Tomáš Sokol: Odposlech je návykový jako droga. Hlavně v případě některých útvarů

Napsal/a Tomáš Sokol 19. ledna 2017
FacebookXPocketE-mail

Jsme svědky malé „odposlechové“ revoluce, jak naznačuje zvýšený zájem justice o to, jak se v Česku povolují odposlechy? Advokát Tomáš Sokol tvrdí, že o revoluci nejde, jen je na ně v tuto chvíli upřena větší pozornost – i kvůli mediální známosti případu exhejtmana Ratha. „Rozhodně nejde o nějaký čerstvě zrozený problém, ale o problém chronický,“ píše Sokol pro HlídacíPes.org.

Nedomnívám se, že probíhá „odposlechová revoluce“. Jiná věc je, že se shodou okolností, a pravděpodobně zejména díky rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci dr. Ratha a dalších obžalovaných, staly odposlechy na chvíli středem pozornosti.

Problém je totiž v tom, že odposlech je nepochybně dobrý sluha, ale může být zlým pánem, přesněji řečeno je současně obojím. Je definován jako velmi hrubý zásah do soukromí, ať už hovoříme o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu anebo o sledování osob a věcí, což je úkon, v němž se mimo jiné skrývá i tzv. prostorový odposlech. Proto zákon, zejména v případě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, stanoví velmi striktní podmínky, za kterých lze tento odposlech nařídit.


HlídacíPes.org oslovil několik vybraných justičních činitelů, advokátů, politiků a bezpečnostních expertů, aby odpověděli na anketní otázky týkající se zneužívání odposlechů v ČR. Jsme svědky „odposlechové revoluce“, kdy se justice více zaměřuje na obsahovou stránku nařízených odposlechů? V čem je s odposlechy největší problém a jaké jsou hrozby do budoucna?


Osobně se domnívám, že stejně striktně je třeba nahlížet do ještě většího zásahu do soukromí, jakým určitě bude prostorový odposlech v bytě. To logicky znamená, že soud musí v odůvodnění opatření, kterým odposlech nařizuje v prvém případě anebo povoluje ve druhém případě, srozumitelně a relativně podrobně uvést, že se těmito formalitami zabýval a pak také uvést, ve čem konkrétně shledal jejich splnění a tedy proč shledal návrh státního zástupce důvodný.

Nic nového, jde o chronický problém

Pro všechna opatření umožňující odposlech je typické, že proti nim není z logiky věci přípustný opravný prostředek. V úvahu přicházejí pouze dvě následné možnosti kontroly zákonnosti postupu soudu.

Především musí zákonnost důkazu získaného odposlechem prověřovat soud v rámci projednání obžaloby, byla-li podána. To se týká odposlechu obviněného. Pokud z jakéhokoliv důvodu na tuto variantu nedojde, například není podána obžaloba nebo byl odposloucháván někdo jiný, státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu účastníka stanice a ten má právo navrhnout Nejvyššímu soudu, aby přezkoumal zákonnost odposlechu.


ČTĚTE TAKÉ: Česká odposlechová republika: Konec velrybaření, policie musí pro informace do ulic

Nezákonné odposlechy. Jak inspekce díky nim zatočila s bývalým policejním šéfem z Liberce

Když žalobce a soudce jedno jsou. V kauze Rath se povolovaly odposlechy metodou Ctrl+C Ctrl+V

Česká odposlechová republika. Když bez štěnic není žádný jiný důkaz


Mám k dispozici několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, který konstatoval nezákonnost odposlechu právě proto, že z opatření, jímž byl nařízen, nelze zjistit, zda se soud skutečně zabýval podmínkami pro nařízení odposlechu, tedy v podstatě toto opatření je nepřezkoumatelné. Tudíž rozhodně nejde o nějaký čerstvě zrozený problém, ale o problém chronický.

Uhryzat si konečky prstů…

Námitky obhajoby, poukazující na  nezákonnosti důkazů získaných odposlechem, nejsou ničím neobvyklým. Také soudy při meritorním projednávání věcí tuto nezákonnost samy ze své iniciativy konstatovaly. V případě rozhodnutí Vrchního soudu ve věci dr. Ratha a dalších obžalovaných tedy také nejde o exces ze stávající rozhodovací praxe, jak se také ve sdělovacích prostředcích objevilo.

sokol

Nemyslím si ani, že jde ze strany Vrchního soudu v Praze o nějaký pustý či přehnaný formalismus. Ale samozřejmě mohou být různé názory na to, jak se soudy, které nařizovaly odposlechy telekomunikačního provozu a jejich záznam, respektive povolovaly zásah do nedotknutelnosti obydlí, tedy instalaci prostorového odposlechu, v konkrétních případech s podmínkami pro legalizaci takovéhoto postupu vypořádaly.

Zcela bez významu je, jak se jmenuje obžalovaný, u kterého k tomuto právnímu sporu došlo. I když jak patrno, existuje poměrně hodně těch, kteří bez ohledu na to, zda Vrchní soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem nebo ne, si mohou vzteky uhryzat konečky prstů jenom proto, že by snad v daném případě, pokud bude nezákonnost nesporná, měl profitovat někdo, komu to rozhodně nepřejí. O to ale vůbec nejde, jde o zákonnost trestního procesu, ať už je veden s kýmkoliv.

Odposlechy jako droga

Odposlech je velice lákavá a v případě některých policejních útvarů vysloveně návyková metoda či droga. To je problém i hrozba do budoucna současně.

Hrozí, že policisté nebudou bez odposlechu schopni odhalovat pachatele trestných činů. To v kombinaci se stále rostoucím povědomím o „nebezpečnosti“ hlasové komunikace, a tedy šířením nejrůznějších obranných prostředků, telefony kódujícími hovor počínaje a různými zařízeními eliminujícími možnost prostorového odposlechu konče, povede k oslabení akceschopnosti policejních útvarů. A také k volání po zákonných opatřeních, která opět umožní odposlechovou převahu, ovšem zase na úkor práv občanů.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)