Jiří Matoušek/ÚSTR, zdroj

To staré dobré sovětské Rusko. Návrh uznat okupanty jako válečné veterány má vzor ve známé Bílé knize

Napsal/a -pes- 4. června 2019

Do ruské dumy míří návrh zákona, který má účastníky sovětské okupace Československa z roku 1968 uznat  za válečné veterány. Česko oficiálně protestuje: šéf diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD) na twitteru uvedl, že okupace byla v příkrém rozporu s mezinárodním právem. V návrhu se objevují stále stejné propagandistické konstrukce, které v Rusku živí imperiální nálady. Například tvrzení, že sovětští vojáci potlačili v Československu státní převrat.

Od intervence se přitom jasně distancovala řada sovětských i ruských lídrů – Michail Gorbačov, Boris Jelcin i Vladimír Putin. Česko má navíc od roku 1993 s Ruskem uzavřenu smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci, podle které mají obě strany vůli skoncovat s totalitní minulostí  – spojenou právě s okupací v roce 1968.

Přesto jsou podobné reminiscence minulosti stále v ruské veřejné debatě přítomné. Jak ukazuje rozbor tzv. Bílé knihy, kterou jsme na stránkách HlídacíPes.org přinesli před čtyřmi lety.

Jak to bylo s Bílou knihou

V roce 2015 měl do Česka dorazit propagandistický film ruské televize o srpnu 1968. Nakonec se tak nestalo – i tak ale vzbudil bouři nevole.

Film například naznačoval, že v pražských ulicích umírali osvoboditelé z roku 1945. Snímek měl ovšem svého předchůdce v dobové „Bílé knize“ o okupaci. Ta se v některých ohledech dokonce shoduje v tom, jak Kreml dodnes popisuje dění na Ukrajině.


V následujícím textu „dílo“ s oficiálním názvem „K událostem v Československu“ s podtitulem Fakta, dokumenty, svědectví tisku a očitých svědků připomíná autor Kristián Chalupa.


Současně s masivní vojenskou intervencí do Československa v srpnu 1968 byla Sovětským svazem spuštěna i propagační kampaň, kterou ale její autoři vedli tak neprofesionálním a hloupým způsobem, že přes tragiku oněch dnů vyvolávala spíše smích. I u mnoha přesvědčených komunistů pak vzbuzovala minimálně rozpaky.

Kromě vysílání rozhlasové stanice Vltava ve špatné češtině z území tehdejší NDR, kolportování časopisu Zprávy a různých propagačních letáků, vydali propagandisté ze sovětské KGB brzy po srpnu tzv. Bílou knihu.

Konglomerát lží a polopravd

Stošedesátistránková brožovaná publikace s názvem K událostem v Československu a s podtitulem Fakta, dokumenty, svědectví tisku a očitých svědků představuje konglomerát vyložených lží, polopravd a také různých prohlášení či citací vytržených z kontextu.

Anonymní autoři uvedeni jako Tisková skupina sovětských žurnalistů, si vydáním „Bílé knihy“ stanovili mimořádně obtížný úkol – objasnit československým i sovětským občanům důvody, které vedly k ozbrojené akci proti bratrské ČSSR. Jednalo se totiž o největší vojenskou operaci na území Evropy od skončení druhé světové války.

„Bílou knihu“ nebylo možné nikde koupit, i když na zadním obalu byla uvedena cena 5 Kčs. Politruci Rudé armády jí předávali osobám, o kterých předpokládali, že patří k okruhu sympatizujících se Sovětským svazem.

Na vojenské komandatury si pro „Bílou knihu“ často chodili ale i lidé, zejména studenti, kteří pak pro pobavení na večírcích či v hospodách předčítali z publikace úryvky.

Podobně jako v  případě současného konfliktu na Ukrajině se i v „Bílé knize“ z roku 1968 hovoří o fašistech, kteří se chystají vraždit komunisty a další opravdové vlastence.

Rozpoutání krvavého teroru

Zajímavostí této publikace bylo to, že měla i ruskou verzi, která na rozdíl od té česky psané obsahovala několik nekvalitních černobílých fotografií. Tyto snímky zachycovaly především zbraně nalezené sovětskými vojáky, které byly podle propagandistů určeny k rozpoutání krvavého teroru proti komunistům a příslušníkům Rudé armády.

Jednalo se o falzifikáty a zbraně pocházely ze skladů Lidových milicí. Do české verze se autoři publikace kvůli blamáži neodvážili tyto fotografie vůbec umístit.

Níže nabízíme ukázky z jednotlivých kapitol „Bílé knihy“, které mají za úkol čtenářům ukázat kontrarevoluční jednání a myšlení různých renegátů, zrádců a vyložených nepřátel socialismu.

Jsou uvedeny v původní podobě, bez jazykové či stylistické úpravy včetně názvu imperialistického nápoje Coco-coly.


OD AUTORSKÉHO KOLEKTIVU

Dosud neznáme přesný šifrovaný název operace, připravené imperialistickými silami proti socialismu v Československu. Nejsou dosud poodhaleny před veřejností plány dislokace dobře připravených ilegálních vysílaček, tiskáren a skladů zbraní. Autoři tohoto sborníku využili bezpočetných důkazů, přesvědčivých nesporných dokumentů.

(str. 6)

My, žurnalisté, kteří jsme sledovali ještě čerstvé stopy událostí, vidíme již dnes opravdové nitro různě převlečených ideologů a organizátorů .demokratizace“ socialismu, skutečně nitro zběsilého maloměsťáka, který uvěřil v možnost svržení socialismu a obnovy kapitalistických pořádků. Syny bývalých obchodníků, fabrikantů a bankéřů, bývalé služebníky buržoazní státní mašinerie, soudce, důstojníky i diplomaty, spojovala jediná naděje, návrat buržoazních poměrů, návrat ztracených zisku a privilegií. Pracující Československa

(str. 8)

DISKREDITACE KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA. OCHROMENÍ ČINNOSTI ÚSTAVNÍCH ORGÁNU STÁTU A SPOLEČENSKÝCH INSTITUCÍ

Stále silněji pronikala do země buržoazní propaganda orientovaná právě na mládež. Kina byla zaplavena filmy propagujícími západní způsob života. Jako lavina se objevily pochybné bezideové publikace, které byly jen špatně zamaskovanou buržoazní ideologií, To vše doplňovaly podvratné přenosy rozhlasu a televize včetně televize západoněmecké.

(str. 26)

Velmi ostře se změnil i vnější vzhled některých československých chlapců a děvčat, Objevovalo se stále více vlasatých“ v košilích s reklamními nápisy Coco-coly apod., mládeže potloukající se po ulicích a odmítající poctivou práci.

Zvýšil se nákup alkoholu a vzrostl počet narkotiků, velmi silné se zvýšil počet trestných činů mladistvých. Nemalý podíl na těchto jevech měly na vině nedostatky ve výchově mládeže v posledních letech, Reakční živly podkuřovaly mládeži, rozpoutávaly nihilistické vášně, vyvolávaly paušální odmítání vymožeností socialismu.

(str. 26)

REVIZE ZÁKLADNÍCH PRINCIPU MARXISMU-LENINISMU. IDEOLOGICKÁ PODPORA KONTRAREVOLUCE

Na stránkách „Literárních listů“ vystoupil Miroslav Jodl s ostře kritickými články o marxismu. Požadoval pluralitní politický systém a prohlašoval sovětský model socialismu pro ČSSR za naprosto nepřijatelný. V 9. čísle zmíněného časopisu je možno najít tuto jeho myšlenku: „Dodnes je ruský marxismus deformací Marxových ideálů již ve své dosavadní podobě pro evropský socialismus nepřijatelný.“

(str. 34)

HESLO „SVOBODY SLOVA“ V RUKOU KONTRAREVOLUCE

Týdeník „Literární listy“ otiskoval na pokračování rozsáhlé výňatky z protisovětské knihy profesora cambridgeské university I. Deutschera „Nedokončená revoluce 1917- 1967“ Tento renegát a trockista byl čtenářům listu doporučen jako „vynikající marxista“.

(str. 41)

Jako příklad je možné uvést články týdeníku „Reportér“ zveřejňované v červenci a v srpnu o politické situaci v zemi. Jsou prosyceny duchem antisovětismu Tak komentář J. Rumla „Malý pokus o velký zásah“ je snůškou pomlouvačných výpadů proti Sovětskému svazu, který podle tvrzení autora se celých 20 let „vměšoval do vnitřních záležitostí Československa.

(str. 58)

KURS KONTRAREVOLUCE NA UCHVÁCENÍ MOCI

Pravicoví sociální demokraté se neštítili spolupracovat se západními rozvědkami, s reakčními československými emigranty a s vůdci „Socialistické Internacionály“. Vytvořili pevný kontakt s jedním z dřívějších vůdců Čs. sociální demokracie, agentem anglické rozvědky Vilímem, který se v současné době nachází v Londýně. Vilím organisoval v Ženevě setkání s dalšími vlastizrádci. Na tomto setkání byly připraveny a poté odeslány do Československa instrukce, Jaká opatření je třeba udělat pro vytvoření ústředního přípravného výboru sociální demokracie v Československu.

