Od počátku století čelíme narůstajícímu ruskému imperialismu. Mezi nejhlasitější propagátory obnovy ruského impéria pod praporem eurasijství patří již třicet let Alexander Dugin. Před patnácti lety Dugin přišel s tzv. Čtvrtou politickou teorií, jejímž záměrem je zničit západní liberální řád a nastolit éru pluriversalismu. Samotné Rusko má při zničení Západu sehrát klíčovou roli.

Jan Horník v knize Západ musí být zničen analyzuje obsah Čtvrté politické teorie, vysvětluje její vnitřní strukturu a ukazuje, jaké politické cíle z ní vyplývají.

Odborné veřejnosti, politikům, vojákům ale i laikům tak poskytuje vodítko, aby dokázali odhadnout strategie politiků, kteří se myšlenkami Čtvrté politické teorie inspirují. Když Dugin začínal, jeho ideje se zdály okrajové.

Dnes se jeho vize naplňují rychleji, než bychom si přáli. Vladimira Putina Dugin považuje za klíčovou postavu světových dějin.

Text je ukázkou z knihy „Západ musí být zničen“. Publikujeme jej se souhlasem autora i nakladatelství Argo.

Autor: Jan Horník

Knihu lze zakoupit v síti knihkupectví, případně prostřednictvím webových stránek knihkupectví Kosmas.

První ukázku najdete ZDE.

Ruská mise proti liberální hegemonii USA

Známe již hlavní východiska Duginovy politologie. Například tezi, že národy jsou úzce svázány s konkrétními oblastmi Země, se zdrojem své (hluboké) identity. S touto představou pak přímo souvisí Duginův hodnotový relativismus, neboť každému národu náleží hodnoty a normy „místního“ Dasein.

Tento místní princip zakládá Duginův pluriversalismus, představu světa, v němž existuje mnoho vzájemně nesrovnatelných civilizačních pólů s unikátním osudem:

Neexistuje žádný univerzální vzorec vývoje. Mnohotvárnost krajiny na Zemi vytváří mnohost kultur, každou se svými cykly, vnitřními měřítky a logikou. Zeměpisný prostor má ohromný (někdy rozhodující) vliv na kulturu národů a národní historii. Dokud se národ vyvíjí uvnitř určitého zeměpisného prostředí, vytváří své vlastní národní, etnické, právní, jazykové, rituální, hospodářské a politické formy. „Místo“, kde se odehrává „vývoj“ jakéhokoliv národa nebo státu, do velké míry předurčuje cestu a smysl tohoto „vývoje“, a to až do té míry, že se tyto dva prvky stávají jedním. Je nemožné oddělit historii od prostorových podmínek. Studium civilizací musí probíhat nejen podle časové osy („před“, „po“, „vyvinutý“, nebo „zaostalý“ atd.), ale také podle prostorové osy („východ“, „západ“, „step“, „hory“ atd.).

Jakou pozici v takovémto světě zaujímají Rusko a USA, tedy země, které Dugin považuje za klíčové hráče dějin 21. století?

Podobně jako původní eurasianisté meziválečné ruské emigrace razí Dugin v případě Ruska tezi, že představuje mocnost, která stojí jednou nohou v Evropě a druhou v Asii. To znamená, že Rusko tvoří unikátní eurasijskou civilizaci, kterou označme jako ortodoxní a jež vzešla ze staletého potýkání mnoha odlišných, především slovanských a turkických národů. Pravoslaví v této oblasti dominuje, avšak islám k ní neodmyslitelně patří. Právě kvůli povaze tohoto území jsou Rusko i jeho obyvatelé tím, čím jsou:

Rusko-Eurasie jakožto zosobnění „lesostepního“ impéria kontinentálního charakteru vyžaduje své vlastní vzorce vůdcovství. To znamená především etiku kolektivní zodpovědnosti, sebeomezení, vzájemnou pomoc, asketismus, vůli k moci a houževnatost. Pouze takovéto kvality mohou uschopňovat k udržení kontroly nad rozsáhlou a řídce obydlenou oblastí lesostepi eurasijského pásma.

Západní demokracie vznikla ve zvláštních podmínkách starověkých Athén a utvářela se v průběhu staletých dějin ostrovní Anglie. Tato demokracie zrcadlí zvláštní rysy „místního evropského vývoje“. Taková demokracie nepředstavuje univerzální standard. Napodobování evropské „liberální demokracie“ je pro Rusko-Eurasii nesmyslné, nemožné a nebezpečné.

