Miliardář Sun Ta-wu je dalším z řady vlivných čínských podnikatelů, kteří se dostali do sporu s Komunistickou stranou Číny. Jeho případ ukazuje, jak čínská vláda postupně utahuje šrouby směrem k celému soukromému sektoru. I když se v minulosti hlasitě zastával čínských lidskoprávních aktivistů, s jejich podporou už dnes sám počítat nemůže. Všichni jsou buď ve vězení, nebo se bojí vládního postihu.

Sun Ta-wu je majitelem jedné z pěti set nejvýznamnějších soukromých čínských firem a členem KS Číny. V listopadu loňského roku byl nicméně zadržen spolu s rodinnými příslušníky, kteří zastávali vysoké posty v jeho firmě, a dalšími zaměstnanci. Před měsícem byl Sun odsouzen k 18 letům vězení na základě nejrůznějších obvinění, včetně neurčitého paragrafu „vyhledávání sporů a působení potíží“.

Filantrop s vlastním městem

Sun Ta-wu zahájil podnikatelskou kariéru v polovině osmdesátých let v oblasti zemědělství a živočišné výroby. Roku 1985 spolu s manželkou založil společnost Dawu Group, která se během následujících jedenácti let stala jednou z pěti set nejvýznamnějších soukromých firem v Číně, podnikající nejen v zemědělském sektoru, ale i ve zdravotnictví či na trhu s realitami.

Sunovým cílem však nebylo pouze vytvoření podniku s vysokými zisky, snažil se také vybudovat společnost, v níž budou mít všichni zaměstnanci důstojné podmínky k práci, spravedlivý podíl na zisku, sociální zajištění i možnost podílet se na vedení firmy. Za tímto účelem vytvořil systém, který nazval „konstituční firmy, republiky kapitálu a práce“, v jehož rámci byly stanoveny podmínky společného vlastnictví firemního majetku, možnosti zaměstnanců volit a být volen mezi vedoucí pracovníky, podmínky, za kterých se na firemních aktivitách budou podílet Sunovi příbuzní, či stanovení maximálního rozdílu mezi nejnižší a nejvyšší výplatou v rámci firmy.

Kolem Dawu Group s více než 9 000 zaměstnanci postupně vzniklo celé podnikové město včetně školy a nemocnice o kapacitě tisíc lůžek. Zaměstnanci se zároveň mohli účastnit zdravotního i sociálního pojištění, které Sunova firma rovněž zajišťovala za podmínek výhodnějších, než jaké nabízí čínský stát. Unikátní systém správy firmy a snaha o vytvoření společnosti se spravedlivým dělením majetku Suna proslavily. O svých myšlenkách přednášel i na mnoha čínských univerzitách.

Neúplatný straník i kritik vlády

Sun Ta-wu je členem KS Číny a během života vykonával různé stranické funkce na regionální úrovni. Přesto patří mezi „konstruktivní“ kritiky strany, obhájce reforem i zastánce lidí v disentu, což mu mimo jiné vyneslo uznání i od Liou Siao-poa, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2010. Mezi úředníky ve svém okrese byl taktéž proslavený svou neúplatností; sám často poukazoval na problémy s korupcí.

Do prvního sporu s vládou se Sun dostal v roce 2003 poté, co kritizoval systém státních půjček znevýhodňující malé podniky, které ovšem produkují většinu HDP země. V reakci na tento systém Sun zahájil program soukromých půjček pro ty, kteří na státní půjčky nedosáhnou, a zároveň umožnil lidem vytvoření spořících účtů s lehce vyššími úroky, než jaké poskytují státní banky.

Za tyto aktivity byl původně odsouzen na tři roky nepodmíněně, což vyvolalo nečekaně velkou odezvu nejen mezi jeho zaměstnanci, ale i lidskoprávními aktivisty či akademiky. Požadovali jeho propuštění, k němuž skutečně po pár měsících došlo.

