Téma disertační práce „mlátičky“ Ondráčka: Násilí jako sociálně patologický jev v rodině
Nový šéf sněmovní komise pro kontrolu GIBS Zdeněk Ondráček (KSČM) dostal od svých kritiků přezdívku „mlátička“. V roce 1989 totiž jako člen pohotovostního pluku zasahoval během tzv. Palachova týdne proti demonstrantům. Ondráček se také honosí tituly před jménem i za jménem. Je doktorem práv má i doktorát z pedagogiky. Ten získal na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v roce 2011. A téma jeho disertační práce? Násilí jako sociálně patologický jev v rodině.
Demonstrace v jedenácti městech po celé republice jsou nahlášeny na dnešní podvečer. Důvod? Jmenování komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela komise pro kontrolu GIBS.
Ondráčkovým kritikům vadí jak příslušnost ke komunistické straně, tak především jeho minulost jako člena pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti.
Ondráček v roce 1989 během Palachova týdne patřil k těm, kteří s obušky v rukách rozháněli protirežimní demonstrace. Na této části své minulosti nevidí nic špatného a nehodlá se za ni omlouvat.
Méně známá je Ondráčkova cesta akademickým prostředím. Kromě policejní akademie v Praze absolvoval pedagogickou fakultu v Hradci Králové, kde získal magisterský titul.
Doktorát z pedagogiky si dodělal v roce 2011 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jak dohledal v archivech HlídacíPes.org, tématem jeho disertační práce bylo „Násilí jako sociálně patologický jev v rodině“.
Zkušenosti z „policejní praxe“
Ondráček se v textu zabývá především násilím mezi partnery a následně pak násilím páchaným na dětech. Vychází přitom ze své praxe jak učitelské, tak policejní.
„Navazující empirická část práce předkládá projekt výzkumného šetření „Vlivy prožitého násilí v rodině na následné chování dětí ze dvou sociálních skupin“, který vychází především z teoretického konceptu představeného v první části práce, konzultace s odborníky v daném oboru a vlastní policejní praxe,“ píše přímo v práci.
V závěru se pak ke své motivaci vrací. „Podnětem pro volbu tématu disertační práce bylo v první řadě mé osobní profesní setkávání se s násilím člověka vůči člověku, kdy jsem jako vyšetřovatel policie za svoji dlouholetou praxi řešil hned několik skutků, které se sobě v mnohém podobaly.“
Nutno dodat, že Ondráček sice strávil část policejní kariéry v řadách VB, ale po revoluci pracoval pro policii, například v Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Podílel se například na vyšetřování kauzy Opencard.
Ta tradiční rodina
V textu jeho práce je možné najít některé detaily, které by odborníci na danou problematiku pravděpodobně rozporovali. „Od 90. let minulého století se začalo hovořit o tom, že rodina, jako tradiční soužití muže a ženy za účelem zplození a výchovy potomků, je v krizi,“ píše například Ondráček.
Toto prohlášení nemá nikterak zdrojované a navíc je fakticky nepřesné. Tradiční soužití, jak bývá označováno nepřesně širokou veřejností je v odborné terminologii nazýváno jako nukleární rodina. Tradiční rodina je pak model rodiny zhruba do průmyslové revoluce.
Na druhou stranu Ondráček přistupuje k samotné problematice násilí relativně bez předsudků a jeho práce nebyla oponenty nijak výrazně kritizována.
„Stejně jako pachatelé, mohou i oběti pocházet ze všech socioekonomických, věkových, etnických a náboženských vrstev. Vzdělání, ani sociální postavení oběti také neochrání před násilím za zavřenými dveřmi jejich privátů,“ upozorňuje například Ondráček.
Ondráček svou práci nabízí k využití pro vychovatele, učitele, pracovníky v sociální oblasti a pomáhajících profesích, ale také policisty se specializací na vyšetřování násilné trestné činnosti a trestné činnosti dětí a mládeže.
Oponentka práce docentka Ludmila Čírtková však ve svém posudku upozornila na jeho zjednodušující pohled na osobu pachatele.
„Na okraj dále poznamenávám, že domácí násilníky nelze vtěsnat do jednoho psychologického profilu, jak dokládají současné studie… Proto považuji některá tvrzení v kapitole „Charakteristika pachatelů“ za poněkud zjednodušující,“ píše Čírtková v oponentuře.
Naopak druhý oponent docent Josef Konečný práci takřka nic nevytkl. A Ondráček se i díky tomu mohl začít pyšnit titulem PhD.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
9 komentářů
Prakticky je úplně jedno, jestli někdo napíše, že je v krizi rodina „tradiční“ nebo „nukleární“, když rodina skládající se z manželů – muže a ženy a jejich dětí, v krizi skutečně je; jinak by totiž zhruba 50% manželství nekončilo rozvodem a možná stejných 50% dětí se nerodilo mimo manželství.
