Poté, co se loni čínský „špion“ jménem Wang Li-čchiang rozhodl zběhnout na Západ, nabídl australským tajným službám jména desítek lidí údajně napojených na čínskou armádu a tajné služby. Otázkou zůstává, kde mohl teprve 26letý mladík takové informace získat, a do jaké míry jsou tedy důvěryhodné.

Anglický výraz „defect“, tj. dezertovat, zběhnout, se v souvislosti s Čínou používá opravdu výjimečně: jedním ze známějších případů bylo přeběhnutí vysokého důstojníka čínské rozvědky Jü Čchien-šenga do Washingtonu v roce 1980, jež provázelo mnoho nikdy nezodpovězených otázek. Použití tak specifického výrazu i v tomto případě svědčí o zvláštním postavení dotyčné osoby.

Teprve šestadvacetiletý Wang Li-čchiang se sám označil za pracovníka čínských tajných služeb a spolu s žádostí o azyl poskytl australským zpravodajským službám a médiím tučné sousto v podobě více než citlivých informací týkajících se operací spojených s čínskou armádou a rozvědkou.

Vzhledem k tomu, že se jedná a nanejvýš neobvyklou záležitost a je málo pravděpodobné, že by Wang v šestadvaceti letech zastával nějaké významné funkce přímo v armádě, jej ovšem mnozí přijímají s krajním podezřením.

Agent neagent

Analytik Mezinárodního centra kybernetické bezpečnosti při Australském institutu politického plánování Alex Joske však jeho (přinejmenším částečnou) kredibilitu potvrzuje. Pro média napsal, že při četbě Wangova dvanáctistránkového „doznání“ v čínštině na něj „začala vyskakovat jména organizací a klíčových osob z čínské vojenské rozvědky“ s nimiž se dlouhodobě setkával při vlastním bádání.

Objevily se tam také informace, které se dotýkaly těch „nejznepokojivějších aspektů pronikání politického vlivu čínské komunistické strany na Západ: „snahy o zmanipulování [nadcházejících] voleb na Tchaj-wanu, infiltrace studentských organizací [podílejících se na organizaci masových protestů] v Hongkongu či únosy politických disidentů.“

Podle Joskeho základ informací, které Wang poskytl, vychází z ověřitelných a pravdivých skutečností. Joske se domnívá, že „část pochybností vychází z nepochopení Wangovy role, kdy je prezentován jako profesionální agent zpravodajských služeb, což však o sobě on sám nikdy netvrdil.“

Čínské zpravodajské služby využívají civilní agenty a prostředníky, kteří stojí mimo služební poměr. Zásadní roli v jejich aktivitách hrají lidé s dobrými konexemi do nejvyšších příček v politice či obchodu. Bezpečnostní složky jsou díky nim úzce napojené na podnikatelské aktivity v Číně i po celém světě.

Nepochopení toho, jak funguje čínský systém zahraničního vlivového působení, se odráží i ve snaze ho popsat v protikladech, které dávají smysl v západních politických systémech: Alex Joske tvrdí:

„Rozlišení, jako je legálnost a nelegálnost, nebo otevřenost a skrytost, působí při popisování vlivové práce KS Číny poněkud uměle. Australské zavádění legislativy proti cizímu vměšování ukazuje, jak stávající zákony vůbec nezachycovaly aktivity, které jsou jasně škodlivé či zhoubné. Role organizovaného zločinu v práci jednotné fronty naznačuje, že praní špinavých peněz, vízové podvody, donucování a pašování mohou být provázány s aktivitami legálními, jaké provozují například komunitní sdružení, jež někteří komentátoři odmávnou jako neškodné.“

Podle Joskeho je taky těžké narýsovat jasnou dělící čáru mezi činností otevřenou a tajnou. Otevřené aktivity, jako jsou kulturní akce, mohou být podpořeny nebo použity jako platformy tajné práce. „Viděli jsme ve Spojených státech, jak lze použít Konfuciovy instituty – relativně otevřený způsob vlivu KS Číny – pro ilegální zavedení úředníků ČLR pod falešnými zástěrkami,“ píše Joske.

Podnikatel napojený na čínskou armádu

Klíčová v celém Wangově příběhu je jeho vazba na vlivného hongkongského podnikatele jménem Siang Sin. Jeho napojení na čínskou armádu potvrzují i tchajwanská média a jeden tchajwanský vysoký funkcionář o těchto vazbách hovořil v souvislosti s lednovými prezidentskými volbami v nedávném rozhovoru pro New York Times.

Po Wangově odhalení tchajwanské úřady Sianga a jeho ženu Kung Čching, která je údajně také agentkou, okamžitě zadržely a nyní jsou vyšetřováni kvůli „blízkým vazbám na Čínskou lidově osvobozeneckou armádu“. Je tedy zjevné, že tchajwanské (stejně jako australské) úřady berou Wangovo svědectví vážně.

Joske pro toto tvrzení předkládá celou řadu důkazů, přičemž nejzávažnější jsou Siangovy vazby na lidi spojené s čínskou agenturou dohlížející na vývoj technologií pro národní obranu, tzv. Komisí pro technologii, vědu a průmysl pro národní obranu (COSTIND).

Sama Siangova manželka pracovala v Čínském informačním centru pro vědu a technologie pro národní obranu, organizaci, která byla v uniklých dokumentech Wikileaks ztotožněná právě s COSTIND. Siang dále prokazatelně spolupracoval přímo s generály čínské armády, konkrétně s první ženskou generálkou Nie Li a jejím manželem Ting Cheng-kaem. Ten stál v 90. letech v čele COSTINDu a údajně právě on a jeho žena Sianga v roce 1993 poslali coby agenta do Hongkongu v rámci příprav na převzetí tehdy ještě britské kolonie komunistickou Čínou.

