvnitř této země totiž nemá nesmyslné překážky.

Evropská komise? Nezodpovědná, odlidštěná

Už jsme zmínili, že celoevropským drogovým trhem zahýbala pandemie. Jaké největší problémy v oblasti drog řeší Evropa celkově?

Během konjunktury se stav počtu závislých zlepšoval, i když v poslední době jdou heroinová čísla opět trochu nahoru. Pokud nepočítáme léky, tabák a alkohol, ale nelegální drogy, tak jsou největším evropským problémem většinou opioidy, konkrétně právě heroin.

Jak velkou sílu řešit drogovou problematiku vůbec má Evropská unie? Co zmůžou organizace jako Europol nebo Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA)?

EMCDDA je monitorovací středisko, může dávat doporučení, a samozřejmě hlavně sbírá data z celé Evropy. Troufl bych si říct, že kvalita jeho dat nemá na světě obdoby. Každá země EU má své monitorovací středisko, ale nejpodstatnější je, že systém sběru dat je jednotný, a máme tím pádem k dispozici srovnání.

Problém především u Evropské komise je z mého pohledu ten, že je pozadu za členskými státy v otázce integrace politik. Na závislosti se nedá dívat odděleně, máme sice léky, drogy nebo alkohol, ale jedná se obecně o nějaký typ onemocnění a chování, které se dost přelévá. Mezi běžné scénáře patří, že člověk sice přestane užívat heroin, ale místo toho propadne gamblerství. Mnoho lidí má navíc několik závislostí současně. Zároveň víme, že z hlediska závislostí bývají iniciační drogou tabák a alkohol. Když děti do 15 let „překročí práh“ příliš brzy a mají pravidelnou zkušenost s opilostí a kouřením, tak je u nich až osmkrát vyšší riziko, že si vyvinou závislost na nelegálních drogách.

V čem konkrétně podle vás Evropská komise selhává?

Evropská komise v rámci svých generálních ředitelství stále vyznává staré uspořádání. DG SANTE (Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin) má pouze alkohol, zemědělství (DG AGRI) se zabývá tabákem, drogy řeší vnitro a spravedlnost (DG HOME, DG JUST) a gamblerství neřeší nikdo. Myslím si, že toto je na zásadní změnu. Lidem z Komise se zdá, že obecně přijímaný princip minimalizace škod a rizik se nedá aplikovat na legální drogy. Nechtějí přijmout základní vědecké poznatky, nerozumím tomu. Řídí se podle starších doporučení WHO například v oblasti tabáku, jiná WHO doporučení v oblasti nelegálních drog s ohledem na princip Harm Reduction přitom do jiných oblastí neaplikují. Tato doporučení však nereflektují nejnovější vývoj v oboru, a jsou tím pádem o mnoho let pozadu. Evropskou komisi v tomto ohledu považuji téměř za arogantní, neposlouchá členské státy ani vlastní EMCDDA.

Současný přístup mi přijde velmi nezodpovědný a odlidštěný, nebere v úvahu, že se dá zabránit onemocněním a předčasným úmrtím milionů Evropanů. Za tímto přístupem vidím do jisté míry tlak lobby, například některé části tabákového průmyslu, které spíše vyhovují regulace tak, jak jsou. Do hry vstupuje mnoho zájmů, situace je velmi komplikovaná. U národních států zároveň nevidím ambici Komisi v tomto ohledu nějak měnit, přijde mi, že její vliv stále nepovažují za tak velký.

Založil jste Think tank racionální politiky závislostí. Chcete měnit i evropskou drogovou politiku?

Jako think tank děláme celou řadu poradenských činností pro různé politické subjekty uvnitř České republiky, a rádi bychom se etablovali jako odborná entita i pro frakce v Evropském parlamentu. Rozjeli jsme proto řadu seminářů a webinářů pro různá europarlamentní uskupení.

Chceme mít vliv na toto téma a nyní alespoň otevřít diskusi o struktuře Komise. Mluvit o tom, že by nemělo být několik subjektů s různými kompetencemi a pouze formálně se koordinovat, ale že je potřeba mít jen jeden zastřešující orgán, který bude mít vše na starost.

Evropská unie může být zásadním hráčem v nastavování světové politiky a věci skutečně měnit, protože je velká a disponuje velkým množstvím dat. Pokud by se postavila za potřebnou změnu mezinárodních úmluv, tak to může mít skutečně velký dopad.