V roce 2015 Sun kritizoval masové zatýkání lidskoprávních aktivistů a právníků a zároveň za mnohé zatčené platil náklady soudního řízení. Patrně největší dopad na mezinárodní společenství měla jeho zjištění z roku 2019, kdy upozornil na snahu čínských úřadů zamezit šíření informací o probíhající epidemii prasečího moru. Dva dny poté, co Sun zveřejnil zprávy o vlastních ztrátách v důsledku epidemie, byla vláda nucena šíření této nemoci v Číně přiznat.

Rodina ve vězení

Roku 2020 se však Sun dostal do dalšího konfliktu s vládou kvůli vlastnickým sporům mezi jeho firmou a státním statkem Xushui. Spory přerostly v potyčku mezi jeho zaměstnanci a lidmi ze státního podniku, při nichž bylo několik desítek lidí zraněno. V reakci na tyto události provedla policie v listopadu 2020 razii v centrále Dawu Group a zatkla Suna spolu s dalšími dvaceti lidmi z vedení firmy, kteří byli z většiny zároveň Sunovi příbuzní.

Sun byl pak spolu s ostatními zatčenými držen ve vyšetřovací vazbě bez formálních obvinění, což čínské zákony umožňují až po dobu půl roku. Ve vyšetřovací vazbě k Sunovi neměli přístup právníci, jelikož dle čínských zákonů je přítomnost právníka podmíněna souhlasem rodinného příslušníka. Všichni Sunovi příbuzní však byli zatčeni a uvězněni společně se Sunem, takže nezbyl nikdo, kdo by souhlas s právním zastoupením mohl udělit.

Během pobytu ve vazbě byli Sun Ta-wu i jeho blízcí vystaveni krutému zacházení. Sun popisuje pobyt v cele bez oken, kde tři a půl měsíce neviděl sluneční světlo, jeho syn zase mluví o tom, že byl třicet hodin přivázaný k židli, až mu otekly všechny končetiny. Ťin Feng-jü, členka představenstva firmy, vypovídá, že ve vazbě byla neustále pod dohledem kamery, světla v její cele nikdy nezhasínala a kvůli nedostatku soukromí se nemohla několik měsíců vysprchovat.

Rozsudku se Sun Ta-wu spolu s ostatními zatčenými dočkal teprve 28. 7. 2021. Soudní proces probíhal ve zrychleném řízení v průběhu jedenácti dnů. Jednání často trvala více než dvanáct hodin denně a právníci obžalovaných měli na prostudování 350stránkového spisu méně než dva týdny.

Sun byl nakonec odsouzený k osmnácti letům vězení za vyhledávání sporů a působení potíží, shromažďování davu k útoku na státní instituce, blokování veřejných služeb, narušování výroby a práce, provozování nátlakového obchodování, nezákonnou těžbu, protiprávní zábor zemědělské půdy a nezákonné přivlastnění veřejných vkladů. Přestože během soudního přelíčení bral Sun veškerou vinu na sebe a žádal o propuštění ostatních obviněných, devatenáct členů rodiny a zaměstnanců od soudu odešlo s tresty odnětí svobody na jeden rok až 12 let.

Ten, o němž se nemluví

Způsob, jakým byl Sun odsouzen, i výše trestů dle lidskoprávních aktivistů a Sunových zastánců poukazuje na politické pozadí Sunova případu. Paragraf o vyhledávání sporů a působení potíží se často používá jako záminka k odsouzení kritiků vlády a disidentů.

Zatímco v roce 2003 se Suna zastávalo široké spektrum lidí od vlivných právníků a akademiků až po místní rolníky, v současné atmosféře již není nikdo, kdo by se za Suna veřejně postavil. Poté, co prezident Si Ťin-pching v roce 2015 zahájil perzekuci lidskoprávních aktivistů a právníků, jsou lidé, kteří by se Suna mohli zastat, buď ve vězení, nebo se bojí postihů, jež by pro ně takové jednání mohlo mít, a o Sunovi nechtějí mluvit ani pod příslibem anonymity či mimo záznam se zahraničními novináři.