(str. 81)

KONTRAREVOLUCE V  ČSSR – ODCHOVANEC MEZINÁRODNÍHO IMPERIALISMU

Za stovkami dopisovatelů západních informačních orgánů přijížděli do Československa tzv. finanční a hospodářští experti, bankéři, mezi nimi známi emisaři vládnoucích misi imperialistických zemi jako například president Spolkové banky NSR Blessing, předseda západoněmecké strany svobodných demokratů Scheel, poslanec Bundestagu sociální demokrat Epler, nebo zuřivý antikomunista „sovětolog“ Američan Z. Brzezinský.

(str. 105)

KONTRAREVOLUČNÍ PODZEMÍ SE ODHALUJE

Jedním z nejvíce přesvědčujících svědectví o existenci organizovaného kontrarevolučního podzemí v Československu je skutečnost, že již několik hodin po příchodu spojeneckých vojsk do zem ve všech krajích Československa začalo pracovat asi 15 ilegálních rozhlasových stanic, které se samy nazývaly svobodným, legálním československým rozhlasem.

(str. 124)

V pražském Domě novinářů, který v poslední době vedli vesměs reakční činitelé, bylo nalezeno 13 kulometů, 81 samopalů a 150 beden s náboji.

V Bratislavě z .ukrývaných zbrani stříleli po sovětských vojácích z jedoucích aut, z kostela, na Slavíně a pod. Jen v budově Národní rady a v televizním studiu bylo nalezeno 55 samopalů, 8 kulometů, 17 pistolí, 3 pušky a 42 beden s náboji.

Početné úkryty zbraní byly odhaleny i v dalších místech země.

(str. 124)

LID SE NEPODAŘÍ OKLAMAT

Imperialistická propaganda, která zvedla provokační pokřik o agresi a o „okupaci“ Československa se snaží využít pro své cíle příchod spojeneckých vojsk na pomoc československému lidu.

Důstojnou odpověď na tuto pomluvu dal bulharský deník „Rabotničeskoje dělo“ v článku 5. září:

„Okupanti“ – křičí hlasatelé »svobodného světa« na adresu sovětských vojáků, kteří plníce svoji internacionální povinnost přišli na československé území.

Národy však nezapomínají, že právě tato armáda zastavila fašistickou lavinu u Moskvy a Stalingradu, že to byla pravě sovětská armáda, která osvobodila Varnu a Sofii, Prahu a Bratislavu, Bukurešť a Bělehrad a že díky této armádě se běsnící Hitler nemohl vylodit v Anglii.

(str. 156)

ZÁVĚR

V době, kdy se připravoval pro tisk tento sborník, dovídal se svět stále nová a nová fakta o kontrarevoluci v Československu, o jejich zdrojích i inspirátorech. 21. srpna kontrarevoluce utrpěla zdrcující porážku. Ale pokrokoví lidé varuji: Kontrarevoluce může ještě přistoupit k nejednomu zoufalému pokusu, znovu využít proti socialismu takových zbrani jako teror, diverse i otravné střely lží a provokací. V TĚCHTO PODMÍNKÁCH ZEJMÉNA VAROVNĚ ZNÍ PLAMENNÁ SLOVA VELIKÉHO ČESKÉHO VLASTENCE A KOMUNISTY JULIA FUČÍIKA: „LIDÉ, MĚL JSEM VÁS RÁD. BDĚTE!“

(str. 159)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

9 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Clovek by rekl hantyrkou tzv. Bile knihy, ze dnes zazivame dalsi kontrarevoluci. Komunisticti prisluhovaci se snazi zvratit polistopadovy vyvoj a nasmerovat CR do starych dobrych bolsevickych casu. Zbrane a naboje dnes nahradily dezinformace, manipulace a lzi.

  2. petrph napsal:

    Mimochodem, já samozřejmě plně chápu diplomatický postoj naší strany – z našeho pohledu to byla okupace, v rozporu s mezinárodním právem. To ano.
    Jenomže, z pohledu těch ruských (dnes už skutečně věkově) veteránů, proč by neměli dnes mít na toto označení nárok (a s tím spojené nějaké důchodové benefity) za účast ve vojenské misi.. Přece – i u nás armáda je podřízena politickému vedení státu, a voják jde kam ho pošlou. On si nemůže vybírat zda je ta mise demo nebo ne-demo. Plní rozkazy. A zrovna v případě ČSSR, kde (možná má někdo bližší podrobnosti) tu řada z nich strávila dvě desetiletí prakticky v  izolaci ve vojenských táborech někde v lese, a pokud se dostali do kontaktu s místními, ti jim dávali najevo (oprávněnou) nenávist…

    • josef napsal:

      Já k tomu jen poukazuji, že i my ,jako ČR, máme také mnoho válečných veteránů- -novodobých, kteří se také podílejí na okupacích Afghanistánu, Iráku, Srbského Kosova (tam nás také býv. Jugoslávie de iure nepozvala). Po každém návratu z těchto „transmisí“ je eviduje jako válečné veterány plk. Stehlík z ministerstva obrany (a útoku) ČR. To chlapec Petříček asi nepochopí, když hlásá do světa takové rozumy…

    • Luba napsal:

      Váleční veteráni jsou vojáci, kteří v boji s ozbrojeným nepřítelem riskovali své životy. Sovětští okupanti riskovali jen to, že po diskusi s lidmi, které měli tzv. osvobodit ztratí své iluze o tom, že stojí na straně pravdy a bojují proti zlu. Nebo že si u nás „na Západě“ nekoupí zboží takové kvality, jak by si přáli.

      • petrph napsal:

        Jenomže to bohužel není pravda. Taková úzká definice válečného veterána nezní ani u nás. Ministerstvo obrany – k tomu píše- : pokud konal službu
        a) Nepřetržitě alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v zahraniční misi v místě ozbrojeného konfliktu nebo v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací.
        Ok, můžeme se shodnout, že toto u nás nebylo. Ale dále
        b) v souhrnu nejméně po dobu 360 kalendářních dnů v jiných zahraničních misích, než je uvedeno pod písmenem a) .. Tedy rozumějme i v případech, kdy voják na misi nebyl v přímém boji, ani přímém ohrožení, lze ho stejně i u nás považovat za válečného veterána.

        A btw, ono by se spousta nejen našich veteránů, nejen od nás , ale i z celého NATO (nejen vojáci, ale i oficíři) pěkně divili, kdyby jim pak na ouřadě řekli „Vaše mise nebyla dle naší úvahy nebezpečná, tož nic nedostanete :)))

        • ČERT napsal:

          Tak s tím „v místě s výrazně zhoršenou bezpečnostní situací“, to se třeba alespoň v tom samotném počátku invaze zdát aspoň mohlo. Takhle, ono je známo, že pokud v tom srpnu 1968 byly u nás v řadách těch invazních vojsk oběti na životech (a jako, že byly), tak to snad všechno bylo v důsledku dopravních nehod… Ale…
          A protože jsem si to vytáhl k ruce, tak doslova cituji (i když se to netýká sovětského/ruského, ale bulharského vojáka): „Z řad bulharského kontingentu také pocházela jediná prokazatelná oběť na straně okupačních vojsk, která byla podle šetření československých orgánů zabita československými občany- seržant Nikolaj Cekov Nikolov…“ A dále je tedy vysvětleno, že dotyčný bulharský voják byl zabit v noci 9.9.1968 na Rakovnicku skupinkou lidí, kteří chtěli zahájit v budoucnu ozbrojený boj a toho Bulhara zabili jednak proto, že patřil k okupantům (a nejspíš si ho i spletli s Rusem), a samozřejmě taky kvůli samopalu. Paradoxem je ale, že sám ten bulharský voják se nacházel mimo svou posádku v Praze-Ruzyni a nejspíš byl sám na cestě k emigraci do Západního Německa. Dotyční Češi byli zatčeni a dostali tresty vězení v rozmezí 4-10 let. Takhle je to prý podáno ve vyšetřovacím spisu Archivu MV ČR (Zdroj: RYCHLÍK, J. Dějiny Bulharska. Kapitola česko-slovensko-bulharských vztahů. Str. 399, 402).

  3. Jan beránek napsal:

    Vy jste asi nepochopil že tady vůbec nejde o to ,zda by měl voják mít či nemít na staus nějaký nárok,ale že toto Rusko vůbec dokáže navrhnout.Vždytˇ tím de facto přiznává , že u nás válčila.A já jsem zase nepochopil,proč dáváte slovo oprávněnou do závorek.

  4. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Stejně jsou zřejmě pohoršeni Afgánci, když si přečtou, že příslušníci české armády, kteří tam bojují za cca 4 500 km (vzdušnou čarou) vzdálenou Prahu, maji v ČR statut válečných veteránů.

  5. Dušan napsal:

    Sovětský svaz potažmo Rusko se samo diskvalifikovalo v 1968. Okupace je neobhajitelná! Spíše by se měli snažit o vstřícnou diskuzi než o utvrzováni se ve LŽI.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama