Věčná cesta Ukrajiny do Evropy. Dvacet let revolucí, polovičatých reforem i ruského tlaku
V pondělí Ukrajina podala přihlášku do Evropské unie. Sebrat odvahu na tento krok trvalo Kyjevu skoro dvacet let, během kterých zažila země dvě revoluce a několik prezidentů neschopných či neochotných zemi skutečně reformovat. Navíc, čím více se Ukrajina k EU přibližovala, tím více Rusko dělalo pro to, aby jí v tom zamezilo.
Když v roce 2004 vyhrál prezidentské volby na Ukrajině podle oficiálních výsledků proruský kandidát Viktor Janukovyč, vzedmula se proti falšování voleb série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli.
Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně.
Text Adama Trunečky vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.
To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. Ve skutečnosti byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi.
Od Majdanu k válce
Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala. Obávala se totiž, že by se Ukrajina odvrátila směrem k Rusku. Heslo „více za více“ tedy šlo stranou. V roce 2012 sice začala na reformách opět trvat, ale nakonec od svých požadavků ustoupila a naplánovala podpis asociační dohody na listopad 2013.
Janukovyč však den před podepsáním obrátil. Zároveň oznámil posílení vazeb s Ruskem, Ukrajina se měla stát členem Eurasijského celního svazu, ruské alternativy EU. Proti tomuto rozhodnutí se ozvala skupina Ukrajinců, která začala protestovat na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Janukovyčův režim ale po několika dnech začal demonstrace násilně rozhánět.
Pokus zneškodnit protesty však vyvolal opačný efekt – hnutí vzrostlo a v důsledku revoluce, dnes známé jako Euromajdan, Janukovyč utekl do Ruska. Pár týdnů nato Rusko anektovalo Krym a poté sehrálo klíčovou roli v nezákonném odtržení Doněcké a Luhanské oblasti.
Zelenskyj a nová šance
Dne 27. června 2014 podepsal nový prezident Petro Porošenko asociační dohodu s EU, v platnost vstoupila o tři roky později. Podobné dohody uzavřela EU i s Moldavskem a Gruzií. Díky asociačním dohodám se tyto země ve vybraných sektorech podílejí na evropském jednotném trhu. Mezi EU a asociovanými zeměmi jsou tedy rušena cla a jiné restrikce, k tomu navíc přijímají tyto země část evropského práva. V asociačních dohodách však nebyla zakotvena perspektiva plného členství.
Ukrajina o něj i tak nadále usilovala. V roce 2019 byl dokonce schválen ústavní dodatek, který zemi zavazuje ke členství v EU i NATO. Na odmítavé pozici ze strany Unie to však nic nezměnilo. Porošenko i přes prozápadní rétoriku podobně jako Juščenko neprosadil mnoho reforem, a tak jej v prezidentském křesle v květnu 2019 po drtivém vítězství vystřídal herec a komik Volodymyr Zelenskyj.
Před několika dny provedlo Rusko plnou invazi na Ukrajinu. I přesto, nebo spíše právě proto, že ruská armáda stojí před Kyjevem, se Zelenskyj rozhodl pro historický krok a podepsal oficiální přihlášku Ukrajiny do Evropské unie. Dokonce volá po „okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. Prezidenti osmi postkomunistických členských států včetně Miloše Zemana se vyslovili pro urychlený přístup. I předsedkyně Evropské komise kandidaturu Ukrajiny podpořila.
Výše popsaný vývoj však naznačuje, že i pokud se Ukrajina Rusku nakonec ubrání, čeká ji navzdory proklamacím ze strany EU ještě trnitá cesta k plnému členství.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Konec praní špinavých peněz? Střídání v dohledu nad bankovním sektorem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
No vždyť, ono nejde o to, jak dlouho jim trvalo „než našli odvahu podat přihlášku“, ale zdal-li je EU vůbec přijme, přece ty požadované podmínky nesplňovala, nesplňuje a splňovat dlouho nebude.
Jen bych připomněl, my jsme se na to legislativně připravovali předem asi 6 let a dodnes nám stejně EU přes různé agentury spoustu věcí vyčítá a chce předělávat.
A jestli snad dnes Ukrajina volá „.. „po okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. a mnozí politici EU to chtějí podpořit, tak to by bylo to nejhorší co by se teď stát mohlo. Ukrajina potřebuje a bude potřebovat humanitní a ekonomickou pomoc, bylo by dobře kdyby dostala od Západu vojenskou podporu (ale tu stejně nedostane),…a jak se to hezky zpívá v té rozverné písni
„co bude dál, teď mám strach,
tohle jsme nebrali na přednáškách“
Já vidím Budoucnost Ukrajiny následně. Až Rusko obsadí celou Ukrajinu a obyvatelstvo válkou vyžene jako domnělé nacisty. Zabrané území zalidní společně s Čínou jejich obyvatelstvem. A následně vybudují s Čínou moderní města tak jak to Čína dovede. A celá EU i s USA utřou nos. Jiný smysl dnešní války na Ukrajině nevidím. Možná o tom něco už ví obdivovatel Putina bývalý prezident USA Trump. Jejich tajné služby určitě ne. Jinak by NATO už dávno pomohlo Ukrajině nenechalo zabíjet jejich obyvatele.
Evropa se ekonomicky úplně rozloží a nikdo nebude chtít platit dluhy a obnovu Ukrajiny. Vstup Ukrajiny do EU je čirý nesmysl. Vzpomeňte, kolik křiku nadělalo splácení dluhů Řecka a Itálie. Ukrajina je žebrák, o kterého nikdo nestojí a pro NATO je ztracená a bez pespektivy. Všichni to vědí, jen se to nesmí říkat a psát, protože za pravdu a názor se v demokracii chodí do vězení. Kim se může od EU učit.
Tohle se mělo Ukrajincům říci rovnou a ne je slovně podporovat k jejich odporu k Rusku. Bohužel zatím nevíme co bylo skutečnou příčinou hrůzného Putinova rozhodnutí.
To je jednoduché, covidový strašpytel puťka nemá všech pět pohromadě.
Prozatím se ekonomicky rozložilo akorát russácko a evropa russácké dluhy platila. Ač by si puťkovy podržtašky přály opak, tak jisté je pouze to, že jediný kdo se ekonomicky rozloží bude opět žebrácké rusácko.