Zavřené školy budou stát miliardy. Česko táhnou místo do budoucnosti zpátky k montovnám
Součástí opatření proti covidu je i zavření škol. Celkem k němu sáhlo 188 zemí; Česko tedy není výjimkou. Několikaměsíční přerušení vzdělávacího procesu může však mít mnohaleté vážné důsledky – nejen sociální, ale i finanční. Zavřené školy celosvětově vyjdou na mnoho miliard dolarů. A vynucené „prázdniny“ studenti v budoucnu možná pocítí na svých vlastních nižších platech.
V angličtině to zní chytlavěji: „learning losses“ (ztráty ve vzdělávání) mohou vést k „earning losses“ (ztrátám ve výdělku). Když udeřila první vlna covidu, vlády ve světě experimentovaly se sérií opatření, která měla virus zastavit. Přinejmenším zpomalit ho měla i uzávěra škol. K dispozici jsou už konkrétní odhady, na kolik svět přechod na distanční výuku vyjde. A proč země jako Česko budou spíš na straně poražených.
Školy jako záchranná brzda
Celosvětově 188 zemí – od Indonésie až po Slovensko a od Kanady až po Argentinu – své školy uzavřelo, částečně nebo úplně, což postihlo až 1,6 miliardy dětí na celém světě.
V březnu 2020 byly středoevropské státy mezi prvními, kdo zastavil prezenční výuku na všech třech úrovních vzdělání (základní, střední a vysokoškolské). Školy zůstaly zavřené až do září.
Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem New Europe 100. Autorem analýzy je Edit Inotai.
Stručně řečeno, celý druhý semestr akademického roku 2019-2020 byl zasažen a přepnut do distanční výuky, což v mnoha případech znamená jen zasílání úkolů emailem. Rodiče, studenti i politici věřili, že půjde o jednorázovou uzávěru, a ztracený čas během jara nevypadal jako fatální problém.
Vlády zemí visegrádské čtyřky triumfálně oslavovaly vítězství nad první vlnou, aniž si připouštěly, že se virus na podzim vrátí ještě silnější. Analýzy ukazují, že zavření škol a náhlý přechod na distanční vzdělávání, středoevropské země zaskočil (stejně jako zbytek rozvinutého světa).
I když se dnešním studentům běžně říká „digitální generace“, která umí dobře ovládat různá elektronická zařízení, na hladký přechod k distanční výuce to samo o sobě nestačilo.
Ještě méně byly připraveny školy – a učitelé. Ti ve většině případů na reorganizaci výuky zůstali úplně sami. Bylo jasné, že jen digitální kompetence nejsou řešením, změnit se musel celý vzdělávací proces, tak aby lépe seděl na míru individuálním potřebám studentů.
Ve srovnání s dalšími členskými státy EU země V4ky nedopadly hůře. Jedna ze studií provedených na začátku pandemie oxfordskou univerzitou v holandských základních školách ukázala, že výuka na dálku byla pro studenty spíš něco jako prázdniny – dokonce i v tak technologicky vyspělé zemi jako je Nizozemí.
Podle zprávy OECD se „vzdělávací“ ztráty způsobené loni na jaře mohou v nejrozvinutějších zemích vyšplhat až k ekvivalentu jedné třetiny roku. Ještě horší to může být v USA, kde podle odhadu Brookings Institution děti po mnohaměsíční pauze přijdou až o 30 procent návyků ve čtení z předchozího roku a až o polovinu znalostí získaných o rok dřív v matematice. Samozřejmě, bez distanční výuky by byl propad ještě hlubší.
Cena, kterou zaplatíme
Studie zaměřené na střední Evropu tak konkrétní nejsou. Data z Polska nicméně ukazují, že loni u závěrečných zkoušek na středních školách uspělo 74 procent žáků, zatímco o rok dříve 80 procent.
„Odborníci také upozorňují na stále větší socio-ekonomickou propast jako přímý důsledek pandemie. Chudší rodiny často nemají „hardware“ nutný pro digitální vzdělávání, jako laptopy nebo chytré telefony, zvlášť když mají více dětí.
V malých bytech dětem chybí prostor na učení a v sociálně znevýhodněných rodinách rodiče často těžko mohou dětem s výukou pomoci, natož aby je motivovali.
V Maďarsku nemá laptop nebo tablet, nebo dokonce ani připojení k internetu desetina studentů. V některých případech chybí dokonce i elektřina. Obrovský rozdíl je stále podle Maďarského institutu pro ekonomiku mezi severovýchodem Maďarska, kde stále třetina studentů nemá bezproblémový přístup k internetu, a mezi rozvinutým západem a Budapeští, kde podobným problémům čelí jen desetina žáků.
Tyto rozdíly pandemie dále prohloubila. Vláda Viktora Orbána, která v roce 2013 centralizovala celý školský systém a nenechala žádnou autonomii (ani co do financí) na obecní úrovni nebo v pravomoci ředitelů škol, teď ale žádnou velkou pomoc nenabídla.
Někteří učitelé tak s pocitem bezmoci sami doručovali pracovní úkoly a materiály do chudých rodin. Až pětina dětí, zejména těch ze sociálně znevýhodněných rodin, podle odhadů „zmizela“ ze vzdělávacího systému a dohánění ztrát bude pro ně nejtěžší.
V dalších sousedních zemích to bylo podobné. Studie polského Centra pro ekonomické analýzy (CenEA) spočítala, že v zemi je 1,6 milionu dětí, které bojují s technickými problémy při dálkové výuce. Sedm procent studentů nemá internet a 17 procent potřebné vybavení. Necelý milion dětí nemá doma vhodné místo k učení a stovky studentů se ztratily ze systému vzdělávání.
Podle slovenského Institutu pro vzdělávací politiku chybí internet pěti až sedmi procentům žáků základních škol. Košická nevládní organizace ETP varovala, že děti ze sociálně znevýhodněných rodin se při distančním vzdělávání naučí jen desetinu toho co ve škole.
V Česku, kde společensko-vzdělávací nerovnosti už před pandemií přesahovaly průměr většiny zemí EU, rostly tyto rozdíly ještě rychleji, uvádí analýza institutu IDEA. Problém přitom nebyl hlavně v hardwaru, ale „softwaru“. Jen šest procent českých domácností podle údajů nemají počítač nebo tablet a jen třem procentům domácností chybí připojení k internetu.
Největším problémem byl nedostatek rodičovské podpory, zejména v sociálně znevýhodněných rodinách, což vedlo k nižší motivaci dětí zúčastnit se dálkové výuky.
Druhá vlna: se školami opatrně
Je složité a pravděpodobně i předčasné určit, jestli generace studentů nejvíc zasažená uzávěrami škol bude mít kvůli tomu nějaké trvalé následky, nebo ztrátu dožene. Jejich digitální schopnosti se nepochybně zlepšily a to samé platí i pro jejich učitele.
Faktické znalosti, sociální dovednosti a schopnost spolupracovat se naopak velmi pravděpodobně zhoršily, to se ale dá dohnat, pokud „čistě digitální“ éra nepotrvá dlouho. První vlna covidu každopádně potvrdila, že distanční výuka – alespoň ve své současné podobě – nikdy nemůže být natolik efektivní jako ta ve třídách.
S nástupem druhé vlny loni na podzim se vlády snažily najít lepší rovnováhu mezi ochranou zdraví obyvatel a mezi ochranou ekonomiky. Vzdělávání ale zprvu hrálo v jejich úvahách jen malou roli.
Pro většinu politiků totiž školy byly důležité především proto, aby dovolily rodičům chodit do práce a tím se dařilo udržet hospodářství v chodu. Většina států – včetně těch visegrádských – školní rok začala tak, jako by se předtím nic nedělo, s plnou prezenční výukou (až na řadu univerzit, kde se distanční výuka stala novým „normálem“).
Většina vlád však později musela uzávěry škol přehodnotit a „vyladit“, jakmile čísla nakažených začala strmě stoupat. Polsko, Česko a Slovensko postupně přešly znovu do plné uzávěry, zatímco Maďarsko zůstalo u hybridního systému.
Mladší děti do 14 let mohly znovu chodit do školy, když se podle výzkumů ukázalo, že nejsou natolik náchylné k nákaze těžkému průběhu covidu. Zároveň se právě u nich ukázala distanční výuka během první vlny jako nejméně efektivní s argumentem, že děti v prvních třídách potřebují fyzickou přítomnost učitele a že domácí výuka příliš zatěžuje rodiče.
Děti starší 14 let přešly naopak na distanční výuku s tím, že jsou už dostatečně vyspělé pro samostatné studium podle zadání učitele. Jak efektivní krok to byl, se teprve ukáže na jaře a v létě při závěrečných zkouškách.
Rok, který jen tak nepřejde
I tak ale studenti v mnoha zemích dohromady přijdou zřejmě o téměř celý rok prezenční výuky. A to se neobejde bez vážných ekonomických následků.
Ztráty ve vzdělávání na ztráty finanční přepočítala zpráva OECD. Podle ní se na ekonomice negativně projeví už tříměsíční výpadek ve výuce. Studie Světové banky zase tvrdí, že pětiměsíční uzávěra například jen s úkoly zasílanými učiteli emailem znamená pro žáky v důsledku ztrátu 0,6 roku studia.
Současným žákům na prvním a druhém stupni by tak kvůli tomu v budoucnu mohly platy klesnout ročně až o 872 dolarů nebo v průměru o pět procent celkového výdělku. Za celý život by to dělalo až 16 tisíc dolarů a pro světovou ekonomiku by to znamenalo ztráty ve výši 10 trilionů dolarů. Opět – bez jakékoli distanční výuky by byly ztráty ještě vyšší.
Odhady se mohou plést a nebudou fungovat při aplikaci na každou zemi. Stále se nedá vyloučit rychlý ekonomický návrat i to, že studenti ztráty doženou. Hlavně v rozvinutých zemích, kde vlády myslí na budoucnost.
Jenže v případě visegrádských států se dá čekat, že pandemie prohloubila už dávno existující regionální a sociální rozdíly. Když k tomu přidáme ekonomické obtíže a vyšší nezaměstnanost, méně vzdělané a znevýhodněné části společnosti dostanou dvojitý zásah: kromě okamžité ztráty zaměstnání či snížení příjmu je do budoucna postihnou i zmíněné dopady školních uzávěr na celosvětovou ekonomiku.
Český sen o zemi pro budoucnost
Rostoucí nerovnost bude stále větší výzvou pro všechny země, hlavně ty, kde sílí populistická hnutí, které využívají nespokojenost lidí. Pandemie totiž ohrozila rovné šance ve vzdělávání, jako nejlepší nástroj pro sociální mobilitu a zmírnění sociálního napětí.
Úkolem vlád je tak udržet sociální soudržnost a zabránit znevýhodněným členům společnosti upadnout ještě níž do chudoby. Pokud děti už v raném věku přijdou o možnost naučit se základní dovednosti jako číst, psát a počítat, dál už se nedostanou. Najít si práci v 21. století bude nemožné. Pokud se neinvestuje do vzdělání, společnost za to zaplatí v budoucnu jinak – na sociálních dávkách.
Pro středoevropské země visegrádské čtyřky to znamená i strukturální výzvu. Pokud by ztráty z přerušení výuky byly trvalé a poškodily příští generaci, sníží to i šance celého regionu stát se ekonomicky oblastí s vyšší přidanou hodnotou, a tím i vyššími příjmy.
Česko, Polsko, Maďarsko i Slovensko usilují o to, stát se z „montoven“ znalostními ekonomikami. K tomu potřebují digitalizaci, inovace a kreativitu. Stále se ale na prvním místě neobejdou bez kvalifikované pracovní síly, která tyhle nové výzvy zvládne. A ta nebude potřeba jen za deset, ale i za třicet či padesát let.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
22 komentářů
vcera byl nekde prehled – jsme first in zavrenejch skolach, u nas cca 36 tydnu deti meskaj za posledni rok skolu – nejvic v evrope. co si pamatuju, svycarsko asi 10 tydnu, o neco malo vic rakousko, nemecko, GB.
z deti rostou adepti do montoven, zrejme zamer tyhle vlady.
kdyz si nekdy poslechnu distancni vyuku dcery ve 4. tride, pani ucitelka to uz nedava, polovina deti spolupracuje jakz takz, ctvrtina ma vecny problemy s pripojenim a ctvrtina je uplne mimo. zrejme to souvisi s tim, ktery rodice muzou byt s ditetem doma, a ktery musi do prace. nebyt toho, ze si muzeme dovolit, ze manzelka muze byt doma zadarmo (na dceru nebere osetrovny), jsme v ty posledni ctvrtine, protoze dcera si s pocitacema moc nerozumi …
Jenže, když se nad tím zamyslíte, tak řeší velmi podobné problémy jako ve škole. Jak píšete „, polovina deti spolupracuje jakz takz, ctvrtina ma vecny problemy s pomůckami (třeba si zapomenou doma penál a učebnice, došel jim inkoust, atd..) a ctvrtina vůbec do Učitelka to musí umět nějak řešit, mát nějakou autoritu, napřed kázeňsky s žáky, pak řešit přes rodiče, ředitele, sociálku.. Jinak se z toho opravdu zblázní..
dalsi vec jsou deti zavrene v panelakovych bytech, nastesti se na s tohle netyka, bydlime na samote s velkym vybehem. moc neresime navstevovani spoluzaku i ted v dobe zakazu, obcas u nas nekdo i prespi, pro spoluzaky obou nasim deti jsme takovou oazou normalnosti. a kdyz si pro ne rodice prijedou, nebo je odvazime, vidime zejmena u tech co se vraci mezi 4 steny panelaku, jak se jim vubec nechce a jak odjezd porad odkladaji a ptaji se, kdy budou moct prijet zase …
Stádo tupých koblih.S náhubkem,vyděšené,lehce manipulovatelné.ANO,bude ještě hůř.
Myslíte, že platí přímá úměra rok nechodil do školy, zamířil rovnou do montovny?
Bohužel v podstatě to tak je. Ten rok už jim nikdo nevrátí, nenahradí a celý zbytek života jim bude chybět. A bude je brzdit i do budoucna. V jakémkoliv následném studiu budou vždy mít tento handicap.
Víte existuje jedno rčení. Každý den, který vynecháš v učení (čehokoli) je navždy ztracen. Již nikdy ho nedoženeš. A je to pravda 🙁
Ještě závažnější problém vidím v tom, že při distančním zkoušení se dá podvádět výrazně snadněji než při presenčním. Takže si část žáků a studentů na to podvádění zvykne. Dopady mohou jistě přijít až po létech, ale mohou být daleko problematičtější než pouhý nedostatek vědomostí (mnohdy, bohužel, naprosto zbytečných).
Tak ono podvádět se jistě snadněji dá, pokud se použije klasický školní způsob písemného testu – ala máte třeba 40 minut na vypracování. To se ví že se podvádí – je to asi na způsob jako kdyby učitel ve škole odešel ze třídy:))))
Ale jiné způsoby zkoušení jsou poměrně spolehlivé. Třeba ústně – i přes internet. To si učitel ohlídá, že?
Nebo jsem viděl u online výuky našeho dítěte pětiminutovky – žáci měli okamžitě po otázce napsat odpověď na papír a ukázat na kameru. Těch možností je řada.
Nebo třeba u písemných testů, když se dají aspoň každému studentu jiné otázky.. (což lze i generovat automaticky náhodně, atd..)
Takže ono to jde, jen to chce na tom trochu zapracovat. Už na to byl sakra rok, a metodiků na to mají ve školství spoustu.
Lze vymýšlet mnohé, ale v principu je zorné pole učitele omezeno zorným polem webkamery. A co je mimo ně, to učitel nevidí.
Tedy, obávám se že problém je někde jinde. Nikoliv v samotné distanční výuce – protože ta může srovnatelná s tou ve škole.
I přes internet mohou učitelé dobře přednášet, na internetu je i spousta k zdrojů k učení, atd. Jsou dokonce i online nástroje, které monitorují zda žák sedí u počítače a studuje, místo toho aby se někde flákal..(kdyby šlo o tohle)..
Ne ve všem a ve všech předmětech, ale to jsme u té prastaré otázky, co důležitého má vlastně škola naučit, aby to v životě využili, a co se může škrtnout.
S tím tedy, že a bohužel (a nebudu konkretizovat), některé skupiny dětí, stejně nějak projdou školou (i s bídnou docházkou), a skončí na podpoře stejně.. Ani to se jen distanční výukou nezmění..
