Východ a západ EU může rozdělit „zelená opona“. Zemím jako Česko už nestačí jen snižovat emise
KOMENTÁŘ. Oblast střední a východní Evropy se již dlouhou dobu spoléhá na systém obchodování s emisemi, který motivuje průmysl ke snižování objemu vypouštěných emisí. Teď je ale potřeba převzít odpovědnost za výnosy z tohoto systému a využít je jako hlavní páku k zajištění prosperity a usnadnění přechodu na ekonomiku budoucnosti.
Od roku 2005 je jednou z hlavních evropských politik zaměřených na zmírňování změny klimatu systém obchodování s emisemi (ETS). Účinnost tohoto systému však byla nejen omezená, ale navíc ani nepřispívala ke sbližování mezi východem a západem.
Nový balíček opatření „Fit for 55“, který má původní systém nahradit, riskuje spuštění nové železné opony v Evropě, a to v oblasti ekologičtější ekonomiky, pokud země střední a východní Evropy nadále nedokáží v plné míře využívat příležitostí, které nabízí systém obchodování s emisemi a agenda EU týkající se udržitelného financování.
Text vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.
Systém obchodování s emisemi byl vytvořen s ohledem na dva navzájem se doplňující cíle: motivovat ke snižování emisí zvýšením ceny uhlíku a vytvářet nové zdroje příjmů.
Dosud se regulační orgány zaměřovaly především na zvýšení ceny uhlíku: snižování celkového limitu, vytváření rezerv pro stabilitu trhu a omezování bezplatných povolenek – to vše byla opatření přijatá s cílem zajistit vysokou cenu uhlíku.
Obavy z vysokých cen však zastínily sekundární motivaci systému obchodování s emisemi: investovat příjmy do zvýšení prosperity a urychlení přechodu k ekologičtějším řešením. Je téměř nevyhnutelné, že ceny uhlíku porostou, takže od nynějška by se pro oblast střední a východní Evropy mělo využití peněz ze systému ETS stát prioritou k nastartování hospodářského růstu a dekarbonizace.
Hra o čas
Aby oblast střední a východní Evropy pokročila v dekarbonizaci, bude muset překonat několik překážek. Přesun těžiště zájmu od snižování emisí k investicím do transformace odhaluje několik rozporů, které jsou zakořeněny v samotném systému obchodování s emisemi.
Zaprvé, jednou z hlavních diskusí kolem systému obchodování s emisemi bylo od jeho vzniku přidělování bezplatných povolenek některým členským státům a průmyslovým odvětvím. Bezplatné povolenky by na jedné straně měly zajistit spravedlivější přechod k ekologičtějším technologiím v těchto státech a zabránit úniku uhlíku.
Na druhou stranu poskytování těchto povolenek namísto jejich dražby připravuje chudší členy o tolik potřebné příjmy a prodlužuje život vysoce znečišťujícím a často finančně problémovým průmyslovým odvětvím, nebo průmyslovým odvětvím z minulosti.
Současné vysoké příjmy ze systému ETS zakrývají nejistotu, která trh s uhlíkem prostupuje. V roce 2020 dosáhla cena uhlíku historického maxima ve výši přesahující 31 eur za tunu, čímž překonala předchozí maximum, jehož bylo naposledy dosaženo v roce 2006. Tento prudký nárůst a následné značné výkyvy však způsobily nestabilitu, která investorům, průmyslu a členským státům brání ve vytváření dlouhodobějších plánů.
Chceme společnost zítřka?
Trh s uhlíkem v roce 2020 celkově vzrostl, ale je obtížné předvídat, jak bude reagovat v důsledku pandemie covidu. Současné úrovně příjmů nejsou z dlouhodobého hlediska nijak zaručeny. Pro země střední a východní Evropy je proto důležité mít dlouhodobou vizi a podrobný plán, který pro jejich průmysl a občany zajistí spravedlivý přechod na nový systém. Čas hraje zásadní roli, protože přechod je naléhavý a zdroje příjmů mohou být dočasné.
