Václav Klaus na mítinku AfD v bavorském Norimberku (2017) se svou knihou o migraci. Foto: Profimedia

Toto nejsou naši lidi. Klausova nesouhlasná vlnovka v letní škole populismu

Napsal/a Vojtěch Berger 27. července 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Nad definicí populismu si politologové i novináři už dlouho lámou hlavu. Od letošního léta stačí k pochopení pojmu přečíst si dva červencové projevy dvou prezidentů, vrstevníků, osmdesátníků. Ten první pronesl v Rakousku Alexander Van der Bellen, ten druhý v Německu na akci AfD Václav Klaus. Zatímco Van der Bellen přesně popsal, co populismus je a jak mu čelit, Klaus se nabídl jako názorný příklad.

Rakouského prezidenta Van der Bellena dělí od Václava Klause věkově sotva tři léta, oba se narodili za války, oba jsou ekonomové… Světonázorově však dnes mezi nimi leží světelné roky.

Dalo by se čekat, že to mezi bývalým šéfem rakouských Zelených a mezi hlavní tváří budování české tržní ekonomiky ani nemůže být jinak. Rozdíly se ale stále zvětšují a Václav Klaus se více a více opevňuje přesně na těch názorových pozicích, které Van der Bellen už sedmý rok v úřadě vytrvale kritizuje.

Pojďme ale ke zmiňovaným letním projevům, které rozhodně stojí za pozornost, a to hlavně ve vzájemném srovnání.

Hory krásnější, než jsem čekal

Alexander Van der Bellen při zahájení slavného hudebně-divadelního festivalu Bregenzské slavnosti vystřihl ostrou kritiku současného stavu rakouské společnosti.

Naproti tomu Václav Klaus v polovině července dorazil do bavorského Garmisch-Partenkirchenu na pozvání místní pobočky AfD, strany, kterou podporuje prakticky od jejího vzniku před deseti lety. Setkání v hostinci s několika řečníky mělo podtitul „Jak konečně vyřešíme migrační krizi“ a Klaus přijel jako speaker „na objednávku“.

Totéž by vedle Bregenzu mohlo zaznít třeba i na otáčivém hledišti v Českém Krumlově nebo během Smetanovy Litomyšle, protože Česko je na tom co do náchylnosti k populismu úplně stejně.

Klaus úvodem poděkoval za pozvání a svěřil se, že „v této krásné oblasti byl v životě jen jednou a to jen na pár hodin“: „Hory, které vidím, jsou ještě hezčí, než jsem čekal a než si vzpomínám.“ Lépe publikum navnadit nemohl.

Od Klause AfD čekala, že zkritizuje migraci, což také udělal a byl odměněn opakovaným potleskem. Přidal i některé výpady proti Ukrajincům přicházejícím do Česka a konspirativně tvrdil, že masová migrace není náhodná, ale „pragmaticky organizovaná“.

Nepřekvapí, že při tom zpropagoval a rozdával také svou vlastní knihu, kterou o migraci před časem napsal.

Byl Mozart normální? Určitě ne!

Zkusme tedy postavit některé teze z obou (ex)prezidentských projevů proti sobě.

Van der Bellen začal tím, že mu současné Rakousko připomíná starší sociologický experiment z USA, takzvanou „teorii rozbitých oken“. Podle ní i malé náznaky nepořádku nebo chaosu, jako třeba jedna rozbitá okenní tabulka v jinak upravené čtvrti, podněcují rozbíjení dalších oken, lidé ztrácejí zábrany chovat se nepořádně či násilně. Výsledkem je rostoucí vandalismus, negativní spirála, která se točí stále rychleji.

„V naší zemi se, myslím, pár oken právě rozbíjí. To musí přestat. Nesmíme si zvykat na to, že jazyk se bude znovu používat k vylučování (…) a na to, že se znovu mluví o ‚nás‘ a ‚těch druhých‘.“

Byla to narážka nejen na tradičně vypjatou protimigrační, protimuslimskou, místy i antisemitskou rétoriku rakouské strany Svobodných (mimochodem partnerské strany zmiňované AfD, ale i české SPD Tomia Okamury), ale i na výroky rakouských lidovců či sociálních demokratů.

I v těchto stranách se – podobně jako v Česku – dnes často skloňují „normální lidé“, případně „normálně myslící většina“, ať už jde o témata migrace nebo třeba LGBT či klimatické změny.

„Byl Mozart normální?“ ptal se Van der Bellen a s odkazem na skladatelovu genialitu dodal: „Určitě ne!“

Mimochodem, totéž by vedle Bregenzu mohlo zaznít třeba i na otáčivém hledišti v Českém Krumlově nebo během Smetanovy Litomyšle, protože Česko je na tom co do náchylnosti k populismu úplně stejně.

Třeba v používání okřídleného výrazu „naši lidi“ nebo v diskusích o tom, co je to vlastně „normální“ – kolik sněhu v zimě, jaké sucho v létě a kolik symbolů pohlaví na záchodových dveřích.

Kdo jsou „naši lidi“?

Taky Alternativa pro Německo si jako heslo před parlamentními volbami v roce 2021 vybrala právě slogan „Německo, ale normální“. A Václav Klaus na zmíněné protimigrační akci AfD také na tuhle „normální“ strunu zahrál.

„Lidé, kteří propagují masovou migraci, jsou v ofenzivě, zatímco tichá většina normálních lidí zůstává v defenzivě (…). Myšlenka multikulturalismu organizovaného shora je absolutně špatná (v českém překladu s přihlédnutím k obvyklému slovníku Václava Klause bychom spíš volili slovíčko „falešná“, Klausův projev je však k dispozici jen v německé verzi, pozn. red.).

