Smrt zrádcům, žádali dělníci při vykonstruovaném procesu. Komunistický soud jim vyhověl
Dne 10. listopadu 1951 byli v Praze na Pankráci popraveni (přesněji zavražděni) Alfred Plocek, Miloslav Franc a Jaroslav Peške. Patřili k představitelům československé technické inteligence a stali se oběťmi dnes již pozapomenutého vykonstruovaného soudního procesu. Rodině Alfreda Plocka nevydaly komunistické úřady ani jeho urnu.
Proces se konal ve dnech 30. května – 1. června 1951, komunistický státní aparát jej připravil pod dohledem sovětských poradců a dle formulace Ústavu pro studium totalitních režimů měl „zastrašit technickou inteligenci a prvorepublikové úřednictvo, zastřít ekonomické potíže poukazem na údajné sabotáže a přispět k potlačení zájmu o západní techniku a vědu.“
Hlavní postavou procesu s „přisluhovači imperialismu“ byl odborník na spojovací techniku ing. Alfred Plocek, spolu s ním stanulo před soudem několik techniků a vedoucích úředníků ministerstev a podniků, podílejících se na telefonizaci poválečného Československa. Měli se dopustit velezrady, sabotáže a proamerické špionáže.
Nic z toho neudělali (resp. žádný ze skutků, z nichž byli obžalováni, se vůbec nestal), soud ovšem vynesl tři rozsudky smrti a několik dlouhých trestů odnětí svobody.
Koho by to napadlo…
Alfred Plocek ve 30. letech (Foto: Post Bellum)
Alfred Plocek starší (narozen 1903) dlouho pracoval u firmy Standard Electric, která se zabývala výrobou dálnopisů a telefonních přístrojů. Byla součástí nadnárodní sítě ISEC a ta zase patřila pod americký koncern ITT Corporation. Po roce 1945 byla její česká pobočka znárodněna a dostala se pod podnik Tesla, nicméně Alfred Plocek dál pracoval jako zástupce americké společnosti pro střední Evropu.
V poválečných letech prosazoval, aby se Praha stala centrem inovované mezinárodní telefonní sítě (měla zásadně zjednodušit komunikaci občanů různých států) – Československo však bylo zcela podřízeno Sovětskému svazu, vedení státu na nátlak Moskvy odmítlo Marshallův plán a úsilí o mezinárodní spolupráci v telekomunikacích rovněž narazilo v Moskvě na odpor. V únoru 1948 proběhl v ČSR komunistický převrat.
Alfred Plocek mladší (narozen 1933) vzpomíná, že „otec i matka tehdy věřili, že jim nic nehrozí. Otec nic špatného neudělal, a tak si říkali: Co by se mohlo stát? Mysleli, že by třeba otec mohl přijít o práci, ale že by ho mohli zavřít nebo dokonce popravit? Něco takového je vůbec nemohlo napadnout. Nikdo netušil, jaký je rozsah té komunistické zloby a nenávisti.“
Dva roky po převratu, v únoru 1950, byl Alfred Plocek starší ve svém pražském bytě zatčen. Zmizel, rodině nikdo neřekl důvod, Alfred mladší zůstal sám s matkou Bohumilou. Dva dny je hlídali milicionáři, za několik dalších dnů byl Alfred vyhozen z gymnázia. Poté příslušníci Státní bezpečnosti zatkli i paní Plockovou:
„Věznili ji asi tři měsíce, pak ji pustili, a vzápětí ji znovu zavřeli. Matka vyprávěla, že ji dali do cely, kde nebylo nic než betonová podlaha, na té musela ležet. A když měla takové ty ´ženské věci´, nechali ji jen tak, bez pomoci. Chtěli, aby podepsala smyšlená obvinění, aby se přiznala ke spoluvině, ale nepodlehla. Nakonec ji pustili.“
Mezitím byl mučen i ing. Plocek: „Jeho vyšetřovatel byl nějaký bestiální komunista. Jmenoval se Jindra a používal přezdívku dr. Kareš. Každý obviněný měl svého vyšetřovatele a museli se učit nazpaměť výpovědi, které jim StB předepsala. Ve spisech, které jsem viděl, se píše, že byl na obviněné činěn ´psychický a částečně i fyzický nátlak´. Tak si dovedete představit, jak to asi vypadalo,“ říká syn Alfred Plocek mladší.
