Viceguvernér ČNB Hampl: Pokud není EU dobrá pro Brity, tak pro koho?
Před projektem evropské integrace a před Evropskou unií leží dosud nejzásadnější zatěžkávací zkouška – britské referendum o vystoupení či setrvání v EU.
Ještě v polovině loňského roku to mohlo znít – ve světle uprchlické krize, trvajících řeckých turbulencí – jako přílišné přehánění.
Nenahraditelná síla Británie
Jako by býval nestačil fakt, že i euro i schengenský prostor se jeví jako projekty, které (ke škodě všech uvnitř i mimo jejich prostor) přijatelně fungují jen v dobrých časech. V těch špatných však dokazují, že jsou nedostatečně robustní.
To stále platí. Zcela zásadní pro Evropu a Evropskou unii je však blížící se britské referendum o budoucím členství či nečlenství Spojeného království v Evropské unii.
Nemluvím ani tak o tom, jaké vnitropolitické důsledky bude mít případné ANO či NE na samotnou ostrovní zemi, její vnitřní celistvost a současnou vládu, jakkoli i ty mohou být potenciálně velké.
Jde však mnohem více o důsledky pro kontinentální část Evropy, které nelze přehlížet.
I na základě vlastních zkušenosti z řady debat na evropské úrovni si dobře uvědomuji, jak je britský hlas a britská pozice často zásadní pro rozumné vyvažování pozic ostatních zemí.
Ne vždy je s Británií nutné souhlasit, ale vždy je třeba ji brát vážně. Instinktivně cítím, že ve srovnatelné pozici a síle je Británie nenahraditelná. Z dlouhodobého hlediska dává členství Británie v Evropské unii celému projektu větší smysl a vyváženost.
Proto mě irituje, když debata o britském referendu v kontinentální Evropě sklouzává tak často od realismu k povýšenému mentorování a poučování, či až k výhružným výzvám, aby se Británie „správně rozhodla“, nebo pocítí důsledky. Což je uvažování velmi kontinentální a velmi nebritské.
Ostrov svobody a rozumu
Rozhodnutí britské veřejnosti, ať chceme nebo ne, bude totiž i rozhodnutím o nás všech ostatních, o celé integraci a o celé EU. Britové mají na své straně jednoho důležitého spojence; a tím je historie.
Minimálně po dvě stě let se tato nejstarší, nejodolnější a nejstabilnější demokracie v Evropě přes všechny peripetie a slepé uličky rozhoduje v klíčových dějinných okamžicích v zásadě správně. A stojí na správně straně.
V případě Napoleona, Viléma II., Hitlera či Stalina to byla právě Británie, kdo systematicky – a někdy zcela osamoceně – stála na straně svobody, rozumu a uměřenosti proti despotismu, falešným mesiášům a agresivním megalomanům schopným Evropu spolehlivě zničit.
Dějiny ukázaly, že tento britský korektiv slouží Evropě často jako poslední útočiště, poslední záchrana.
Mohu provokativně dodat, že během poslední velké recese to byli opět Anglosasové, kdo se dokázali rychle a správně rozhodnout a aplikovat správnou politiku – masivní monetární uvolňování . O kontinentální Evropě nic takové říct nemůžeme.
Takže nechme stranou pocity povýšenosti a vzteku na Brity a proberme se. Protože pokud Britové řeknou, že Evropská unie pro ně není dost dobrá, pak je tu otázka – je vůbec dobrá pro kohokoli jiného?
Je to už půl roku, kdy viceguvernér ČNB Mojmír Hampl napsal v angličtině komentář pro OMFIF – Oficiální fórum měnových a finančních institucí – o rizicích plynoucích z možnosti, že Británie opustí Evropskou unii. Dnes, necelý týden do britského referenda, by na svém textu podle svých slov příliš nezměnil a serveru HlídacíPes.org jej nabídl k publikaci.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Dětskou práci ani otroky nevyužíváme, musí doložit firmy. Jak chce Brusel „prosadit dobro“
Bruselská setba: Boty vyrobené dětmi a otrockou práci nechceme
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
V případě Napoleona, Viléma II., Hitlera či Stalina, a dnes Evropské Unie, to byla právě Británie, kdo systematicky – a někdy zcela osamoceně – stála na straně svobody.
Velice dobrá otázka a položena v pravý čas.
Ve stejném duchu můžeme pokračovat.
Pokud nejsou kurzové intervence dobré pro Polsko, Švýcarsko, Švédsko,…, tak proč ČNB intervenuje?
