Jaké by mělo být Rusko po Putinovi? Téma, o kterém závěrem konference Globsec debatovali představitelé ruské opozice působící v exilu. Bývalý ropný magnát a známý kritik Kremlu, Michail Chodorkovskij, se dotknul chyb, které podle něj Západ ve vztahu k Rusku a Rusům dělá. Novinář a bývalý šéfredaktor ruského opozičního zpravodajského kanálu Dožď, Michail Zygar, zase upozornil na podstatu změny nejen v budoucnosti Ruska, ale i ruské minulosti.

Podle Michaila Zygara Rusové znají pouze propagandistický historický narativ bez jehož proměny se nedá postavit demokraticky smýšlející společnost.

„Může se to zdát jako vzdálená budoucnost, ale pět nebo deset let je v historickém kontextu prakticky zítra,“ vysvětlil Michail Chodorkovskij, proč se ruská opozice i Západ musí intenzivně připravovat na situaci, co v Rusku nastane, až v jeho čele nebude stát Vladimir Putin.

Ideálním scénářem pro Západ by byla transformace 140milionové země v prozápadně orientovanou demokracii. Jak toho ale docílit, když větší část ruské pro demokraticky smýšlející opozice zmizela do exilu a v samotném Rusku má v současné době mizivý vliv?

Buď připraven

Podle Michaila Chodorkovského, Michaila Zygara a Rolanda Freudensteina je potřeba důkladná příprava na demokratizační procesy, které by v Rusku časem mohly nastat.

„Připraven“ na ně podle Chodorkovského musí být i Západ, protože až nastane vhodný čas, bude třeba jednak rychle.

„Západ by měl pochopit, že až se věci v Rusku začnou měnit, a ono se to stane poměrně brzy, v kontextu pěti, možná deseti let, nebude mít nad tím, co se v Rusku bude dít, prakticky žádnou kontrolu,“ predikuje Chodorkovskij.

Podle něj ale přesto budou věci, které Západ bude moci ovlivnit, pokud na ně bude dobře připraven: „Bude prostor z takových 10 až 15 %, který Západ ovlivnit bude moct. Musí ale pochopit, jak tento svůj omezený vliv použít a bude muset být schopen rychlé, pohotové reakce. Nesmí se zastavit a začít přemýšlet: „Měli bychom něco podniknout? Ach, už je pozdě,“ říká významný představitel ruské opozice.

„Pokud by Západ býval jednal po začátku války na Ukrajině tak, jak jedná teď, válka by už skončila. A to je chyba, kterou si nemůže dovolit opakovat, až se v Rusku začnou věci měnit,“ apeloval na posluchače konference Chodorkovskij.

Bez kolektivní viny

Vysvětlil také, jaké zásadní chyby podle jeho názoru ve vztahu k Rusku a Rusům Západ dělá nebo může udělat. První z nich by podle bývalého politického vězně bylo postavit se proti ruskému národu:

„Plno lidí si myslí, že nejlepší by bylo, kdyby Rusko prostě přestalo existovat. Ale to se nestane. Ať už bude nastavení v následujících dekádách jakékoliv, Západ bude muset s Ruskem nějak koexistovat. 140 milionů Rusů je zkrátka hodně lidí. A poštvat si je proti sobě není dobré, i když jejich smýšlení vypadá jako protizápadní.“

Argument, že plno Rusů válku na Ukrajině podporuje, Chodorkovskij uznává, přesto by ale podle něj bylo velkou chybou ocitnout se ve vleklé válce s ruským národem.

„Pokud bude Západ říkat: ,Jsme proti Rusům‘, pak to bude Rusům jedno. Je proto velice důležité oddělit ruský lid a vůdce Ruska. Musíme říkat, že jsme ve válce s osobami, které mají rozhodovací pravomoci, s těmi, co, rozhodnutí vydávají. Jedině tak se můžeme do budoucna vyhnout další válce nebo pokračování války současné.“

Před konceptem kolektivní viny varuje i Roland Freudenstein, ředitel nadace Svobodné Rusko, který reprezentuje ruskou opozici v Bruselu. Podle něj by také nebylo šťastné současnou situaci vnímat jako válku Západu s Rusy.

Na druhou stranu podle Freudensteina není ve válce pouze s Putinem. „V Rusku jsou stovky tisíc lidí, kteří spolupracují na vedení této agresivní války a je to tedy téma komplexní. Nicméně koncept kolektivní viny byl zavržen už spojenci po ukončení druhé světové války. Souhlasili tehdy s verdiktem Spojených států, který říká, že koncept kolektivní viny je kontraproduktivní pro vytvoření demokratického systému, a to je, myslím i pro nás dnes, určitý návod.“

Nový car

Druhou chybou Západu by podle ruských opozičníků bylo hledání budoucího ruského vůdce nebo naopak rezignace na podporu ruské prodemokratické opozice z důvodu, že nemá jasného lídra.

„Západ se snaží najít pro Rusko dalšího cara. A to je dle mého názoru fundamentální chyba, protože super centralizovaná ruská vláda bude vždycky agresivní,“ tvrdí Chodorkovskij.

