Přibývá případů, kdy stát nechce vydávat církvím pozemky a další nemovitosti s poukazem na konfiskace podle Benešových dekretů – upozorňují české církve. Stát naopak namítá, že v řadě případů dostává církev majetek neoprávněně, ale „kvůli podobě zákona se s tím už nedá nic dělat“.

I když lze církevní restituce považovat za politicky uzavřené téma, nacházejí se nové důvody, proč se k němu vracet. Tím aktuálním je závěrečná zpráva Komise pro audit majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, na niž tento týden upozornil HlídacíPes.org.

Komise vznikla v srpnu 2018 na popud ministra zemědělství Miroslava Tomana a některé její závěry mohou oživit už tak dost vzrušenou debatu o podobě církevních restitucí. Tím spíš, že komise zdůrazňuje, že ve vyrovnání se dostatečně nezohlednily takzvané Benešovy dekrety.

Stát prý kvůli tomu ve vyrovnání přišel zhruba o čtyři až šest miliard korun.

Zpráva komise, v jejímž čele stál dlouholetý politik ČSSD Karel Machovec a zasedal v ní například někdejší hejtman Michal Hašek či (do jmenování ministryní spravedlnosti) Marie Benešová, poputuje dále k politikům. „Bude předložena pro informaci vládě ČR,“ říká mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Zase ty Benešovy dekrety

Česká biskupská konference (ČBK) nevidí důvod k debatám o možných změnách smluv týkajících se církevních restitucích. Opřít se může zejména o výrok Ústavního soudu, který vloni odmítl jako protiústavní snahu vlády zpětně zdanit finanční část vyrovnání.

„S procesem majetkového vyrovnání jsme spíše spokojeni, ale mnohé jednotlivosti vnímáme jako problematické,“ říká mluvčí ČBK Monika Klimentová. Problematickou věcí podle ČBK je, jak se v posledních letech ve věci sporů o církevní majetek „judikatura soudů zpřísňuje“.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

 

„S obavami sledujeme rozhodování soudů v případech, kdy stát nechce vydávat majetek s odkazem na dekrety prezidenta Beneše. Máme za to, že církevní majetek po válce konfiskován nebyl a že nyní dochází ex post k přepisování dějin,“ zdůrazňuje Klimentová.

Zpráva zvláštní komise Státního pozemkového úřadu nyní nabízí argumenty pro možné změny v církevních restitucích právě s poukazem na údajně nezohledněné dopady Benešových dekretů.

Už dříve s tématem operoval i premiér Andrej Babiš, když tvrdil, že ocenění nevydaného majetku, na jehož základě stát církvím náhrady posílá, bylo nestandardní: „Dokonce jsou i poznatky, že se údajně vydává i majetek, který možná neměl být předmětem restitucí.“

Ministerstvo zemědělství sice uznává, že s ohledem na znění zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi i na verdikt Ústavního soudu jsou změny v církevních restitucích bez vzájemné dohody prakticky nemožné, také ale poukazuje na Benešovy dekrety.

„Finanční náhrada za majetek se stanovil na základě vzorce vypracovaného ministerstvem kultury za účasti expertních komisí. Bez ohledu na později zjištěné skutečnosti, zejména konfiskace majetku před rozhodným obdobím podle dekretů prezidenta Beneše nebo nedodržení postupu poválečné restituce majetku podle zákona č. 128/1946 Sb.,“ říká mluvčí Vojtěch Bílý.

Církevní majetek potenciálně dotčený Benešovými dekrety

Stěžujte si u komise

Samo ministerstvo zemědělství spolu se starostou města Náchod, jímž je poslanec ČSSD Jan Birke, podalo například podnět k prověření vydávání majetku benediktinského opatství sv. Václava v Broumově. Státní pozemkový úřad (SPÚ) mu odmítl požadované nemovitosti vydat právě s tím, že šlo pravděpodobně o konfiskace podle Benešových dekretů a že o část nemovitosti opatství přišlo už při pozemkové reformě v roce 1919.

Podle šetření komise se ale konfiskační listina nedochovala, „respektive nebyla v archívech dohledána“.

„Na vině je i situace, kdy velká část archívu MZe byla v roce 2002 postižena povodněmi a zničena. Dochoval se pouze koncept výměru o konfiskaci z prosince 1946, který je ve formě čistopisu, ale bez potřebných náležitostí a soudy ho jako důkazní materiál nepřijaly,“ stojí ve zprávě komise.

Nejvyšší soud i proto odmítl dovolání SPÚ a benediktínům v Broumově je krajským pozemkovým úřadem majetek postupně vydáván. Další soudy ale ještě pokračují.