Ač nerad, musím se opakovat:
„Především pro Angličany se Evropa dělí na Britské ostrovy (které by si rádi nárokovali celé) a ‚the Continent‘. Oni se mentálně necítí jako jeden z kdysi devíti, dneska 28 států.“
Autor tvrdí: „Z dlouhodobého hlediska dává členství Británie v Evropské unii celému projektu větší smysl a vyváženost.“ Skutečnost je přitom taková, že Británie má samé výjimky, chce další – a dostane je. Takže BEZ OHLEDU NA VÝSLEDEK hlasování, to dopadne tak, že zůstane tvrdé jádro a pak „velká Evropa“, kde budou i volněji vázané státy jako UK. Co z toho se bude jmenovat „EU“ a pro co se najde nový název, není podstatné.
Pokud jde o historii, autor jaksi pozapomněl na tři sta let nacistických (bez přehánění) zločinů v Irsku. To máme obdivovat?
Pokud je někdo vůči „ostrovnímu impériu“ tak nekritický, asi by se tam měl odstěhovat.
Bohužel stávající debata kolem Brexitu je ze strany zastánců Leave vedena velice populisticky. Ekonomické argumenty jsou velice jednoznačné – 9 z 10 vysokých manažerů říká, že Británie na exit doplatí, kurz libry padá když se jazýček vah naklání k Leave a stoupá když k Remain. O katastrofální dopad Brexitu na finanční sektor londýnské City není pochyb. Zastáncům Leave nezůstává než apelovat na emoce – právě podobnými argumenty které tu prezentoval pan Hampl. Jakože Británie byla veliká a mocná a že vše přežije a vydrží atd. bla bla bla.
Hampl tuhle stránku věci ignoruje, což je od viceguvernéra ČNB, který by měl uvažovat co nejracionálněji skutečně zarážející fakt.
Ovšem když pomyslím na to, co vyvádí ČNB poslední roky s kurzem české koruny, jak jej uměle snižuje a tím podobně jako dříve komunistické krachistány okrádá vlastní obyvatelstvo, tak o úrovni a jednání členů vedení ČNB nemám žádné iluze.
Tenhle článek je dobrý. Polemizovat (viz diskuze pod článkem) lze samozřejmě kdykoli a se vším. Lze zohledňovat další a další aspekty, které v článku nezazněly, jako např. „tři sta let nacistických (bez přehánění) zločinů v Irsku“, jak píše pan Taoiseach. (Co takhle se vrátit do doby Říma, který měl v Anglii své postavení?) My zas máme naši komunistickou minulost, kdy se dopustili zločinů někteří Češi (nejen komunisté) na jiných Češích atd atd. Máme za sebou i éru nacitické okupace, kdy někteří Češi udávali Němcům a za příplatky makali ve zbrojním průmyslu. I když vezmu v úvahu i Anglickou minulost, je dobré článek přečíst a popřemýšlet a nikoli jen být „v opozici“ za každou cenu. Ještě jednu poznámku: Británie (a nejen ona) neodhadnutím Hitlera (spolu)zapříčinila druhou světovou. (Vynechme teď Stalina, třetího vzadu, který měl své plány.) A Británie pak Hitlerovi sama odolávala rok bez podstatné vnější pomoci, čímž způsobila mj. i to, že tu dnes můžeme polemizovat na Hlídacím psu v češtině a ne v Němčině. Doufám, že Británie v EU zůstane a (možná naivně) doufám, že se referendum stane pobídkou všem politikům v EU, tedy i těm našim, aby EU přestala být byrokracií zabývající se z velké části zbytečnostmi. Aby stala se útvarem, kde půjde o hledání vizí a prosperity pro dalších 100 let a ne jen o přežívání a vylamování prebend v rámci Europarlamentu a různých dotačních programů, aby řešila koncepci a svou obranu před vnějšími vlivy.
Autor Británii zcela jednostranně vychvaluje, čímž v podstatě uráží všechny ostatní. Vám to možná vyhovuje, já považuji za morální povinnost se ozvat. Vy asi považujete autorem uváděných „minimálně … dvě stě let“ za v pořádku, ale tři sta let už je holt špatně…
Když už zmiňujete druhou světovou válku, Británie nikdy neuznala neplatnost tzv. Mnichovské dohody od samého počátku. Na rozdíl od Itálie a Francie. A tvrzení, že po pádu Británie by se Evropa už nemohla osvobodit, je jenom dohadem. Kdyby…
Během finanční krize Británie blokovala všechna účinná opatření, která mají příštím krizím zabránit. Především blokovala uzavření fiskálního kompaktu, který by se na ni přitom beztak nevztahoval. Tak si představujete to „hledání vizí a prosperity“?
Autor to samozřejmě ví, ale jako každý správný Klausovec kritizuje jen ostatní. Vytýká nám „uvažování velmi kontinentální a velmi nebritské“. Proč bychom proboha měli na kontinentu uvažovat „britsky“?
A nedrážděte diskutující s irskými nicky (smajlík)