Čínský prezident Si Ťin-pching nemá plnou důvěru ke svému bezpečnostnímu aparátu a chce upevnit svoji pozici. Spustil proto vlnu čistek v řadách státní bezpečnosti a justice. Ty navazují na předchozí rozsáhlé Si Ťin-pchingovo tažení proti korupci, jemuž padli za oběť i někteří vysoce postavení funkcionáři.

Nejnovější kampaň Si Ťin-pchinga, jejímž cílem je „výchova a náprava“ pořádkových sil, se otevřeně hlásí k modelu, který zavedl Mao Ce-tung ve 40. letech 20. století na válečné komunistické základně v Jen-anu.

Známá „kampaň za nápravu stylu práce“ tehdy Maovi pomohla upevnit dominantní postavení ve straně a zajistit si plnou loajalitu jak venkovských kádrů, tak i levicové inteligence. V podobném duchu v červenci  Si Ťin-pching na celonárodní „akční přípravné schůzi k reorganizaci vzdělávání bezpečnostních složek a justice“ vyzval k „zanoření čepele“ hluboko do nitra systému, aby se „vyškrábal jed z morku kostí“.

Jako z 50. let

Oním „jedem“ se myslí korupce, zneužívání moci a neloajálnost. V praxi se tato kampaň v řadách policie, justice, prokurátorů a oddílů státní bezpečnosti po celé Číně projevuje organizováním mobilizačních schůzí připomínajících 40. a 50. léta. Tyto akce jsou údajně pořádány na všech úrovních, od samotného ministerstva státní bezpečnosti, které dohlíží na politickou policii a tajné služby, až po místní oddělení běžné policie, soudy či např. vězeňskou službu.

Stejně jako za Maa zaměstnanci civilního sektoru, policisté i soudci údajně tráví dny i noci studiem Si Ťin-pchingových spisů a ideologie. Jak píše Buckley, Si prostřednictvím této kampaně usiluje o „posílení domácí disciplíny v rámci příprav na otřesy ve vedení za dva roky (kdy končí jeho druhý mandát, pozn. red.) a v rámci pokračujících svárů s USA a dalšími zeměmi.“

Bývalý redaktor stranického média toho času žijící v USA Teng Jü-wen v rozhovoru pro NYT řekl, že hlavním cílem čistky v rámci politického a právního systému je stejně jako za Maa v Jen-anu „ve všem poslouchat Si Ťi-pchinga“.

Konec lidí se dvěma tvářemi

Důležitou tváří kampaně je jeden ze Si Ťin-pchingových mužů ještě z dob jeho působení v provincii Če-ťiang Čchen I-sin, generální tajemník Ústřední komise pro politické a právní záležitosti, jehož hvězda podle mnohých v posledních dvou letech stoupá.

Právě on také ve svém zahajovacím projevu na zmíněné „akční přípravné schůzi“ přirovnal kampaň ke zmíněnému jenanskému hnutí, které v roce 1942 vyvrcholilo udělením doživotní funkce předsedy strany Maovi. Čchen v projevu mimo jiné vyzval k „odstranění škodlivých kusů ze stáda“ a „vymýcení ‚lidí s dvěma tvářemi‘, kteří jsou vůči straně neloajální a neupřímní“.

Kampaň navazuje na předchozí rozsáhlé Si Ťin-pchingovo tažení proti korupci, jemuž padli za oběť i někteří vysoce postavení funkcionáři, včetně někdejšího předsedy Ústřední komise pro politické a právní záležitosti Čou Jung-kanga (viz také Sinopsis). I přesto problémy v pořádkových silách přetrvávají, což je podle čínských studií dáno fragmentací a rivalitou mezi jednotlivými složkami systému. Ke stabilitě nijak nepřispěly ani dlouhotrvající protesty v Hongkongu a současná koronavirová krize.

Čistkami k čistotě

Hned během prvního týdne čistky v řadách státní bezpečnosti a justice sesadily několik desítek lidí, včetně šéfa šanghajského oddělení veřejné bezpečnosti Kung Tao-ana či ředitele vězeňské služby Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko, a přes dvacet jich bylo podrobeno vyšetřování. Už dříve byl vyšetřován náměstek ministra státní bezpečnosti Sun Li-ťün.

Podle badatelů a komentátorů tyto akce svědčí o tom, že čínský vůdce nemá vůči bezpečnostnímu aparátu plnou důvěru a chce dále upevnit svoji pozici směrem shora dolů.

