REPORTÁŽ. Turecko přijalo od začátku války v Sýrii až čtyři miliony uprchlíků. Zachovalo se k nim v rámci možností velmi štědře. Všichni registrovaní uprchlíci mají zdarma přístup ke zdravotní péči i vzdělání, řada z nich dostává finanční podporu. Po sedmi letech je ale soužití Turků se Syřany čím dál napjatější a syrští uprchlíci jsou i jedním z důležitých témat před nedělními volbami.

„Je nám Syřanů líto, ale hodně se pro nás kvůli nim změnilo. Bylo by lepší, kdyby už odešli,“ vysvětluje mi na lavičce v parčíku pod gaziantepskou pevností Damla.

32letá žena tu čeká na své dvě děti, až půjdou ze školy. Zelené prostranství přímo v srdci téměř dvoumiliónového příhraničního města teď vypadá vyprázdněně. Ještě před třemi lety byl ale trávník posetý Syřany.

Ti si u pevnosti pronajímali levné byty nebo přicházeli do přilehlého syrského bistra na tzv. šavarmu, arabskou obdobu tureckého döner kebabu. Teď kolem nás procházejí hlavně turisté.

Až odejdou, bude líp?

„Část Syřanů odešla do Evropy nebo do jiných tureckých měst, část se vrátila do Sýrie a další se přestěhovali do jiné oblasti Gaziantepu,“ popisuje Damla.

Z jejího pohledu se, ale situace nijak nezlepšila: „Extrémně nám tu vzrostly nájmy i ceny jídla. Před tím, než přišli Syřané, platilo se i v těch nejlepších lokalitách za byt 500-600 tureckých lir, teď za úplně obyčejný byt dáte 1500 lir,“ vypočítává.

V případě její rodiny nájem čítá víc než třetinu domácího rozpočtu. Manžel pracuje na městském úřadě a měsíčně vydělá 3900 lir (cca 18 000 Kč).

„Vím, že je všechno drahé i pro Syřany a že si také nemůžou skoro nic dovolit, ale právě proto bych už chtěla, aby se vrátili do svých domovů, dali si životy do pořádku a nám se zas snížily životní náklady,“ nevzdává se Damla nadějí, že odchod 300 tisíc uprchlíků z jejího města by přemrštěné ceny vrátil na původní hodnoty.

V případě nájmů má asi pravdu, nicméně časy před válkou už nikdo nevrátí, ani pro Syřany, ani pro místní. Turecká ekonomika je v krizi, lira jen za květen ztratila oproti dolaru 20% své hodnoty. Navíc Turecko trápí 11% nezaměstnanost. A právě boj o místa na pracovním trhu je dalším důvodem sváru mezi Turky a Syřany.

Násilí přibývá

„Představte si situaci, že vlastníte podnik a chcete přijmout zaměstnance. Turek chce 100 lir a Syřan 50 lir, komu tu práci dáte?“ ilustruje Damla situaci, která trápí Turky především z nižších příjmových vrstev. Právě v této kategorii je soutěž s uprchlíky, kteří často pracují načerno, nejzávažnější.

Vzrůstající napětí mezi oběma komunitami potvrzují také pracovníci neziskových organizací. Podle Crisis group například v druhé polovině roku 2017 přibylo oproti roku 2016 trojnásobně násilných střetů, které si vyžádaly životy 35 lidí, z toho 24 Syřanů.

„Turci mají pocit, že dochází k pozitivní diskriminaci, že Syřané mají mnohem víc benefitů, než oni sami, což je bohužel v řadě případů pravda,“ prozradil mi pod příslibem anonymity zaměstnanec Organizace spojených národů, který situaci uprchlíků v Turecku dlouhodobě monitoruje.

„Syrští uprchlíci, pokud jsou registrovaní a mají tzv. AFAD kartu, mají nárok na bezplatnou zdravotní péči, což se vztahuje i na léky atd. Jenže Turci musí za různé úkony, například laboratorní testy nebo právě léky, platit,“ vysvětluje.“

Hlavně daleko od Evropy

Evropská humanitární agentura ECHO také podle něj vyplácí v rámci evropsko-turecké dohody o uprchlících každému přihlášenému uprchlíkovi 130 lir měsíčně, což je, vynásobeno třeba na sedmičlennou rodinu, relativně slušná částka.

