Je to vlastně docela symbolické. Právě ve chvíli, kdy vyšetřovatel válečných zločinů, Čech Vladimír Dzuro, čerstvě ukončil své dlouholeté působení ve službách OSN, vstupuje do kin film Vyšetřovatel inspirovaný jeho stejnojmennou knihou s podtitulem Démoni balkánské války a světská spravedlnost. Zároveň přichází v době, kdy Rusko vypustilo na Ukrajině nové válečné démony a kdy – Balkánem poučené – mezinárodní společenství už od počátku sbírá důkazy o ruských válečných zločinech.

Paralel dění na Balkáně v 90. letech minulého století se současnou válkou na Ukrajině se nabízí dost. Například podobnost žoldáků ruské Wagnerovy skupiny s někdejšími srbskými paramilitantními jednotkami Arkanovi tygři, nechvalně proslulého Željka Ražnatoviče – Arkana.

On i jeho lidé – podobně jako řada ruských vojáků – válku pojali i jako způsob, jak zbohatnout: rabovali, kradli, vraždili. Sám Arkan se přesto po válce stal váženým občanem, členem parlamentu, či hostem zábavních televizních show…

Nebo jiná paralela – s opakujícími se výroky o tom, že napadená strana jsou „fašisti“, zatímco agresor je „mírotvůrce“. A samozřejmě krvavé zločiny páchané na nevinných civilistech jen kvůli příslušnosti k jinému národu…

Pochybnosti a skepse přeživších

„Film jsem dostříhával vloni v únoru, v době, kdy začala válka na Ukrajině. Měl jsem nutkání to tam nějakým způsobem odrazit, ale nakonec jsem odolal. Byl by to takový přílepek, myslím že ty paralely si ve filmu najde každý sám,“ říká režisér filmu Viktor Portel, pro nějž jde o první celovečerní snímek (do kin vstupuje právě dnes, 9. března 2023).

Pojítko lze najít i v přítomnosti propagandy a cílených dezinformací. I když tehdy ještě neexistoval v dnešní podobě internet, natož sociální sítě, k masakru na farmě Ovčara u Vukovaru (který Vladimír Dzuro vedle dalších vyšetřoval) významně přispěla smyšlená zpráva o tom, že ustupující Chorvaté cíleně zavraždili čtyři desítky malých dětí. I některá západní média tehdy tuto „zprávu“ – jež se nakonec ukázala jako vylhaná – přejala…

„Probíhající válka na Ukrajině se samozřejmě velmi liší od nepřehledného konfliktu v bývalé Jugoslávii, ale smysl zůstává stejný: ukázat pachatelům válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, že mezinárodní spravedlnost existuje a že už nikdy nebudou moct klidně spát,“ je přesvědčen Portel.

Jak říká, jeho cílem nebylo ukázat heroický příběh českého vyšetřovatele, ale spíše příběh dovyprávět. „Vladimír nás naopak pustil i do svých pochyb po smyslu tribunálu, do své nespokojenosti se současnou neutěšenou situací,“ vysvětluje Portel.

Ve filmu jsou patrné pochybnosti i skepse přeživších, jejich příbuzných, i samotného vyšetřovatele Dzura k tomu, jaký vlastně měl Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii smysl, i pocit, že spravedlnosti se stejně nedočkali.

Snímek z filmu Vyšetřovatel. Foto: se svolením Zuzany Kopáčové

Chyceni a odsouzeni totiž nebyli zdaleka všichni a další zase světské spravedlnosti unikli jinak. To se týká i dvou významných pachatelů, na nichž tým Vladimíra Dzura pracoval: za zločiny spáchané v Chrovatsku stíhal bývalého starostu Vukovaru Slavka Dokmanoviće (šlo o prvního člověka zatčeného za válečné zločiny od 2. světové války – v tomto případě za podíl na masakru 260 civilistů na farmě Ovčara), ten ale v cele v Haagu spáchal sebevraždu a rozsudek tedy nepadl.

Arkana se navzdory několika pokusům zadržet nepodařilo a nakonec byl v roce 2000 zastřelen srbským policistou – shodou okolností poté, co vyšlo najevo, že zvažuje svědčit v Haagu k tíži zadrženého srbského exprezidenta Miloševiče.