V čem je bohužel ten zásadní problém, je total chaos a neschopnost ministra školství a jeho superúředníků tu distanční výuku přijmout jako dlouhodobou náhradu (alespoň pro celý školní rok, a vypracovat závaznou jednotnou metodiku včetně potřebné podpory, hard, i soft.. Pro všechny školy, pro všechny žáky. Mimochodem, třeba včetně napojení na sociálku a rodiče, stejně jako v případě potíží při docházce do školy..
A co se děje namísto toho? Ministr školství /aj ostatní politici) říkají „jasně, otevření škol je priorita, takže je otevřeme za 14 dní, pak že ne pak za dalších 14 dní, pak po svátcích. takže se vlastně po celý rok nemusí na MŠ řešit nic..:)))))
Nedají se učit praktické dovednosti. Na chemických přírodovědách a chemicko-technologických oborech na technikách je už víc než jeden ročník, který nedržel v ruce zkumavku nebo kádinku.
Zkumavky už se dávno ve výuce chemie prakticky nepoužívají a kádinky prakticky jen při oslavách na pracovišti v laboratořích. A to platí už aspoň 30 let.
My obojí používáme. V chemii i mikrobiologii (+ pochopitelně mnoho dalšího). Distančně se ale nenaučíte ani správně používat automatickou mikropipetu.
Zajímavé a to prakticky celý dosavadní život, jsem ztrávil v chemické laboratoři. Pravda, kádinky se ještě používaly, na vážkový křemík v litině, když jsem začínal po škole.
to Jan
V mikrobiologii jsou kultury ve zkumavkách (kapalné, rosolovité i pevné půdy) zcela běžné. Asi i proto, že používané rychlometody (např. na mikrotitračních destičkách) je třeba průběžně ověřovat klasickými. A ve zkumavkách se běžně provádí dekadické ředění vzorků ke stanovení kvanta mikrobů v nich.
Pro čistou chemii jsem zkumavky používal ještě po roce 1989 ke stanovení čistoty biofaktorů, které jsme si sami vyráběli a čistili, pomocí měření teploty rozkladu získaných krystalů.
Praktika z chemie nedělám, ale po šuplatech mají zkumavek dost.
S tím souhlas. Praktika se dělat měly a mají. Zrovna v té chemii je to bezpečnější v tom, že dostatečná opatření už se tam dodržovala předtím . Menší skupinky (každý u svého lab.stolu stolu), dokonce se mají nosit i plexi štíty na obličej.
Zrovna tak se mohly dělat i praxe učnů (neb fabriky jedou stejně).
Bohužel, naše vláda použila to nejjednodušší řešení všechno zakázat a neřešit nic…
Já tomu nerozumím. Tak my jsme montovnou, nebo se jí teprve díky školní odstávce staneme? Pamatuji počáteční období, jak novináři propírali, který politik má kolik fakult a diplomů. Následkem toho pak v Plzni obnovili rychlokvašku, jak v ČSR po Únoru. Nás nečekají problémy. My v nich jsme. A nedostatkem vědomostí to rozhodně není.
jj, takova kralikova ministrine z ANO, ta tomu nasadila korunu.
i hasek z cssd, kterej dostal titul na nejaky podradny skole na slovensku po par semestrech distancni vyuky ..
No, pravda je taková, že montovnou jsme byli dosud, ale teď nebudeme ani tou. Protože i ty naše montovny potřebují aspoň trochu kvalifikované dělníky, znalé trochu praxe a práce s nástroji. Ale jestli jim ani v učilištích nedají ani to, tak potom je ani v žádné montovně nevezmou…:)))
Nejhorší je, že toto opatření je jedno z těch nejzbytečnějších. Děti mohly vesele chodit do škol, stačilo by, aby každé pondělí podstoupili PCR test a byl by klid. To platí i o ostatních akcích a provozech. Negativní PCR test ne starší než 5 dní a mohlo jet až na pár výjimek vše. A dnes by byl klid, pandemie by měla minimální dopady jak ekonomické, tak ostatní a počet obětí by byl v porovnání s dneškem řádově nižší.
