Totální kontrola obyvatel à la Peking. Venezuelský diktátor Maduro využil čínské know how
Venezuelská obdoba občanských průkazů, „karta vlasti“ (carnet de la patria), sofistikovaně přenáší údaje o milionech uživatelů do počítačových serverů. S pomocí čínské telekomunikační společnosti ZTE se tak v autoritářském režimu prezidenta Madura stává oknem do soukromého života Venezuelanů a třídí je na základě jejich chování. Ukazuje to obsáhlá investigace agentury Reuters.
Od loňského roku se o „občanky“ ve Venezuele stará firma ZTE, přední čínská telekomunikační společnost sídlící v jihočínském Šen-čenu, protože právě tu si venezuelská vláda najala pro vytvoření databáze a aplikace pro mobilní placení.
Podle zaměstnanců pracujících na systému identifikačních karet a podle fotografií s daty uživatelů, které měl Reuters k dispozici, ukládá databáze detaily, jako jsou uživatelovy narozeniny, rodinné záznamy, jeho zaměstnání a příjem, vlastněný majetek, lékařská anamnéza, obdržená státní podpora, aktivita na sociálních sítích, členství v politické straně a údaj o jeho volební účasti.
Co Chávez nedotáhnul…
Příběh touhy venezuelské vlády po osobních údajích obyvatel se začal psát už v roce 2008. Tehdy v dubnu vyslal někdejší prezident a socialistický revolucionář Hugo Chávez (který udělal z Venezuely prvního latinskoamerického spojence Pekingu) úředníky ministerstva spravedlnosti do Číny.
Měli se tam inspirovat systémem občanských průkazů. Chávez věděl, že zajištění náležité identifikace pro všechny Venezuelany je nutností, která mu pomůže získat zpět popularitu ztracenou po nepovedených volbách v roce 2007.
Až po nějaké době vyšlo najevo, co jeho delegace v centrále ZTE viděla: že tato čínská společnost pracuje na vývoji systému, který by Pekingu pomocí chytrých kartiček pomáhal sledovat společenské, ekonomické i politické chování uživatelů.
Vznikal zde základ tzv. systému společenské důvěryhodnosti (social credit system) se svým „známkováním“ obyvatelstva a následným odměňováním a trestáním lidí.
Ne u všech členů delegace vyvolala návštěva čínského Šen-čenu pozitivní dojem. Anthony Daquin, jeden z vyslaných zaměstnanců ministerstva, se začal po určité době obávat, že by se venezuelská vláda mohla vydat stejným směrem. Se svými úvahami se následujícího roku svěřil svým nadřízeným.
Daquin se dočkal reakce v podobě šesti ozbrojených mužů v uniformách venezuelské zpravodajské služby, fyzického násilí a vyhrožování. Bezprostředně po tomto zážitku odletěl do USA, kde žije dodnes.
…Maduro překonal
Téma se znovu otevřelo až po Chávezově smrti v roce 2013, kdy ho v čele země vystřídal jeho praktický i ideologický následovník, Nicólas Maduro. Ten byl za své vlády nucen vyrovnat se s důsledky obrovského ekonomického úpadku (hyperinflace, nepravidelné dodávky elektřiny, nedostatek potravin a léků). Masy Venezuelanů opouštěly zemi.
Na venezuelském úpadku má Čína se svými penězi podle všeho lví podíl. V roce 2001 obě země uzavřely strategické rozvojové přátelství. V roce 2014 bylo „všestranné strategické partnerství“. Čína postupně investovala během těchto let ve Venezuele přes 60 miliard dolarů formou půjček pro vybudování zhruba šesti set investičních projektů.
Čínské společnosti získaly oplátkou přednostní přístup na domácí venezuelský trh, včetně lukrativních zakázek na projekty v oblasti infrastruktury a průmyslu. (V roce 1999 dovezla Venezuela z Číny zboží v hodnotě necelých sto milionů amerických dolarů. V roce 2014 to bylo 5,7 miliardy.)