„Když film začal vznikat, nemohli jsme tušit, jak téma mezinárodní spravedlnosti bude aktuální. Snad je tedy ukázkou toho, jak ji lze realizovat, ale i toho, jaké má limity,“ podotýká producentka Hana Blaha Šilarová.

Pod novou identitou

Na druhé straně je patrné, že se mezinárodní společenství ze své zkušenosti s děním na Balkáně poučilo. Zatímco vyšetřovatelé tamních válečných zločinů mohli začít pracovat, shromažďovat důkazy a vyslýchat svědky, až s odstupem dlouhých let, nynější agrese Ruska proti Ukrajině se mapuje od samého počátku.

Například i čeští policisté v rámci zajišťování důkazů o těchto zločinech již pro potřeby celoevropské databáze vyslechli desítky svědků z Ukrajiny.

„Policie ČR v současné době shromažďuje poznatky ke konkrétním válečným trestným činům, které byly spáchány některou ze stran válečného konfliktu na Ukrajině, a to v souladu s tzv. univerzální jurisdikcí. Česká republika je vázána ke stíhání válečných trestných činů a není rozhodné, kde jsou spáchány, kým jsou spáchány nebo proti komu jsou spáchány. Cílem je identifikovat pachatele válečných trestných činů a v souladu s univerzální jurisdikcí odpovědné osoby stíhat,“ vysvětluje policie na speciálním webu oznameni.policie.cz, kde je k dispozici ve čtyřech jazycích také speciální dotazník.

Definice válečného zločinu
Za válečný trestný čin lze považovat takové jednání některé ze stran válečného konfliktu, které zásadně porušuje pravidla vedení války podle mezinárodního práva ozbrojených konfliktů nebo pravidla pro zacházení s oběťmi ozbrojeného konfliktu. Typickými porušeními těchto pravidel je zabíjení civilistů či vedení útočných operací vůči civilistům, únosy a braní rukojmí, mučení, sexuální násilí, rabování, plenění, popravy zajatců a civilistů, útoky vůči civilní, průmyslové i kritické infrastruktuře, vedení bojových operací nepřiměřeným způsobem v zastavěných oblastech, např. plošné bombardování měst nebo použití zakázaných bojových prostředků jako jsou chemické nebo biologické zbraně.

I když jde o dokument, má obrazově parametry hraného filmu a divák ocení i to, že jej autoři nezahlcují záplavou mluvících hlav, ale vtahují jej do děje přímo na místě s využitím herců (ti nahradili tváře některých svědků, kteří po téměř tři desítky let žijí pod změněnou identitou), stylizovaných záběrů a archivních záznamů.

Tady točit nebudete

Film „mezi řádky“ ukazuje i trvající příkopy mezi jednotlivými národy bývalé Jugoslávie; i u lidí, kteří se narodili až po válce. Odráží to hned úvodní scéna, kdy Dzuro předstupuje v sále Valného shromáždění OSN před posluchače, mezi nimiž jsou i desítky mladých srbských studentů. Vyšetřovatel hned v prvních slovech zdůrazňuje, že mluvit sice bude o válečných zločinech spáchaných na Chorvatech, ale jen proto, že toto bylo pole jeho působnosti, a že to v žádném případě neznamená, že se zvěrstev nedopouštěli i Chorvaté a Bosňáci.

„Po skončení přednášky se kolem mne nahrnulo asi dvacet srbských studentů a velmi agresivně mi vyčítali, že jsem byl zaujatý a stranil Chorvatům,“ vzpomíná Vladimír Dzuro.

V dokumentu vystupují i srbský a chorvatský prokurátor a oba shodně popisují nenávist, s níž se dodnes u některých lidí setkávají právě kvůli své práci a snaze potrestat válečné zločince, které část veřejnosti stále považuje za hrdiny.

„Bylo zajímavé poznat Chorvatsko, zemi spojovanou s dovolenými a pohodou, z jiného úhlu pohledu, odkud je patrné, že válka tam má pořád aktivní důsledky – třeba různé národnosti jsou tam od sebe ve školách separovány,“ podotýká režisér Viktor Portel.

Vypovídající je i fakt, že srbská strana na projektu odmítla jakkoli spolupracovat, nepovolila natáčení a nedovolila použít ani většinu z českými filmaři poptávaných archivních záběrů.