Zatčení Alfréda Plocka staršího souviselo s případem jeho amerického spolupracovníka – výkonného ředitele ITT Roberta Vogelera, který byl v Maďarsku v roce 1949 obviněn ze špionáže a vězněn 527 dní, během nichž představitelé USA podnikli řadu odvetných kroků včetně uzavření dvou maďarských konzulátů. Po tomto tlaku se Vogeler dostal na svobodu.
Žádáme smrt – pro výstrahu
Bohumila Plocková a její syn museli po únoru 1950 opustit byt (majetek jim částečně rozkradla StB, pomoc jim poskytli příbuzní, žijící ve stejném domě) a posléze nastoupit do práce, aby se „sblížili s dělnickou třídou“. Alfred mladší dřel v lese, později dělal řidiče nebo třeba opraváře výtahů, jeho matka pracovala například jako skladnice.
Rezoluce žádající trest smrti (Foto: Post Bellum)
Na jaře 1951 se konal soud, před nímž byl Alfred Plocek starší mimo jiné donucen prohlásit: „Doznávám, že jsem naslouchal hlasům reakce domácí i zahraniční, sloužil špiónům, aby pronikli do znárodněného průmyslu, aby jej postupně ovládli a nakonec přivodili zvrat lidově demokratického režimu.“
Prokurátorem byl Erwin Munk, veřejného procesu se účastnili vybraní zástupci dělnictva, lidé z továren, milicionáři, straníci (rodina nesměla být přítomna). Když padly tři tresty smrti, odsouzení se odvolali k nejvyššímu soudu – ten však rozsudky potvrdil a zamítnuty byly i žádosti o milost.
Případ provázely dopisy a rezoluce z podniků, adresované příslušným orgánům:
„Rezoluce. Dělníci a technici slaboproudého průmyslu Tesly Elektronik odsuzují se vší rozhodností špinavé a zákeřné metody, kterých používají západní imperialisté ve snaze zpomalit cestu k vybudování socialismu v naší vlasti. Plně souhlasíme s tvrdým, ale spravedlivým potrestáním všech zrádců a špiónů, kteří se ve službách naší i zahraniční reakce postavili proti národu a vlasti. Slibujeme, že zvýšeným úsilím zmenšíme škody, které tito zrádci zavinili.“
„Vážení soudruzi! My, příslušníci Komunistické strany Československa a závodní lidové milice, jednotky u ISSP Praha, plni rozhořčení nad zradou inženýra France – který ve spojení se skupinou ing. Plocka, respektive jako jeden její člen prováděl tak dlouhou dobu velezrádnou činnost a sabotáž našeho národního hospodářství, zejména v telekomunikační technice, přijali jsme s uspokojením na vědomí vynesení spravedlivého rozsudku za jeho zradu. Žádáme však, aby obžalovaný ing. Miroslav Franc, vzhledem k své hnusné činnosti, jejíž rozsah známe nejlépe my zaměstnanci spojových služeb, nebyl doporučen milosti prezidenta republiky, ale pro výstrahu byl rozsudek v plném znění vykonán. Se soudružským pozdravem – Čest práci!“
Případ, který se nestal
Alfred Plocek mladší svého otce po zatčení už nikdy neviděl – nesměl ho navštívit ani před popravou. Komunistické úřady odmítly rodině vydat dokonce i urnu s otcovým popelem. V roce 1968 byl Afréd Plocek starší rehabilitován a v oborovém časopise Slaboproudý obzor vyšel 10. prosince 1968 článek, nazvaný Morální satisfakce (a podepsaný „redakční rada a redakce“), v němž mimo jiné stojí:
Zpráva o výkonu trestu smrti (Foto: Post Bellum)
„Skupinu odsouzených tvořili inženýři, kteří patřili k elitě našich poválečných telekomunikačních odborníků: Ing. Alfred Plocek, Ing. Miloš Hradečný, Ing. Josef Přibík, Ing. Miloslav Franc, Ing. Jaroslav Peške a Ing. Vladimír Hančl. Kdo je znal osobně, věděl, že to byli lidé čestní, poctiví a upřímní vlastenci. Dnes víme, že byli tehdy odsouzeni na základě uměle vykonstruovaných obvinění a na podkladě vynucených doznání. Rozhodnutím krajského prokurátora v Praze ze dne 6. února 1968 bylo v rámci rehabilitačního řízení soudní jednání zastaveno, protože se vůbec nestaly skutky, pro něž byli obvinění tehdy stíháni. Z této skutečnosti se však dnes mohou těšit jenom Ing. Vladimír Hančl a Ing. Josef Přibík, kteří přežili léta věznění i krutou nejistotu po propuštění z vazby. Ing. Plocek, Ing. Franc a Ing. Peške byli popraveni, Ing. Hradečný brzy po propuštění zemřel. Rehabilitaci ing. Peškeho, který byl svobodný, nemohou vzít na vědomí ani jeho rodiče, protože otec po zprávě o synově popravě zešílel a matka zemřela v bídě.“
Alfréd Plocek mladší vzpomíná, že rodinu Plockových uchránila od bídy renta, kterou jim po zavraždění otce pravidelně posílali z USA jeho zaměstnavatelé – „kapitalisté“ projevili větší soucit a porozumění než českoslovenští budovatelé „rudého ráje“.
