TONDA TRAN / CNC / Profimedia, Miloš Jakeš, 1. máj 2019

Tomáš Sokol: Proč jsme nebyli (a ani nemohli být) jako oni

KOMENTÁŘ. Jak to bylo s potrestáním či nepotrestáním komunistických zločinů? „Rozhodovat o tom, že někdo bude potrestán bez reálného právního podkladu, z něhož by bylo patrné, čeho se dopustil, by bylo barbarství snad horší než ta, jichž se dopouštěl bolševik. Ten se alespoň tvářil, že jede podle práva,“ píše v komentáři pro HlídacíPes.org advokát Tomáš Sokol.

V krátké stati se pan Ondřej Neumann zmiňuje o tom, jak se polistopadový režim či polistopadová reprezentace vypořádala s vysokými představiteli komunistického režimu. Začíná poukazem na to, co ve vztahu k svým politickým odpůrcům převedli po únoru 1948 komunisté, a dospívá k závěru, že slogan „Nejsme jako oni“ byl naplněn dokonale, ale nic podle autora neříkal o tom, že polistopadová demokracie bude slabá a bezzubá. Což se podle autora stalo a následky neseme a ještě snad dlouho poneseme.

Asi není třeba příliš velké výkladové kreativity, aby čtenář dospěl k závěru, že podle názoru autora se polistopadový režim nevypořádal s představiteli komunistické strany dostatečně, a to díky tomu, že demokracie byla slabá a bezzubá. Nemyslím si, že to je správný závěr, naopak, považuji jej za velmi nepřesný. Nicméně je hodně rozšířený a tak, v rámci toho, čemu se poněkud nadneseně říká historická pravda, bych chtěl reagovat.

Možná, že pro někoho bylo heslo „Nejsme jako oni“ skutečně jen pouhou deklarací přání odlišit se „nějak“ od komunistů. Pokud jde o právní prostor po pádu komunistického režimu k vypořádání se s jeho představiteli by ale heslo mělo znát trochu jinak. Například: „Máme-li respektovat základní právní principy, nemůžeme být jako oni. I kdybychom chtěli.“ Prostě jako konstatování holého faktu limit, které nešlo překročit, neměla-li nová éra tohoto státu začít nezákonnostmi. Přesněji by se asi dalo říci, že by sice začala nová éra, éra bez bolševiků, ale se starými nezákonnostmi. Ty zmiňuje autor článku, když popisuje způsob, jakým se bolševici vypořádali s členy poúnorové vlády.

Za prokázané mám, a to je do určité míry kuriozita, dokonce daná zákonem č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, že komunisté v době svého panování hromadně porušovali zákony. Nebýt jako oni prostě znamenalo zákony dodržovat. To není a nemůže být žádný politický program, ale holá nezbytnost v právním státě. A tedy logicky ani něco, co by demokracii činilo slabou a bezzubou. Naopak striktní dodržování zákonů je to, co společnost činí silnou.

Lze jistě namítnout, že by mělo jít o zákony, které vznikly ve svobodné zemi a za svobodných podmínek. Co ovšem v situaci, kdy se země náhle stala svobodnou, mluví se o usilování být právním státem, ale zákony vznikaly za zcela jiného politického systému, namnoze dle hesla, které nám vtloukali do hlavy na právnické fakultě, že právo je vůle vládnoucí třídy, povýšená na zákon? Anebo, abych citoval autora jednoho odborného článku, podle něhož v totalitě je dělba moci nahrazena její koncentrací. Vládnoucí třída se poněkud rozprchla, ale zákony po ní zbyly.

Primárně se nabízí jednoduché řešení, prostě ty „minulé“ zákony ignorovat. Nejlépe s odůvodněním, že jde o vyšší zájem společnosti. Nebo tak něco. To ovšem automaticky generuje několik dalších otázek. Zda všechny zákony, třeba zákon o provozu na pozemních komunikacích, občanský zákoník, stavební zákon a stovky a tisíce dalších, anebo jen některé? Třeba trestní zákon a trestní řád. Asi je hned jasné, že zrušit zákony jako takové prostě možné není. Pak je ovšem třeba se ptát, podle jakého klíče se budou vybírat zákony, co se nebudou poslouchat, co by mělo být oním vyšším zájmem společnosti a kdo by o tom rozhodoval. Osobně jsem přesvědčen, že něco takového prostě nebylo možné, neboť ke všem problémům, které jsme tu po roce 1990 měli, by přibyla ještě větší míra anarchie, než venkoncem v některých oblastech stejně nastala. Právo by prostě přestalo platit jako obecně platné pravidlo chování a nepochybně každý druhý, ne-li každý prvý, by si osoboval býti tím, kdo v zájmu vyšších ideálů smí právo ignorovat. Zejména to ale platí v případě práva trestního, protože rozhodovat o tom, že někdo bude potrestán bez reálného právního podkladu, z něhož by bylo patrné, čeho se dopustil, by bylo barbarství snad horší než ta, jichž se dopouštěl bolševik. Ten se alespoň tvářil, že „jede“ podle práva.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