Venezuela současně pomáhala Pekingu v šíření vlivu po celé Latinské Americe, kde měla ještě na začátku tisíciletí většina zemí diplomatické vztahy nikoliv s ČLR, ale s Tchaj-wanem. To se i díky politické podpoře ze strany Venezuely rychle změnilo. Poslední latinsko-americkou zemí, která přešla od Tchaj-peje k Pekingu, se stala v létě roku 2016 Panama.
Chceš jíst? Rozluč se se soukromím
Chávezův režim roztočil s čínskou podporou spirálu zadlužování. Již v roce 2006 varovala Světová banka ústy svého tehdejšího prezidenta Paula Wolfowitze, že by mohla země upadnout do dluhové pasti.
V následujících letech se ovšem objem čínských půjček ještě zvýšil. Úvěry se měly Číně splácet dodávkami ropy. Když se její světové ceny propadly na necelou třetinu hodnoty, ocitla se Venezuela ve vážných těžkostech.
Bez možnosti koupit si v obchodech potraviny začali Venezuelané brzy hladovět. Maduro v roce 2016 rozjel v zemi státní program dotovaných balíčků jídla, který bylo třeba hlídat. Pro tyto účely vláda najala mexickou firmu Soltein SA de CV, jež vytvořila online platformu na řízení přídělů potravin.
V současnosti je do programu zahrnuto na 90 % Venezuelanů, čímž se databáze příjemců dotovaných balíčků v podstatě stala databází venezuelského obyvatelstva.
Čínská ZTE se do hry dostala právě v okamžiku, kdy se venezuelské vládě zalíbilo schraňovat informace o obyvatelích a přemýšlela, jak databázi rozšířit. Tehdy se prezident Maduro vrátil k myšlence nových identifikačních karet, jejichž součástí by se staly QR kódy vytvořené čínskou společností, a které by byly napojeny na databázi mexické firmy Soltein. Systém moderních občanských průkazů byl na světě.
ZTE na scénu
Maduro představil identifikační karty v prosinci 2016. Při televizním projevu zvedl jednu nad hlavu, poděkoval Číně za blíže neurčenou podporu a řekl: „Každý ji musí mít.“
Složitý systém, který v té době nebyl pod jednou střechou, se nevyhnul hackerským útokům. V reakci na ně se v květnu 2017 Maduro rozhodl vynaložit 70 miliónů amerických dolarů na „upevnění národní bezpečnosti“, jinými slovy vytvoření centralizované databáze obyvatel a mobilní aplikace pro online platby, například za balíčky zvýhodněných potravin. Smlouvu podepsala čínská společnost ZTE.
Od té doby se Maduro snaží nalákat Venezuelany, aby si občanky pořídili. Novým držitelům sliboval jednorázové odměny v hotovosti. Peníze se dávaly i za účast ve volbách. Prezident loni v prosinci prohlásil, že „s touto kartou teď budeme dělat naprosto všechno“.
Maduro to nejspíš myslí vážně. Nově mají Venezuelané přes kartu dostávat také další státní benefity. Kromě dotovaných potravin se tímto způsobem budou distribuovat i léky, důchody a nafta za zvýhodněné ceny. Venezuelští důchodci se v srpnu letošního roku vyburcovali k protestům před úřady, které mají sociální věci na starosti.
Karta plná výhod?
Identifikační karta se má stát jedinou možností, jak se k základním potřebám dostat. Zavání to uplácením prezidentových příznivců. Maduro prozatím přesvědčil přibližně polovinu z 32 miliónů obyvatel. Mnoho Venezuelanů ani nemělo na výběr.
Spousta by jich začala trpět hlady, kdyby neměla nové karty. Měsíční minimální mzda, asi 1 americký dolar při kurzu na černém trhu, bledne vedle výhod, které karta nabízí, jež mimo jiné zahrnují výrazně zlevněné potraviny, například fazole, tuňáka a rýži. (od září v hodnotě 20 amerických dolarů.)
Možnosti zneužití role občanských průkazů naznačila při květnových prezidentských volbách tzv. Červená místa (Red points). V kioscích umístěných vedle volebních kójí mohli voliči načíst své karty, a potvrdit tak svou účast ve volbách.