„Vnímám to tak, že odvolací soudy nemají příliš vůli to řešit a přijde mi, že je tu snaha to za každou cenu oddalovat třeba i tím, že se přečíslovaly pozemky, a my musíme opět dokazovat, že se soudíme o ty správné pozemky,“ komentoval to už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org arciopat břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek.

Soudy řešily i řadu dalších případů. Mezi nimi to, zda má nárok na vrácení požadovaných nemovitostí v katastru městské části Praha – Březiněves Suverénní řád Maltézských rytířů – České velkopřevorství. Soud dal v první instanci za pravdu Řádu.

Podle starosty této městské části Jiřího Haramula, který se na komisi obrátil, se ale soud „nedostatečně zabýval a nesprávně posoudil aplikaci dekretů prezidenta republiky“. Řád dle jeho názoru pozbyl majetek před 25. únorem 1948.

„Jedinou nadějí v tomto sporu zůstává fakt, že na majetek Řádu byly vydány konfiskační vyhlášky v jiných místech,“ píše se ve zprávě komise. Těmi místy, kde na majetek Řádu byla po roce 1945 uplatněna konfiskace podle Benešových dekretů, jsou například Opava, Česká Lípa a Vyškov.

Komise: snižme náhrady církvím

Kvůli konfiskaci před rokem 1948 odmítly úřady vydat i některé nemovitosti řádu premonstrátů v Teplé. Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu potvrdil, věc putovala k Ústavnímu soudu, který ústavní stížnost odmítl.

Také řádu cisterciáků v Oseku Krajský pozemkový úřad pro Ústecký kraj odmítl vydat nemovitosti s tím, že majetek opatství byl zkonfiskován podle Benešových dekretů. Soudy dávaly postupně za pravdu státu, v dubnu 2019 Nejvyšší soud odmítl dovolání cisterciáckého opatství a ve věci je podána ústavní stížnost.

Komise prý vycházela „z podrobných rešerší historických materiálů“ a došla k závěru, že je chybou, že do původního výpočtu výše finanční náhrady v církevních restitucích byly zahrnuté právě nemovitosti, které byly po válce zkonfiskovány podle dekretů prezidenta republiky, na což přitom paragraf zákona o vyrovnání s církvemi myslel v paragrafu osm.

Případy, kdy soudy rozhodnou ve prospěch státu, by se podle komise měly v ideálním případě zohlednit a měly by se o ně snížit vypočtené finanční náhrady konkrétním církvím.

„Odhadovaný dopad na případné snížení finanční náhrady se dle této bilance může pohybovat v rozmezí 6,1 až 4,2 mld. korun v závislosti na skutečnosti, které pozemky budou po ukončení soudních sporů zahrnuty mezi pozemky dotčené konfiskací dle dekretů prezidenta republiky,“ stojí ve zprávě.

Církve: chceme náhradu škody

Své výhrady mají ale i církve. Přibývá případů, kdy se na Ministerstvo zemědělství obracejí s nárokem na náhradu škody za nesprávný úřední postup a za ztráty způsobené vydáváním majetku až po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Požadavky takto opakovaně vznesl kupříkladu Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, který se vloni opakovaně obrátil na Ministerstvo zemědělství s nárokem na náhradu škody za nesprávný úřední postup.

Nárok na náhradu škody uplatnilo i Arcibiskupství pražské. Požaduje uhradit škodu ve výši nájemného (pachtovného), které Státní pozemkový úřad inkasoval za období, o které byla překročena lhůta pro rozhodnutí.

Samy církve nedodržování lhůt pro vydávání majetku považují za významný a systémový problém. „Povinné osoby často na výzvy k vydání majetku vůbec nereagovaly. Správní orgán, Státní pozemkový úřad, překračoval lhůty k projednání věci velmi často. Kdyby církevní subjekty využívaly všech prostředků náhrady škody, které jim garantuje právo, stát by v řadě případů platil značně vysoká odškodnění,“ říká mluvčí ČBK Monika Klimentová.

I podle údajů samotného Státního pozemkového úřadu bylo vydána většina pozemků až po uplynutí zákonem stanovených lhůt.

Jak popisuje zpráva, výsledný rozsah finančních nákladů nelze nyní přesně odhadnout; bude záležet na počtu žalob na náhradu škody a na tom, jak budou jednotlivé případy posuzovat soudy: „Objektivně je nutno konstatovat, že pokud vzniknou státnímu rozpočtu škody v důsledku výplaty náhrad, tak jednoznačně jsou základní příčinou problému nerealisticky stanovené lhůty v ZMVC. Ty se přes několik legislativních iniciativ nepodařilo prodloužit.“