 

Neříkám, že úplně všichni, ale většina těch, kteří tak či onak v té době mohli běh věcí ovlivnit, rozhodně nechtěla být jako oni, míním jako bolševici. Snadno se hovoří o potrestání vysokých představitelů komunistického režimu, ale je-li tato premisa nastolená, bylo by vhodné se také zeptat: „A za co?“ Za to, že byli vysocí představitele komunistického režimu? Jistě, ale kdy?

I Dubček byl ve své době vysokým představitelem komunistické moci. Ostatně jako více pozdějších odpůrců svých komunistických nástupců. Nebo za to, že ovládali represivní aparát a po léta se starali o to, aby spousty těch, kdo s nimi nesouhlasí, měli nejrůznější obtíže, počínaje vyhazovem z práce a konče lety v komunistickém kriminálu? Případně za to, že svými nesmyslnými hospodářským experimenty systematicky 40 let ruinovali tuto zemi? Nepochybně by za něco, nebo za všechno, takový trest zasloužili. Problém ovšem je v tom, že nic z toho nebylo možno potrestat na základě platného trestního zákona anebo podle nějakého jiného zákona, který by na takové jednání mohl být aplikován. Uvedu pár příkladu z oboru práva trestního.

To, co provedli někteří komunisté v 1968 a poté, kdy dílem lákali okupanty ze zemí Varšavské smlouvy do ČR, dílem pak s nimi vesele kolaborovali, asi nelze nazvat jinak než vlastizradou. Alespoň tak jsme to většinově v té době vnímali a vzpomínám si, že ještě když jsem chodil na právnickou fakultu, jak jsme spekulovali, který z angažovaných profesorů či pedagogů, kdyby to „ruplo“, by za otevřenou kolaboraci šel do kriminálu. Ovšem byl to účet bez hostinského, a to nejen díky tomu, že to tehdy „neruplo“. Podívejte se na příslušná ustanovení trestního zákoníku z té doby. Vlastizrady se podle trestního zákona účinného ještě po roce 89 dopustil dle § 91 československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchal trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže. Zmíněné trestné činy začínají všechny prakticky stejně návětím „kdo v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení“, „kdo v úmyslu poškodit socialistické společenství“, „kdo v úmyslu odstrašit jiného od aktivní účasti na plnění úkolu socialistické společnosti“ a tak pořád dokola.

Vysoké představitele komunistické strany můžete podezírat z čehokoliv, počínaje vraždou, ale nepřátelství k socialistickému společenství jim prostě „nepřišijete“. Nebo bychom museli přejít na platformu, která se zase dnes objevuje, totiž že socialismus byl vlastně něco jiného, než co tu provozovali komunisté a že vlastně oni byli největší nepřátelé socialismu. Případně alespoň socialismu s lidskou tváří, o který se údajně pokoušel v roce 1968 Dubček. To by ale neobstálo ani po roce 1989 a zřetelně se to viklá i dnes.

Socialismus dříve nebo později vždy znamená teror či alespoň značnou míru násilně vynucované nesvobody – a je jen jeden. Komunističtí funkcionáři byli nepochybně jeho věrozvěsty. Žádný socialismus s lidskou tváří existovat nemůže, z čehož plyne závěr, že ti, kdo socialismus v této zemi prosazovali, velmi dobře věděli, co prosazují: byl to reálný socialismus, jehož rozhodně nebyli nepřáteli. Lákavá představa, jak je postavit ke zdi za to, že sem dílem vojska Varšavské smlouvy přitáhli, dílem pak s nimi intenzivně kolaborovali, je z právního hlediska nerealizovatelná. Nepochybně tak činili právě na obranu socialismu. Zvláštní výjimkou byl bývalý ředitel Československého rozhlasu Karel Hoffmann. Ten ze své pozice po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968 dal příkaz k zastavení vysílání rozhlasu. To mu v roce 2003 (!) vyneslo odsouzení pro trestný čin vlastizrady. Právní kvalifikace byla následně změněna na trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele a ještě později skončila u sabotáže, za kterou byl obžalovanému uložen trest 6 let odnětí svobody. K čemuž dodávám, že Hoffmann to i na tehdejší poměry přehnal, protože „vypnutí“ rozhlasového vysílání nebylo zdůvodnitelné ani z pohledu tehdejších poměrů a obrany socialismu.