Navzdory těmto problémům má oblast střední a východní Evropy jedinečnou příležitost pokročit v dekarbonizaci a ve správném přechodu k novým technologiím, pokud ovšem bude výnosy ze systému obchodování s emisemi využívat strategičtějším a efektivnějším způsobem. To se však podaří pouze tehdy, pokud bude existovat jasná vize budoucnosti a ambiciózní plán.
Příjmy ze systému obchodování s emisemi by mohly být využity k tomu, aby pomohly regionu střední a východní Evropy rekonstruovat stávající infrastrukturu (např. budovy, dopravu, energetické systémy atd.) a urychlit postupné opouštění využívání fosilních paliv. Mohly by být velkou pobídkou k rozvoji politik, které vytvářejí společnost zítřka: školení pracovníků v oblasti nových technologií, posílení malých a středních podniků v procesu dekarbonizace, modernizace a rozšiřování, rozvoj a podpora udržitelných finančních řešení.
Převzít odpovědnost. I v Česku
Aby byly tyto politiky úspěšné, je třeba posílit postavení zúčastněných stran ve střední a východní Evropě a zajistit jejich aktivní podporu ze strany EU. Země střední a východní Evropy musí investovat čas a energii do vypracování plánů transformace ekonomiky, které nejlépe odpovídají jejich národním podmínkám, a vážně se zavázat k dekarbonizaci a spravedlivému přechodu k ekologičtější ekonomice.
Musí vypracovat jasné plány pro každé hospodářské odvětví a určit kritická průmyslová odvětví, která mohou vytvořit fiskální multiplikační efekt, pokud budou upřednostněna. To vyžaduje mnoho přípravné práce a technických znalostí, a podpora EU by v nich měla hrát důležitou roli. Kromě mnoha fondů, které již byly vytvořeny pro klimatické záměry, musí EU posílit postavení regionu sdílením znalostí, inovací a technologií a poskytováním technické pomoci při tvorbě projektů a vytváření finančních struktur.
Musí také vzít na vědomí rozdíly mezi střední a východní Evropou a ostatními evropskými zeměmi, aby tento region měl co největší šanci zajistit úspěšný přechod k novým technologiím a převzít odpovědnost za plán, který jemu a jeho obyvatelům bude vyhovovat.
Oblast střední a východní Evropy se již dlouhou dobu spoléhá na systém obchodování s emisemi, který motivuje průmysl ke snižování objemu vypouštěných emisí. Nyní je naléhavě nutné převzít odpovědnost za výnosy z tohoto systému a využít je jako hlavní páku k zajištění prosperity a usnadnění přechodu na novou ekonomiku v dané oblasti.
Navzdory nejistotám trhu s uhlíkem musí oblast střední a východní Evropy uchopit současný nečekaný finanční zisk a využít ho k tomu, aby svým obyvatelům a podnikům umožnila vytvořit vlastní plán přechodu a uskutečnit samotný přechod k dekarbonizované ekonomice. Vlády zemí střední a východní Evropy mohou být významnými aktéry transformace evropského hospodářství, pokud ovšem vezmou za své a zohlední specifika regionu a zaujmou strategičtější přístup k využívání finančních prostředků EU.
Autoři textu: Claire Godet je spolupracovnice výzkumu (Research Fellow) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC) a výzkumnice (Researcher) v rámci E3G. Linda Zeilina působí jako výkonná ředitelka (CEO) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC).
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Dětskou práci ani otroky nevyužíváme, musí doložit firmy. Jak chce Brusel „prosadit dobro“
Bruselská setba: Boty vyrobené dětmi a otrockou práci nechceme
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
1. Nechceme „společnost zítřka“, tu jsme tu budovali v letech 1948 – 1989 a stačilo to.
2. Nechceme nesmysly typu „dekarbonizace“, kdy je uhlí nahrazováno zemním plynem se stejnou „skleníkovou stopou“ (půlku dodá CO2 z jeho pálení, druhou úniky metanu při těžbě a dálkovém transportu zemního plynu, jimž tč. i v dohledné budoucnosti nelze zabránit).
Dekarbonizovat se dá jedině jádrem, případně, tam, kde na to jsou geofyzikální podmínky, geotermální energií (u nás by se na západě Čech daly postavit jeden až dva geotermální „temelíny“, možná by se něco dalo postavit na sever od Jeseníků, u hranic s Polskem) na víc tu asi podmínky nejsou).
Alespoň částečně dekarbonizovat by se dalo břidličným plynem, těženým na místě (kde odpadají úniky metanu při dálkovém transportu). Nějaké zásoby jak v Čechách tak i na severu Moravy a ve Slezsku máme taky. Snížilo by to „skleníkovou stopu“ na cca polovinu.
Biomasa má smysl jen při použití GMO, přičemž klíčová je manipulace fotosyntézy, která je s to zvýšit její efektivitu, a tedy i např. tvorbu biomasy, na cca 7 násobek.
Mělo by cenu budovat termální solární elektrárny, vyhřívající tepelný zásobník, které mají jednak vyšší efektivitu než je ta max. 16% fotovoltaických panelů, jednak netrpí výkyvy v závislosti na aktuálním počasí a denní době.
Bez přechodu na jádro, pálení GMO biomasy a skutečně funkční solární energii nemá cenu přechod na elektromobily, protože elektromobil u nás produkuje cca dvoj až čtyřnásobek CO2 na metrák nákladu a sto km než průměrný automobil na naftu nebo benzín, v případě té „neekologické“ Octavie Combi, jejíž výrobu nám soudruzi z Německé ekologické republiky zakázali, dokonce ještě o něco víc, ale holt má výfuk v komíně elektrárny, takže to ekolog nevidí.
3. Ano, je docela možné, že bude EU rozdělena na západní a východní část, jako kdysi Římská říše. A obávám se, že skončí jako ona, kdy západní část zanikla po pár stoletích, zatímco východní přežívala víc než tisíc let.
K tomu ideologickému blábolu se dá dobře jako odpověď přiřadit zdejší článek, sice krotký jak jehňátko, ale přece jenom: „Hranice ekologického zápalu. Když se zelená začne měnit v hnědou“.
No, ona to pravděpodobně bude spíš ekonomika minulosti než ekonomika budoucnosti. Protože ta budoucí zelená ekonomika životní úrovní bude mnohem pravděpodobněji spíš podobná minulé ekonomice, protože se výrazně plošně zhorší kvalita života lidí, Pro spoustu z nich se dnes běžné moderní vymoženosti a služby stanou nedostupné nebo jen velmi obtížně dostupné. Například moderní na materiál a energii náročná zdravotní péče, která se kvůli zchudnutí lidí a zvýšení jejích cen ve zdravotnictví i hrazeném státem a i tom soukromém stane mnohem obtížněji dostupná. Nebo třeba mobilita nebo třeba taky dostatek energie a třeba i tepla v zimě atd.
Klidně se může stát, že se zelená ekonomika v těchto parametrech navrátí třeba až o 100 let zpátky.
vlada, ktera stavi svoji politiku na uplaceni duchodcu, do novych technologii investovat nebude. to moc duchodcu nezajima
Problém je, že ti důchodci mají za sebou kvalitní školství, postavené na znalostech a dovednostech s nimi pracovat. Ti mladí moderní se často nedostali v důsledku inkluze ani na úroveň sedmé třídy předrevoluční ZŠ, a tahle retardace se s nimi táhla až na vysokou.
Ale Vás by jako budoucího důchodce by to mohlo zajímat, pokud jste schopen to pochopit.