Server rozpoznal, jestli držitel karty volil či ne a voliči nemuseli uvádět, komu dali hlas. Někteří státní úředníci byli ovšem podle Reuters přesvědčováni, že vláda z kartičky zjistí, jak volili.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
11 komentářů
Co čekat od těch komunistických sviní jiného ? Dnes jsou daleko více sofistikovaní, nežli to bylo v Rusku za „Říjnové“ revoluce, nebo v ČSR při únorovém puči 1948 ! Rudá Čína technicky pokročila , něco koupili, něco ukradli, něco ušpionovali, a ve 21. století se stali novými kolonialisty v Africe, Jižní Americe a snaží se o totéž i v Evropě. Rusko, i když už to není SSSR, je ale stejná, nebezpečná svině jako Čína, ovšem to neznamená, že by se jedněmi, nebo druhými měl spojovat Svobodný Svět ! Byla by to stejná chyba, jako když se Spojenci spojili se Sověty, proti nacistům, i když tehdy nebyl jiný výběr. Ted jen doufejme, že se ty rudé svině pobijí o Sibiř, navzájem vykrvácí a pak bude na chvíli pokoj !
I v Sydney zřejmě žije ledacos, co střílí od boku, aniž ví na co a obviňuje za použití hrubých urážek jednu stranu z toho, co dělají všichni.
Jen pro ilustraci : je tomu asi 10 let, co mne kontrolovala policie na dálnici. Předal jsem policistovi požadované doklady a on nadiktoval do služební policejní dodávky SPZ mého auta, mé jméno, bydliště, datum narození a rodné číslo. Z dodávky se za chvíli ozvalo – ano a následovalo moje jméno a ostatní údaje, dále značka mého auta, jeho číslo motoru, karoserie a ostatní údaje o vozidle, ale také informace a lokalizace prodejny, kde a kdy jsem auto koupil a číslo účtu (i banka) z kterého jsem auto platil, následovalo i datum, kdy se převod peněz uskutečnil.
Když jsem se zeptal svého syna, policejního vyšetřovatele, jak to, že policie má tolik údajů o mně, na př. číslo a stav bankovního účtu, tak mně řekl, že to nejsou údaje o mé osobě, ale o mém autě. I tak ne-komunisté fízlují své občany, fízlování totiž není výsadou komoušů a pochybuji, že v Austrálii by neexistoval rejstřík vozidel s týmiž údaji, co obsahuje v ČR a že by ten rejstřík nebyl občas využit i k jiným účelům.
Nějak tak. Ono, když si to podrobně přečteme a zanalyzujeme, tak zjistíme že v ČR už jsme v mnohém dál než v té Venezuele (a Číně). Protože stát ČR už si tyto údaje o svých občanech buď sám eviduje nebo přikazuje je evidovat – a má k nim (poměrně snadno) přístup. I bez té elektronické občanky, která se teď už poněkolikáté rozjíždí, aby dala nějaký ten benefit státní evidence i obráceně, tedy občanům.
Sice by se to mělo bránit argumentem, že u nás nic nehrozí, protože přece všichni naši politici, úředníci, i policajti (státní zástupci,.. atd),kteří se k těm údajům mohou snadno dostat jsou ti „hodní ze Západu“.. Ale obávám se, že by ani toto neznělo dnes příliš důvěryhodně…
„číslo účtu (i banka) z kterého jsem auto platil“ …o kousek dál … „policie má … stav bankovního účtu“
Tomuto můžeme říct manipulace nebo skok v argumentaci (nebo to nazvat jinak). Každopádně „Oskar“ to tu předvádí každý den a „dokáže“ tak „potvrdit“ přestě to, co potřebuje …
Že Chávez udělal z Venezuely prvního latinskoamerického spojence Pekingu… Tak oni do té Latinské Ameriky Číňané pronikají hlavně ekonomicky (asi jako kamkoliv jinam do světa) – viz třeba i ten průplav v Nikaragui, který před nějakými cca 120 lety projektovali Američané, ale pak se na to vykašlali a radši dostavěli ten průplav v Panamě, se kterým začala francouzská Lessepsova společnost…
Ale je docela zajímavé, že už v době studené války měla Čína poměrně silný ideologický vliv na nepříliš jednotné latinskoamerické komunisty. Třeba peruánská tzv. Světlá stezka (Sendero Luminoso), aktivní hlavně v 80. a ještě 90.letech, asi nejznámější klasika…
Ono tedy vůbec je nutné si přiznat, že právě Latinská Amerika je dost otřesným výsledkem extrémního komunistického vlivu /nejen z Číny, před ní sem pronikali kubánští revolucionáři) , ale i předešlých revolučních konfliktů, což je uvedlo do nekončícího politického i ekonomického chaosu.
