“To vy jste nás naučili, že mírumilovné pochody k ničemu nevedou.” Protesty proti čínskému vlivu v Hong Kongu se radikalizují

Napsal/a Sinopsis 7. srpna 2019

Po zásadních velkých demonstracích, které v ulicích Hongkongu proběhly v červnu, přičemž té největší z nich 16. června se podle organizátorů zúčastnilo až dva a půl milionu lidí, se ve městě protestuje dál. Každý víkend se konají nové demonstrace, s nižší účastí, zato však radikálnější.

Stále častěji dochází k násilným střetům demonstrantů s policií. Často tam, kde se radikálnější skupiny převážně mladých demonstrantů uchylují k použití síly. Tu však nepoužívají k pustému rabování a výtržnostem, ale v reakci na policejní násilí a proti vládním symbolům.

Jako například když 1. července, v den dvaadvacátého výročí navrácení Hongkongu ČLR, menší skupina demonstrantů vnikla do budovy hongkongské Legislativní rady. Rozbili skleněné hlavní dveře a počmárali vstupní prostory protestními nápisy.

K dalšímu „vandalismu“ sáhli demonstranti v neděli 21. července. Skupina demonstrantů vnikla do čínské Styčné kanceláře, jež je zastoupením pekingské ústřední vlády v Hongkongu. Na budovu házeli vajíčka, postříkali zdi protičínskými nápisy a poničili barvami čínský státní znak.

Muži v bílém

V neděli 21. července přišel incident, který šokoval jak obyvatele Hongkongu, tak západní pozorovatele. Demonstranti vracející se z protestní akce v centru byli pozdě v noci spolu s běžnými cestujícími ve stanici metra Yuen Long napadeni desítkami převážně maskovaných mužů v bílém (protestující se naopak identifikují černými tričky).

Při brutálním útoku byly až stovky lidí zbity dřevěnými nebo dokonce kovovými tyčemi a 45 napadených, včetně jednoho člena zastupitelstva a dvou novinářů (jedna z nich byla žena), bylo hospitalizováno s více či méně závažnými zraněními.

Na celé situaci bylo zvláštní také to, že policie proti útočníkům nijak nezasáhla a první hlídky na místo přijely až poté, co útočníci zmizeli. Ani v následujícím týdnu pak policie nikoho z útočníků nezatkla a neobvinila, přestože se většina mužů v bílém prokazatelně uchýlila do nedalekých vesnic.

Na sociálních sítích i v médiích se rychle objevily spekulace, že muži v bílém byli nejspíše najati a zaplaceni členové místních hongkongských „mafií“, gangů známých jako „triády“. Členové triád, kteří se zpravidla rekrutují z dělnické třídy, byli totiž již prokazatelně využiti proti „deštníkovým protestům“ v roce 2014.

Nyní se zdá pravděpodobné, že se tito „mstitelé“ rekrutovali z nebo byli najati místními klany z vesnic v okolí Yuen Long, které se živí obchodováním přes hranice s ČLR a zastávají silně pročínské postoje.

Triády a místní vlády na pevnině

Profesor kriminalistiky z Oxfordu Federico Varese se spolu se svou hongkongskou kolegyní věnoval výzkumu místních gangů a jejich zapojení proti protestujícím v roce 2014 a ve své nedávné publikaci konstatuje:

„Triády se v kontextu posunu Hongkongu směrem k autoritářskému režimu mohou uplatnit v nové roli a napomáhat při vynuceném zavádění nepopulárních politických kroků či při represích proti demokratickým protestům.”

Autoři článku přitom dodávají, že najímání zločineckých gangů za těmito účely je již běžnou praxí v pevninské Číně, kde s nimi spolupracují „místní vlády“, když potřebují „prosadit konkrétní projekty nebo získat konsenzus místních komunit.“

Historie spolupráce mezi hongkongskými triádami a KS Číny sahá minimálně do roku 1994, kdy Velká Británie podepsala dohodu o předání města do rukou Pekingu.

Podle britského deníku The Independent se tehdy čínští komunisté s hongkongskými triádami domluvili, aby celý proces proběhl “hladce”. Existují však důvodná podezření, že skutečný počátek vztahu mezi triádami a ČLR se datuje už k období vzniku nového státu v roce 1949.

Wong Man-fong, bývalý zástupce generálního tajemníka tiskové agentury Nová Čína v Hongkongu (kdysi fungující jako svého druhu ambasáda), se měl s lídry tzv. “černých společností” pravidelně setkávat v nedalekém Šen-čenu a koordinovat akce mafie a Strany. Vřelé vztahy by také mohly vysvětlit, proč Teng Siao-pching na adresu těchto zločincův roce 1984 uvedl, že “je mezi nimi mnoho dobrých chlapů”.