„Východ a západ EU může rozdělit „zelená opona“.
Ježišmarja, to bylo DOBŘE. Co pro to můžu udělat?
Přijetí zodpovědnosti za ekonomiku budoucnosti :)))) co si hlupáci asi myslí, že se stane, až se nejede na ekonomiku založenou na obnovitelných zdrojích ? neprodá se už žádný výrobek mimo EU, bude devalvovat euro, eletřina bude třikrát dražší, to zvedne ceny dodáženého zboží včetně solárních panelů a to následně opět zdraží elektřinu a ještě více sníží konkurenceschopnost. Zabetonovat atomovou elektrárnu před skončením životnosti může jenom sebevrah a bohužel máme s těmi hlupáky nejdelší hranici.
Vaše představy jsou ve skutečnosti velice optimistické oproti tomu, co lze zcela reálně očekávat.
Bohužel, jest to naprosto pravda, leč ukazuje to systémovou chybu zmíněného přechodu na ekonomiku budoucnosti
Že totiž tento systém postavený na dotacích všeho druhu , bude spolehlivě fungovat jen právě tak dlouho, dokud ty tučné dotace bude stát platit, a podnikatelům se to bude vyplácet .
A jaká tedy bude ta společnost zítřka ? Tak kdo má oči, tak vidí příklad UeSeJ, kde v tom „přechodu“ na nové energie mají pár desítek let náskok. Tam už si lidé museli v řadě oblastí dávno zvyknout na to, že ta elektřina je jim spolehlivě dodávána,
pouze pokud jak ideologicky řečeno, sluníčko „správně “ svítí, vítr správně fouká a i ta zima je přiměřená“. A pokud nikoliv, tak halt ta energie není, a mohou si projevy svých eko-ideologických vůdců číst leda tak při svíčkách…
Transformace ekonomiky, aby méně zatěžovala planetu, ale tvořila zisky. Všichni budeme pracovat ve službách, nebo v IT. Kdo ale bude vyrábět předměty denní potřeby? Nebo se určí, že potřeba bude nulová?
Znovu vazba na finanční prostředky EU. Buď budete dělat co chceme my, nebo nic a my Vás donutíme. Stanovme si zdroje emisí, jejich majitele a jejich nechuť investovat do moderních technologií pokud nějaké existují. Pokud existují proč nejsou zaváděny? Protože to někomu vyhovuje a plundruje naší zem?
Evropská iracionalita nabírá na obrátkách. Například Německo přestože investuje do zelených zdrojů, tak má v posledních letech nejvyšší emise CO2 za mnoho let.
Politici vzali zelené myšlenky a udělali z nich modlu, která slouží vytvoření elit a chudáků. Jedná se zneužívání myšlenek a lhaní si do kapsy.
Stačí si najít země s nejnižšími emisemi CO2 v našem teplotním pásu. Kolik z vás by tam chtělo bydlet?
Stavět budeme bez betonu a vápna, vyrábět věci bez kovů a plastů. Kdysi ve Sci-fi se vyspělost civilizace posuzovala podle energie, se kterou je schopna pracovat. Asi jsem starý a nechápu to „ve správných souvislostech“.
Omluvám se, za zmatek, ale jsou to jen střípky myšlenek.
A není to úplně jedno?
Celá ta věc s regulací oteplování je od začátku manipulace no plus ultra. Celé je to postaveno na mediální manipulaci, na chybných vývodech z cinknutého sběru dat,
Viníkem odsouzeným ke zničení ve vykonstruovaném procesu je UHLÍK a ten se musí ničit. Ať to stojí, co to stojí.
Není, pokud si to takto proberete od začátku, úplně jedno, kolik ho kde vypouštějí nebo nevypouštějí?
obchodování s emisemi a proto v Liberty Ostrava tak ve víkendech a v noci vypouštějí maras a nikdo to nekontroluje ale auta jim vadí