Rusko tedy vzhledem ke svému vzniku přirozeně stojí mimo evropskou civilizaci a nikdy se jí nestane. Naopak, bude-li se Evropa, respektive Západ snažit Rusko změnit, vždy vznikne konflikt. Přirozeností Ruska je vzdorovat západním vlivům včetně novověkých a modernizačních trendů, ať už budou jakékoliv. Pocházejí totiž z jiné oblasti (jiného Dasein):

Rusko v éře carismu uhájilo svou identitu proti katolicismu, protestantismu a modernímu Západu a poté v dobách Sovětského svazu proti liberálnímu kapitalismu. Nyní se odehrává třetí vlna tohoto zápasu – zápasu proti postmodernitě, ultra-liberalismu a globalizaci.

Vyjádřeno geopolitickým slovníkem Rusko představuje vlastní kontinentální civilizaci, jež nutně stojí v konfliktu se Západem, který zosobňují Spojené státy v čele NATO.

(…)

Poslední válka světového ostrova

USA hynou a vedou jiné společnosti k zániku. Rozsah tohoto katastrofálního procesu je zároveň natolik velký, že by bylo naivní očekávat, že by se někdo v této situaci sám dokázal vymknout ničivé síle kolabujícího idolu. Otázkou jednoduše není „strčit do padajícího“, ale postrčit jej do takového místa, abychom se ocitli mimo nebezpečí, že i nás ve svém pádu rozdrtí. Americká babylónská věž je odsouzena ke zhroucení, je však velmi pravděpodobné, že pod svými troskami pohřbí i všechny ostatní země.

Pokud se neamerickým národům a kulturám nepodaří vzepřít se liberální hegemonii, veškerá civilizace a kultura by se mohla rozpustit v ultraliberální utopii.

Tím se obloukem vracíme zpět k Duginově geopolitické představě nastíněné na počátku: světová politika je po staletí ovládána skrytou logikou konfliktu sil mořské a kontinentální civilizace, které stojí trvale v opozici bez ohledu na ideologie. Jednu ze svých posledních knih Dugin přímo nazval Poslední válka světového ostrova – geopolitika současného Ruska. V ní proti sobě stojí atlantické síly a síly Eurasie. Američané vědí, že kdo ovládá Eurasii, vládne světu. Chtějí-li tedy liberalismus šířit dál, mírová koexistence s eurasijským ostrovem je dlouhodobě nemyslitelná. Rusko logicky představuje americký cíl, přičemž Evropa tvoří jedno z klíčových kolbišť. Pro Rusko je naopak přirozené expandovat v rámci kontinentu, jak se tomu dělo například v dobách slávy SSSR.

Nezvratitelné síly historie proti sobě působí, aniž je lidé mohou zastavit.

I kdyby tedy člověk chtěl například rozšiřování NATO po studené válce nebo současný spor o Ukrajinu chápat jako běžné politické soupeření o vliv ve světě, z Duginova filosofičtějšího pohledu na dějiny se jedná o postupné kroky velkého zápasu, přestože si skutečnou povahu střetu uvědomuje málokdo. Buď zvítězí liberalismus, který se sám od sebe nikdy nevzdá svých univerzalistických nároků, a potom nastane konec všech ostatních civilizací, anebo bude liberalismus poražen a přijde nová doba obrody tradičních společenství.

Rusko jako jaderná mocnost a jeden z mála světových pólů, který stále výrazněji vzdoruje liberální hegemonii, by mělo v tomto zápase sehrát klíčovou roli:

Historicky viděno Rusko představuje velmoc, v níž existuje bezprostřední povědomí o tom, co se ve světě odehrává, a která má hluboké vědomí své eschatologické mise. Proto je jen přirozené, že Rusko by mělo sehrát ústřední roli v koalici proti současnému stavu.

V této válce se Rusko stane příkladem obránce Tradice, konzervativních, přirozených hodnot a bude představovat skutečné osvobození od otevřené společnosti a těch, kdo z ní profitují – od globální finanční oligarchie. Nejde o válku proti Ukrajincům nebo části ukrajinského obyvatelstva. Není namířena ani proti Evropě. Je to válka proti liberálnímu (ne)řádu.

