Největší insolvenční správci si pro sebe ukusují nerovnoměrně velký koláč insolvencí. Přestože by na soudech mělo fungovat tzv. kolečko, zajišťující spravedlivé rozdělení řízení do co nejširších rukou, realita je úplně odlišná. Jak ukázala data spolku EconLab při Institutu ekonomických studií UK, až polovina všech insolvencí konči v rukou pouhé desetiny nejúspěšnějších insolvenčních správců.

Čistá teorie říká, že pokud by fungovalo spravedlivé rozdělování insolvenčních řízení do rukou správců, každý by měl získat přibližně stejně insolvencí. Teorie má svůj odraz i v praxi: k rozdělování insolvenčních případů mezi správce slouží tzv. „kolečko“, tedy pořadník, který střídavě rozdává případy, aby na každého správce zbylo stejně.

O tom, zda je realita spravedlivá, existují pochybnosti. Spolek EconLab, který působí při Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, nyní tyto pochybnosti ukázal v číslech. „Podívali jsme se, kolik případů reálně dostává desetina nejúspěšnějších správců. V ideálním světě by to měla být zhruba desetina, skutečnost je ale výrazně odlišná,“ říká Jiří Skuhrovec z EconLabu. Největší excesy v jednotlivých krajích ukazuje přiložená tabulka.

Jak (ne)funguje „kolečko“?

Zdroj: EconLab

Poznámka: Čísla jsou založena na insolvenčních návrzích podaných v roce 2014. Z nich bylo vyloučeno cca 10% insolvencí, kde byl správce převolen věřiteli.

Ve třech krajích, Plzeňském, Jihočeském a Ústeckém, dosahují „úspěchy“ deseti procent správců přes 40 procent svěřených insolvencí co do počtu, co do objemu pohledávek si pak například v obvodu Městského soudu v Praze sáhnou na 56 procent, v Českých Budějovicích na 53. Ke hranici 50 procent se pak podle dat EconLabu blíží ještě správci v Libereckém a Středočeském kraji.

Jak tato čísla vypovídají o byznysu ve správcovské branži? Platí přímá úměra – čím vyšší objem pohledávek, resp. výnos ze zpeněžení majetku, tím vyšší odměna správce. Ty v Česku spolknou až polovinu zpeněženého výnosu.

Provozovny za to nemohou

Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě vidí důvod nerovnosti v zakládání „fiktivních“ provozoven, kdy správci s více provozovnami dostávají více případů. Také proto vyrazilo pod vedením ministra Roberta Pelikána do boje proti zakládání dalších a dalších provozoven. „Docházelo k extrémním rozdílům v počtu ustanovení jednotlivých insolvenčních správců do insolvenčních řízení, kdy nebylo neobvyklé, že insolvenčnímu správci s malým počtem zřízených provozoven nebyl například až po dobu téměř 2 měsíců přidělen žádný případ,“ říká vedoucí ministerského oddělení insolvenčního dohledu Antonín Stanislav.

„Naše výsledky ale naznačují, že jen o provozovnách to není. Ty by vysvětlily, že někdo dostane dvakrát či třikrát více případů – v Ústeckém kraji je však skutečnost o řád jinde,“ kontruje Jiří Skuhrovec.

Pro příklad: společnost Insolvency Project v.o.s. v Ústeckém kraji v roce 2014 získala případů téměř čtyři sta. O celých sto padesát případů méně, konkrétně 223, dostala na stůl v pořadí druhá Administrace insolvencí CITY TOWER. Ta má přitom paradoxně o čtyři provozovny více než Insolvency Project. „Běžní správci, jako je například Burián & Penka, se však pohybují v úplně jiných číslech. Provozoven mají stejně jako Insolvency Project – tedy tři – nicméně případů jen šedesát dva – to je sedmkrát méně,“ upozorňuje Skuhrovec. Dodává, že výsledky naznačují nedodržování tzv. kolečka.

Podle soudů kolečko funguje

Způsob určování správců je podle mluvčí ústeckého krajského soudu Marcely Trejbalové vytvořen a spravován ministerstvem. Soudu data automaticky generuje z počítačové aplikace. „Systém je nastaven tak, že jednotlivé insolvenční kanceláře požádají předsedu krajského soudu o určení správce podle způsobu řešení úpadku,“ říká Trejbalová.

Rozdíly se týkají toho, zda jde o přidělení insolvenčního správce pro oddlužení, tzv. osobní bankroty, které se týkají okresů, nebo podnikových konkursů, kde jsou správci vedeni na kraji. Jde ale o čistě technické rozdělení.

Podstatné je, že možné vnější zásahy do „kolečka“ sice možné jsou, podle mluvčí se tak ale děje v minimu případů. V případech stanovených zákonem může sám předseda soudu správce určit mimo pořadí, ale musí takový postup musí náležitě odůvodnit. „V konkrétním případě společnosti Insolvency Project v.o.s. se tak v roce 2014 stalo pouze dvakrát na základě toho, že šlo o manžele,“ říká Trejbalová. Zdůrazňuje, že tzv. kolečko je na Krajském soudě v Ústí nad Labem striktně dodržováno.

Ministerstvo chystá změnu, ale jen u provozoven

Ministerstvo spravedlnosti chystá další změnu insolvenčního zákona, která by měla nerovnosti upravit. Ty se ale týkají jen tzv. fiktivních provozoven, které podle Skuhrovce vychýlení poměru přidělených insolvencí samy o sobě nezpůsobují.

„Kritérium, podle kterého se bude určovat pořadí, ve kterém budou insolvenční věci přidělovány jednotlivým insolvenčním správcům, bude vázáno pouze na okamžik zápisu údaje o sídle insolvenční správce do příslušné části obecného seznamu insolvenčních správců,“ popisuje změnu, kterou nyní projednává Legislativní rada vlády, šéf ministerského dohledu Stanislav. V praxi by to znamenalo skutečné snížení počtu provozoven, mezi nimiž by automatický systém „vybíral“. Aby se zabránilo případným dalším manipulacím, má být zapisovaní sídla nebo provozovny omezeno, správce ho nebude smět měnit častěji než jednou za 12 měsíců.