O případu Alfreda Plocka vypráví také film režiséra Josefa Císařovského z roku 2010, nazvaný Sny o tátovi.
Autor textu Adam Drda působí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
tohle je ten pravej komunistickej hnus, kterej k nam prisel z ruska a kterymu se dnes dnes dari v cine a mnozi tomu u nas tleskaj.
ja znam taky pribehy. jak sousedi udali svyho souseda, protoze mel v chlivku o par slepic vic nez priznal a tim ohrozil socialisticke hospodarstvi a pak se podepisovali pod petici aby ho popravili.
jak rodice 20 letyho kluka kdyz sli k soudu museli projt ulickou „hanby“ zfanatizovanych komunistickych priblbliku, kteri na ne kriceli, hazeli rajcata a plivali a kdyz dostal „jen“ dozivoti, tak to byla uleva pro celou rodinu…
komunisti u nas povesili 250 lidi, 5-10tis zavrazdili pri vyslesich, 200tis zavreli do komunistickych koncentracnich taboru… ale pravy peklo se delo v sovetskym bolsevickym raji. jen v letech 1937-1939 tam komunisti povrazdili ve Velkych cistkach minimalne 3/4milionu lidi. to je jako by u nas v techle 2 letech pred zacatkem valky benes nechal povrazdit 50tis lidi.
mezi valkami v komunistickym CCCP zemrelo v obcanske valce rozpoutane komunisti, v hladomorech zpusobenymi komunisti, ve velkych cistkach a v gulazich cca 20mil lidi, ted co rok to v prumeru 1mil lidi. to je jako by v „masarikovske“ prvni republice diky politice statu a statnim represim zemrelo cca 1 milion lidi. nepredstavitelny.
porad tady ale je dost lidi, co tomuhle komunistickymu hnusu tleskaj. s komunistama mel po listopadu 1989 probehnout podobnej proces jako s nacisty v norimberku, protoze komunisti a nacisti je podobnej xindl
Za krádež 5ti (slovy pěti) rohlíků, 3 roky vězení natvrdo. To je ta pravá demokratická krása, víme „martin“?
Když už tak rok a půl, ten týpek dostal 18 měsíců natvrdo a ne 3 roky, ale souhlasím, přijde mi to hodně drsné a doufám, že se to ještě změní (pokud myslíte ten známý případ z Brna). Ale dávat to do souvislosti s tím, o čem píše Martin je podle mě mimo mísu.
No dneska by to nedopadlo jinak,lidi se práskaj kuli rouškám a jiným hovadinám a když jde o politiku nedělám si o sousedech žádný iluze,bylo by to jako tehdy.
Dnes je to stejné.
TAK SCHVÁLNĚ JESTLI TĚD TEN ODVOLOCÍ SOUD V BRATISLAVĚ TAKY VYHOVÍ DĚLNICKÉ A NOVINÁŘSKÉ TŘÍDĚ A POŠLE KOČNERA NA DOŽIVOTÍ DO BASY …
Nechte si povykládat od „odborníků“ z FF UK a dalších pochybných institucí, že komunistický režim nebyl zločinná totalita.
Od roku 1939 do dnešních dnů kromě let 1945-1948 řídí politiku v Čechách nebezpeční extrémisté. Před Hitlerem byla ČSR na špičce ekonomiky Evropy.
