Během zasedání čínského parlamentu bylo 13. března oznámeno, že Státní úřad pro tisk, vydavatelství, rádio, film a televizi (SAPPRFT), hlavní státní cenzurní aparát, ukončuje svou činnost.

Už o týden později však bylo jasné, že cenzuře zdaleka neodzvonilo. SAPPRFT se totiž pouze integruje do své stranické obdoby, Oddělení propagandy Komunistické strany Číny (v angličtině se Čína snaží název této organizace překládat jako „Publicity department“, tedy „Propagační oddělení“).

Nově tak bude veškerou cenzuru řídit Strana napřímo, takže nebude docházet k duplicitě nebo zmatení, pod čí agendu co spadá. Efektivní, hbitější a jasnější propagandě tak už nebude stát nic v cestě. Pokud tedy zrovna nebude vypadat nějak takto…

Obrázky ze života pana Si

Realita doma v Číně je poněkud chmurnější než veselá videa cílící na zahraniční publikum. Mj. nastává nové období povinného sledování propagandistických filmů.

Například nový dokument Amazing China o ctnostech generálního tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga byl podle všeho v kinech tak úspěšný i díky povinným návštěvám studentů a zaměstnanců různých veřejných institucí.

Jaké to bylo, se ale bohužel nedozvíme, jelikož diskuze o kvalitách filmu jsou na internetu zakázány. Dokument byl navíc stažen z distribuce.

Oficiální důvody neznáme, ale čínský internet spekuluje, že by to mohlo souviset se sankcemi uvalenými na čínskou technologickou firmu ZTE.

Dokument totiž nadhodnotil technologickou vyspělost čínských společností. Nyní, když sankce zviditelnily závislost Číny na dovozu technologií a pokročilých součástek, bije takové přehánění až moc do očí.

Volá Peking!

Hlas Číny se jmenuje nová organizace, jejímž smyslem je zlepšit image Číny ve světě. Jedná se o mediální platformu recyklující model Hlasu Ameriky, který vznikl za účelem šíření americké propagandy během druhé světové války.

Hlas Číny (neplést si s téměř stejnojmennou reality show podobnou naší Superstar!) bude zaměstnávat celkem 14 000 pracovníků. Deset tisíc bude z čínské státní televize, dva tisíce z domácího rádia a dva tisíce z čínského rádia cílícího na zahraniční publikum v 60 světových jazycích – China Radio International. Hlas Číny se tak řadí mezi největší propagandistické instituce na světě.

Zatím se celý projekt pouze připravuje a Hlas Číny se po světě nerozléhá, byť je už jasné, že práce budou mít jeho zaměstnanci víc než dost. Názor na Čínu není ve světě mimo českou prezidentskou kancelář kdovíjak pozitivní. Především ne u jejích sousedů; například 88 % Vietnamců má na Čínu negativní názor.

Navíc platí, že pozitivní přijímání ČLR mezi lidmi ještě nemusí znamenat, že jejich vláda bude mít stejný názor (a naopak): pohled obyvatel Spojených států na Čínu je nyní trochu překvapivě nejpříznivější od roku 1989, zatímco obě země balancují na pokraji obchodní války.