Vloni se to týkalo miliónu Syřanů, letos je zahrnuto 1,5 miliónu uprchlíků. Syřané se pak s těmito benefity mají leckde lépe než místní Turci a to u mnohých stupňuje pocit nespravedlnosti. Projekty neziskových organizací na zlepšení podmínek i pro tzv. hostící komunity zatím turecká strana i agentura EU stavěly na druhou kolej.

„Evropská agentura ECHO chce hlavně udržet uprchlíky v Turecku, nijak netlačí na integraci, hlavní je pro ně, držet je daleko od Evropy,“ říká anonymní zdroj a přidává ještě další důvod nesvárů – kulturní rozdíly.

Uprchlická komunita se hodně stáhla do sebe. Nakupuje v syrských obchodech, peče syrský chleba, někteří Syřané nechtějí děti posílat do tureckých škol. Na jednu stranu je to pochopitelné, na druhou stranu je míra integrace Syřanů do turecké společnosti relativně malá.

Podle Oly, syrské uprchlice, která nedávno získala turecké občanství za tím do velké míry stojí jazyková bariéra a nechuť její komunity ji překonávat.

„Turecké úřady, neziskové organizace i mešity nabízely kurzy turečtiny pro uprchlíky zdarma. Ti, kdo se naučili turecky, nemají s životem tady problém. Umí si zařídit věci, sehnat práci. Ti, kdo se naučit nechtěli, mají samozřejmě problémů víc,“ popisuje Ola a plynulou turečtinou si objednává kávu. V Gaziantepu žije pět let.

Turečtina, základ úspěchu

„Myslím, že Turci nám možná dali víc, než na co měli kapacitu, a je čas, abychom začali sami pro sebe hledat řešení a jen neseděli a nečekali , že nám vláda bude platit příspěvky. Musíme se o sebe začít starat sami,“ doplňuje.

I to je podle Oly důvod, proč dostala společně s dalšími 10 – 50 tisíci (statistiky se v tomto velmi liší) Syřany turecké občanství:

„Turecká vláda si chce udržet v zemi vzdělané a produktivní lidi, proto jim nabízí občanství. Měla jsem pracovní povolení, platila daně, poctivě jsem pracovala. Do Sýrie se vrátit nemůžu, tak si tu začínám budovat nový domov.“

Turecká vláda zatím selektivně nabídla občanství několika desítkám tisíc Syřanů a chce v tomto trendu pokračovat.

„Myslím, že ti, kteří chtějí v naší zemi zůstat, mají mít tu šanci, a ti, kteří chtějí zpět do Sýrie, můžou odejít,“ říká poslanec vládní strany AKP Markar Esayan. Souhlasí ale, že nabídky k získání občanství rozesílá vláda Syřanům selektivně: „Ano, vybíráme pečlivě, komu občanství nabídnout.“

Návrat uprchlíků jako volební téma

U opozice s tímto přístupem vláda přesto narazila. Když před svátky Eid al-Fitr povolila vycestovat na oslavy do Sýrie 70 tisícům lidí, vzbudilo to především u republikánů bouřlivé reakce:

„Pokud můžete jet domů na deset dní a je to v pořádku, proč tam už nezůstanete? Je snad naše země kuchyní na polévku? Máme v Turecku 6 a půl miliónu nezaměstnaných,“ vzkázal uprchlíkům opoziční kandidát na prezidenta Muharrem Ince.

Program na repatriaci Syřanů zpět do vlasti slibuje i ženská protikandidátka prezidenta Erdogana Meral Aksenerová.

Jasné je, že nedělní parlamentní a prezidentské volby budoucnost syrských uprchlíků v Turecku zcela jistě ovlivní. V případě vítězství opozice bude jejich návrat do vlasti či odchod do jiných zemí jednou z priorit nové vlády.

Netečný vůči sílící nespokojenosti veřejnosti nemůže, ale zůstat ani prezident Erdogan, jakkoliv by přechodem na prezidentský systém získal neomezenou moc.

Současný vztah k uprchlíkům u sílící části turecké společnosti shrnuje Damla jednou větou:“ Oni nechtějí nás a my už nechceme je.“