Dalo by se říct, že součástí tohoto chaosu bylo zvolení právě jihoamerického papeže,který se sice díky svým projevům stal mediální ikonou pseudolevicových světových elit, jenže krom toho ani on žádné legitimní řešení pro chudé a bezprizorní (ani z těchto zemí) nenachází ..
No jo, ono když si to vezmete hlouběji do minulosti, tak bych řekl, že těch otřesných vlivů tam bylo víc… To už třeba v 19.století si někteří latinskoameričtí diktátoři hráli na Napoleony (I. i III.). Třeba konkrétní, možná docela známý příklad – mexický generál Santa Anna, který v roce 1836 prohrál ve válce s americkými kolonisty Texas a asi o desetiletí později se „nepříliš“ proslavil jako voják ve válce s USA jako takovými… Hlavně, že si doslova říkal „Napoleon Západu“ – jako západní polokoule…
A jak tam třeba i rezonoval fašismus… Za takový polofašistický je třeba považován i režim Getúlia Vargase v Brazílii… Na druhou stranu, je fakt, že Brazílie se pod jeho vedením zapojila do druhé světové války po boku hlavně USA aktivněji než jiné latinskoamerické státy (i vojensky, brazilští vojáci bojovali v Itálii)…
Tedy ne že by vyloženě museli imitovat nějaké cizí vlivy, to vždycky vycházelo z místních podmínek nebo to na ně bylo adaptováno… Ale takový ten celkový vývoj… Možná to může působit někdy až poněkud tragikomicky.
A pokud jde o toho papeže… Každopádně jsem si zpočátku říkal, že je dobré, že je po hrozně dlouhých staletích někdo papežem z oblasti mimo Evropu (tak taky je fakt, že Latinská Amerika je dneska, už i jen počtem věřících, katoličtější část světa než Evropa)… Ale taky mám pocit, že se nijak moc neukázal.
len sa im moc nesmejme, biometrická totalita – plošný zber odtlačkov a očného pozadia na pas – to je presne prvý krok (donedávna sa odtlačky brali len páchateľom trestnej činnosti, dokonca ani boľševická zver to nedotiahla na plošné považovanie ovčanov za zločincov)
a ovce sú ticho, ešte budú súhlasne bečať keď ich budú čipovať, veď bezpečnosť, teroristi ap. – tipnem si že eurosúdruhovia to už majú v byrokratickom pláne
Ano, ani „bolševická zver“ si nedovolila sledovat a natáčet průběžně každodenní dění na ulicích, tak jak je to u nás a ve „vyspělých západních demokraciích v čele s USA“ dnes běžné.
To silně omezuje možné občanské aktivity. Takže, případný pokus o vyvolání něčeho takového, jako byly třeba manifestace po upálení Palacha, by byly ihned nejen pod kontrolou, ale i předmětem zásahu příslušného útvaru policie, ještě než by pořádně začaly.
Pozn.: Porovnejme si z různých obrazových reportáží to, jak byli oblečeni a vystrojeni pohotovostní pluk SNB ve srovnání s jeho dnešní obdobou, zakuklenci z ÚRN (Útvar rychlého nasazení); ti bolševičtí esnbáci v tom srovnání vypadají jako operetní kompars, který je spíše k smíchu.
Jen bych možná opravil , a v tom je ten demo průšvih, nikoliv „.. silně omezuje možné občanské aktivity“, leč „selektuje možné občanské aktivity“…Ty informace bezpečnostní složky státu sice mají, leč je na jejich rozhodnutí, zda proti takové aktivitě (rozpoznané skupiny) zasáhne a jak…
Správně by mělo být napsáno – selektuje a ty, které se režimu znelíbí, pak omezuje.