Můžeme zkusit jít dál do minulosti a uvažovat o postihu za takové činy, jako bylo kupříkladu združstevňování a podobná zvěrstva po roce 1948. Ale, krom toho, že aktéři většinou už nežili, byla situace velice podobná. Žádný prostor ani žádná opora ke konstrukci obvinění. Samozřejmě, pokud by se neprosadilo to, co občas někdo navrhoval, tedy nějaký speciální nový paragraf. Tím bychom se ovšem dostali do pasti zvané pravá retroaktivita a provedli něco, co by nám v žádné civilizované zemi nemohli odpustit. Totiž stíhat někoho za čin, který byl spáchán v době, kdy evidentně nebyl trestným.

Ozbrojování Lidových milic

Nejde jen o zmíněnou vlastizradu. Ve své době, jako městský prokurátor v Praze (od 9. ledna 1990) jsem se živě zajímal o některé i jiné skutky, které na prvý pohled vypadaly jako kriminální delikty. Typicky nedovolené ozbrojování.

Komunistická strana již od roku 1948 provozovala početnou tlupu ozbrojenců s úředním názvem Lidové milice. Nevím, kolik tisíc jich bylo, ale určitě ne málo. Byli, stručně řečeno, po zuby vyzbrojeni. Přitom na to neexistoval žádný zákon, který by tuto ozbrojenou kohortu komunistické strany alespoň přibližně legalizoval, takže to bylo hromadné nedovoleného ozbrojování. Jenomže když jsem osobně vyslýchal zmíněného Milouše Jakeše a zeptal se ho, jak že to bylo s Lidovými milicemi a jejich zbraněmi, zíral na mě zcela nechápavě. Nedovolené ozbrojování je úmyslný trestný čin, který musí mimo jiné zahrnovat i vědomost o zmíněné nedovolenosti. Komunističtí papalášové ovšem pojem nedovolenost ve vztahu k Lidovým milicím vůbec nepovažovali za relevantní pojem a bylo zřejmé, že alespoň povědomí či pochybnost o legálním držení zbraní milicionáři se zcela vymyká jejich chápání. Výslech dalších podobných výtečníků to pak jen potvrdil.

Prostě oni už to takto dostali od Gottwalda a té původní party zločinců. takže bylo zřejmé, že v tom nejlepším případě žili v právním omylu. Tedy opět nic k trestnímu stíhání. A tak to šlo dále. Co třeba rozkrádání majetku socialistického vlastnictví spáchaný formou státních dotací pro komunistickou stranu? Zase problém, KSČ byla podle Ústavy vůdčí politickou silou ve státě, byla jeho integrální součástí, a ne jako dnes v podstatě soukromým subjektem sui generis s pevně stanovenými dotacemi podle volebního úspěchu. Prorostla do státu tak, že opět nebylo možné dovozovat, že ten nebo ti, kdo „odklepli“ každoročně jakousi dotaci komunistům, mimochodem dost neprůhlednou co do své účetní podstaty, poškozovali socialistické vlastnictví. A pokud si vzpomínám, dnes už dost matně, nějak to souviselo s rozpočtem, a ten schvalovalo Národní shromáždění. To sice komunisté spolehlivě ovládali, ale který poslanec to byl konkrétně? Byla to systémová záležitost. Socialistické bylo v podstatě všechno, co nebylo v osobním vlastnictví, družstevní vlastnictví a zcela výjimečně v soukromém.

Za všechno může čas…

A tak to bylo se vším. Asi se nedá říct, že by se polistopadové garnitury nesnažily postihnout trestné činy spáchané buď přímo zmíněnými vedoucími funkcionáři komunistické strany, anebo jejich pohůnky na různých stupních a v různých organizacích. Dokonce byl v rámci policie vytvořen speciální útvar, který se měl zabývat zločiny spáchanými za komunismu. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se to jmenovalo. Myslím, že leccos vyšetřili a pár fackujících estébáků a jim podobných také bylo odsouzeno.

Ale kromě legislativních překážek existovala jedna zásadní, a to bylo čas. Zločin vyšetřovaný ihned po spáchání se objasňuje úplně jinak než zločin, který je odhalen po několika letech, anebo dokonce po několika desetiletích. V mnoha případech, kdy už byly i ty „menší ryby“ postaveny před soud, zase zhusta zafungoval čas, či spíše věk. Vzpomeňte třeba na trestní řízení s Aloisem Grebeníčkem a spol. Skončilo ve ztracenu, protože Grebeníček byl na základě lékařských zpráv zdravotně nezpůsobilý účastnit se soudního jednání. Jistě, komunisté se často nezastavili ani před zdravotním stavem svých odpůrců. Čímž jsme ale opět u toho samého. „Nejsme jako oni“ – bezmocné starce prostě soudit nemůžeme, protože by to bylo nezákonné.

