V těchto dnech uběhlo 35 let od chvíle, kdy v Pekingu vrcholily masové demonstrace na náměstí Tchien-an-men požadující politické reformy, svobodu slova a demokracii s cílem odstranit korupci a nepotismus jako endemické vlastnosti leninského systému založeného na vládě jedné strany. Čína dělá vše pro to, aby svým občanům znemožnila si toto smutné výročí připomenout.

Demonstrace v noci na 4. června 1989 ukončila brutálním zásahem armáda, vojenské oddíly střílely do neozbrojených demonstrantů nebo jen do lidí, kteří vyšli do ulic, aby jim neorganizovaně vyjádřili podporu, a centrem města projížděly tanky Lidové osvobozenecké armády.

Den poté se proti koloně tanků na bulváru před vchodem do luxusního hotelu Peking postavil neznámý muž s igelitovou taškou v ruce a v gestu absolutního rozhořčení tanky zastavil. Po chvíli k němu přiběhli další lidé a odvedli ho pryč.

Nevíme, kdo tento slavný Tank Man byl, zda ho odvedli přátelé, nebo policie v civilu, a zda zůstal naživu. Zůstává však v paměti lidí jako výraz odhodlání a hrdinství jednotlivce, který se postavil proti brutální mašinérii moci.

Autorkou textu je  Olga Lomová. Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, se kterým HlídacíPes.org spolupracuje.

Události zaznamenali zahraniční novináři, kteří se krátce před tím sjeli do hlavního města Čínské lidové republiky, aby dokumentovali historický příjezd Michaila Gorbačova označující počátek normalizace sovětsko-čínských vztahů po třiceti letech nepřátelství.

Záběry z demonstrací a jejich krvavého potlačení a fotografie mladého muže, který se s holýma rukama postavil proti tankům, obletěly celý svět. Ovšem s výjimkou socialistického tábora, včetně Československa, kde byly zprávy z událostí v Číně přísně cenzurovány.

Události z jara 1989 jsou v Číně přísně cenzurovány a také spontánní přístup na náměstí Tchien-an-men je všemožně omezen.

Teprve když v Číně začalo zatýkání a čínská televize přinesla záběry studentů, jak je eskortují policisté k výslechům a při tom je silou nutí klopit hlavu, aby vytvářeli zdání, že zkroušení provinilci uznávají vinu, objevila se i v našich médiích krátká zpráva o „potlačeném pokusu o kontrarevoluci v Číně“. Záběry z čínské televize v československých Televizních novinách mi tenkrát vehnaly slzy do očí.

První reakce na masakr

Masakr na náměstí Tchien-an-men byl pro svět šokující. Na Čínskou lidovou republiku byly uvrženy mezinárodní sankce, a dokonce i mnozí představitelé čínského režimu se za zásah armády styděli.

V září 1989 jsem tlumočila delegaci čínského ministerstva školství a pamatuji se, že její členové vypadali jako zpráskaní psi a navzdory naléhání některých československých soudruhů, kteří jim vyslovovali uznání, jak zatočili s kontrarevolucí, o událostech odmítali mluvit.

Zatímco na mezinárodním poli se Čína v důsledku masakru na náměstí Tchien-an-men ocitla na krátký čas v izolaci, na domácí půdě probíhaly čistky a převýchovné kampaně, zatýkání a soudy. Někteří účastníci protestů emigrovali, mnozí do Hongkongu.

Všichni vysokoškolští studenti, kteří na podzim 1989 nastupovali do prvního ročníku, byli na půl roku odvedeni do péče armády, kde absolvovali politickou výchovu a tvrdou disciplinaci. Rozmohlo se také udávání, které vytěsnilo původní značnou podporu studentským protestům mezi obyvateli čínských měst.

O třicet pět let později

Sankce uvalené na Čínu netrvaly dlouho, na Západě je záhy pomohla prolomit euforie po pádu železné opony doprovázená vírou v sílu volného obchodu, který měl přivést k demokracii i leninský politický systém.

Tak se Čína během 90. let rychle stala součástí světového obchodu a sankce zůstaly zachovány pouze v oblasti obchodu se zbraněmi. Do země začaly proudit ze Západu investice, moderní technologie a know-how a západní trhy se otevřely pro čínské zboží. To umožnilo proměnu Číny v ekonomickou velmoc dvacátého prvního století a zastínilo někdejší šok z pohledu na armádu v pekingských ulicích.