K tomu došlo v roce 1997 a Siang zde mezitím stačil vybudovat úspěšný byznys, v němž krátce po převzetí Hongkongu angažoval mnoho dalších lidí napojených na armádu a tajné služby. Mezi jeho kontakty patří např. Pchang Wej-čung, úzce napojený na firmy prokazatelně spojené s COSTINDem či Li Tchung-i, který je v současnosti šéfem China Aerospace Science and Technology Corporation, což je státem vlastněný výrobce raket a satelitů.

Tito lidé pracovali po roce 2000 pro Siangovu společnost China Innovation Investment Limited, která roku 2008 na hongkongské burze oznámila založení investičního fondu pro technologie národní obrany, v jehož představenstvu byli tři generálové čínské armády, Nie Li coby předsedkyně, a dva penzionovaní generálové, kteří dříve rovněž působili v COSTIND. Siangovy firmy také prokazatelně pracovaly s čínskými státními společnostmi působícími v oblasti národní obrany, např. Norinco Group.

Desítky jmen k přezkoumání

Wang tedy může působit jako „agent“ podezřele a podle Joskeho „pravděpodobně nezastával žádné oficiální pozice v rámci čínské rozvědky“, nicméně minimálně jedna část jeho odhalení má reálné základy. Na potvrzení některých dalších si budeme muset počkat, přičemž celou pravdu se podle odborníků nedozvíme patrně nikdy.

Wang mimo jiné uvedl jména desítek lidí údajně napojených na čínskou armádu a tajné služby, kteří zastávají vlivné pozice na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Tato tvrzení budou vyžadovat potvrzení ze strany tajných služeb západních zemí a samotného Tchaj-wanu.

Čínské úřady na celou kauzu zareagovaly zveřejněním informace, že Wang je v Číně stíhaný pro podvody a zpronevěru a že už dokonce byl jednou, v roce 2016, usvědčen. Mluvčí čínského Úřadu pro záležitosti Tchaj-wanu Wangova prohlášení označil za „naprosto absurdní a nekonzistentní scénáře se spoustou mezer, které šíří protičínské síly“. Joske nicméně zmiňuje pochybnosti ohledně těchto obvinění, protože informace nebyly na stránkách čínských úřadů zveřejněny dříve než po Wangově přeběhnutí.

V každém případě Wangovy informace neberou na lehkou váhu úřady v Austrálii ani na Tchaj-wanu, jehož se značná část materiálu přímo týká. Jedním z hlavních úkolů, kterými Wang Li-čchianga pověřili jeho nadřízení ze Siangovy hongkongské organizace, totiž bylo za pomoci „kybernetické armády“ tvořené převážně indoktrinovanými vlasteneckými studenty ovlivnit výsledky lednových prezidentských voleb na ostrově.

Jen tři dny před volbami, tedy 8. ledna, australský server The Age zveřejnil informace o tom, že vysoký představitel opoziční tchajwanské strany Kuomintang Alex Tsai známý svými pročínskými názory a aktivitami, spolu s čínským podnikatelem, jistým panem Sunem, během vánočních svátků Wang Li-čchianga kontaktovali a vyhrožovali mu. +

Údajně po něm požadovali, aby označil informace, které předtím poskytl australským úřadům a médiím, za nepravdivé. Měl natočit video, v němž by prohlásil, že byl zaplacen tchajwanskou vládní Demokratickou pokrokovou stranou (DPP), čímž by těsně před klíčovými volbami zdiskreditoval stranu a její kandidátku, současnou prezidentku Tsai Ing-wen. Alex Tsai už byl zapleten do několika skandálů spojených s čínskými snahami o ovlivnění politického dění na Tchaj-wanu.

Ostražitost, nebo „špionománie“?

V nedávném rozhovoru, který Joske poskytl serveru Sinopsis, hovoří mimo jiné o „subjektech navázaných na čínskou armádu, které hrají barvité role v prosazování zájmů čínské komunistické strany v zahraničí, včetně pronikání do podnikatelské sféry, šíření (zjevné i méně zjevné) propagandy a získávání spolupracovníků“.

To jinými slovy znamená, že i sebenevinněji vyhlížející byznys s Čínou, akademická výměna nebo jen roztomilý obrázek pandy na internetu mohou – ale také nemusejí – být součástí širších snah čínské komunistické strany o šíření vlastního vlivu (a pozitivního obrazu Číny) ve světě. K tomu nepomáhá pouze armádní rozvědka a tajné služby, ale také nevojenské organizace či instituce, jako např. Oddělení práce na Jednotné frontě.

V Austrálii už byly odhaleny významné případy korupce ze strany vlivných Číňanů, např. kauza kolem kasin Crown Resorts nebo skandál kolem financování politické kampaně později zavražděného dealera luxusních aut Nicka Zhao vlivným čínským podnikatelem Brianem Chenem, který má podle australského tisku rovněž vazby na čínské zpravodajské služby.

Podle Joskeho „Čchen nabízel jménem iniciativy Pás a cesta investice, aby se dostal do kontaktu s elitami v několika zemích [jihovýchodní Asie, v Austrálii a Portugalsku]“.

Jichang Lulu pro Sinopsis pro změnu podrobně zmapoval dlouhé prsty čínského režimu sahající až do Evropského parlamentu.

Wang Li-čchiangovy informace mohou tedy potvrdit, že čínské složky, armáda, Jednotná fronta, podnikatelská sféra, ale i např. organizovaný zločin (praní špinavých peněz, podvody s vízy, vydírání apod.) operují v jisté součinnosti a využívají podobné metody, v nichž se mísí legální s ilegálním a neškodné se škodlivým, přičemž hranice jsou hodně rozostřené.