Už nejde jen o vydávání do ČLR

Hongkongské demonstrace původně začaly jako protesty proti extradičnímu zákonu, který by umožňoval vydávání stíhaných do ČLR a na Tchaj-wan, postupně se ale protesty rozšířily na obecnější boj proti sbližování HK s ČLR a stále evidentnějšímu prosazování jejího autoritářského totalitního systému a omezování osobních svobod.

Červencových demonstrací se účastnili převážně mladší lidé (i když se zde konala i jedna demonstrace pro „starší a pokročilé“, kteří chtěli protestujícím ukázat svou podporu), z nichž mnozí jsou poměrně radikální. To má ale svůj důvod, protože již mají zkušenost, že pokojnými demonstracemi, jako byly ty v roce 2014, ničeho nedosáhnou.

Také vědí, že za jakýkoli odpor proti vlastní – a tím pádem i pekingské – vládě, je čeká vězení, stejně jako studentské vůdce „deštníkových protestů“ v čele s Joshuou Wongem. To jim dává pocit, že nemají co ztratit. Např. jeden z nápisů, jež demonstrující zanechali na zdech poničené Styčné kanceláře, zní: „Naučili jste nás, že pokojné demonstrace jsou k ničemu.“

Demonstrace se nyní částečně obracejí obecně proti čínskému vlivu v Hongkongu, jemuž místní přičítají proměny, kterými město za posledních dvacet let prošlo.

Nejde jen o omezování svobod a posilování autoritářství, ale také o ekonomický vliv a příliv turistů i imigrantů z pevniny, který má za následek mimo jiné zdražování, zejména nemovitostí. Ceny bytů za poslední roky vystoupaly do astronomických výšin a jen málokterý obyvatel Hongkongu si může dovolit vlastní bydlení, i kdyby to měla být jen ona pověstná hongkongská „krabice“ o rozloze sotva pár metrů čtverečních.

Za obnovu veřejného pořádku

Obecně lze říci, že se situace vyhrocuje a stává méně přehlednou, což v každém případě hraje do karet nikoli demonstrantům, ale spíše hongkongské vládě v čele s guvernérkou Carrie Lam, potažmo čínské komunistické vládě v Pekingu.

Lze předpokládat – jak je patrné z oficiálních vyjádření už od začátku protestů – že cílem hongkongské vlády, která je pod silným tlakem Pekingu, je přesvědčit veřejné mínění v Hongkongu, ČLR i ve světě, že demonstrace jsou vlastně výtržnosti, které jsou dílem mladých nespokojených radikálů, a působí ve městě zbytečný „chaos“.

Pokud by se autoritám podařilo veřejné mínění alespoň částečně zvrátit na svoji stranu, nebyl by takový problém proti „výtržníkům“ zasáhnout, aby byl obnoven „veřejný pořádek“.

Již nyní se v Hongkongu konalo několik „antidemonstrací“ proti protestům, přičemž na poslední z nich se podle organizátorů sešlo až tři sta tisíc lidí, aby vyjádřili svou podporu hongkongské policii a nesouhlas s násilím a chaosem, který způsobují odpůrci extradičního zákona.

Někteří komentátoři např. srovnávají hongkongské demonstranty s francouzskými „žlutými vestami“. Má se tedy jednat především o mladé lidi spíše z nižších vrstev společnosti, kteří jsou frustrovaní nedostatkem pracovních příležitostí, nemohou si dovolit vlastní bydlení apod.

Oproti „žlutým vestám“ je zde však jeden zcela zásadní rozdíl – ve Francii nejde o boj o zachování demokracie a základních lidských práv a svobod, na rozdíl od Hongkongu, který se pomalu, ale velmi zřetelně sune k totalitě, jaká vládne v “mateřské” ČLR.

“Narušili ducha vlády práva”

Ze strany pekingské vlády se zde v boji o „veřejné mínění“ jedná o podobnou strategii, jakou uplatňuje k ospravedlnění masových opatření proti muslimům v Sin-ťiangu: muslimské obyvatelstvo plošně označuje za radikální islamisty a vládní koncentrační tábory srovnává s protiteroristickými opatřeními v Evropě a jinde ve světě. Také to ovšem nápadně připomíná argumentaci, která ospravedlňovala masakr studentů na náměstí Nebeského klidu v červnu 1989.

O to vážněji je třeba brát nedávné komentáře k hongkongským událostem z Pekingu. Nejprve „výtržnosti“ odsoudil velitel hongkongské posádky Čínské lidově osvobozenecké armády, když prohlásil: „Demonstrující narušili ducha vlády práva v Hongkongu (…) a vážně zranili city všeho čínského lidu, včetně sedmi milionů obyvatel Hongkongu.“

Ve středu 31. července velitel místní posádky ČLOA v Hongkongu zdůraznil připravenost armády bránit bezpečnost a suverenitu země; na sociálních sítích čínská armáda sdílela video, ve kterém vojáci cvičí boj ve městě, nasazení obrněných transportérů, tanků, apod.