Adam Ni, editor newsletteru China Neican, poukazuje na zřetelné paralely mezi jenanskými debatami o historickém cyklu vzestupu a pádu dynastií (k němuž na čínském území vždy co několik století docházelo) a opakovanými Si Ťin-pchingovými zmínkami o „vnitřní erozi“, která vede k pádu říší a režimů:

„Pro Si Ťin-pchinga je nejdůležitějším prostředkem, jak se vyhnout zabřednutí do bludného kruhu zrodu a úpadku politické moci, řízená seberevoluce, tedy obnova životaschopnosti Strany prostřednictvím jí samou iniciovaných, někdy bolestivých změn, jež posílí její organizační a ideologickou soudržnost.“

Už před rokem se David Bandurski z China Media Project zamýšlel nad stále častější frekvencí výskytu slova „boj“ – v čínském ideologickém diskurzu poté, co tento výraz Si Ťin-pching použil 56krát ve svém projevu v Ústřední stranické škole. Bandurski tuto silnou rétoriku chápe právě jako výraz „Si Ťin-pchingova osobního boje v rámci Strany“:

„Volbou slovníku může vysílat jasné sdělení pro ty uvnitř Strany, kteří se staví proti jeho vedení nebo proti dosažení jeho cílů. Tato rétorika ‚boje‘ tedy může odkazovat na zuřivé vnitřní boje a nesoulad uvnitř Komunistické strany Číny.“

Ostatně, „veliký boj“ je i jedním z hlavních bodů Si Ťin-pchingovy ideologie, jedním ze „čtyř velkých“, k nimž dále patří „velké projekty“, „velké poslání“ a „velký sen“ (neboli dohromady jedno „velké obrození čínského národa“).

Pryč s liberály

Současná čistka uvnitř bezpečnostního aparátu státostrany se dotýká také Ústřední stranické školy, s níž je spojen jeden z největších skandálů ve straně v posledních letech. Část jejích profesorů evidentně tíhla spíše k liberálnějšímu pojetí komunistické strany nastavenému po konci Kulturní revoluce a smrti Mao Ce-tunga Teng Siao-pchingem, jak ukázal případ vyloučené profesorky v důchodu Cchaj Sia.

Ta obhajuje představu strany fungující na principech vnitřní demokracie, kdy stranu řídí prostřednictvím volených zástupců členská základna a nikoli autoritářský vůdce, přičemž Si Ťin-pching systematicky směřuje k opačnému pólu. Cchaj Sia v rozhovorech, které poskytla západním médiím, odhadovala, že až 70 procent straníků není s nastaveným směrem příliš spokojeno a u vyšších funkcionářů je to podle ní ještě více.

James Palmer z americké Foreign Policy v reakci na kritiku Cchaj Sia komunistickou stranu charakterizoval jako „systém zaseknutý v ideologické paranoie, bezduchém přikyvování a posilujícím kultu osobnosti“.

Prorektor stranické školy Che I-tching se po jejím vyloučení nechal slyšet, že škola do budoucna musí zajistit, aby nedocházelo k žádným odchylkám v názorech, které by porušovaly stranické teorie a směr, a aby se v budoucnu neobjevovala již žádná veřejná prohlášení lišící se od rozhodnutí stranického vedení.

Sama Cchaj v rozhovoru pro CNN řekla: „Při hlášení nadřízeným úředníci často zakrývají pravdu a hlásí jen to, co [nadřízení] chtějí slyšet. Informace, které se dostávají nahoru, jsou proto klamné, a rozhodovací procesy nejsou založeny na vědeckých a demokratických principech a na otevřenosti a transparentnosti.“

Podobný přístup již v minulosti způsobil v ČLR nemálo problémů (asi nejvýraznějším příkladem je známý „Velký skok vpřed“ následovaný největším hladomorem v moderních dějinách). Jedním z důsledků takového řízení je ostatně i současná pandemie Covid-19.

„Vzduch prosákne morem“

Prakticky stejně současnou situaci vidí i další kritici z řad stranických intelektuálů, kteří strávili celý život v rámci systému (viz Sinopsis), například Sü Čang-žun, bývalý profesor práva na význačné Univerzitě Čching-chua. Ten byl po sérii kritických článků vyloučen z univerzity i ze strany a nedávno byl dokonce na základě smyšlených obvinění nakrátko zatčen.

V současnosti žije pod přísným dohledem v Pekingu a Harvard mu jako vyjádření podpory symbolicky nabídl angažmá ve Fairbankově centru čínských studií. Ve své odpovědi Harvardu stylizované do podoby tradiční literátské kritiky panovníka Sü píše:

„Nárokujete si vládu nad nebesy i zemí, vládu nad povětřím, a nebojíte se odplaty, ani když blesky rozetnou nebesa vedví, zemi zachvátí povodně a vzduch prosákne morem.“

Naráží zde právě na tradiční čínské představy o vzestupu a pádu dynastií, cyklu založeném na morálním úpadku slábnoucích dynastií, jejichž „mandát nebes“ končí, což se projevuje zvýšeným výskytem přírodních i lidských katastrof.

Je až překvapivé, jak rozšířené jsou tyto „feudální pověry“ i v komunistické Číně, například když těsně před Maovou smrtí v září 1976 došlo k největšímu zaznamenanému zemětřesení na čínském území, v Tchang-šanu. Nelze se proto divit, že i současný předseda Si Ťin-pching věnuje zvýšené úsilí studiu historických dynastických cyklů – a přitom si své postavení pojišťuje čím dál zběsilejšími čistkami.