Alfréd Plocek mladší v roce 2020

Smrt zrádcům, žádali dělníci při vykonstruovaném procesu. Komunistický soud jim vyhověl

Napsal/a Post Bellum 19. září 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

Dne 10. listopadu 1951 byli v Praze na Pankráci popraveni (přesněji zavražděni) Alfred Plocek, Miloslav Franc a Jaroslav Peške. Patřili k představitelům československé technické inteligence a stali se oběťmi dnes již pozapomenutého vykonstruovaného soudního procesu. Rodině Alfreda Plocka nevydaly komunistické úřady ani jeho urnu.

Proces se konal ve dnech 30. května – 1. června 1951, komunistický státní aparát jej připravil pod dohledem sovětských poradců a dle formulace Ústavu pro studium totalitních režimů měl „zastrašit technickou inteligenci a prvorepublikové úřednictvo, zastřít ekonomické potíže poukazem na údajné sabotáže a přispět k potlačení zájmu o západní techniku a vědu.“

Hlavní postavou procesu s „přisluhovači imperialismu“ byl odborník na spojovací techniku ing. Alfred Plocek, spolu s ním stanulo před soudem několik techniků a vedoucích úředníků ministerstev a podniků, podílejících se na telefonizaci poválečného Československa. Měli se dopustit velezrady, sabotáže a proamerické špionáže.

Nic z toho neudělali (resp. žádný ze skutků, z nichž byli obžalováni, se vůbec nestal), soud ovšem vynesl tři rozsudky smrti a několik dlouhých trestů odnětí svobody.

Koho by to napadlo…

Alfred Plocek ve 30. letech (Foto: Post Bellum)

Alfred Plocek starší (narozen 1903) dlouho pracoval u firmy Standard Electric, která se zabývala výrobou dálnopisů a telefonních přístrojů. Byla součástí nadnárodní sítě ISEC a ta zase patřila pod americký koncern ITT Corporation. Po roce 1945 byla její česká pobočka znárodněna a dostala se pod podnik Tesla, nicméně Alfred Plocek dál pracoval jako zástupce americké společnosti pro střední Evropu.

V poválečných letech prosazoval, aby se Praha stala centrem inovované mezinárodní telefonní sítě (měla zásadně zjednodušit komunikaci občanů různých států) – Československo však bylo zcela podřízeno Sovětskému svazu, vedení státu na nátlak Moskvy odmítlo Marshallův plán a úsilí o mezinárodní spolupráci v telekomunikacích rovněž narazilo v Moskvě na odpor. V únoru 1948 proběhl v ČSR komunistický převrat.

Alfred Plocek mladší (narozen 1933) vzpomíná, že „otec i matka tehdy věřili, že jim nic nehrozí. Otec nic špatného neudělal, a tak si říkali: Co by se mohlo stát? Mysleli, že by třeba otec mohl přijít o práci, ale že by ho mohli zavřít nebo dokonce popravit? Něco takového je vůbec nemohlo napadnout. Nikdo netušil, jaký je rozsah té komunistické zloby a nenávisti.“

Dva roky po převratu, v únoru 1950, byl Alfred Plocek starší ve svém pražském bytě zatčen. Zmizel, rodině nikdo neřekl důvod, Alfred mladší zůstal sám s matkou Bohumilou. Dva dny je hlídali milicionáři, za několik dalších dnů byl Alfred vyhozen z gymnázia. Poté příslušníci Státní bezpečnosti zatkli i paní Plockovou:

„Věznili ji asi tři měsíce, pak ji pustili, a vzápětí ji znovu zavřeli. Matka vyprávěla, že ji dali do cely, kde nebylo nic než betonová podlaha, na té musela ležet. A když měla takové ty ´ženské věci´, nechali ji jen tak, bez pomoci. Chtěli, aby podepsala smyšlená obvinění, aby se přiznala ke spoluvině, ale nepodlehla. Nakonec ji pustili.“

Mezitím byl mučen i ing. Plocek: „Jeho vyšetřovatel byl nějaký bestiální komunista. Jmenoval se Jindra a používal přezdívku dr. Kareš. Každý obviněný měl svého vyšetřovatele a museli se učit nazpaměť výpovědi, které jim StB předepsala. Ve spisech, které jsem viděl, se píše, že byl na obviněné činěn ´psychický a částečně i fyzický nátlak´. Tak si dovedete představit, jak to asi vypadalo,“ říká syn Alfred Plocek mladší.

Zatčení Alfréda Plocka staršího souviselo s případem jeho amerického spolupracovníka – výkonného ředitele ITT Roberta Vogelera, který byl v Maďarsku v roce 1949 obviněn ze špionáže a vězněn 527 dní, během nichž představitelé USA podnikli řadu odvetných kroků včetně uzavření dvou maďarských konzulátů. Po tomto tlaku se Vogeler dostal na svobodu.

