Česko se při dobíhání Západu zaseklo někde v půli cesty. V řadě ohledů je na tom ale lépe než jeho postkomunističtí sousedé. Tempo ekonomického přibližování se starým členským zemím EU je však pomalé, justice nestíhá při složitých kauzách a elektronizace státní správy slouží spíše státu ke kontrole občanů než lidem ke snazší komunikaci s úřady, shrnuje čerstvá studie Aspen Institute.

Česká republika tak vyspělou Evropu rychle dohání hlavně politicky a v ne příliš pozitivním duchu – posilováním populistických stran.

„Opět, již potřetí v řadě (po volbách 2010 a 2013), vzrostl význam ideově neukotvených, populistických, často především na politickém marketingu postavených politických formací,“ píše Aspen v narážce na volební výsledky hnutí ANO a SPD Tomia Okamury.

Text je výběrem ze studie zpracované pro výroční konferenci Aspen Institute Central Europe, jejíž byl HlídacíPes.org mediálním partnerem.

„Ty se staví do pozice kritiků stávajícího politického uspořádání jako takového (kritika systematické korupce a „starých stran“) nebo akcentují dílčí společenské problémy (např. migraci),“ vypočítává studie, která ale také konstatuje, že v tom Češi nejsou zdaleka sami.

I v podzimních parlamentních volbách v Německu a Rakousku byla migrace určujícím tématem i pro mainstreamové strany. V ostatních zemích Visegrádské čtyřky, v Polsku, Maďarsku a na Slovensku, se volby letos nekonaly;  protiimigrační nálady jsou tam ale dlouhodobě zřejmé.

Češi věří armádě a policii

I přes aktuální politické turbulence a zásadní změny v systému politických stran oceňuje Aspen na Česku především úroveň právního státu. V jejím hodnocení je Česko poměrně daleko před ostatními postkomunistickými sousedy; na druhou stranu ale taky celkem daleko za těmi západoevropskými.

Některé zásadní zákony, přijaté v poslední době českým parlamentem, které měly vysokou úroveň právního státu garantovat, se totiž podle Aspenu dají snadno obejít.

Jde například o zákon o střetu zájmů (Andrej Babiš svůj holding Agrofert „zaparkoval“ do svěřenských fondů kontrolovaných jeho příbuznými a spolupracovníky, a tím se své firmy formálně zbavil) nebo nová pravidla pro kontrolu výdajů na předvolební kampaně, která nedokážou postihnout některé formy propagace kandidujících stran a osob.

Justice? deRATHizovat!

Mezi plusy současného vývoje v Česku řadí Aspen také zvyšující se důvěru v policii – 61 % (leden 2017) a 65 % (červen 2017) – a armádu (v lednu 2017 jí důvěřovalo 74 % respondentů, přičemž posledních pět let se tato hodnota pohybovala mezi 65 a 73 %).

Dobře taky z hodnocení think tanku vychází česká justice, tu Aspen hodnotí jako nezávislou, bez patrné snahy zvenčí do rozhodování soudů jakkoli zasazovat. I délka většiny soudních sporů je podle Aspenu ve většině českých regionů při běžných kauzách „přiměřená“ (viz tabulka).

tabulka: Aspen Institute

Problémem jsou stále složitější a komplexnější soudní spory, zejména ty, „jejichž stranami jsou vysoce inteligentní lidé bojující o významné majetkové či jiné hodnoty,“ stojí v analýze.

Justiční systém se podle ní jen těžko potýká s rozsáhlými kauzami z oblasti korupce, hospodářské kriminality nebo rozhodování o velkých stavebních záměrech.

Aspen uvádí jako ikonický příklad protahování soudních sporů klienty vyzbrojenými kvalitními advokáty kauzu bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha obviněného z korupce (o které soudy rozhodnou nejdříve v druhé polovině roku 2018).

Úředníci sabotují zákony

Co do takzvané „efektivity vládnutí“ (tedy v otevřenosti, finanční efektivitě a dostupnosti státní správy), si Česko nestojí ve srovnání se zbytkem Visegrádské skupiny zle (viz tabulka)

tabulka: Aspen Institute

Aspen tak i letos ve studii opakuje trendy z minulých let: „Rostl počet úředníků, přibývalo administrativní zátěže podnikatelů, rozšiřovala se kontrolní a sankční oprávnění úřadů. Na druhé straně nebyl zaznamenán žádný podstatný výpadek ve fungování veřejné správy a nedošlo ani k razantnímu zhoršení v některé z jejích dílčích oblastí. V podstatě lze hovořit o stabilitě na slušné, nikoli však excelentní úrovni výkonnosti.“

Pochyby má think tank i v elektronizaci státní správy, ta podle Aspenu „oproti letům 2007 až 2011 v posledních letech směřuje spíše než k usnadnění pozice jednotlivců v komunikaci se státem k tomu, aby stát disponoval vůči jednotlivcům širokými možnostmi kontroly.“

Do budoucna Aspen Česku doporučuje:

• v oblasti ústavního systému neexperimentovat s volebními pravidly (neměnit volební systém) a nezahrávat si s myšlenkou oslabení Senátu nebo posílení nástrojů přímé demokracie na celostátní úrovni. Snahy o takové změny označuje Aspen za „nebezpečné“.

• V oblasti právního řádu vše co nejvíc zjednodušit a zpřehlednit (například zavést systém „včasné výstrahy“ v případech, že právní regulace připravovaná na úrovni EU bude mít dopady na podnikání a jiné aktivity v ČR. Aspen doslova píše, že „dlouhodobě tento trend nemůže přetrvávat, neboť za nějakou dobu ztratí stát schopnost stanovovat předvídatelně pravidla chování a adekvátně je prosazovat.“

• V oblasti veřejné správy najít vhodnou formu transparentnosti akceptovanou širokou veřejností i politiky. Podle Aspenu v současnosti v ČR proti sobě stojí velmi liberální právní úprava otevřenosti zejména v zákoně o svobodném přístupu k informacím a zákoně o registru smluv. Na druhé straně je patrná „všeobecná sabotáž těchto zákonů širokým okruhem pracovníků veřejné správy i politiků“. Jak tvrdí Aspen, „oba zmíněné zákony jsou veřejnou správou nenáviděny a z principu odmítány a tento názor je sdílen i politikou. Jen shodou náhod a díky tlaku veřejnosti a občanské společnosti jsou oba zmíněné zákony stále ještě součástí právního řádu.“