Proto nesouhlasím s tvrzením, že polistopadová demokracie byla slabá a bezzubá. Minimálně, že snad byla slabá a bezzubá v oblasti trestního práva a možných postihů komunistických představitelů. I kdyby byla bůhvíjak silná a měla půlmetrové zuby, není to legitimace k tomu, aby si je zkoušela na někom, koho nelze obvinit ze spáchání protiprávního jednání, konkrétně pak ze spáchání trestného činu. Anebo ho soudit. Už vůbec si nelze představit, že by ta silná demokracie ovlivňovala to, jak soudy budou v podaných obžalobách rozhodovat. A to i kdyby se tak chovala, ve jménu jakési vyšší spravedlnosti, která viditelně v případě mnoha komunistických funkcionářů ostrouhala. Unikli, ale je potřeba si také říct, že s nimi jsme unikli i my. Pravda – něčemu jinému.

V současné době u nás není snad jediný člověk, který by mohl tvrdit, že byl v souvislosti s jakousi svojí předchozí angažovaností před rokem 1989 soudně postižen a že šlo o „justiční omyl“. Nevím o jediném případu žádosti o obnovu řízení, takto tedy rehabilitaci, a nevím ani o někom, kdo by chodil po světě a říkal: Podívejte se, jaký justiční zločin byl na mě spáchán jenom proto, že jsem byl funkcionářem komunistické strany.

Možná to leckomu nepřipadne jako významné, ale já právě v tom vidím hlavní obsah i význam prohlášení, že nejsme jako oni. Nezbudou po nás žádní protiprávně odsouzení, žádní političtí kostlivci ve skříních, nikdo nebude moc chodit a ukazovat na někoho jiného, že mu zkazil život, protože mu poslal otce do kriminálu, jako to ještě dnes, třicet let od pádu komunistů, mohou udělat oběti jejich režimu anebo jejich příbuzní. Za sebe to považuji za mnohem větší vklad do budoucnosti, než by bylo pár zavřených komunistů, ovšem za cenu politicky zmanipulovaných a ve své podstatě nezákonných procesů.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

27 komentářů

  1. Karel Novotný napsal:

    Děkuju moc za článek psaný z pozice dobré znalosti tématu. Jen drobná poznámka: ÚDV jako policejní orgán pořád funguje, takže asi není úplně vhodné o něm psát jen v minulém čase. Samozřejmě čím dál méně případů dotahuje do trestního stíhání – právě z důvodů popslaných v článku. Má to být ale důvod už definitivně an tuto snahu rezignovat? Podle mě ne. Zároveň je ale potřeba být realisty a nezoufat si, že jsme „slabí“.

    • Alena Hanusová napsal:

      Máte jistě v mnohém pravdu, i když se to špatně čte a hlavně, je to v rozporu s přirozeným citem pro spravedlnost. Nechápu ovšem pasáž, jež končí „Prostě oni už to takto dostali od Gottwalda a té původní party zločinců. takže bylo zřejmé, že v tom nejlepším případě žili v právním omylu. Tedy opět nic k trestnímu stíhání.“

      Takže nevědět, že je něco trestné, znamená nemoci být stíhán? Copak neplatí, že neznalost zákona neomlouvá?

      A nevysvětluje to dnešní situaci, kdy je premiér Babiš sice stíhán, ale protiu veškerým zákonům a právním názorům neustále proklamuje svou nevinu a patrně za veškeré své krádeže nikdy potrestán nebude?

    • Alena Hanusová napsal:

      A ještě bych dodala, že „nejsme jako oni“ zas tak od věci nebylo. Oni přece trestali za mnohdy smyšlená provinění, která se až po jejich vyfabulování stala „trestným činem“ podle tehdejších zákonů. To tu po Listopadu nikdo dělat nechtěl.

  2. Petr Kaminsky napsal:

    1) Od pravnika asi nejde cekat nic jineho nez slovickareni. Dost to pripomina blaboleni Pullmanna a podobnych siritelu mlhy. 2) Asi porad neni jasne, o co kazdemu myslicimu cloveku od pocatku jde. O vyrovnani se s bolsevickou minulosti. Misto jasnych pravidel a omezeni se nase spolecnost vydala cestou zapomneni a relativizace. Pritom po roce 1989 byla doba zrala na to udelat radikalni rez – proste postavit komunisty mimo zakon a znemoznit jim pusobeni ve verejnem zivote. Nikdo by jim nesahal na (nakradeny) majetek, mohli by rozjet byznys, nikdo by (do 4. pokoleni) netrestal jejich deti. 3) Ale je tezko predstavitelne, ze bychom to zvladli sami. Bylo by to, jako strilet se do nohy. Skoro kazdy mel v rodine prece komunistu. 4) Jista paralela by sla najit v denacifikaci povalecneho Nemecka. Jenze tam to taky nedelali Nemci sami sobe. Pomohly jim s tim vitezne mocnosti Norimberskym procesem.

