Uprchlíci do Evropy pašují drogy a nebezpečné zbraně, například zapalovače. Toto poselství internetovému deníku Aktuálně.cz předal šéf českého kontingentu na slovinsko-chorvatské hranici, policista David Předota. Zjištění by to bylo samo o sobě závažné, kdyby celý rozhovor, který s Předotou vedl redaktor Mikuláš Klang, nevykazoval závažné vady. Působí jako špatně odvedená P.R. práce pro ministerstvo vnitra, což by mohlo být úsměvné, pokud by to nebyla typická ukázka strašení veřejnosti, jakého se média v posledních měsících dopouštějí.

Ministr vnitra Milan Chovanec o minulém víkendu navštívil české policisty, kteří pomáhají střežit maďarsko-srbskou a slovinsko-chorvatskou hranici. Spolu s ministerskou výpravou se do Maďarska vydal i redaktor serveru Aktuálně.cz, který pořídil pozoruhodný rozhovor s velitelem jednoho z českých kontingentů Davidem Předotou.

Rozhovor vyšel v neděli s titulkem U uprchlíků jsme našli i drogy v podrážkách. Český policista popisuje službu na slovinské hranici. Projděme si některé jeho problematického pasáže. Na odhalení většiny nesmyslů v něm obsažených postačí trocha selského rozumu.

Drogy v podrážkách bot?

• „Prohlížíme i boty, protože jsme zjistili, že se v podrážkách někdy převáží drogy. Takže se musí vyzout, my boty prohlédneme, a když je to nutné, tak je rozpůlíme (nové dostanou od charity, pozn. red.).“   

Ačkoli titulek článku říká, že čeští policisté u uprchlíků drogy přímo našli, z rozhovoru nic takového neplyne. Jen někdo nějak zjistil, že se drogy někdy takto převážejí. Skutečně závažné sdělení ospravedlňující bombastický titulek.

Každopádně měly zaznít další otázky. Jaké drogy? Kolik jich bylo? Znamená to, že migrační vlna slouží jako kanál pro novou drogovou cestu do Evropy? Co na to kriminální policie?

Otázky nezazněly, je to tedy na naší fantazii. Afghánec (Mongol, Syřan) vydávající se do Evropy si bere boty, do nich na několikatisícikilometrovou cestu vkládá pytlík s několika gramy heroinu (marihuany) a jde. Je to narkoman, nebo kurýr? Celé to někdo organizuje, v Maďarsku (Německu, Švédsku) drogy zase vybírá a od desítek lidí, kteří se mu seběhnou na určené místo (třeba na berlínské stanici ZOO), dává dohromady kontraband o hmotnosti, která už by stála aspoň za řeč? Nebo se chudý Afghánec živí představou, jak se v cíli své cesty postaví na nároží u metra a prodá svého půl gramu?

Zapalovač jako zbraň

• Potíž ze začátku byla i v tom, že jsme prohlíželi jen dospělé osoby. A uprchlíci rychle zjistili, že se děti neprohlíží, a veškeré zbraně – nože, žiletky, zapalovače – proto dávali jim. Zašívali jim různě do kapucí pasy a další věci, které tam nemají co dělat.

Znovu řada otázek, které zaznít měly. Jaké nože? Kapesní? Útočné? Bylo by něco zvláštního na tom, že lidé vydávající se na cestu s sebou mají nůž? Pokud vnitřní předpisy sběrných táborů držení nože nedovolují, jistě, budou odebrány.

Ale hovořit o nich jako o zbraních? Úplně absurdní je to pak u zapalovačů. Pokud existuje obava, že ho s sebou má běženec coby zbraň (je to zbraň vrhací? Nebo se předpokládá, že jím zapálí doutnák od bomby?), bylo by možná dobré policistovi Předotovi sdělit, že v EU je takový zapalovač (i nůž nebo žiletka) k sehnání v každé trafice. Bez zbrojního pasu.

O uprchlické krizi a jejím odrazu v českých denících čtete též:

Jak psaly české deníky o uprchlické krizi: negativní bulvár a Právo, pozitivní LN a Deník…

Imigranti a uprchlíci v českých denících: emoce v každém desátém titulku, názor v každém třetím

TOP 11 nejbizarnějších titulků na téma běženci v českých denících (plus 1744 dalších)

Policista bez odznaku moci?

• „Kvůli bezpečnosti jsem kolegům také nařídil, že musí sundat odznaky, hodnosti a čísla.“

Neomluvitelný faul, který by se nejspíš měl stát předmětem pozornosti policejní inspekce. V žádné zemi v EU ani jinde v civilizovaném světě (a možná vůbec nikde na světě) by občané nebrali vážně kohokoli v montérkách, kdo o sobě prostě tvrdí, že je policista. Hodnosti a čísla jsou odznakem moci, jejímž jménem policista jedná. Bez nich není z pohledu zákona nic.

Je nepředstavitelné, že by si policie něco podobného dovolila vůči „svým“ občanům. Následoval by neodvratný skandál. To, že takto postupuje vůči běžencům, nejspíš svědčí o sdíleném přesvědčení, že je možné s nimi jednat jako s lidmi jiné, druhé kategorie. Nepředstavitelné, šílené.

• „My se snažíme pracovat tak, že když vidíme rodinu, tak vzít rodinu. Ale to je velký kámen úrazu, protože pro ně je rodina manželka, děti, babička, děda, příbuzní…“

Perlička na závěr. Policista si stěžuje, že mu běženci komplikují práci tím, že za rodinné příslušníky považují … rodinné příslušníky.

Z rozhovoru plyne, že David Předota je u policie sedmnáct let a aktuálně pracuje jako vedoucí oddělení mezinárodních vztahů Policejního prezidia. Je celkem pochopitelné, že pro člověka z kanceláře je – a sám policista to přiznává – výkon služby na schengenské hranici velkou výzvou. Za pět týdnů načerpal řadu zkušeností, které ovšem stály za kritičtější pohled. Prosté převyprávění jeho slov působí jako novinářský šlendrián. Poslouží dobře ministerskému P.R., ale jen zbytečně (a to v nejlepším případě) mate veřejnost.