Tentokrát se však Rusko nemůže spolehnout jen na své vlastní zdroje. Nemůže bojovat samo pod praporem ortodoxního křesťanství. Životaschopná není ani cesta znovuzavedení marxistické doktríny a spoléhání na ni, protože marxismus je sám hlavním zdrojem destruktivních idejí, které utvářejí postmodernitu.

Rusko je nyní v tomto globálním zápase jedním z mnoha účastníků a tuto válku nemůže vybojovat samo. Potřebujeme spojit všechny síly, které stojí proti normám Západu a jeho hospodářskému systému.

Celosvětová koalice

Duginův cíl je vlastně dvojí. Jednak upevnit eurasijský mocenský pól pod vedením Ruska a jednak vytvořit koalici zbytku světa proti USA. Oba cíle se věcně překrývají. Zachrání-li se ruská ortodoxní civilizace, vnikne první bezpečný ostrov vzdoru proti USA, takže vzrostou šance ostatních kultur vrátit se k vlastnímu autentickému životu.

Eurasie představuje příklad oblasti (filosoficky jednoho Dasein), jež má být vzorem ostatním:

Zvláštní pozornost musí být věnována procesu transformace Společenství nezávislých států (SNS) do Eurasijské unie. SNS představuje příklad asymetrické skupiny národních států, z nichž jeden – Ruská federace – má právo částečné geopolitické suverenity, zatímco ostatní takové právo nemají. Velký prostor, který z této skupiny národních států musí být vytvořen, je Eurasijská unie, která se bude podobat Evropské unii: politická organizační struktura s centrální hospodářskou a strategickou správou.

Protože tento text napsal v roce 2005, Dugin nemohl vědět, že Eurasijská unie o deset let později skutečně vznikne. Nemusíme ihned dovozovat, že Eurasijská unie byl Duginův nápad, neboť původně s ním přišel prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev již v roce 1994, avšak politické sjednocování Eurasie jde přesně v linii Duginovy filosofie a jeho eurasijské hnutí tuto ideu dlouhodobě a mohutně podporuje. Vznik Eurasijské unie 1. ledna 2015 proto Dugin přivítal s nadšením, i když mu v unii od počátku chyběla Ukrajina, kterou vedle Ruska a Kazachstánu považuje za jeden ze tří nepostradatelných pilířů eurasijského prostoru. Moskvu Dugin každopádně pasuje na geopolitického suveréna oblasti. Eurasie má být řízena z Kremlu.

Hlavní překážku ustavení více mocenských pólů stále tvoří unipolární západní řád:

Existuje-li pouze jedna mocnost, která rozhoduje, kdo má pravdu a kdo ne, kdo má být trestán a kdo ne, máme zde podobu globální diktatury. To je nepřijatelné. Proto bychom proti ní měli bojovat. Pokud nám někdo upírá naši svobodu, musíme reagovat. A my budeme reagovat. Americké impérium by mělo být zničeno a jednoho dne bude.

Unipolarita je ideologicky založená na moderních a postmoderních hodnotách, které jsou otevřeně protitradiční. Sdílím vizi René Guénona a Julia Evoly, kteří považovali modernitu a její ideologický základ (individualismus, liberální demokracii, kapitalismus, konzumerismus atd.) za příčinu budoucí katastrofy lidstva a globální nadvládu západního životního stylu za důvod konečného úpadku na planetě.

Pro dosažení Duginova druhého cíle, který je z dlouhodobého hlediska ještě důležitějšího než vytvoření eurasijského centra, je třeba vytvořit nejširší světovou koalici, která dokáže vzdorovat současné vojenské a hospodářské síle USA. Dugin zve každého, kdo bude ochoten se přidat k boji proti Washingtonu:

Za spojence a přátele považujeme všechny na pravici i levici, kteří odmítají americkou hegemonii, ultraliberalismus, strategii atlantismu, nadvládu oligarchických a kosmopolitních finančních elit, individualistickou antropologii, ideologii lidských práv, stejně jako typický západní rasismus ve všech oblastech – hospodářský, kulturní, etický, morální, biologický atd. Za spojence a přátele považujeme také všechny, kteří jsou připraveni spolupracovat se silami Eurasie na obraně multipolarity, společensko-hospodářského pluralismu a dialogu mezi civilizacemi.