  3. Pavel Liška napsal:

    Takže když máme teroristický režim s jeho zákony, tak po jeho svrhnutí nemůžeme ty tyrany co jej nastolily stíhat, protože dodržovali ty své tyranské zákony….
    To mi hlava nebere. Se teda divím, že vůbec proběhl nějaký Norimberský proces…. Ale tak nejsem právník …
    Heslo „Nejsme jako oni“ se 90% národa hodilo k tomu, aby se sami ( anebo své blízké ) vyvinili z větší či menší kolaborace s režimem a dostali tak své rozhřešení a odpustek. Docela by mne zajímalo , kdo to heslo vytáhl na svět a zpropagoval ho …

    • Pavel Liška napsal:

      Jéžiši : “ Tyrani …nastolily…“ Fuj, stydím se….

    • petrph napsal:

      Jestli Vás to uklidní, ono to samozřejmě jde, a taky se to obvykle dělá. Revoluce jako taková je historický společenský pojem. Takže se už tisicíkrát v historii stalo, že nový režim převzal revolucí vládu – a hned potom zcela legitimně potrestal ty představitele předešlé moci, kteří se ve své funkci dopouštěli bezpráví.. Jenomže, to by za to ti noví představitelé moci museli převzít vlastní politickou zodpovědnosti. Což tedy ti naši polistopadoví neudělali. Skutečně tehdy pro ně bylo doslova omamně populistické přijmout heslo „nejsme jako oni“ a nechat se za to tehdy západními elitami obdivovat“.. Jenže si nevšimli (ani dodnes), že panská láska po zajících skáče“..Havel ani tu Nobelovku za mír nedostal, ale Gorbačov ano…

  4. A. S. Pergill napsal:

    Jestliže bylo možné potrestat činovníky nacistických organizací, kolaboranty i aktivní prookupační pisálky, tak bylo možné stejným způsobem potrestat i jejich obdoby z komunistického režimu.

    Jediný problém, který zde vidím, je ten, že komunistický režim v průběhu posledního desetiletí silně zahníval a rozkládal se. V řadě případů pak byly na patřičných místech jen trapné figurky a muselo by se spíš než trestat je dohledat ty, kteří je manipulovali (což se v podstatě týká i M. Jakeše). Faktem je, že nacistický režim z toho důvodu, že byl za nějakých 12 let vojensky poražen, takto nevyhnil a jeho vůdcové byli spíš analogií komunistické věrchušky z 50. let, která se vesměs roku 1989 nedožila. Kdyby se roku 1989 dožil třeba Slánský, bylo by správné ho pověsit. Dtto Gottwald. To první ovšem znemožnil Gottwald, to druhé syfilida 🙂

  5. petrph napsal:

    Když jsem si přečetl do hloubky stať pana doktora, tak jsem si uvědomil, že má dvě roviny, které se prolínají.
    Za první, čistě protikomunistická. Jistě že polistopadová justice sama o sobě neměla a nemohla (jak správně uvedeno) právně stíhat komunistické pohlaváry. Na to by musela dostat legitimní zadání od politiků. Stejně jako v případě Norimberského procesu proti nacistům to měli být i naši polistopadoví politici kteří by tehdy rozhodli „komunisti byli tak zrůdní zločinci“, že je necháme soudit, odsoudit a potrestat a taky komunistickou stranu u nás zakázat, a to na naší politickou zodpovědnost.“ Neudělali to, tečka. Potom už je ale opravdu, ale opravdu neupřímné, když dodnes i z opozice děsí malé děti strašidlem návratu komunistů a nadávají kvůli tomu vládě, když jim sami tehdá odpustili..
    Věc druhá skrytá ve větě „u nás není snad jediný člověk, který by mohl tvrdit, že soudně postižen a že šlo o „justiční omyl“. Já jsem vyňal to „komunistické pohlaváry protože to je mnohem širší okruh, který jsme převzali moderně naopak z amerického práva.. Protože, právě v UeSeJ (kde už není hej) si skutečně málo zločinců může stěžovat, že by byli nespravedlivě odsouzeni. Tam je to totiž přesně naopak ,jejich justiční systém je formálně tak formálně nastaven ve prospěch pachatelů – aby jim proboha nebylo nijak právně ukřivděno. A tento právní systém jsme převzali po sametu převzali i my.
    Jenomže, kdo sleduje situaci v USA posledních měsících tak doufám jasně vidí, že se ani tento dvoudobý právní přístup vůbec vůbec ale vůbec nevyplatil, bylo to naprosto zbytečné – a dnešní američtí neolevicoví aktivisté na tomto historicky „naprosto ale supr dokonalém právním systému“ nacházejí zpětně tolik bezpráví a brutality , že se Amerika řítí do občanské války,.
    Dej bože, ať takto za pár let „po příkladu našich amerických spojenců“, neskončíme my..

  6. vala napsal:

    Bez podílu cizího kapitálu, jen z domácích zdrojů a s omezenou zahraniční pomocí, při úplném vypořádání se se znárodněnými zahraničními majiteli po Únoru´48, při spuštěné Železné oponě a mezinárodní blokádě, bez vrácení celého zlatého pokladu a nesplacených válečných reparacích se československým dělníkům, zemědělcům, vědcům, inženýrům, zaměstnancům i intelektuálům podařilo při udržení slušné životní úrovně a životních jistot naprosté většiny občanů vybudovat: 4 atomové, 23 tepelných a 26 vodních elektráren, téměř 400 km dálnic, elektrifikovat železniční tratě, postavit hutní, strojírenské, chemické, potravinářské a jiné podniky a továrny, zmodernizovat zemědělská družstva a dosáhnou téměř 100% soběstačnosti v základních komoditách, provozovat flotilu námořních lodí, položit stovky a tisíce kilometrů energovodů, plynovodů a ropovodů, zavést zcela nové výroby niklu, hliníku a umělých hmot, postavit a provozovat jesle, školky, školy, odborná učiliště, polikliniky, nemocnice, kulturní a společenské domy, sportovní stadiony, rekreační střediska. Od základu bylo území republiky pokryto TV signálem, ne sice ideálně, ale přesto se udržovaly kulturní a historické památky, podporovaly se divadelní a umělecké soubory a soubory lidové tvořivosti. Vybudovala se podstatná část pražského metra s 38 stanicemi, obrovské prostředky se vynakládaly na industrializaci zaostalého Slovenska. Postavily se stovky obytných sídlišť s 200.000 panelových domů a 1.200.000 byty, což představuje 55% všech bytů a 30% veškerého bytového fondu. Dekrety na tyto byty se předávaly rodinám většinou bezplatně. Ve zbrani byla udržována 200 tisícová armáda v mnoha desítkách vojenských útvarů, 16 výcvikových prostorech s 407 bojovými letadly, 101 vrtulníkem, 4.585 tanky, 4.900 obrněnými transportéry a BVP, 3.445 děly a raketomety a 77 zařízeními odpalovaní raket. Pro případ války a v rámci Civilní obrany byly vybudovány objekty, které by dnes bylo naprosto nemožné postavit. Nízké platy byly vyváženy dotovanými cenami potravin, bydlení, hromadné dopravy, lékařské péče, kultury, umění, sportu a mnoha jiného. V roce 1989 měla SBČs k dispozici 105 tun měnového zlata v hodnotě 15 – 17 miliard Kčs, hotovost ve výši 85 mld. Kčs a žádné vnitřní dluhy. Státní dluh činil pouhých 24,2 mld. Kčs, v roce 1993 již 158,8 miliard a letos astronomických několik bilionů Kč! Ani za tisíc let se nepodaří ho splatit. Tohle všechno kapitalisti po 89. rozkradli , republiku zničili a zadlužili ! Dnes většina větších podniků patří zahraničním kapitalistům , zemědělství nás neuživí , školství zničené inkluzí , společnost multikulti , je tu půl milionu migrantů , muslimové přibývají , neustále rostou ceny potravin , nájmů , energií , zvyšuje se státní dluh , jsou tu bezdomovci , nezaměstnaní , exekuce ! Jistě už se těšíte na cumlání nohou cikánům ! Kapitalisti stát vedou k zániku , komunisti ho i v době studené války zvelebovali ! Koho budete trestat dnes ?

    • Pavel Liška napsal:

      Ano, Valo. Už jsem Vám to jednou psal. Ano, bohužel se za komunistů vybudovalo víc infrastruktury než za 30 let polistopadového vývoje.
      Ale to ten režim sakra neomlouvá !!! Tohle je jen a jenom naše neschopnost.
      Raději budu svobodný než mít 10 atomových elektráren a 2000 km dálnic. A to jsem za komunistů fakt nebyl !

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Zamrzl jste v době 50. let. V letech 1967, 1968 a cca 10 měsíců v roce1969, dále pak po roce 1980, po přijetí tak zvaného 100 dolarového turistického limitu, bylo cestování i na západ docela dobře možné. I já, přesto, že jsem byl StB sledovanou osobou, jsem na západ v těch letech několikrát vycestoval,dokonce služebně (snad doufali, že tam zůstanu, protože jsem byl současně v zaměstnání považován za osobu „nepříznivě nakloněnou budování socialismu, ale dobrým odborníkem“). Takže s tou nesvobodou to nebylo tak horké, jak se dnes houfně lživě tvrdí v médiích. Je to ovšem „jen“ moje osobní zkušenost.

