V pondělí Ukrajina podala přihlášku do Evropské unie. Sebrat odvahu na tento krok trvalo Kyjevu skoro dvacet let, během kterých zažila země dvě revoluce a několik prezidentů neschopných či neochotných zemi skutečně reformovat. Navíc, čím více se Ukrajina k EU přibližovala, tím více Rusko dělalo pro to, aby jí v tom zamezilo.

Když v roce 2004 vyhrál prezidentské volby na Ukrajině podle oficiálních výsledků proruský kandidát Viktor Janukovyč, vzedmula se proti falšování voleb série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli.

Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně.

Text Adama Trunečky vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.

To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. Ve skutečnosti byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi.

Od Majdanu k válce

Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala. Obávala se totiž, že by se Ukrajina odvrátila směrem k Rusku. Heslo „více za více“ tedy šlo stranou. V roce 2012 sice začala na reformách opět trvat, ale nakonec od svých požadavků ustoupila a naplánovala podpis asociační dohody na listopad 2013.

Janukovyč však den před podepsáním obrátil. Zároveň oznámil posílení vazeb s Ruskem, Ukrajina se měla stát členem Eurasijského celního svazu, ruské alternativy EU. Proti tomuto rozhodnutí se ozvala skupina Ukrajinců, která začala protestovat na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Janukovyčův režim ale po několika dnech začal demonstrace násilně rozhánět.

Pokus zneškodnit protesty však vyvolal opačný efekt – hnutí vzrostlo a v důsledku revoluce, dnes známé jako Euromajdan, Janukovyč utekl do Ruska. Pár týdnů nato Rusko anektovalo Krym a poté sehrálo klíčovou roli v nezákonném odtržení Doněcké a Luhanské oblasti.

Zelenskyj a nová šance

Dne 27. června 2014 podepsal nový prezident Petro Porošenko asociační dohodu s EU, v platnost vstoupila o tři roky později. Podobné dohody uzavřela EU i s Moldavskem a Gruzií. Díky asociačním dohodám se tyto země ve vybraných sektorech podílejí na evropském jednotném trhu. Mezi EU a asociovanými zeměmi jsou tedy rušena cla a jiné restrikce, k tomu navíc přijímají tyto země část evropského práva. V asociačních dohodách však nebyla zakotvena perspektiva plného členství.

Ukrajina o něj i tak nadále usilovala. V roce 2019 byl dokonce schválen ústavní dodatek, který zemi zavazuje ke členství v EU i NATO. Na odmítavé pozici ze strany Unie to však nic nezměnilo. Porošenko i přes prozápadní rétoriku podobně jako Juščenko neprosadil mnoho reforem, a tak jej v prezidentském křesle v květnu 2019 po drtivém vítězství vystřídal herec a komik Volodymyr Zelenskyj.

Před několika dny provedlo Rusko plnou invazi na Ukrajinu. I přesto, nebo spíše právě proto, že ruská armáda stojí před Kyjevem, se Zelenskyj rozhodl pro historický krok a podepsal oficiální přihlášku Ukrajiny do Evropské unie. Dokonce volá po „okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. Prezidenti osmi postkomunistických členských států včetně Miloše Zemana se vyslovili pro urychlený přístup. I předsedkyně Evropské komise kandidaturu Ukrajiny podpořila.

Výše popsaný vývoj však naznačuje, že i pokud se Ukrajina Rusku nakonec ubrání, čeká ji navzdory proklamacím ze strany EU ještě trnitá cesta k plnému členství.