Takzvané „lajky“ nejsou na sociálních sítích už několik let pouhým osobním projevem souhlasu, nesouhlasu či emocí. Staly se důležitou byznys komoditou. Jejich výroba a prodej vydělávají „továrnám na zvednutý palec“ miliony dolarů ročně. 

Náklady jsou minimální, společenský dopad enormní. A výjimkou nejsou ani ukradené identity skutečných uživatelů sociálních sítí.

Dva počítače a deset tisíc mobilů

Falešné „lajky“ vyrábí například malé středisko v čínské provincii Henzen (viz video níže). K  výrobě svého „zboží“ nepotřebuje nic víc než dva základní počítače a na ně připojené tisíce mobilních telefonů s vlastními účty na sociálních sítích.

Speciální počítačové programy, tzv. internetoví boti, pak na účty reálných uživatelů sociálních sítí rozesílají tisíce lajků či komentářů.

Továrna v Henzenu zatím rozesílá falešné lajky primárně v rámci aplikace WeChat. Své služby ale chystá rozšířit i na Facebook a další sociální sítě. Továren, které operují už na většině sociálních sítí, existují v Asii tisíce; a nejen tam.

Novináři z The New York Times poodhalili v rozsáhlé reportáži zákulisí americké firmy Devumi, která zvyšuje „oblíbenost“ na sociálních sítích u 200 tisíc zákazníků.

Jen na samotném Twitteru je měla vybavit více než 200 milióny „sledujících“. Nabízí také podporu na profesionální síti LinkedIn, zdvižené palce na YouTube a další vylepšování virtuální image svých zákazníků.

Zneužití v showbyznysu i politice

Falešné lajky si kupují internetoví podnikatelé, jejichž obchod do velké míry závisí na oblíbenosti jejich stránek a zboží, nepohrdnou jimi ale ani celebrity, profesionální sportovci či dokonce novináři, kteří svou „popularitu“ na sociálních sítích můžou pak lépe zpeněžit.

New York Times uvádějí příklad amerického herce Ryana Hursta známého z filmů Zachraňte vojína Ryana nebo Zloději paní domácí. Ten si v letech 2016-2017 zakoupil od společnosti Devumi 750 000 sledujících, což jsou zhruba dvě třetiny fanoušků jeho současného twitterového účtu.

Podle záznamů Devumi jej toto navýšení popularity přišlo na zhruba 92 000 korun.

Společnost Devumi má oficiální adresu na Floridě. Většinu aktivit ale provozuje z filipínských adres. Vydělává na zvyšování sledovanosti sociálních účtů svých zákazníků

Zdvižené palce a Donald Trump

Jak v roce 2016 ukázaly americké prezidentské volby, falešně zdvižené palce se staly důležitou komoditou i na politickém kolbišti.

Datová aplikace TwitterAudit zabývající se falešnými účty na sociální síti Twitter například ukázala, že americkému prezidentovi Donaldovi Trumpovi vzrostl v jednom období počet „followerů“ za tři dny o pět miliónů.

Při analýze jejich profilů TwitterAudit zjistil, že z celkového počtu tehdy aktuálních fanoušků profilu Donalda Trumpa jich 15 880 610 bylo skutečných a 14 776 939 falešných. Tedy téměř polovina.

V současné době je Trumpův twitterový profil o něco férovější. Z 50 853 943 sledujících má podle TwitterAudit falešný profil jen 15 968 138 z nich.

TwitterAudit profilu amerického prezidenta Donalda Trumpa. Aplikace TwitterAudit odhaluje falešné followery v rámci sociální sítě Twitter.

Politici si většinou nezískávají přízeň sledujících sami, mají na to své týmy.

Podle záznamů firmy Devumi od ní například během loňských prezidentských voleb v Ekvádoru nakoupil asistent ekvádorského prezidenta Lenína Morena pro svého šéfa desítky tisíc twitterových sledujících a retweetů.

Legální šedá zóna

Ačkoliv sociální sítě jako Twitter nebo Facebook zakazují používání falešných identit, v reálu podle listu The New York Times tvoří falešné profily až 15 procent (48 miliónů) aktivních uživatelů Twitteru.

Facebook vloni na podzim přiznal, že falešná identita se může skrývat až za 60 miliony facebookových profilů, což je dvakrát víc, než si firma do té doby připouštěla.

Tyto profily jsou založeny čistě za účelem politické nebo obchodní manipulace. Právně ale jejich výroba a prodej zůstávají podle The New York Times v legální šedé zóně online práva.

A jak uvedla tisková mluvčí firmy Twitter Kristin Binnsová, její firma neruší účty zákazníkům, u nichž najde falešné sledující. Důvodem je to, že se velmi těžko dokazuje, jestli si tyto falešné sledující nakoupili majitelé účtu sami nebo jim byli „dodáni“ někým jiným.

Krádeže virtuální identity

Vraťme se ale ještě k firmě Devumi. Autoři článku „Továrna followerů“ Nicholas Confessore, Danny de Bellius a Richard Harris udělali zajímavý pokus. Zaplatili Devumi 225 dolarů za získání 25 000 sledujících na svůj twitterový účet.

Prvních deset tisíc „přátel“ vypadalo skutečně, jejich účty byly vybaveny jménem, fotkou, místem pobytu i účtovou „historií“ zbylých 15 tisíc už ale místo jména mělo jen shluk různě prokombinovaných znaků a chyběly fotografie.

V oné první skupince reálně vypadajících profilů, pak novináři našli řadu lidí, kterým Devumi zcizila jejich reálné sociální profily, které jen drobně upravila.

Srovnání skutečného a falešného twitterového účtu Jessicy Rychly v článku The New York Times „The follower factory“.

Případ Jesicca Rychly

Jednou z obětí byla i sedmnáctiletá studentka Jesicca Rychly z Minnesoty. Skutečná Jesicca si ráda čte a poslouchá rappera Maloneho.

Jesicca Rychly z Devumi, jejíž twitterový profil se od dívčina skutečného profilu lišil jen v drobně pozměněné Twitter adrese, dávala lajky kanadským developerským skupinám, rozhlasové stanici v Ghaně, nejrůznějším formám kryptoměn nebo pornografickým stránkám.

Nečinilo jí problém retweetovat v arabštině nebo v čínštině, jazycích, které skutečná Jesicca vůbec nezná.

Zatímco ta pravá Jessica sleduje na Twitteru 172 lidí, falešná jich sledovala 5001, mezi nimi i stovky zákazníků Devumi.

Falešný twitterový účet Jessicy objevily bezpečnostní algoritmy firmy Twitter po dvou letech, kdy ho zablokovaly.

Do té doby ale stihla falešná Jesicca zpropagovat stovky zákazníků Devumi; firma nadále nabízí své služby na webových stránkách.