Německý germánský národ rozpoutal v minulém století nejkrvavější světovou válku…a nebýt válečných zrůdností 2.světové války a fašistického německého národa nikdy by v Masarykem vybudované ČSR (která neměla diplomatické styky se SSSR) nedošlo k roku 1948 nikdy by ve volbách nezvítězili v ČSR komunisti, nikdy by nedošlom ke znárodnění soukromého majetku, k popravám v 50 letech…za Masaryka jsme neměli diplomatické styky s bolševickým SSSR
…nebýt zrůdností německého národa a hitlera….ČSR by měla špičkový těžký lehký potravinářský zemědělský textilní obuvní průmysl, zbrojní průmysl a sedm automobilek !!!!, v Boce Kotorské by Škodovy závody nadále vyráběly zámořské lodě a ponorky a Škoda by stále vyváížel auta a autobusy do celého světa…Avie by vyráběla dopravní letadla, stíhačky, zbrojní průmysl ČSR by byl na špičkové světové úrovni, česká koruna by dnes nadále byla jako za Masaryka v poměru 1: 1 k německé měně marce, nikdy by nedošlo k rozdělení ČSR a zfašizování a arizaci Slovenska, nikdy by nám Gruzínec Džugašvili alias STALIN nikdy by nám neukradl Podkarpatskou Rus, která byla součástí Masarykova Československa
..a POZOR komunistická strana v ČSR by byl dnes pouze pivní spolek opilců z restaurace U Kaštanu v Praze 6…kde založili roku 1921 Komunistickou stranu ČSR a která by měla dnešní volebními preference slabých 0,001%
..tak za to vám habsburkové fašouni henlajnovci germáni náckové za to vám moc děkujeme za fašismus a komunismus který jste svojí svinskou politikou porodili za rozbití Evropy a masarykovy ČSR
….a budem vám od zavraždění posledního přemyslovce Václava III.v r. 1306 germánskými habsburky, aby se mohli zmocnit českého trůnu a království….a protizákonně nám vládli a poněmčovali nás a přes 600let až do roku 1918 české země okupovali a okrádali
….tak za to a za likvidaci české konkurence a průmyslu západní Evropě a světu po roce 1938 a za likvidaci bolševiky zdevastovaných zbytků životaschopné výroby po roce 1989….tak za to vám budeme stále lézt do zadku
ze se vubec zabejvate tema komunistickejma zrudama a luzou
Smrt zrádcům (Zdechovskému, Hřibovi, Novotnému a dalším) vyžadovaly desítky podobných hlupáků na internetu třeba v kauze „odstranění sochy Koněva“! Není v tom žádný rozdíl, jenom tenkrát nebyl internet a dnes nejsou revoluční dělnické výbory! Magoři zůstali!
S Alfredem Plockem mladším jsem pracoval , dělali jsme projektanty , nějakou školu tedy musel mít ! Dostával otcův důchod ze zahraničí , nakupoval v Tuzexu , měl chatu na Slapech a motorový člun na vodní lyžování , měl 2 auta Fiat 600 a Ford Taunus ! Do práce chodil jen proto , že se nudil , nemohl dopoledne nikoho sehnat na tenis ! Byl to slušný , přátelský chlap ! S jeho otcem to bylo jistě hrozné , ale jeho režim , jak vidno , nepronásledoval !
Marná snaha, pravdu nechce dnes nikdo slyšet.
Kdyby KSČ tehdy v té pražské hospodě v 21. roce nevznikla, byli dnešní „demokraté“ ve velký potížích na koho svalit vinu za všechny ty katastrofy co nám způsobila především,Mnichovská dohoda Hitlerova Německa, Británie Nevilla Chamberlaina, Franciie Édouarda Daladiera a Itálie Benita Mussoliniho, abych nešel až k praotci Čechovi, který nedošel až k moři, to nám dodnes velmi chybí. A nepomohli by jim ani ti servilní novináři, s jejichž pomocí dnes „demokraté“ háží všechny své kiksy na dávnou vládu komunistů.
Demokraté tu vládnou už přes tři čtvrtiny času, co vládli komunisté a o víc než třetinu déle, než existovala ta, dodnes nedostižná, Masarykova první republika.
Nikdo se ovšem dnes, kdy slušnost je nahrazena pokřivenou a prolhanou korektností, nezamýšlí nad stavem veřejné morálky i morálky veřejnosti, jako takové.
Morálka, charakter jedince, to jsou dnes totiž sprostá slova.
Naprostá pravda. Tahle tvrdá brutalita počátků totality u nás se u nás děla.
V čem je asi řečnický obrat, že by snad „soud vyhověl požadavkům dělníkům“. Ona totiž žádná vláda nikdy požadavkům lidu nevyhovuje , ani za demo ne. Takže politicky dané rozsudky už byly dané předem, a publikované „požadavky z lidu“ už jen doprovodná propaganda..
Ovšem, co nám dluží dnešní historici (a to na to máme Úřad, pardon Ústav), kdo a proč tyhle projevy z lidu tehdy vlastně psal a nutil to lidi podepisovat. Jestli to byly placené funkce a nebo to snad někdo dělal z vlastní vůle a ideologické hlouposti. Což by samozřejmě byla cenná informace i pro dnešek..
Ty „požadavky z lidu“ dostaly příslušné organizace NF (a hlavně ZO KSČ) befélem zveřejnit. Asi jako se na základě centrálního befélu zveřejňovaly petice proti Chartě 77 (což pamatuji). Dokážu si představit, že v těch 50. letech byl tlak na řadové členy, aby to podpořili, a sankce proti těm, co by se byli vzpouzeli, daleko drsnější.
Ostatně, když Němci organizovali Kříšťálovou noc, tak měly také jednotlivé okresy a města předem nařízeno, kolik bude u nich „rozhněvanými lidmi“ ubito Židů. Princip naprosto stejný.
Je velmi dobře, že zveřejňujete tyto otřesné komunistické zločiny, na kterých je nejsmutnější, že je páchali Češi na Češích, pod rudou taktovkou Sovětů. Je třeba si stále připomínat zrůdnost komunismu a já doufám, že jednou budou tyto zločiny a zločinci odsouzeni. Právě proto, že v šedesátých letech docházelo k určitým rehabilitacím politických vězňů a také k vyšetřování vraždy Jana Masaryka, armáda především SSSR násilně obsadila Československo a okupační vojska zůstala na našem území. Je však také potřeba připomenout, že léta normalizace opět znamenala čistky a opět zabavování majetku . Většinou to byli staří lidé, bez přímých příbuzných a brzy umírali stresem z násilného vystěhování a likvidace svých domovů.
Největší zlo vždy začalo v Praze.
Ale to je demagogie, Same, o těchto zločinech se rozhodovalo v Moskvě ! Tady je prováděli poslušně komunisté a Praha či Pražané s tím neměli nic společného. Naopak
mnohdy byli právě oběťmi. Mimo to pronásledování a vraždy lidí u nás se děly po celé republice. Právě funkcionáři krajských komunistických stran byli velmi aktivní, aby si udrželi svoje funkce a příjmy.
Kde myslíte, že dnes sídlí ÚVKSČM ? No přece v Nymburce.
No já si myslím, že KSČM sídlí (a už dlouho) v ulici Politických vězňů v Praze 1 v budově co si koupili (po zestátnění majetku býv. KSČ) za své finance …
Pletete si pojmy josefe. KSČM je politická strana, ale ne Ústřední výbor KSČM. A to je rozdíl !
No mně to logiku sice nedává, ale nebudu Vám oponovat. Až ale bude televize dávat záběry z jejich jednání, budu sledovat, kde se to koná ( a myslím si, že to bude v Praze)…
Místo komentáře o morálních kvalitách Pražanů z Prahy, jen citát : „V sobotu 20. června 1942, tedy dva dny po hrdinné smrti sedmi parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metodějě, se v jihočeském Táboře konala jedna z mnoha veřejných manifestací, jež měly demonstrativně odsoudit atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Manifestace měla podobnou formu jako shromáždění v Praze na Staroměstském náměstí 2. června – nevystupovali zde představitelé nacistické okupační správy, ale výhradně čeští politikové. Nacisté tak chtěli zejména pro mezinárodní veřejnost navodit dojem, že manifestace jsou spontánními akcemi českého národa. Shromáždění předcházel koncert hudby vládního vojska. Vlastní manifestace byla zahájena v 18 hodin vystoupením místního činitele ing. Androníka, poté ke shromáždění promluvil předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí. Následoval manifest prezidenta Emila Háchy, který v zastoupení přečetl člen činohry Národního divadla Jiří Dohnal, jenž po roce 1945 patřil k velice angažovaným komunistickým umělcům. Po něm promluvil ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý a manifestaci uzavřel ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Manifestace se zúčastnilo asi 30 000 lidí.
