Ukrajinci, kteří se vracejí do svých zničených domovů, zažívají smíšené pocity. I ti šťastnější, jejichž byt či dům přežil ruskou invazi, musejí likvidovat následky „pobytu“ okupantů a vyrovnat se s vážným zásahem do vlastního soukromí. Jak pro HlídacíPes.org popisuje přímo z Ukrajiny novinář Pavlo Posochov, Rusové po sobě nechávají spoušť a kradou vše, včetně rodinných fotoalb.

Daria Khyzhnyaková a její manžel žili ve svém bytě v Hostomelu u Kyjeva teprve několik let. Deset let rodina šetřila, aby si mohla pořídit vysněný byt.

Když 24. února začala ruská invaze, byli doma. Navíc za nimi přijeli přátelé z Kyjeva, v domnění, že v malém městě bude bezpečněji. Lidé nikam neodcházeli a doufali, že vše brzy skončí. Situace se však rychle změnila, když Daria z okna viděla, jak hoří místní letiště, které je od jejího domu vzdálené pouhé tři kilometry.

„Nechtěli jsme opouštět náš byt, ale létaly nad námi stíhačky. Pochopili jsme, že potřebujeme úkryt, ale ten v našem domě nebyl, a tak jsme odjeli do Kyjeva, do manželovy práce, protože tam mají protiatomový kryt,“ vypráví Daria. Další den už byl takový odjezd z města smrtelně nebezpečný. Most byl zničen, okupanti stříleli na auta, která jezdila po silnici.

I tak byla rodina přesvědčena, že se za den nebo dva vrátí domů, ale povedlo se jim to až za několik měsíců.

Tanky na dvoře

O pár dní později vypadla v Hostomelu elektřina a k těm, co z města odešli, už se tak nedostaly žádné informace o tom, co se děje s jejich domovy, sousedy či přáteli. Trvalo to tři týdny.

Jak to doma vypadá se Daria dozvěděla náhodou, když ukrajinská armáda zveřejnila video z Hostomelu. „Na něm jsme viděli náš dům. Byl navenek neporušený, ale ukázalo se, že okupanti na dvoře jezdili s tanky. A to jsme se dřív hádali se sousedy, aby na společný dvůr nevjížděli auty. A teď tam byly tanky,“ říká Daria.

Dům, v němž Daria s rodinou měla svůj byt, stojí na kopci a Rusům tak sloužil jako dobré vyhlídkové místo. Rusové si tam zřídili palebné stanoviště; pokud by přišla odvetná palba ukrajinských sil, dům by to nepřežil.

„Představovala jsem si, že by z okna mého bytu mohla trčet raketa, nebo že by z celého desetipatrového domu zůstalo třeba jen pět pater. Ale nenapadlo by mě, že by tu Rusové bydleli. V takových chvílích se člověku mění hodnoty, věci nejsou důležité. Ale zároveň myslíte třeba na skvělé nádobí, které jste dlouho sháněli, a je vám to líto. Miluju svůj byt, bolelo to,“ popisuje Daria své pocity.

Na konci dubna okupanti Kyjevskou oblast opustili. Po více než dvou měsících od útěku se na začátku května i Daria s manželem odhodlali k návratu. Cestou domů si manželé uvědomili, jaké měli štěstí. Při průjezdu Hostomelem míjeli rozstřílené, spálené, zničené domy, benzinové pumpy, auta.

Úklid po okupantech

Svůj dům viděli už z dálky. Sice dostal nějaké zásahy, měl díru ve střeše a spoustu rozbitých oken, ale stál a dalo se v něm žít.

„Rusové tam žili a hrabali se v našich věcech. Nechali tam po sobě strašný nepořádek. Ukradli všechny šperky, cennosti, pevné disky se všemi našimi fotografiemi a videozáznamy, které uchovávaly deset let našeho života, dokonce si odnesli i koberec,“ popisuje Daria to, v jakém stavu našli svůj byt.

„Ty pitomé ruské kreatury převrátily skoro všechny byty v našem domě vzhůru nohama. Do televizorů bodali nože, bílé zdi v kuchyni pomalovali barvami. Raději nemluvit o tom, jak to vypadalo na záchodě. Ať shnijí v bažině,“ vzkazuje okupantům.

Rusové přitom nežili přímo v bytech, ale kvůli vlastní bezpečnosti spíše na chodbách domů. Z jednotlivých bytů si proto  vytahovali vše, co považovali za nezbytné pro své pohodlí, přikrývky, polštáře. Přenášeli věci z bytu do bytu, z patra do patra. Daria tak například našla ve svém bytě cizí vodní dýmku a polštáře.

Protože v domě nefungovala elektřina, plyn ani voda, svítili si okupanti svíčkami. Všechny kuchyně i další části bytů tak byly pokryté voskem. Jak vypadaly toalety bez vody v domě, kde několik týdnů žili ruští vojáci, je asi lepší si ani nepředstavovat.

Od návratu Darii s manželem do Hostomelu až k rozhodnutí, že ve svém bytě začnou znovu žít, uplynul asi měsíc. Rodina už stihla uklidit, vyměnit rozbité vstupní dveře a zničená okna.

„Bylo hrozné po nich to všechno uklízet a mýt. Ale ve skutečnosti naše radost z toho, že se vracíme domů, překryla všechny ty nepříjemné chvíle,“ říká Daria.

Miliony dalších Ukrajinců žijících kvůli válce momentálně mimo domov, ať už v bezpečnějších částech Ukrajiny nebo v zahraničí, teď čekají na podobný návrat plný smíšených pocitů. Řada z nich ale stále čeká jen na samotnou možnost, že se ještě vůbec budou moct někam vrátit.

Autor je ukrajinský novinář