V karvinském parku Boženy Němcové bude teď o víkendu rušno a veselo. Na tradičních Hornických dnech vystoupí třeba Jana Kirschner, kapela Ready Kirken nebo zpěvačka a herečka Barbora Poláková. Spokojeně podupávat do rytmu pak může i vedení společnosti OKD, dnes 100% státní firmy: uhlí je především kvůli válce na Ukrajině znovu v kurzu.

Vloni se v OKD vytěžilo skoro dva a půl milionu tun černého uhlí a firma utržila celkem přes devět miliard korun. Podnik, který před šesti lety zkrachoval a nuceně jej převzal stát, nyní naopak plánuje prodloužit těžbu nejméně do roku 2025. A možná i déle.

Ještě před několika lety ceny černého uhlí z OKD na trzích dramaticky klesaly a zájem o uhlí, coby špinavý zdroj energie, byl velmi nízký. Dnes je trend opačný. „Nedostatek uhlí v Evropě je teď brutálně patrný,“ podotýká předseda představenstva OKD Roman Sikora. Energetické uhlí – tedy to, které je určené hlavně ke spalování v teplárnách a pro výrobu elektřiny – je dnes dokonce dražší než to koksovatelné, používané například v železárnách.

Miliardové příjmy, miliardové pohledávky

Rychlou změnu v přístupu ilustruje i rozhodnutí energetické skupiny ČEZ zachovat výrobu elektřiny z černého uhlí v elektrárně Dětmarovice na Karvinsku. Podle plánu zde přitom spalování uhlí mělo skončit už na jaře příštího roku; nahradit jej měl zemní plyn. ČEZ zde nakonec zůstane minimálně do roku 2025 u uhlí – zhruba polovinu své spotřeby uhlí nakupuje od OKD.

„Nakupujeme černé energetické uhlí od více dodavatelů, i od společnosti OKD. Ta uvažuje o prodloužení těžby v období dalších asi dvou let a v případě pokračování těžby s ní budeme spolupracovat,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž s dodatkem, že „nákup uhlí z Ruské federace vzhledem k embargu jeho dovozu do EU nepřichází v úvahu“.

Právě Dětmarovice jsou jedním z hlavních odběratelů energetického uhlí. „Válka na Ukrajině změnila pohled na uhlí. Uvažování energetických firem se s jejím příchodem značně změnilo a i politici dnes na uhlí pohlížejí jako na důležité palivo zajišťující bezpečnost dodávek elektřiny,“ řekl za OKD Roman Sikora v nedávném rozhovoru pro E15.

OKD a ceny černého uhlí na světových trzích naplňují rčení „jednou jsi dole, jednou nahoře“. Ještě v roce 2016 byly ceny tak nízko, že se nevyplácelo těžit a firma byla v šestimiliardové ztrátě a fakticky zkrachovala.

Tehdy také OKD definitivně opustil jako akcionář miliardář Zdeněk Bakala, jehož jméno je s OKD nejčastěji spojováno – a nikoli v dobrém. „Krize v energetice zamávala nejenom českými doly. Osudu OKD předcházely krachy a insolvence důlních společností po celém světě. Také se zpětně potvrzuje, že žádná z rozhodnutí neměla žádnou trestně právní rovinu,“ hájila manžela před časem v rozhovoru pro HlídacíPes.org Michaela Bakala.

V roce 2018 se původní OKD rozdělilo na dvě části. První, zadluženou, ale stále funkční těžební část, za symbolických 80 milionů korun získal stát prostřednictvím státního podniku Prisko. Původní vlastník, firma NWR, sama v likvidaci, tehdy mluvila o „faktickém znárodnění těžebních provozů v České republice vlastněných skupinou NWR Group“ a Česku hrozila arbitráží. Žádnou arbitráž proti Česku ale nakonec nezahájila.

Na druhou část původní OKD, dnes pod názvem Správa pohledávek OKD, dohlíží insolvenční správce Lee Louda – a řeší hlavně soudní spory o desítky miliard korun s některými věřiteli a původními majiteli v čele se zmíněným Zdeňkem Bakalou. Mimochodem – pohledávky za OKD přihlásilo v roce 2016 přes 550 věřitelů, kteří celkem žádali přes 23 miliard korun. Louda ale uznal pohledávky jen zhruba ve čtvrtinové výši.

Těžit bychom mohli i dál

OKD provozuje poslední funkční černouhelný důl v Česku a aktuálně zaměstnává 3300 lidí, jimž se nyní nabízí delší perspektiva, než sami ještě nedávno předpokládali.

Řadu dolů, jako Darkov, Dukla nebo ČSA, sice OKD už zavřelo – převzal je jiný státník podnik Diamo, který má na starost jejich sanaci – přesto je i nadále co těžit.

„Máme k dispozici geologické průzkumy, které potvrzují, že minimálně do roku 2025 je uhlí dosažitelné a je ho dost,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes Roman Sikora. Uhlí je pod dolem ČSM mnohem více, podle firmy by vydalo na těžbu klidně do roku 2040, bylo by to však ekonomicky nerentabilní i – zatím – politicky neprůchodné. Otevírají se navíc nové možnosti: v dolech je velké množství uhelných kalů, které se dají využívat do uhelných směsí, nebo i zpracovat na nové formy energetického paliva.

„Těžba uhlí bývá spojována s překonanou orientací hospodářství na těžký průmysl, zastaralými provozy a negativními dopady na životní prostředí. Ve skutečnosti již nyní roste zájem o kvalitní uhlí použitelné v hutnictví a dalších oborech. Jeho úloha ve světové ekonomice se bude dále zvyšovat s ubývajícími zásobami ropy a zemního plynu,“ slibuje si OKD minimálně ve výhledu několika příštích let dobrou budoucnost.

I když se nyní OKD nad očekávání daří, firma sama připouští, že vývoj je do budoucna nejistý. Současné vysoké ceny uhlí totiž ovlivňuje hlavně blížící se topná sezona a s ní spojená hrozba nedostatku paliv i přetížené evropské přístavy a komplikovaný dovoz paliv ze zámoří.

I přes devítimiliardové příjmy byl také zisk společnosti vloni „jen“ 217 milionů (o rok dříve to ovšem byla ztráta téměř 2,5 miliardy korun). Šéf firmy Roman Sikora nepoměr vysvětluje tím, že většina vydělaných peněz jde do zvláštního fondu určeného na budoucí sanaci vytěžených prostor: „Když letos budeme v zisku, pošleme do rezerv opět určitý podíl. Až tady skončíme s těžbou, chceme za sebou uklidit a mít na to prostředky.“

Verze tohoto textu vyšla i v tištěném Týdeníku Forum