        • Pavel Liška napsal:

          Ale jděte Oskare. Já tu dobu zažil taky. Ani do Polska jsem nemohl a do Sovětského svazu tak akorát do Artěku. Výjezdní doložky, devizový příslib, celní prohlášení. Šacování všech v autobusu při návratu i z NDR. Pár našmelených marek schovaných v ponožkách. Posudky z pracoviště pro žádost o příslib do Jugoslávie. Tomu teda svoboda neříkám.

    • petrph napsal:

      Aby se zase nepřechválilo – toto dokázal komunistický režim díky zestátnění všech privátních podniků. Stal se jejich vlastníkem, a nejen tedy čerpal jejich celý zisk, ale mohl i přesouvat (jako majitel) libovolně mezi nimi zdroje, určovat si interní ceny, platy, atd.. Když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že tím pádem měl mnohem větší možnosti, než kapitalistický stát který má k dispozici pouze nevelké daně ze zisku v privátu a když od toho privátu něco chce, musí mu to dost nechutně přeplácet ve státních zakázkách..Tohle by se muselo nějak v tom porovnávání zohlednit.. Jinak, samozřejmě že určitých úspěchů náš socialismus dosáhl, pořád jsme na tom byli lépe než třeba země třetího světa :))))

      • josef napsal:

        No ono jak relativně nedávno uvedl Ivan Pilip (v nějaké) televizi, tak po r.1945 bylo zestátněno více jak 2/3 rozhodujících podniků včetně bank – čili na komunisty zbyl už jen zbytek ( a některé podniky byly postaveny úplně nově). A asi i porovnání zrovna k dnešku, kdy se dovídáme, že Strunal Luby Schonbach (dříve Cremona Luby) končí epochu 160 let výroby – tím tam zřejmě zanikne tradice smyčcových nástrojů a DENAK (dříve Amati) si také nevýskají. A ještě také z ciziny – to silo v Bejrútu, co včera padlo k zemi, stavěl kdysi náš Průmstav Pardubice, mělo výšku prý 100 m… Někdo od nás (nyní už asi z privátu) by měl stát v první řadě na novou výstavbu třeba proto, že důsledně dodržujeme a mentorujeme lidská práva skoro pro celý svět..

        • petrph napsal:

          Máte samozřejmě pravdu v tom, že řadu strategických podniků znárodnili hned po válce ještě před únorem 48. Jako že tedy potom je převzali i s tím státem komunisté a pak využívali po 40 let jako vlastní ekonomické zdroje (včetně výstavby nových).
          Jestli bych si troufl laické vysvětlení, počítám že ty převzaté před únorem 1948 byly akciové podniky, s najatým managementem, který je i po převzetí státem dál řídil, aniž by se pro ty podniky (před komunisty) mnoho změnilo. . Těžko říct co by stát dělal, kdyby únor 1948 nepřišel. Jestli by je zase privatizoval formou prodeje akcií nebo si v nich ponechal rozhodující podíl (jako má třeba teď v ČEZu ?.).
          On se vůbec ten akcionářský model kapitalismu, včetně nadnárodních kartelů špatně popisuje standardním modelem ekonomie staříka Marxe, nebo profesora Klause, kde by se snad dalo snadno šipkama ukázat kdo komu co ukrad… A jak se popisuje i často zde na HP, tak v mnoha případech v tom nemají právně jasno ani naše soudy po dalších 30 nebo 70 letech..

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Hlavně šlo o to, že všechny zisky národního hospodářství, zůstaly v republice. Vyváželo se ledocos, ale zisky nikoliv.

    • josef napsal:

      A ještě k tomu dodávám – když dnes byla VC ČR v Brně (u Brna), že se vybudoval v roce 1987 automotodrom, který by se po r.1989 už nepostavil (to není není můj rozum, ale kdysi to sdělil v televizi jeden významný činovník této akce) a to má celosvětový význam… A i další okruh v Mostě na bývalých dolech…

  7. Tomáš napsal:

    Přesně podle litery zákona pane doktore Sokole. Ale co to ostatní….jste s nimi a chcete naštvat slušné lidi, kteří nemají právní vzdělání, nebo chcete ty bolševiky obhajovat, jako jste mnohdy obhajoval kriminálníky (vím, že je to váš job, ale každý si přeci může vybrat)??? Po právní stránce máte asi pravdu, ale co s tím? Chcete říct, že to ti tupí bolševici, zločinci, vrazi, násilníci, hlupáci a hajzli měli tak dobře promyšlené, že na ně nikdo nikdy nemohl a ani nikdo na ně nebude moci??? To je hrozně smutné a beznadějné. Vím, že pohádky a církev vznikla jen pro to, aby byli lidé pokorní, přizpůsobiví a poddaní, ale vaše vysvětlení je mi hodně cizí a dost mě mrazí. Nejsem právník, ale vysvětlení trestného činu znásilnění, z důvodu nevyrovnaného vztahu s matkou v dětství, mě určitě nenaplní pochopením ke skutku obviněného. Jste velice vzdělaný pane Sokole, ale asi velice málo empatický. Howg.