Sü Č’-jung, přední čínský právník a lidskoprávní aktivista, který Suna obhajoval v roce 2003, je od loňského roku ve vězení poté, co kritizoval Si Ťin-pchinga za zamlčování propuknutí pandemie koronaviru.

Sun Meng, odsouzený syn Sun Ta-wua a ředitel firmy Dawu Group, hovoří o tom, že stát začal vytvářet tlak na převzetí firmy. Úředníci mu údajně navrhovali několik podniků, které by se převzetí mohly ujmout, ovšem jak Sun Meng podotýká, žádný z nich ani nepůsobí ve stejném odvětví, a lze proto pochybovat, že by byly schopny Sunovu firmu dobře spravovat. Osud firmy Dawu Group je tak nyní nejistý.

Nejistá budoucnost

Sun však není jediným podnikatelem, na nějž si KS Číny došlápla. Během posledních pár let dochází v zemi k zatýkání mnoha vlivných byznysmenů. Nejznámější je patrně příběh donedávna nejbohatšího muže Číny Jacka Ma, majitele technologického impéria, který po kritice zkostnatělého finančního systému v Číně na čas zmizel.

Zatímco Jack Ma ze svého sporu pravděpodobně vyjde bez soudu a KS Číny se spokojí jen s převzetím části jeho impéria a zabránění společnosti Ant Group ve vstupu na hongkongskou burzu, další podnikatelé již takové štěstí neměli.

Wu Siao-chuej, původní vlastník největší čínské pojišťovací společnosti Anbang Insurance Group, na Západě spíše proslavený koupí hotelu Waldorf Astoria, byl v roce 2018 odsouzen k 18 letům vězení za „finanční podvody“. Nepomohlo mu ani manželství s vnučkou někdejšího čínského vůdce Teng Siao-pchinga a další vazby na vysoce postavené členy KS Číny.

Jeho zatčení a odsouzení bylo součástí širšího zátahu čínské vlády na podnikatele provozující riskantní finanční operace doma i v zahraničí, a ohrožující tak stabilitu čínského finančního sektoru. Zátah postihl širokou škálu lidí od finančně „kreativnějších“ podnikatelů až po pochybné byznysmeny s napojením na politické kruhy, jako byl i nyní již třetím rokem zmizelý Jie Ťien-ming, kterého český prezident Miloš Zeman tituloval jako svého poradce.

U mnohých stíhaných podnikatelů, podobně jako u Suna, nelze pochybovat o politické motivaci jejich zatčení. Žen Č’-čchiang, dlouholetý člen KS Číny, realitní magnát a ředitel státní společnosti Huayuan, byl loni odsouzen k osmnácti letům vězení poté, co ve své eseji nazval Si Ťin-pchinga klaunem.

Ještě v roce 2013, těsně po nástupu Si Ťin-pchinga k moci, byly podobné aktivity trestány mnohem mírněji. Wang Kung-čchuan, realitní magnát, který stejně jako Sun Ta-wu podporoval právníka Sü Č’-junga v jeho lidskoprávních aktivitách, byl za svou činnost odsouzen jen k měsíčnímu trestu odnětí svobody a na jeho podporu ještě mohla proběhnout petiční kampaň.

Zatýkání podnikatelů, vysoké tresty odnětí svobody a finanční pokuty stejně jako přebírání majetku státem vyvolává obavy o budoucnost soukromého sektoru v Číně. Perzekuce vlivných podnikatelů jde v ruku v ruce se zvyšujícím se vlivem KS Číny uvnitř soukromých firem, ať už skrze zakládání stranických buněk, nebo působením takzvané jednotné fronty. Tyto aktivity se nevyhýbají ani zahraničním firmám.