V úterý 2. června 1942 se na Staroměstském náměstí v Praze konala od 20 hodin „Manifestace českého lidu pro Říši“, kterou oficiálně nepořádaly nacistické okupační orgány, ale vláda protektorátu Čechy a Morava. Obyvatelé hlavního města byli vyzváni, aby se na veřejné shromáždění dostavili „v počtu co nejhojnějším“, a aby svou přítomností odmítli atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha a „rejdy emigrantské smečky, soustředěné kolem Beneše, veřejného nepřítele českého národa číslo jedna“. Manifestaci, jíž předcházel koncert hudby vládního vojska, zahájil přesně ve 20 hodin předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí. Po něm se ujal slova zástupce předsedy Národní odborové ústředny zaměstnanecké Arno Hais, který v té době spolupracoval s odbojovou organizací Petiční výbor Věrni zůstaneme. Podle jeho poválečného vyjádření mu bylo vystoupení na manifestaci nařízeno nacistickými představiteli a text projevu mu byl nadiktován. O několik měsíců později byl Hais zatčen gestapem a do konce války vězněn. Po Haisovi vystoupil na manifestaci ještě generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě MUDr. František Teuner a shromáždění uzavřel svým projevem ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Na závěr zahrála hudba vládního vojska státní hymnu. Na shromáždění bylo podle dobových pramenů přítomno 65 000 lidí. Vysoká účast byla mimo jiné způsobena fámami o chystané decimaci příslušníků českého národa ze strany nacistů v rámci odvetných opatření za atentát na Heydricha.
V sobotu 3. července 1942 se na Václavském náměstí v Praze konala manifestace, která byla největším veřejným shromážděním v protektorátu Čechy a Morava po atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Manifestace se vedle členů protektorátní vlády a starostů řady českých a moravských měst zúčastnil také státní prezident dr. Emil Hácha. Shromáždění zahájil v 19 hodin předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí. Po jeho proslovu se ujal slova hlavní řečník manifestace – ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec. Na začátku svého projevu oznámil přítomným, že zastupující říšský protektor SS-Oberstgruppenführer Kurt Daluege rozhodl o zrušení stanného práva v protektorátu, což bylo bouřlivě uvítáno. Moravec dále ostře napadl vedoucí činitele londýnské emigrace, představitele antihitlerovské koalice a vytýčil svůj program aktivní spolupráce s Velkoněmeckou říší. Na závěr manifestace zazpíval soubor Národního divadla státní hymnu. Manifestace se zúčastnilo asi 200 000 občanů a je považována za jednu z největších demonstrací, které se v novodobých dějinách na Václavském náměstí uskutečnily“.
Pokud by parašutisté nebyli dopadeni a pokud by měli dobře zfalšované kenkarty (což, bohužel Britové nezvládli), tak bych je jako velitel klidně na ty tryzny za Heydricha poslal hajlovat. Minimálně jako mimikry.
K vašemu obsáhlému komentáři oskare stačí napsat jen jedno :
Pokud horní třetina Václavského náměstí by byla zaplněna 3-4 osobami na m2, ostatní 2-3 osobami na m2, plus připočítáme výše uvedené osoby v okolních ulicích a vestibulech, můžeme dostat realistické číslo zhruba 100 – 120 tisíc účastníků.
Oskare, Nůůůůďoooo ! To už tady bylo. Okopírovat tendenční dobové články, prošpikovat je lží, tím chcete kázat o morálce ? Stanné právo bylo tehdy v celém protektorátu a znamenalo, že každý, kdo byl zastižen po desáté hodině na ulici, byl zastřelen. V celém protektorátu se na shromážděních lidé radovali, když bylo vyhlášeno zrušení stanného práva. Tím jste se jen zařadil mezi bolševické dogmatiky, kteří vždy poštvávali lidi proti sobě. Nůůůůůďooooo, to už dávno známe !
Josefe, v Praze na Třídě politických vězňů je sídlo a kontaktní adresa komunistické strany. Zde pravidelně ostře stávkují Pražané proti této straně a jejím představitelům. Proto „náčalstvo“ jezdí na ÚV strany do Nymburka. Na Nymbursku mají silnou volební základnu a spoustu spolustraníků, pochlebovačů, přisluhovačů a kývalů. Proto jezdí jednat a radit se do Nymburka na ÚVKSČM.