Demonstrace na podporu Ukrajiny. Foto: Michal TUREK / MAFRA / Profimedia

Vojenský psychiatr: Putin cítí křivdu ze ztráty role světovládce. Spousty lidí to teď bude stát život

Napsal/a Tereza Engelová 24. února 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Co se děje s psychikou lidí ve chvíli, kdy jsou napadeni nepřítelem? Jaké mají sklony reagovat a jak se vojáci motivují k obraně proti silnějšímu nepříteli? HlídacíPes.org požádal bývalého armádního psychiatra Jana Veveru, aby popsal, co se ve vypjatých situacích jako začátek války děje s lidskou psychikou. Jan Vevera nyní působí jako přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty v Plzni. Specializuje se na neurobiologii násilí.

Co se lidem honí v hlavě, když začne válka?

Šok, zděšení, obavy, hrůza. V případě Ukrajiny je to i proto, že útok vlastně přišel nečekaně. Mluvil jsem s ukrajinskými studenty, kteří v Česku studují medicínu a ještě před týdnem se divili, o čem se v médiích pořád mluví, že oni na Ukrajině žádnou válku neočekávají, ani nemají. Ani lidé na Ukrajině neměli pocit, že by je válka opravdu čekala. Nemluvím teď o oblasti kolem frontové linie. Takže ukrajinská veřejnost je teď určitě v šoku.

Jsou nějaké popsané reakce chování v takové situaci?

Psychologická reakce na takovou situaci je v zásadě dvojí. Jedna je velmi dobře známá a to je boj nebo útěk. V anglickém jazyce na to existuje termín 3F – fly, fight or freeze. Tedy uteč, bojuj nebo zmrzni – schovej se. Není sice situace na vtipkování, ale ono do těch přirozených reakcí na stres patří vlastně 4F, v angličtině je to takový košilatý vtip – fly, fight, freeze or fuck. Tedy čtvrtou reakcí na stres může být sex. Až v roce 2000 byla odborně popsána ještě další reakce. V anglickém jazyce je pro ni termín – tend and befriend. Já to česky překládám jako péče a přátelení. U zvířat je to jev pozorovatelný spíše u samic. Co dělají samice, když je někdo napadne? Shluknou se a chrání mláďata. Shlukování se ve stresu je něco, co také děláme, akorát jsme tomu nevěnovali odbornou péči. Když jsou lidé ve stresu, tak se shluknou do skupin, protože se v nich cítí bezpečněji. Tahle reakce je na rozdíl od 3F, moderovaných adrenalinem, moderovaná spíše vasopresinem – laicky hormonem přátelení se.

Přirozenou psychologickou reakci shlukování, sdružování, se naopak učí ve výcviku překonávat vojáci. To, že se máte držet tři metry od sebe, aby vás jedna rána nezabila všechny, to je něco se musí trénovat a drilovat. To civilisté určitě nemají. Takže shlukování se do houfů a panické reakce, kdy vystresovaný dav vystraší nějaký vnější podnět je velmi pravděpodobné.

Jan Vevera působil v letech 2007 – 2019 jako psychiatr Armády ČR. Foto: archiv Jana Vevery

Utéct je racionální

V ulicích některých ukrajinských měst panika vypukla. Jakkoliv ukrajinský prezident nabádá obyvatele Kyjeva, Mariupolu ke klidu a aby v rámci vlastní bezpečnosti zůstali doma a nevycházeli ven, lidé přesto nasedají do automobilů a snaží se dostat pryč, směrem na západ Ukrajiny.

Je to naprosto racionální reakce. Je známo, že občanské války bývají krvavější, než mezinárodní a ačkoliv toto je mezinárodní konflikt, může nabrat rysy občanského konfliktu. Lidé se navzájem mnohem víc nenávidí a mají tendenci si vyřizovat účty. To, že se před tím snažíte utéct do bezpečí je z psychologického hlediska pochopitelné.

To, že představitelé státu přesto vyzývají ke klidu, je asi také pochopitelná reakce.

Představitelé státu nemůžou lidi vyzývat, aby utekli. Pokud máte důvod, tak je ale racionálnější utéct. Myslím tím například, pokud máte problém s rusky mluvícími sousedy, pokud jste veřejně aktivní osoba, která se politicky projevovala, tak je racionálnější utéct. To, že k tomu vláda nevybízí, není překvapivé. Vláda, která by vyzývala civilisty k útěku, pak nemůže vyzývat vojáky, aby je bránili.

Co se týká obrany. Sám jste mluvil o momentu šoku, překvapení. Ruská armáda je v početní převaze. Do jaké míry to z hlediska vojenské psychologie může hrát roli právě v motivaci ukrajinských vojáků bránit svou zem? Jaké se v takové situaci používají metody k motivaci vojáků?