Název „tradiční“ rodina je určitě již přežitý, neboť právě statisticky je tento název zastaralý. Jako na „útvar“ soužití muže, ženy a dětí v harmonickém a společensky žádoucím uskupení občanů je rozumnější používat jen název – rodina -, to platí určitě i o rodině skládající se z nepokrevních členů této ,komunity´. Že se to vždy nedaří objektivně definovat, která rodina je ještě rodinou a jiná je „rodinou“, není sporu. Proč se lidstvo (civilizované) vymanilo z „chomoutu“ tzv. tradiční rodiny by se dalo řečnit dlouho, indicie krachu té bájné (dle specifikace) rodiny by se daly vystopovat v soužití těchto lidmi specifikovaných ,komunit´soužití dospělých jedinců a dětí dobře u „křováků“, tedy národů a kmenů, které si nezakládají na civilizačních výdobytcích, které naopak preferují „vyspělé“ civilizované „kmeny“ (jako třeba my). Kdo je šťastnější z těch civilizačních okruhů by se zase mohly vést dlouhé debaty a kdo na svoje postoje (potřeby) dojede jako první se také uvidí. Nepochybuji, že v současném bezbřehém chápaní rodiny dospělými se hrubě zapomíná na emoce dětí ( štěstí, láska rodičů), jednoduše a krátce se emoce dětí ( i s nimi) házejí přes palubu vlastních pocitů a pofiderných zájmů.
Díky pane Weber. Napsal jste to velice střízlivě a pravdivě. Děkuji.
Nejsem si jist, jestli jste si všiml, že o „vymanění z chomoutu tradiční rodiny“ je velké množství románů a her z prostředí českého a moravského venkova druhé poloviny 19. století. Namátkou Maryša, Gazdina roba, Její pastorkyňa, Ještědské povídky, Kalibův zločin, atd, atd. A k spatření oné rodiny nemusíte zrovna ke křovákům, stačí navštívit venkov v Albánii, Pákistánu nebo Súdánu. Tohle skutečně nemá s dobou po roce 1989 nic společného.
Tak neví, je dobře, že Ondráček studoval, nebo ne? Stále se mluví o vzdělanostní společnosti, ale jakmile jde o komunistu, je to nějak záhadně špatně. Asi je třeba opravit vzdělanostní společnost, ale jen těch správných lidí. Vesnice a komunisti jsou fuj.
Navíc mi jaksi nesedí, že komunisti jsou demokraticky zvolenou stranou do parlamentu, i parlamente je demokraticky zvolen, proběhly v parlamentu demokratické volby Ondráčka, ale nějak se to těm správným lidem nelíbí, tak šup s demokracii do pytle a naprosto demokraticky toho Ondráčka vyfakujeme.
No je to taková, ale i tak demokratická šaškárna. Nebo že by i ta demokracie byla jen pro ty správný lid?
Ondracek, Klaus, Zeman, Semelova, Grebenicek ukazka Ceskeho naroda. Proto muze existovat ANO a Bures 🙁
Zajimave tema, promarnena prilezitost. Skoda, ze si autor nedal vic prace s proctenim a kritickou analyzou dizertacky. Sam se pohybuji v jinem oboru, u nas bylo povinnosti opublikovat vysledky vyzkumu v mezinarodnim impaktovanem periodiku s recenznim rizenim, az pak se mohla dizertace odevzdat. Delal Ondracek nejaky vyzkum, nebo to byl jen nejaky kompilat drivejsich pojednani? Kdo byl vedoucim prace a jake bylo jeho hodnoceni? Jinak titul, podle meho skromneho nazoru, znamena nejvice v okamziku, kdy jej ziskate, dal by vas mela reprezentovat prace, na kterou jste diky titulu ziskal kvalifikaci.
Tema je zajimave z toho duvodu, ze by, za predpokladu, ze si to napsal Ondracek sam, mohlo napovedet neco o intelektu autora, ktery se prezentuje jako omezeny, arogantni, s verbalne agresivnimi sklony, viz. napriklad vcerejsi rozhovor pro idnes.
Btw, díval jsem se na ty definice rodiny – a je to – v případě téhle kritiky hra o slovíčka. Protože – sice jak správně uveden v článku „..
Pojem „Tradiční rodina“ je model rodiny zhruba do průmyslové revoluce. (rozumějme 19.století) A rovněž jinde Rodina od té doby dodnes, je nazývána „nukleární rodina“ Čiže oba to jsou odborné (sociologické) termíny.
Jenže pan Ondráček použil tvar „rodina, jako tradiční soužití muže a ženy „, čili vlastně mimo tyto oba odborné termíny. Takže se chyby nedopustil. A v tom že ..„Od 90. let minulého století se začalo hovořit o tom, že rodina.., je v krizi měl rovněž pravdu, sám se pamatuji, že takové odborné varovné články vycházely – a ostatně tehdy postupně k té krizi docházelo, jak asi viděl každý…Jestli by bylo něco k diskuzi, zda k té krizi přispěla (u nás) zločinnost komunismu – protože jak dobře víme, ten režim naopak ten model „nukleární rodiny“ podporoval – viz známá kampaň Husákových dětí.
A zda tu krizi nezpůsobil až polistopadový liberalismus a poslední ránu jí udělil současný zrůdný genderismus.
Já jsem se díval na ten rozhovor s ním, a pokud mohu posoudit, on neodpověděl omezeně, on odpověděl arogantně, jako bývalý policista (až do roku 2012), i jako současný politik.. Zvykněte si prosím na to, že obě tyto profese budou takto jednat, „..s verbálně agresivními sklony“, i za demokracie“, a to i když mají vysoký intelekt..