Nápad je to zajímavý, akorát problém je v tom, že PCR testy jsou tak minimálně 10 x dražší než ty antigenní. Takže si to spočítejte, kdyby byl rozdíl tisícovka.. co jsem se dočetl, je u nás ca 1,5 milionu žáků a studentů. Což máte 6 miliard Kč každý měsíc. Což je tedy bohužel příliš mnoho, jak i pro předlužený státní rozpočet. tak ale i pro zdravotní pojištovny, kdyby to měly platit.
To samé platí i pro podniky – i pro ně by to bylo hodně, pro všechny své zaměstnance, kdyby to měly platit ze svého.
No a věc druhá, PCR testy se nedají dělat jako samotest, ani s amatérskou obsluhou. Takže pro každou školu, každou fabriku, atd.. odběrové místo s kvalifikovaným a na tohle vyškoleným zdravotním personálem.. To ani tahle réspublika nemá…
Jasně, je to ekonomicky náročnější, ale je to jediný opravdu funkční mechanismus alespoň do doby, než bude většina populace očkovaná. PCR test dnes vyjde cca na 700 Kč. Antigenní pak okolo 100 Kč (když ho za ty prachy seženete). Takže rozdíl je opravdu veliký, ale PCR dovede odhalit nakaženého ještě v době, kdy nemá příznaky. A mnohdy i dříve, než virus začne onen nakažený šířit dál. Pokud ho takto zdiagnostikujeme a umístíme do karantény, rozhodně tak zásadním způsobem snížíme reprodukční číslo.
AG toto neumí. Je to metoda určená pro identifikaci původce onemocnění u již nemocného člověka. Zjednodušeně, jsem nemocný, jdu na AG a ten mi řekne, jestli mám Covid a nebo něco jiného. Takže v tuto chvíli sice utratíme méně, ale mnoho těchto peněz v podstatě lejeme do kanálu a mnoho nakažených nám nadále chodí mezi lidmi a virus vesele roznáší dál. A to zásadně prodlužuje dobu trvání pandemie. A to nás stojí řádově větší prostředky na všech kompenzacích, neprůhledných nákupech respirátorů za 700 Kč a podobných šíleností. O omezení lidí ve všech možných ohledech ani nemluvě.
Další výhodou PCR je to, že dnes již není problém vyhodnocovat řádově tisíce vzorků naráz. Pravda, v laboratoři, ale je to v principu rychlejší, než AG. Pokud každý zaměstnanec čeká minimálně 15 minut na výsledek AG testu, který navíc nemá velkou průkaznost, pak to bude pravděpodobně makroekonomicky stát obrovské peníze. Musíme si uvědomit, že je to čas navíc oproti PCR. Tam jdete po odběru klidně pracovat a výsledek se dozvíte během několika hodin. Odpadá to čekání. A co se odběru týká, rozhodně by to stálo nějaké lidské zdroje navíc, to je pravda. Nejde až tak o to, že by si PCR nemohl člověk udělat sám, ale o ty věčné legislativní překážky. A jednu logickou překážku a to, že riskujete, že si člověk test provede nedbale a jeho výsledek nebude odpovídat realitě. To však hrozí i u samoodběru na AG test.
Ale i tak si myslím, že by tento způsob (PCR testování) musel vést k tomu, že bychom zachytili mnohem víc nemocných včas a zabránili tak mnohým těžkým průběhům (často jsou těžké průběhy spojeny s tím, že nakažený nemoc ještě nějakou dobu „přechází,“ než ho to donutí zalehnout). A to by zase uvolnilo do jisté míry kapacity v nemocnicích, takže by mohlo být nasazeno víc zdravotníků na ty odběry.
Ale chtělo by to dobře naplánovat logistiku a to tato vláda opravdu neumí, jak nás již mnohokrát přesvědčila.
Nakonec chci podotknout, že jde o nejen mojí úvahu, ale o širší shodu mezi zdravotníky z okruhu této problematiky. Můžu mít pravdu, ale také nemusím. Co je na celé věci smutné je to, že se to patrně nikdy nedozvíme a možná zahazujeme mechanismus, který by nás již dávno z celé krize vyvedl. To naznačují i některé asijské země, kde se tímto způsobem snaží alespoň částečně jít.