Každý rodič je ochoten zemřít za své dítě. Proto se armády snaží vycvičit vojáky k tomu, aby se pro ně jejich jednotka stala rodinou. Vojáci jsou ochotni zemřít spíše za svoji jednotku, než za nějaký abstraktní pojem, jakým je například obrana demokracie. Připravenost na smrt se u nich nedá natrénovat, ale obětovat se z lásky – k rodině, k vlasti, k Bohu – možné je. Rozhodující je kontext, pocity sounáležitosti. Vlivem okolností se dají zvýraznit. V autoritářských společnostech, které nectí jedince, ale právě skupinovou soudržnost, jsou proto kamikadze a sebevražedný způsob boje častější.

V rámci vojenské strategie víme, že obrana je silnější forma boje, než útok. Proto při útoku potřebuješ mít převahu tři ku jedné, protože obránci mají víc co ztratit. Jak moc jsou motivovaní Ukrajinci bránit svou vlast se ukáže během následujících několika dnů. V prvních dnech války se ta motivace projeví.

Neútočíme, bráníme

A co motivovanost u ruských jednotek? Jakou můžou mít kromě poslouchání rozkazů vnitřní motivaci k takovému útoku?

Myslím, že je to podobné jako při okupaci Československa v roce 1968. Nás šli zachraňovat před imperialisty. Ukrajince jdou teď zachraňovat od fašismu a Banderovců. Jdou pomáhat vlastencům.

Prezident Vladimir Putin obhajuje invazi ochranou utiskovaných ruských občanů na území Ukrajiny.

Kdo tomuto výkladu má rozumět lépe, než my Češi a Slováci, kteří jsme to slyšeli při obsazování Sudet Hitlerem. Kdo, když ne my? Je to to nejjednodušší a efektivní vysvětlení, jdeme pomáhat utiskovaným. Obrana se lépe vysvětluje, než útok. Nikdo neříká jdeme útočit, všichni říkají, jdeme bránit.

Formou boje je i šíření dezinformací. Ruská strana je v tom velmi aktivní. Jsou lidé z psychologického hlediska pod nátlakem ochotnější podléhat dezinformačním kampaním?

Já jsem psychiatr, ale k dezinformacím se dá z psychologického i psychiatrického hlediska říkat hodně věcí. Lidé jsou náchylní k dezinformacím, protože jim často nabízejí jednoduché a přijatelné vysvětlení. Realita je mnohem složitější. Dezinformace je jednoduchá, srozumitelná, to je základ. Můžou za to nějací oni a stačí si tam dodat podle situace: Židé, Tutsiové, Bill Gates, boháči… Stejně tak teď může Putin říct jdeme pomáhat utiskované ruské menšině, proti většině, která páchá zvěrstva. Jednoduché a účinné.

A co se týká reakce Západu? Vědělo se, že útok hrozí a přesto se teď horečně všichni radí, co dál. Jak se to dá z psychologického hlediska vysvětlit? Vytěsňování nepříjemných věcí až do chvíle, kdy se stanou? Bezmoc?

Na to se dá říct, že na tom není naprosto nic nového. Lidé jsou velmi obtížně poučitelní. Historie lidstva je taková. O to lépe, bychom Ukrajinu měli chápat my Češi, protože jsme to už zažili. Ale to už jsme příliš daleko od mého oboru psychiatrie.

Pohledem psychiatra. Po pondělním projevu prezidenta Putina se objevily komentáře typu, že se zbláznil, že je odtržen od reality, že  žije ve své paranoidní bublině. Stejně tak se ale může jeho jednání dát označit za promyšlené, strategické. Nebo psychopatické. Vykazuje Vladimir Putin známky psychopatie?

Psychiatr nemůže určit diagnózu lidí, které nevyšetřoval a v případě, že je vyšetřoval, tak zase o diagnóze nesmí mluvit. Obecně se dá ale říct, že do vyšších pater politiky v autoritářských státech se častěji dostávají psychopati. Chladná, racionální, promyšlená bezohlednost je typická pro lidi, kteří udělají kariéru v diktátorských režimech. Nezájem o city druhých, manipulativnost, to jsou charakteristiky, kterými se psychopat vyznačuje. Psychopat má výhody v tom, že nepociťuje úzkosti a deprese, ničeho nelituje, netrápí ho výčitky svědomí, nepochybuje o sobě samém. Nebezpečí čelí doslova a do písmene bez mrknutí oka, nemá strach.

Co se týká přímo samotného Putina je potřeba zvážit ještě jeden aspekt. Je u moci už velice dlouho. A pokud vám léta lidé kolem vás jen přitakávají, nutně se to musí odrazit na vývoji osobnosti člověka. Pocity vlastní moci i pocity paranoi se prohlubují, ale to není psychiatrická diagnóza. Jistě nemá vážnou duševní poruchu jakou je například schizofrenie, která se může projevovat paranoidními bludy. Jeho obviňování okolí je reakcí na pocity ukřivděnosti  ze ztráty role světovládce, po které se Rusku tak stýská. Spousty lidi to teď bude stát život.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)