Žádáme smrt – pro výstrahu

Bohumila Plocková a její syn museli po únoru 1950 opustit byt (majetek jim částečně rozkradla StB, pomoc jim poskytli příbuzní, žijící ve stejném domě) a posléze nastoupit do práce, aby se „sblížili s dělnickou třídou“. Alfred mladší dřel v lese, později dělal řidiče nebo třeba opraváře výtahů, jeho matka pracovala například jako skladnice.

Rezoluce žádající trest smrti (Foto: Post Bellum)

Na jaře 1951 se konal soud, před nímž byl Alfred Plocek starší mimo jiné donucen prohlásit: „Doznávám, že jsem naslouchal hlasům reakce domácí i zahraniční, sloužil špiónům, aby pronikli do znárodněného průmyslu, aby jej postupně ovládli a nakonec přivodili zvrat lidově demokratického režimu.“

Prokurátorem byl Erwin Munk, veřejného procesu se účastnili vybraní zástupci dělnictva, lidé z továren, milicionáři, straníci (rodina nesměla být přítomna). Když padly tři tresty smrti, odsouzení se odvolali k nejvyššímu soudu – ten však rozsudky potvrdil a zamítnuty byly i žádosti o milost.

Případ provázely dopisy a rezoluce z podniků, adresované příslušným orgánům:

„Rezoluce. Dělníci a technici slaboproudého průmyslu Tesly Elektronik odsuzují se vší rozhodností špinavé a zákeřné metody, kterých používají západní imperialisté ve snaze zpomalit cestu k vybudování socialismu v naší vlasti. Plně souhlasíme s tvrdým, ale spravedlivým potrestáním všech zrádců a špiónů, kteří se ve službách naší i zahraniční reakce postavili proti národu a vlasti. Slibujeme, že zvýšeným úsilím zmenšíme škody, které tito zrádci zavinili.“

„Vážení soudruzi! My, příslušníci Komunistické strany Československa a závodní lidové milice, jednotky u ISSP Praha, plni rozhořčení nad zradou inženýra France – který ve spojení se skupinou ing. Plocka, respektive jako jeden její člen prováděl tak dlouhou dobu velezrádnou činnost a sabotáž našeho národního hospodářství, zejména v telekomunikační technice, přijali jsme s uspokojením na vědomí vynesení spravedlivého rozsudku za jeho zradu. Žádáme však, aby obžalovaný ing. Miroslav Franc, vzhledem k své hnusné činnosti, jejíž rozsah známe nejlépe my zaměstnanci spojových služeb, nebyl doporučen milosti prezidenta republiky, ale pro výstrahu byl rozsudek v plném znění vykonán. Se soudružským pozdravem – Čest práci!“

Případ, který se nestal

Alfred Plocek mladší svého otce po zatčení už nikdy neviděl – nesměl ho navštívit ani před popravou. Komunistické úřady odmítly rodině vydat dokonce i urnu s otcovým popelem. V roce 1968 byl Afréd Plocek starší rehabilitován a v oborovém časopise Slaboproudý obzor vyšel 10. prosince 1968 článek, nazvaný Morální satisfakce (a podepsaný „redakční rada a redakce“), v němž mimo jiné stojí:

Zpráva o výkonu trestu smrti (Foto: Post Bellum)

„Skupinu odsouzených tvořili inženýři, kteří patřili k elitě našich poválečných telekomunikačních odborníků: Ing. Alfred Plocek, Ing. Miloš Hradečný, Ing. Josef Přibík, Ing. Miloslav Franc, Ing. Jaroslav Peške a Ing. Vladimír Hančl. Kdo je znal osobně, věděl, že to byli lidé čestní, poctiví a upřímní vlastenci. Dnes víme, že byli tehdy odsouzeni na základě uměle vykonstruovaných obvinění a na podkladě vynucených doznání. Rozhodnutím krajského prokurátora v Praze ze dne 6. února 1968 bylo v rámci rehabilitačního řízení soudní jednání zastaveno, protože se vůbec nestaly skutky, pro něž byli obvinění tehdy stíháni.  Z této skutečnosti se však dnes mohou těšit jenom Ing. Vladimír Hančl a Ing. Josef Přibík, kteří přežili léta věznění i krutou nejistotu po propuštění z vazby. Ing. Plocek, Ing. Franc a Ing. Peške byli popraveni, Ing. Hradečný brzy po propuštění zemřel. Rehabilitaci ing. Peškeho, který byl svobodný, nemohou vzít na vědomí ani jeho rodiče, protože otec po zprávě o synově popravě zešílel a matka zemřela v bídě.“

Alfréd Plocek mladší vzpomíná, že rodinu Plockových uchránila od bídy renta, kterou jim po zavraždění otce pravidelně posílali z USA jeho zaměstnavatelé – „kapitalisté“ projevili větší soucit a porozumění než českoslovenští budovatelé „rudého ráje“.

O případu Alfreda Plocka vypráví také film režiséra Josefa Císařovského z roku 2010, nazvaný Sny o tátovi.


Autor textu Adam Drda působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)