Protesty v Hongkongu byly nakonec potlačeny za použití síly, i když ne tak brutálně jako v roce 1989 Pekingu.

Události z jara 1989 jsou v Číně přísně cenzurovány a také spontánní přístup na náměstí Tchien-an-men je všemožně omezen. Náměstí je obehnáno masivním zábradlím a do jeho centra je možné se dostat pouze skrz dvojnásobnou kontrolu prováděnou stejně pečlivě jako na letištích.

Na náměstí a v jeho nejbližším okolí hlídkují neustále policisté s nejmodernější technikou. Ve dnech blížícího se výročí masakru jsou lidé považovaní za nespolehlivé pod obzvláště pečlivým dozorem policie, někdy se de facto ocitají v domácím vězení, nebo jsou odváženi „na výlet“ mimo hlavní město.

Ojedinělé pokusy o připomenutí smutného výročí, o nichž se dovídáme v zahraničí, jako například v Čcheng-tu prodej pálenky s etiketou, na které byla stylizovaná postava muže, který se postavil do cesty tankům, jsou přísně trestány. Na náměstí každý den brzy ráno a v podvečer přichází speciální vojenský oddíl, aby s militaristickou precizností vykonal obřad vztyčování a stahování vlaky a symbolicky tak znovu a znovu potvrzoval vojenské vítězství, na němž stojí politický systém dnešní Číny.

Konec vzpomínání v Hongkongu

Památku protestního hnutí po léta zachovávali až do nedávna v Hongkongu. Přestože Hongkong se v červenci 1997 stal součástí Čínské lidové republiky, mezinárodní dohody a sliby pekingské vlády zaručovaly jeho obyvatelům zachování původního právního řádu a občanských svobod, jaké jsou ve vlastní Číně nepředstavitelné.

Jejich součástí byla i svoboda slova a shromažďování, která umožňovala každoroční pořádání masových nočních vigilií na památku obětí masakru 4. června. Naposledy se taková vigilie konala k 30. výročí pekingských událostí a podle organizátorů se jí zúčastnilo více než sto osmdesát tisíc lidí. To bylo v roce 2019, kdy v Hongkongu začínaly původně poklidné demonstrace požadující zachování nezávislosti hongkongských soudů na soudnictví komunistické Číny.

Také protesty v Hongkongu byly nakonec potlačeny za použití síly, i když ne tak brutálně jako v roce 1989 Pekingu. O to účinněji zasáhla čínská vláda za pomoci „vlády zákona“, když v Pekingu přijala zákon o státní bezpečnosti přijala zákon o státní bezpečnosti</a> a na jeho základě začali v Hongkongu zatýkat výrazné osobnosti místní občanské společnosti.

Letos v březnu v duchu zákona o státní bezpečnosti hongkongská vláda také „vylepšila“ svůj vlastní právní řád přijetím tzv. článku 23, jehož ustanovení umožňují pronásledování za vágně vymezené zločiny vlastizrady, prozrazení státního tajemství, spolčení s cizí mocí a podněcování k pobuřování, včetně protistátních projevů na internetu.

Obvinění podle článku 23 umožňují také zvláštním soudům, aby se neřídily pravidly donedávna zaručujícími hongkongským občanům právo na transparentní a nezávislý soudní proces.

Podle nového zákona v těchto dnech v souvislosti s výročím masakru na náměstí Tchien-an-men příslušníci zvláštního policejního sboru pro otázky státní bezpečnosti zatkli zatím osm osob pro pobuřování. Mezi zatčenými je mimo jiné právnička Chow Hang-tung, která již předtím čelila dalším obviněním. V minulosti patřila k vedení Aliance na podporu vlasteneckého patriotického hnutí, pod jehož záštitou se konaly pravidelné vigilie, od roku 2020 zakázané.

Povrchní pozorovatelé někdy tvrdí, že Číňané zapomněli na své mrtvé ze 4. června 1989 a hledí si jen ekonomického rozvoje a materiálního prospěchu. Kdyby tomu však tak skutečně bylo, čínská vláda by se asi sotva namáhala přijímat tolik opatření k vymazání vzpomínek na minulé události a zajištění „státní bezpečnosti“, dokonce i v Hongkongu.