4 DÍL SÉRIE PŘÍLEŽITOSTI A VÝZVY 2017. Česko i v tomto roce čeká řada náročných testů, z nichž řada přichází ze světa. Bylo by nicméně iluzorní a nebezpečné se k nim stavět tak, že se nás jejich původ či řešení netýká. Shodli se na tom Ján Lalka, partner ve forenzní agentuře Surveilligence, a Roman Lesný, podnikatel a majitel nakladatelství Aligier, které mnohé knihy pojednávající o největších výzvách dneška – a jejich možných řešeních – v Česku vydalo. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze.

Teze 1:

I Česko, země bohatá na vodní zdroje, se musí obávat problémů spojených s nedostatkem vody. Podle poslední studie ze Spojených států, která je popsána v knize Budiž voda, bude minimálně 60 procent obyvatelstva světa ohrožena nedostatkem vody. Stovky milionů lidí se tak budou muset dát do pohybu, protože nebudou mít vodu a kvůli nedostatku vody nebude ani jídlo a nebude fungovat pořádně energetika, která je obrovským spotřebitelem vody. Kam tito lidé zamíří? S největší pravděpodobností někam, kde je vody dostatek. Co s tím? Inspiraci můžeme hledat v Izraeli, kde měli obrovský problém s vodou, vyřešili ho a nyní navíc relevantní know-how prodávají po celém světě a snaží se tak pomáhat ostatním zemím, které byly nedostatkem vody zasaženy. To samé by měla dělat Evropa. Jde o to, aby v těch nejohroženějších místech byla voda dostupná a zároveň, aby se tam využily technologie zemědělství, které výrazně snižují spotřebu a tím pádem bylo i s relativně menším objemem vody možné zajistit alespoň řekněme bazální stabilitu státu.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

Teze 2:

Pokud chceme mít celosvětovou bezpečnost, musíme pro to také něco udělat. Evropa stále není schopná zainvestovat dostatečně do své vlastní ochrany. Ve své podstatě spoléhá na to, že když se něco stane, přijdou ji Spojené státy na pomoc. Autor knihy Ohrožená Evropa, Američan George Friedman, se přitom řečnicky ptá „proč bychom to měli dělat? Pokud se vy o sebe nestaráte, proč bychom to měli dělat za vás.“ A právě v tom tkví hlavní problém. Pokud chceme celosvětové partnerství a udržení míru, musíme spolupracovat a stejně jako naši partneři zainvestovat do zdrojů, finančních i lidských. Jen pak bude možné být dostatečně silnou protiváhou k Rusku, Turecku nebo komukoliv jinému. Otázkou přitom je, jak moc dnes o této věci – o fyzickém riziku – mluvit. Zkušenost Izraele říká, že je na jednu stranu špatné, když se straší; na stranu druhou je podobně špatné, když se někdo ukolíbává. Řešení tkví v tom, že pokud už se někdo vystraší, musí následovat krok B, což znamená hledání východiska. Pokud se to povede, pak z hrozby může vzejít příležitost – a o tom to je.

[alter-eko-discussion thesis=“2″]

Teze 3:

Čistě lokálním rizikem je zaměření našeho průmyslu na nízkomaržové podnikání a s tím související kroky politiků. Pokud dnes podle levice máme problém s nízkými mzdami, pokud potřebujeme vyšší sociální zabezpečení a výhody pro zaměstnance, musí zmínit i pomyslné B – stručně, musí se umožnit podnikatelům, aby na to vydělali – což nedělá. Selhává přitom i pravice, která se opakovaně soustředí na zástupná témata, jako například zda-li svoboda znamená mít možnost kouřit v kavárnách. Pravice tak není potřebnou protiváhou levice v tom slova smyslu, že by řekla „ano, pojďme zvýšit životní úroveň – a pojďme diskutovat, jak na to vydělat.“ V tomto kontextu je stávající nízkomaržový byznys obrovským ohrožením. Vezmeme-li v potaz růst mzdových nákladů a z druhé strany nebezpečí změny kurzu, může být většina českých podniků velmi (a možná až životně) ohrožena. Stručně, dostáváme se do složité situace, protože naskočit do vlaku a začít s vysokomaržovým byznysem není záležitost jednoho či dvou let; na tom se musí dělat soustavně a spoustu let.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Celý rozhovor Jána Lalky, partnera ve forenzní agentuře Surveilligence s Romanem Lesným, podnikatelem a majitelem nakladatelství Aligier si můžete poslechnout ZDE.

Předchozí díly série:

 Pavel Kysilka: 2017 bude rokem zlomu

 Rok 2017: Česká globální bezmoc v rozpadajícím se světě

Český byznys v roce 2017 čeká Rubikon. Kdo a proč se v něm (ne)utopí?