    • petrph napsal:

      Tedy nerad to píši, ale odpovědí mohou být ty (asi naprosto smyšlené) konspirační teorie, které říkají, že komunističtí pohlaváři si dost dobře vybrali ( a asi naplánovali), komu vlastně tu moc na konci roku 1989 předají – a dostanou za to garance, že sami nijak trestáni nebudou. Tehdy tam rozhodovaly ty první měsíce, kdy mohlo dojít k nějakým represím, nebo mimořádným soudům..
      Ale když se u nás později konstituoval nový právní a ústavní řád, tak ten potom chránil i ty komunisty, přesně jak pan doktor Sokol píše. Pak už ty šance na jejich potrestání radikálně klesaly. Stejně jako u těch novodobých zločinců, když si sehnali dobré advokáty..

    • Polášek napsal:

      Následky emočního poškození dítěte v dětství se může projevit násilnickým chováním v dospělosti. Pak poškozený a násilník trpí za špatnou výchovu v dětství. Takových případů přibývá.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Pan Sokol je málo empatický a Vy zase trochu dost hodně naivní a jednoznačně podléhající účelovým úpravám hiostorie, dokonce nedávné, jejíž pamětníci ještě žijí. Zkuste se zeptat někoho normálníh, to je nepronásledovaného, ale ani ne bývalého preferovaného komunisty tak z ročníků do roku 1940, jak se jim žilo, když nemuseli mít třeba strach z krachu zaměstnavatele, či z toho, že je jen tak vyhodí ze zaměstnání, protože nedokáže sehnat zákazky,či dokonce jen proto, že se znelíbili. Zkuste se zeptat, zda si museli vypůčovat na dovolenou v zařízeních ROH, ale ani na dovolenou v bývalé Jugoslávii (Chorvatsko, srbsko, Černá hora, Slovinsko, Makedonie a bosna a Hercegovina), nebo na Lido di Fiesole v Itálii, či u Baltu.

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Dodávám, na dovolenou (nebo vánoční dárky) vypůjčovat na lichvářské úroky, když do roku 1989 byl maximálně možný úrok na půjčky ve výši 8% p.a. a to bez jakýchkoliv dalších poplatků ( půjčky „bez udání důvodu“ a na půjčky na konkretní zboží maximálně 4% p.a., na byt družstevní pak 1%% p.a., státní nebo podnikové byty se pronajímali bez složení kauce).

      • petrph napsal:

        Že se na to ptáte. Třeba můj děda byl typický vesnický kulak. Jenže, když mu bolševici všechno sebrali, tak šel dělat hospodského do Jednoty a byl vysmátej. Tátu jako „syna kulaka“ nevzali hned na vejšku, takže šel dělat do chemičky a za pár let se na tu samu školu dostal s doporučením podniku jako dělnickej kádr.. Nebudu to popisovat dál, měli jsme později jako rodina pro naše názory „kádrové“ problémy po roce 1969,.ale nějakou práci jsme si vždycky našli, i já a další z naší generace Jak píšete, nějaké možnosti tu byly , nedrahý pronájem v státním bytě, jesle, školka , škola s jídelnou a družinou , dovolená s ROH, možnost půjček na nábytek na Mikuláše a Vánoce kolekce od ROH, televize se 2 programy , pár kin, zahrádku, hospůdka a tramping , ..On prostě ten systém „nějak fungoval“ a nějak „se v něm i dalo „dostatečně přežívat“,
        Jasně že se dá souhlasit, že to byla nahrážka, a že dneska kdo na to má (i tu dobře placenou práci) si to zařídí líp, a může letět na dovolenou třeba na Kanáry…

        • Václav Čech napsal:

          Ano máte pravdu tak nějak to bylo. Ale to není život, jen přežívání v zahnívající stoce stojaté vody kulturního a hospodářského vývoje. Dnes nejde o to jestli máte na dovolenou na kanárských ostrovech, ale o potřebu mentálního rozvoje společnosti k demokracii a svobodě. Prostě přestat se bát a nekrást.

  8. Polášek napsal:

    Ať je to tak či onak trauma z posametového vývoje je uložené v myslích občanů. To se nedá přechytračit. Ovlivňuje to chování a rozhodování občanů přes několik generací.

Přidávání komentářů není povoleno