Jako řešení nabízí postupnou decentralizaci a přechod na systém parlamentní republiky. „Pokud chcete, aby Rusko přestalo být agresivní, musíte přesvědčit lidi, a ruská opozice se o to snaží, že je nutná federalizace, že je nutná přeměna v parlamentní republiku a že je potřeba nastolit systém vah a protivah. Tedy, že musí proběhnout proces decentralizace. Nikoliv demontáž státu, to by bylo nebezpečné, ale decentralizace.“

Hledání „náhradníka“ či následníka Vladimira Putina by bylo kontraproduktivní i podle Rolanda Freudensteina. Ten se snaží politikům v Evropě vysvětlit i to, že jakkoliv může ruská prodemokratická opozice působit roztříštěně a bez jasného lídra, neznamená to, že by nebyla schopna zapojit se do případné rekonstrukce ruského státu po pádu současného režimu.

Jako příklad prý často zmiňuje svou spolupráci s polskými disidenty v 80. letech minulého století: „Západní kolegové mi tehdy říkali: ,Rolande, tví polští přátelé… zdá se, že mají plno času. Hodně píšou, hodně mluví, nejsou jednotní, nemají žádného respektovaného vůdce, pokud se v Polsku něco změní, nikdo nemá ponětí, jakou roli budou v procesu změn hrát a 10 % z nich jsou stejně agenti.‘ Zní vám to povědomě? A to je odpověď, kterou teď používám v Bruselu a vysvětluji, jak důležité je spolupracovat a podporovat demokratickou ruskou opozici,“ říká ředitel Nadace Svobodné Rusko.

Podle něj mají představitelé současné ruské opozice sice omezený, ale stále mnohem lepší přístup k lidem uvnitř Ruska, než tomu bylo u opozičních představitelů za studené války, a to díky sociálním sítím a kanálu YouTube.

Objímání špatných přátel

Freudenstein také poukázal na názorovou roztříštěnost samotných západních představitelů ve vztahu k současné ruské opozici.

„Mezi představiteli Evropského parlamentu panuje velký entuziasmus ohledně plánování budoucnosti Ruska bez Putina. Poslanci podporují sankce proti Rusku, pomoc Ukrajině atd. Pak jsou ale jednotlivé členské státy, a tam to tak jednotné není,“ popisuje Roland Freudenstein.

Podle něj panují vůči představitelům ruské prodemokratické opozice předsudky především mezi zástupci bývalých východoevropských zemí a pobaltských států, tedy zemí za tzv. bývalou železnou oponou.

Ti podle Freudensteina bývají přehnaně podezíraví. „Na druhou stranu pak máte plno reprezentantů západních zemí, kteří se v podstatě ,vrhají do náruče každého Rusa, kterého vidí mimo Rusko‘ a to také není dobře.“

Podle Freudensteina je podstatné jak pro Západ, tak pro ruské opozičníky, aby našli pomyslný zlatý střed vzájemné spolupráce: „Měli by s námi mluvit nikoliv proto, že jsme Rusové, ale proto, že jsme demokraté. Prodemokratičtí Rusové by pak měli bojovat s oběma těmito tendencemi a měli by připomínat i svým přátelům, že jsou součástí globálního boje za demokracii,“ říká Freudenstein.

Podle historika, novináře a bývalého šéfredaktora ruského opozičního televizního kanálu Dožď Michaila Zygara, který v současné době žije v Německu, má ruská opozice ještě další významný úkol a sice přehodnotit historicky zakořeněný narativ o velkém Rusku, který podle něj v Rusech podporuje imperialistické tendence.

Dvě Ruska

„Moje osobní mise je vytvořit nikoliv vizi budoucího Ruska, ale Ruska minulého. Píšu o historii a myslím, že je velmi podstatné vytvořit odlišný historický narativ,“ říká Zygar podle nějž v Rusku chybí jiný historický narativ, než propagandistický, vytvářený po dlouhá staletí, který byl velmi jednoduše zneužitelný i v současné válce s Ukrajinou.

„Pro budoucnost Ruska považuji za zásadní vytvoření jiného obrazu o nás samých, musíme změnit vnímání sebe samých a naší historie. Není to jen o Putinovi, je to o každém z nás, našem vnímání ruské historie a znovu vzdělat či ,převzdělat‘ tak velké množství lidí bude v tomto ohledu velká výzva. Čeká nás spousta práce,“ říká Zygar podle něhož existují v důsledku nedávné velké emigrace vlastně dvě paralelní Ruska. Vnitřní a vnější.

„Vnější Rusko“ podle Zygara není nepodobné Evropské unii, jakkoliv jsou jeho členové rozprostřeni po celém světě.

„Mimo Rusko žije přes tři miliony Rusů, u kterých si sice nemůžeme být jisti, že všichni sdílejí stejné hodnoty, ale máme nějaké demokratické instituce, které je svým způsobem unifikují. Za jeden z pilířů onoho ,vnějšího Ruska‘ považuji nezávislá média, která pro tyto Rusy spoluvytvářejí kulturní normy, hodnoty a tím je pomyslně spojují,“ říká Zygar.

Nezávislá opoziční média jsou velmi důležitá i podle Michaila Chodorkovského. Podle něj je totiž jedním z úkolů současné ruské opozice účinně oponovat ruské propagandě, a to kontrapropagandou. Dostupnou nejen Rusům mimo Rusko, ale ideálně i v Rusku samotném.

„Musíme si uvědomit, že stojíme proti totalitnímu režimu. Režimu, který je odhodlán užít ozbrojenou sílu nejen proti sousedům, ale i proti vlastním lidem. Rozhodně se tedy nedá očekávat, že by opozice čelila režimu nějakým převratem. Co ale v jejích silách je? Šíření kontrapropagandy a formování vize Ruska do budoucnosti. To jsou zcela praktické záležitosti, na kterých můžeme dohromady pracovat a pracujeme,“ uzavírá Chodorkovskij.