Charakteristické pro Klausovu řeč – a ostatně pro populismus obecně – je to, že kromě popsání problémů s migrací v některých evropských státech a kromě diskutabilních osobních názorů nenabídl žádné řešení.

Zatímco pro Klause bylo migrační téma v jeho projevu ze zmiňovaných důvodů jediné, Van der Bellen ho zahrnul do své širší kritiky myšlení v kategoriích „my a oni“. Varoval před směřováním „k autokracii, kde se daří jen těm, kteří patří k ‚my‘, zatímco špatně se vede těm, kteří patří ‚k těm druhým‘“.

„Kdo jsou ‚naši lidi‘, jsem to i já? Jsou nám pak ‚ti druzí‘ lhostejní? Kdo určí, kdo je ‚normální‘ a kdo ne?“ ptal se rakouský prezident.

Rakušany vyzval, aby se zcela sobecky ptali, co z toho budou sami mít. Třeba z ochrany klimatu (Rakousko potřebuje neporušenou přírodu, protože je závislé na turistech), z liberální demokracie (vůle většiny při zachování práv menšin) nebo právě i z migrace. Odpověď na to poslední se nabízí už řadu let, třeba při pohledu na systém rakouské sociální péče:

„Stojíme před obrovskou výzvou pro dobrý život v naší zemi, máme obrovský nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Potřebujeme desetitisíce lidí do zdravotnictví, sociální a zdravotní péče, do péče o děti. Bez migrace naše země bude mít vážné problémy. Naopak z ní může silně profitovat, stejně jako už častokrát v minulosti,“ řekl Van der Bellen.

Dodal obligátní zmínku o tom, že každý nově příchozí musí dodržovat zdejší pravidla, počínaje jazykem, přes respekt k tradicím a zvykům, přes rovnoprávnost mužů a žen až po toleranci sexuální orientace. Jedním slovem mluvil o integraci.

Dostat z lidí to nejhorší

Václav Klaus si však těmito nuancemi migrační téma nekomplikuje: „Masovou migraci jsem už dávno označil za ohrožení evropské civilizace a kultury, ohrožení svobody a demokracie a v neposlední řadě za ohrožení evropské prosperity. Znamená nebezpečné poškození našeho života, jeho kvality, tradic a zvyků,“ řekl příznivcům AfD v Garmischi.

Populismus obrací reflektor na to, co nefunguje. Ale je toho tolik, co už funguje. Vím, že máme řešení, ale ta jsou částečně shazována. To je podstatou populismu

Obzvlášť cynicky pak vyzněla pasáž, kde se Klaus opřel do ukrajinských uprchlíků: „Používám záměrně slovo migranti. Také z Ukrajiny, jako z ostatních zemí, přicházejí nikoli ti nejhůře postižení, ti opravdu ohrožení na životě, ale ti více flexibilní, více adaptivní lidé, kteří jsou pro migraci emočně a často i finančně lépe vybaveni. Proto říkám migranti, ne uprchlíci. Naše vláda je bohužel srdečně vítá.“

Charakteristické pro Klausovu řeč – a ostatně pro populismus obecně – je to, že kromě popsání problémů s migrací v některých evropských státech a kromě diskutabilních osobních názorů nenabídl žádné řešení.

A přesně o tom mluvil v Bregenzu Alexander Van der Bellen: „Populismus obrací reflektor na to, co nefunguje. Ale je toho tolik, co už funguje. Vím, že máme řešení, ale ta jsou částečně shazována. To je podstatou populismu. Populismus nedostane z člověka to nejlepší, ale to nejnižší. To, co vymezuje a rozděluje.“

Řešení? Nějak se to udělá

Je třeba říct, že Van der Bellen s tímto programem a rétorikou vyhrál už dvojí prezidentské volby. Zejména souboj s kandidátem Svobodných Norbertem Hoferem v roce 2016 byl bez přehánění křižovatkou pro tvář Rakouska – dovnitř i navenek.

To ale neznamená, že by prezidentova nejnovější řeč v Bregenzu všechny nadchla. Svobodní mají dlouhodobě v průzkumech preferencí kolem třiceti procent hlasů a člověk musí hodně popustit uzdu fantazii, aby našel důvod, který by jim zabránil vyhrát parlamentní volby příští rok.

Kdo navíc na konec prezidentova projevu čekal zázračnou formulku, která nás od populismu uchrání, byl zklamán. Van der Bellen nabídl spíš vodítka na cestu: „Mluvme spolu o problémech, dělejme to vždy s ohledem na řešení, hádejme se věcně, konstruktivně. A ukažme to lepší v nás.“

Zdá se to málo? Tak srovnejme naposledy s Václavem Klausem. A uvidíme pouze pesimistický popis stavu věcí, rámovaný svéráznými názory.

Řešení Klaus nemá, snad jen – čteno mezi řádky – když v příštích volbách v Německu uspěje právě AfD, v Česku exprezidentova oblíbená SPD a v Rakousku třeba Svobodní, situace se „nějak sama“ začne obracet k lepšímu, tradice budou zachráněny a svět bude zase „normální“.

Jenže „normální“ prý nebyl ani v Salcburku narozený Mozart, jeden z kulturních pilířů evropských tradic. A když to říká sám rakouský prezident, může si tuhle větu Václav Klaus leda tak podtrhnout nesouhlasnou vlnovkou.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)