Mluvčí pekingského ministerstva obrany týden předtím na tiskové konferenci prohlásil, že ministerstvo „situaci bedlivě sleduje“ a že „některé činy radikálních protestujících podvracejí autoritu ústřední vlády a základy premisy ‘jedna země, dva systémy‘“, což „nelze tolerovat.“

Mluvčí poté bez dalšího komentáře naznačil, že podle článku 14 tzv. „Základního zákona“, tedy hongkongské ústavy, může místní vláda požádat čínskou armádu o pomoc při řešení krizových situací, jako jsou např. přírodní katastrofy, nebo v případě potřeby „udržení veřejného pořádku.”

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

6 komentářů

  1. Dee napsal:

    Zajímalo by mne, kdy to samé dojde i Čechům, že mírumilovné demonstrace k ničemu nevedou…

  2. Ondřej Dvořák napsal:

    Byl jsem v Aténách v létě 2011 a zažil jsem demonstrace na náměstí Syntagma, a dva dny malé občanské války, bitvy o náměstí, 28. a 29. června, takže mám dobrou představu jak to tam vypadá a probíhá. A ze stejného důvodu nejsem přílišný optimista co se uchování míry autonomie Hong Kongu týče. Velice rád bych se mýlil. Výtržníky nesoudím, protože vím jak to vypadá přímo na místě. Jsou to prostí lidé, na které když létají granáty slzného plynu, reagují ze své přirozenosti, berou co je po ruce a oplácejí stejnou mincí. Chytří politikové to použijí proti nim v plné síle, a o tom to celé je..

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Vezmou si poučení od Sinopsis také demonstranti na Letné?

  4. Dušan napsal:

    Přechod od demokracie k totalitě, je celospolečenská frustrace. Game-over. Na horší se zvyká pomalu, nebo vůbec né! Nedivím se obyčejným lidem, že se stavějí na zadní. A ještě nelze nevzpomenout, profesionální provokatéry převlečené mezi demonstranty (Praha 1968 kancelář Aeroflotu). To vždy fungovalo k obhajobě – Použití tvrdé síly!

  5. Petr Klečka napsal:

    Prozápadní neziskovky používají všude na světě stejný scénář jako u nás s organizováním Miliónů chvilek.

  6. ČERT napsal:

    Tady ta dohoda mezi Velkou Británií a Čínou o navrácení Hongkongu Číně, tím je zjevně míněna dohoda již z roku 1984, tedy nikoliv až 1994. Jinak, zajímavá je tedy ta nastíněná spolupráce mezi čínskými komunisty a těmi hongkongskými triádami možná už od roku 1949…
    Tak je známo, že ČLR pod Mao Ce-tungem se v tom roce 1949 zkonstituovala jako opět velká jednotná mocnost, po desetiletích naprostého zmatku, rozvratu, mezitím i dočasné a částečné japonské okupace atd. – a to ještě neberu (a z toho čínského pohledu to ale taky může být důležité, jak upozorňuje i v souvislosti s těmi triádami ten článek z The Independent, že ti císaři z dynastie Čching, která tam předtím vládla od 17. do počátku 20.století, byli Mandžuové, tedy pocházeli z jiného etnika než vlastní Číňané (Chan). A že Mao, původně spolubojovník Čankajška, byl také velký čínský nacionalista, to je také známo. A jistě, když neberu právě Čankajškův Tchaj-wan, tak právě Hongkong byl asi takovým hlavním bodem, stojícím v dovršení té národní jednoty – a navíc tedy opět symbolem cizí potupy a šikany Číny ze strany jiných mocností v 19.století, když povážíme, že Británie jej okupovala od tzv. první opiové války s Čínou, ukončené v roce 1842, a pak se to území ještě rozšiřovalo. Trochu možná zdánlivě podobným případem mohlo být ostatně nedaleké, ale mnohem menší Macao, kde už od 16.století úřadovali Portugalci a které v roce 1999 Portugalsko také, na základě předchozí smlouvy, odevzdalo Číně – a přesně jako v případě Hongkongu také na principu „jedna země, dva systémy“.
    Teď koukám, že jsem se zase pustil do nějakého traktátu… Asi nemá cenu to teď moc dál rozšiřovat, ale nevím… Kdyby se ta situace v Hongkongu měla eventuálně zvrhnout až do masakru podobného jako vzpomínané události v Pekingu v roce 1989 (Tchien-an-men), tak jaký by to mohlo mít i mezinárodní dopad…??? Tak stačí připomenout, že tehdy to Čínu (tehdy ještě zdaleka ne tak ekonomicky silnou a vlivnou jako dnes) uvrhlo do citelné mezinárodní izolace – a samozřejmě, tady v tom případě Hongkongu by se to, už vzhledem k podmínkám té čínsko-britské smlouvy (hovořící o zvláštním režimu v Hongkongu 50 let od sjednocení s ČLR) jistě nebralo jako ryze vnitřní záležitost ČLR…

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama